Něco na úvod

Frankenjura, co už se o ní napsalo. Kolébka RP stylu, kde Kurt Albert

maloval červené body k volně přelezeným hákovačkám (žádné puntíčky, ale z daleka viditelná kola o průměru 20 cm). Legendární prásky, kterými Wolfgang Güllich posouval hranice. Silnice vinoucí se romantickými údolími, po kterých se proháněl „rally jezdec" Jerry Moffat mezi onsajt přelezy. Nebo taky více než 500 nízkých kvaků porostlých mechem rozptýlených v lesích mezi Bayreuthem, Norimberkem a Sulzbach-Rosenbergem. Podle některých měkká klasifikace, podle pískařů totálně přejištěné cesty. A podle některých jen Béreny, Kroťáky a Eldorado. Tak právě proto začínáme nový nekonečný seriál...



Vše, co se o Juře napsalo je i není pravda. V Juře si přijde na své opravdu, ale opravdu každý, i pacient vyhledávající hákovačky z roku x hodnocené 5 A3. Jediné, co zde fakt nenajdete, je skála vyšší než 55 m. Jinak je tu vše, na co si lezec jen pomyslí. Od několikametrových bobků v lese až po 40 m stěny s jedinečnou přírodní scenérií a prý až alpskou atmosférou, no nevím, asi že vám občas něco zůstane v ruce. Jura nejsou jen dírky i převisy, je tu všechno, kolmé plotny, lištovačky, spáry, kouty, prostě všechno. A díky množství skal a různorodému prostředí tu máte skály na louce, borovým lese, v bukovým lese, smrkovým lese, i jedlička se najde, skály ve stínu, na slunci a třeba na sever. A skály, kde se dá vegetit za deště, v letním pařáku, za větru, za sněžení, tady si můžete nalhávat, že poručíte větru..., ehm, raději ne, občas to proteče skoro všechno.

K Frankenjuře patří i hledání skal, německé popisy jsou jak známo důkladné, ale i zdatný němčinář s nimi může mít problém. Může se vám stát, že budete v lese hodinu hledat rozdvojený strom, od kterého má vést pěšina, než zjistíte, že jste v úplně jiném lese. A to zklamání, když tu skálu konečně najdete, nebo nadšení. Prostě je zde spoustu skal, které stojí za návštěvu a spousta skal, které za návštěvu nestojí. I proto to píšeme, ne?


Bída v cestě Labkaus, 9


Mapa popisované části Jury

Frankenjura je nejen lezecký ráj. Jedinečná krajina, krásné řeky, starobylá sídla s hrázděnými domy, hrady a hospody, to vše láká i turisty, cyklisty, vodáky i motorkáře. Předem upozorňuji, ba přímo varuji, že se to tu bude hemžit samými německými názvy, které nejdou vyslovit, natož zapamatovat. I když při bližším zkoumání je to samá jeskyně, skála, peklo, stěna nebo šutr aneb die Höhle (oder die Grötte, der Fels, die Hölle (vidíte, peklo je ženského rodu!!!), die Wand oder der Stein, hej? To si můžete prosvištit v bivaku.
Začněme třeba v Behringersmühle. U této obce se spojují 3 lezecky významná údolí v jediné. Od Pottensteinu sem dojedete Püttlachtalem, vpravo vyúsťuje od severovýchodu Ailsbachtal a o kus dále po proudu ze severu Wiesental, pod tímto jménem pak pokračuje jediné údolí na západ.

Unteres Püttlachtal

Je 23.10. a předpověď slibuje slunečné a teplé počasí, možná poslední v tomto roce. V Unteres Püttlachtalu se nachází mnoho známých a parádních skal jako jsou Bärenschluchtwande, Ringler Wand nebo Püttlacher Wand. Krom nich je v okolí několik menších, novějších či méně známých oblastí, do nichž právě míříme.

Amerikanische Botschaft

Příjezd:  Z Pottensteinnu do Behringersmühle, hned na začátku obce odbočíte směrem na Oberaisfeld do Ailsbachtalu. Po 50 m odbočte vpravo na parkoviště pro turisty.

Přístup: Z parkoviště po turistické cestě směrem na Tüchersfeld, po 300 m odbočuje doleva do svahu vyšlapaná pěšina. Svahem vzhůru ke skalám.

Charakter: Kolmé až mírně převislé 2 stěny vysoké 10 až 15 m jsou orientovány k jihu a nejsou skryty vegetací. Díky tomu po dešti velmi rychle vysychají, ale v létě je zde až moc vedro. Levá část je spíše kolmá, pravá převislejší. Zdejší bílý vápenec je kompaktní a poskytuje technické lezení po malých dírkách a lištách, často je v cestě nepříjemný boulder. Bílá barva vás za slunečného počasí donutí užít sluneční optiky, což ocení zejména fotograf. Obtížnost cest je od 7- po 9-, nejvíce je osmiček.


Amerikanische Botschaft

Doporučené cesty: Na rozlezení First Lady 7- a Ronald McDonald 7-, na zalezení si Agent Orange 8-, na vystresování Bic Mac 7+/8-, na vychutnání Viva Las Vegas 8+ a na znechucení Monika Lewinsky 9-.

Planetarium:

Přístup: ze stejného parkoviště, stejnou cestou, jen neodbočíte na Amerikanische Botschaft a pokračujete údolím. Cesta míjí dům, vpravo od něj je lávka a parkoviště, na kterém se dříve parkovalo, ale nyní je označeno jako privátní. Škoda, pár metrů proti proudu je pěkný jez na koupání ve stylu skok do tůně a rychle pryč. Od zmíněného domu cca 300 m směrem na Tüchersfeld, u vyschlého koryta po pěšině doleva do svahu, strmým svahem cca 200 m.

Charakter: Vpravo pod hlavní stěnou je pěkná cesta po dobrých dírách Sputnik 6+/7-. Hlavní silně převislá stěna je vysoká do 20 m. Je orientována k jihu, ale skryta za stromy. Leze se zde od jara do podzimu. Na jaře mohou být některé cesty proteklé. Velká převislost stěny umožňuje lezení za deště.  Obtížnost cest od 7- po 10/10+, nejvíce je osmiček.


Planetarium

Doporučené cesty: Sputnik 6+/7-, They come from Mars 7- je parádní cesta po ještě parádnějších dírách, i když se tváří jako spára, Spaceshot 8+ si říká o OS, Liebesmueh 9- SUPER!!! cesta v jednom z nejpůsobivějších převisů ve Frankenjuře. Pro práskače jsou tu ještě cesty 2x 9+/10-, 10 a 10/10+.

Geissleinwand

Přístup: od odbočky na Planetarium dále na Tüchersfeld, na křižovatce se dáte po neznačené cestě doleva do kopce, po 200 m se nad vámi objeví skála, po pěšině doleva.

Charakter a doporučené cesty: Nic pro měkká srdce! Kompaktní hladká skála, lehčí cesty tvrdé klasiky, těžší cesty technika v kolmém nebo spárky. Jižní stěna o výšce až 23 m je otevřena slunci, nejlepší podmínky jsou zde na jaře a na podzim. Doporučujeme jen Stehversuche 7+, tato cesta poskytuje parádní lezení po dírkách v šedém hrubém vápenci. Z těžších je pěkná Porno ist mein Leben 9, která začíná tvrdým bouldrem v nástupním převisu, po kterém následuje skvělá technická plotna po malých lištách. 2 lehčí cesty za 6 a 7 jsou spárového charakteru, osmičkové cesty vlevo vedou šedou kolmou plotnou. V pravé části začínají 3 cesty jednou spárkou: Schwarzer Wolf 9-, Suedriss 9- a Letzter Versuche 9 (Už jen od pohledu velká výzva pro další návštěvu.  Pro dnešek máme naštěstí tisíce výmluv.)


JirkaS ve Stehversuche 7+

Unteres Wiesenttal

Po tradičně pohodovém bivaku s lahvinkou vína a spasení všeho míra se rozhodujeme pro prozkoumání pro nás neznámých oblastí dál za Behringersmühle.  Projíždíme Wiesentalem na západ až do Streitbergu. Krajina mění charakter. Údolí se rozšiřuje, nad zelenými loukami se tyčí kopce nádherně zbarvené podzimem, je jasno, prostě je tak hezky, že se ani nechce lézt. Ve Streitbergu parkujeme nedaleko hradu. Aby bylo KPČ (Kulturně poznávací činnost) učiněno zadost, navštěvujeme zříceninu hradu. Měl zajímavou historii. Jako každý hrad ho někdo postavil, jiný ho dobyl, další opravil, jiný ho nedobyl, támhletoho tu popravili, tohle strašidlo tu pobíhá za úplňku a nakonec to rozstřílel Napoleon a tohle z toho zbylo. Výhled úchvatný, rychle za lezením.

Streitberger Schild

Příjezd: Z Pottensteinu přes Behringersmühle a Muggendorf do Streitbergu. Zde doprava do městečka. Jeďte směrem na Binghöhle a na konci Streitbergu odbočte doprava. U osamělého domu po levé straně je malé parkoviště, pozor na padající kamení a neblokujte příjezdovou cestu k domu.

Přístup: Z parkoviště po cestě dále k hradu, těsně před vstupem odbočte po pěšině doprava z kopce, po 200 m dojdete pod stěnu, po pěšině vlevo až k ní.

Charakter: Streitberger Schild je zdaleka viditelný, není proto divu, že první lezci zde lezli již v roce 1910. Hlavní stěna je vysoká 30 m a je orientována k jihu, pod ní je travnatá plošina, kde můžete pohodlně vegetit. Severní a západní stěna nevypadají moc vábně a linie jsou na pohled poněkud nejasné. Zato jižní stěna, to je jiná, kompaktní deska protkaná několika spárami s jasnými liniemi. Plotna, spára, plotna, spára, plotna, v dolní části převísek. Stěna je na slunci a po dešti rychle vysychá. Jištění dobré až odvážné.


Bída v cestě  Pillgeriss 6+

Doporučené cesty: K zahřátí až zadýchání Pilgeriss 6+, k zadýchání až k nas... Via Carmen 7-, pro potěšení Neue Talseite 8-, k nadšení až rozčarování Schildkroete 8 od W. Güllicha, pro potěšení z boje Guenther Kolb Gedenkweg 7+... Pravděpodobně budete na této velkolepé stěně sami.

Vracíme se údolím kus zpět na Pottenstein. naším cílem je nejvyšší frankenjurská stěna.

Matterhornwand

Příjezd: Z Pottensteinu přes Behringersmühle a Muggendorf na Streitberg.  Přibližně po 1,5 km za Muggendorfem je po pravé straně parkoviště pro turisty. Než k němu dojedete, už dávno uvidíte ve svahu široký Matterhornwand, na němž je vpravo posazena další věž a štíhlejší Freundschaftturm o něco výše vpravo ve svahu.

Přístup: z parkoviště po značené cestě svahem až pod stěnu, nedá se minout.

Charakter a doporučené cesty: Představte si tu část Blážiny stěny na Srbsku, v místě, kde je Blackman a spol., celou ji napřevislete, rozšiřte na 50 m a vytáhněte za pravý konec do výšky 55 m. A máte Matterhornwand. Díky převislosti se zde dá lézt i za deště, horní kolmější části jsou vystaveny slunci a rychle vysychají. Stěnou vedou jen 3 lehčí cesty, jedna šílenější než druhá, na všechny potřebujete morál, helmu a raději nějaké vlastní vybavení, dále byste neměli nic shodit na zhusta procházející turisty. Všechny vedou až na vrchol s jedním mírně lesním traverzem: Schoenauer Weg 6-, Schlessinger Weg 6+ a legendární Die Gelbe 7+. Stejný dolez má i Diagonaldach za 8+. Die Gelbe, hodnocená dle různých zdrojů 7 až 8-, bývala starou hákovačkou na 3 délky. V roce 1975 ji RP přelezl Kurt Albert. Časem byly všechny staré skoby vytlučeny a nahrazeny bohrháky a tato cesta už nejde technicky přelézt. Říká se, že kdo ji nelezl, tak nelezl v Juře. Ve stěně dále vedou 3 hákovačky, jedna má příznačný název Happy Birthday a je za A4. Zbývající cesty jsou všechny od 8+ až po 9/9+ a všechny jsou na Juru takové podivné, prostě převislé Srbsko. Většinou lišty, obliny, trhliny, klouže to a občas něco upadne. Neděste se, asi to je zajímavé a pěkné lezení. My jsme lezli jen Schrottpunkt 9- a viděli Total Legal 9 na kusovku, obě lištovačky začínající slušným dachem s občasným dynamickým krokem. A nakonec ještě jedna negativní informace, na této stěně je kvůli fóglům lezení zakázáno od 1.2. do 15.7..


Bída v cestě Schrottpunkt 9- 

Příznivci normálního lezení najdou pár rozumnějších cest na již zmíněném Freundschafturmu. Od Matterhornu se dá po turistické cestě dojít až do Streitbergu. Asi v polovině cesty se nachází Muschelquelle (Mušlový pramen). Oni to vlastně nejsou mušle, ale schránky Amonitů, něco jako druhohorních hlavonožců, kterými je pramen ozdoben. Nad pramenem je malá jeskyně a nad ní Glatte Wand. V této kolmé kompaktní stěně nebylo sáhnuto maglajzem. Technické lezení v kolmém dnes moc nefrčí, nad 2 cestami vlevo dokonce zvítězil mech. Nicméně některé cesty mají skvělé reference, tak proč je někdy v budoucnu nezkusit.

Vracíme se k autu.  Byl to zvláštní víkend, byli jsme vůbec v Juře? Konec října, azuro, teplo, skoro kýčovitě zbarvený podzim, hrady, kostely, skoro jako někde v Itálii. To asi na rozloučenou před zimou.


Streitberger Schild - hrad 

Zdroje:
Jediné a správné info je na serveru Frankenjura.com, take lze naleznout určitý výběr oblastí v průvodcích na Lezci. Na jaře až tam začnem jezdit, tak se bude v průvodcích jejich seznam rozšiřovat. Frankenjura.com


S německou precizností udržované piknikové místo, David a Štěpánka 
Foto: JirkaS a Jana Lukášová