V minulých dnech jistě příznivci himalájského horolezectví zaznamenali zprávu o úspěchu skupiny českých horolezců na krajně obtížné osmitisícové hoře Nanga Parbat v západní části Himalájí.

Výstup šestice horolezců na vrchol je bezesporu skvělý počin, už jen vzhledem k tomu, že historie doposud znala pouze pětici Čechů, co kdy stanuli na hlavním vrcholu.  Tuto skupinku legend (J. Rakoncaj., J. Nežerka, R.Jaroš, M.Holeček a Z. Hrubý) doplnila chronologicky šestice P. Kořínek, P.Bém, R. Groh, , T. Kučera, P. Burda a L. Dubský. Všichni „nováčci“ stanuli na vrcholu ve výšce 8126 m v pátek 20.7. dopoledne mezi 9:30-11:45 h tamního času.  První jmenovaná trojice úspěšných horolezců vyrazila k vrcholu kolem půlnoci z tábora C5 (7400 m) a druhá trojice vyrazila k vrcholu již 19.7. kolem 17:20 h, ovšem z nižšího tábora C4 (7120 m). Přibližně kolem 3. h ranní se skupinky spojily a spolupracovaly až k vrcholu. 

Přestože se jedná o úspěch, je třeba zmínit některé aspekty celé akce, ke kterým veřejnost žádá vysvětlení.

1) Promo celé akce slibovalo pokus o unikátní kombinaci zlezení Nangy po dvou paralelních liniích- Kinshoferovou cestou a prvovýstup spojený s prostoupením Mummeryho pilíře ve středu Diamírské stěny. Proč byla druhá, náročnější, část nesplněna?
2) Promo akce hovořící o účastnících expedice zmiňuje sedm horolezců a jednoho dokumentaristu. Jak je množné, že v expedici nakonec působilo hned devět horolezců včetně kontroverzní osoby Pavla Béma?

Add.1) Cesta přes Mummeryho pilíř k vrcholu Nanga Parbat zůstává i nadále nepokořenou výzvou. V prvoplánech naší expedice se skutečně skupina Pavel Kořínek, Jiří Domanský, Leoš Husták a Jiří Janák chtěla o prvovýstup minimálně pokusit, leč řada okolností je ve finále k tomuto pokusu ani nepustila.  K těmto okolnostem lze řadit následující. Kvůli zranění zad Pavla Kořínka z počátku expedice došlo k rozdrobení týmu z hlediska aklimatizačních výstupů. Bohužel nejen nerovnoměrná aklimatizace, ale též značné individuální rozdíly v délce přivykání na nadmořskou výšku způsobilo postupné rozdílné vyčerpávání fyzického fondu jednotlivých horolezců. Prvotní plán aklimatizace v Kinshoferově cestě a následný pokus o Mummeryho pilíř ve finále vyústil o „pouhý“ boj o vrchol na Kinshoferově cestě společně s dalšími členy expedice. Nanga představuje skutečně nelidskou dřinu a nečekané zranění ruky Jirky Janáka, neustupující bronchitida Leoše Hustáka a Jirky Domanského postupem času nedávala naději, že by se někdo připojil k dobře aklimatizovanému Pavlovi Kořínkovi k pokusu v Mummeryho pilíři. Pavel Kořínek nakonec vystoupil na vrchol jako jediný z čtveřice určené pro prvovýstup, leč musel vzít za vděk i tak krajně obtížnou Kinshoferovou cestou. 

Add. 2) V počátku plánování akce bylo skutečně pouze sedm horolezců plus dokumentarista. Sestava v tomto počtu byla stálá prakticky od prosince loňského roku do března roku letošního, kdy jsme se dozvěděli o zájmu o stejnou horu ze strany Radoslava Groha a Pavla Béma. Ti navíc povýšili svoje ambice na Nanze o touhu sjet z vrcholu na lyžích. Jednání se sponzory a dalšími partnery již ovšem v této době byly v pokročilém stádiu a navýšení počtu účastníků by situaci komplikovalo, množství vybavení rozmělňovalo apod. Dvojice lyžařů navíc z nejrůznějších osobních důvodů nestála o mediální zviditelnění ani o participaci na sponzorském pozlátku, a proto jsme oběma přislíbili maximální kooperaci v rámci snahy vylézt na Nangu s tím, že nebudou vedeni jako oficiální členové expedice. Obě strany s tímto souhlasily a  takto jsme i do Pákistánu odjížděli. Pro ušetření nákladů a ulehčení formalit jsme ve finále navíc zkoordinovali harmonogram letenek a další dopravy pod horu. I když plán aklimatizace expedice byl trochu jiný, než v případě Pavla a Radka, pro finále jsme síly spojili a k vrcholu kráčeli jako jedna národní výprava. Nikdo nemohl předem vědět, jak to bude celé vypadat a probíhat, ale poté, co kluci zejména kvůli ne/bezpečnosti vzdali variantu s lyžemi, byla logicky velmi pravděpodobná varianta spojení do větší, údernější a silnější skupiny, což se ve finále stalo. Pavel i Radek byli pro tým velkou posilou a i díky nim můžeme hovořit o mimořádně úspěšné expedici a nebylo možné je po úspěšném výstupu ignorovat i v mediální prezentaci, původně zamýšlené jen pro původní sedmičlennou expedici.


Trek do BC


Aklimatizace na Ganalo Peaku


BC a Nanga Parbat


Nanga při západu slunce


Radar a Bémič na vrcholu

Fotky: archiv členů expedice