Když jsem konečně obul skialpové lyže, objevil jsem nový svět, hory se mi představily zcela jinak. Tisíckrát objevené a prozkoumané hory se v zimě znovu stávají pohádkově panenským královstvím.
Bílá, nedobytná, osamocená a věčná krása. To jsou velké hory v zimě, jak jsem je poznal a poznávám. Skialpinistů díky novému lehkému vybavení neustále přibývá, ovšem to se týká především sjezdovek a oblastí chat. Vzdálená údolí a drtivá většina vrcholů jsou celou zimu stále prázdná i v Tatrách.
Skialpinismus je nejnáročnější sport, jaký jsem kdy dělal. Komplexně náročný. Dokonce i na přístup k přírodě, horám, sněhu, vnímání, intuici, atd. Myslíte si, že všechny ty bezpečnostní vymoženosti vás ochrání? Nikoli! Jsou to zkušenosti, intuice, vnímání sebe a přírody, vaše pozornost a připravenost fyzická i duševní tady stále hrají a budou hrát největší roli! Ten táhly klouzavý a šlapavý pohyb vzhůru do kopce panenským sněhem a bíle obsypanými stromy, nezapomenutelné a vždy nevídané výhledy z vrcholu, tedy pokud příroda dovolí - a potom ta krátká radost a euforie při sjezdu, pro tyhle pocity a zážitky to děláme. Kdo navíc miluje lezení i lyžování zároveň, pak toto je ta nejlepší realizace!
A jak na to? Na začátek vám nikdo pořádně neporadí a je nutné do toho skočit střemhlav. Proč vám neporadí? Protože na každou důležitou otázku odpovíte, „nevím“. Budeš jezdit především na sjezdovkách nebo ve volném terénu? – Nevím. – Budeš víc šlapat anebo sjezdovat? – Nevím. - V Alpách a Tatrách anebo Krkonoších, popřípadě Beskydech? – Nevím. – A tak dále. Prostě na začátku na tyhle otázky neznáte odpověď, já jsem je také neznal, a tak raději do toho skočte po hlavě a vybírejte intuitivně.
Určitě však kupujte širší lyže, aspoň těch 80 mm pod patou, klidně starší ojeté, než do toho tajemství proniknete a pochopíte, co vlastně chcete.
Pokud máte dost peněz, tak s techovým vázáním, to jsou ty dva drátky vzadu a dvě čelisti vpředu. Jsou mnohem lehčí a dnes i promakané. Ovšem já stále mám i několik párů lyží s deskovým vázáním a nedám na ně dopustit. Hagan Z02 nebo Silvretta Pure jsou prostě super. Lehce ovladatelné hůlkou, zapnu je i po tmě, sice je třikrát těžší než třeba Dynafit anebo ATK, zato cena je už dnes u nich zanedbatelná. Na naše hory to stačí v pohodě a i v těch Tatrách pořád převažuje deskové vázání. Možná ve střediscích, kde víc potkáte ty závodní chrty, ale uprostřed hor, tam stále ještě vládne stará klasika. K2 lyže a deskové vázání stále vidím nejčastěji. Sám jsem používal dlouho Hagany a nyní už teda mám široké a měkké Movementy s lehounkým ATK vázáním, váha šla na polovinu a rychlost sjezdů se zdvojnásobila. Do 40° sklonu jsou výborné na každém povrchu, ačkoli preferují prašan a měkký sníh. Ovšem na tvrdém jsou ty staré tvrdší modely pořád lepší.
Pásy jsou asi všechny dobré. Nejvíc mám Contoury a jsem spokojen. Colltexy jsou zas asi nejlepší do prudšího kopce, dělají je i pro Movementy. Jsou špičkové ve strmém a na zmrzlém.
A oblečení? Doporučuje se „cibulový koncept“. Tzn., hodně vrstev, které postupně svlékáte a oblékáte. Vloni jsem kolikrát nosil sedm vrstev: Tílko, funkční tričko, tenký rolák, tenká softshellka, primaloft, či jaká vesta a nahoře lehká bunda s membránou a na to někdy ještě tenká silonka.
Dnes máme lehké péřovky od Sir Joseph a žena mě učí nosit dvě vrstvy. Jeden merino roláček a na to péřovka, 650 cuin. Já teda nosím i tílko. Když jdu s ženou, tj. pomalu, tak tílko, roláček a péřovka rozepnutá, když sám, tak místo péřovky lehkou bundu větruodolnou a nahoře na to anebo místo toho pnu péřovku. Kalhoty vždy s bočními zipsy a pod nimi funkční kamaše. Rukavice také dvoje. Na výstup tenké a na sjezd hrubé. Já rád používám tenké silonové pracovní, protože v nich mám cit a na to klidně palčáky. Nepoužívám nikdy jedny lyžařské zateplené. Nahoru bych je propotil a promočil a stejně by se mi špatně manipulovalo s pásy. Často do minus pěti používám jenom tenké silonové, které mám ještě rezervní v batohu a všude po kapsách.
Na krk a na hlavu tunel a čepici. Na extrémní sjezdy používám lehkou přilbu od CT. Pokud je zmrzlo, tak je lepší mít přilbu i v lehkém, jinak si myslím, že spíš zavází.
Jo a lavinová výbava, horké téma. Neprůstřelné pravidlo… Není to však tak horké, jak se píše. Do „trojky“ lavinovky stejně nepůjdete a do „čerstvé dvojky“ (hned po sněžení) ve velkých horách asni na začátek taky ne! Pak stačí lopatka. Když vidím, jak se lidé bojí a vycházejí jen do víc než stabilních podmínek s pípákem zapnutým už na pokoji, no… Tak doporučím tu lopatku a zbytek nepovažuji za nutný. Já jsem odchovaný horami a samorost, takže můj pohled je jiný a nemusíte jej brát vážně.
Lavinový batoh považuji spíš za nebezpečný – ale to zveličuju! Protože, jak vidím borce lézt do 40° a víc do „čerstvé trojky“ (hned po vydatném sněžení nad dvacet cm srážek) jen proto, že si věří, že mají lavinový batoh, tak to nepovažuji za rozumné chování. Vím, že v mládí bych byl nejspíš stejný. Vím, že umění cítit a vnímat ty hory a sníh vás ochrání, intuice vás ochrání, ale lavinový batoh a pípák nemusí! Takže s pokorou, sbírat pomalu zkušenosti, učíst se „číst“ terén, to je nejdůležitější, a potom třeba i ten pípák si časem koupíte. Samozřejmě se ptejte zkušených a studujte něco o bezpečném pohybu a všechno se naučíte. Nezapomeňte však, že hlavně víc praxe, než teorie!
Mám rád ty příběhy, jak měl kdysi pípák jen jeden z družstva a druhý lopatku a vyrazili do „čerstvé trojky“ a koho zasypalo? No, to je jasné, hory ví! A ten s lopatkou ho vykopal…!
No a kam vyjet? Do jakýchkoliv hor, když je alespoň trochu sněhu. U nás v Beskydech, když napadne pět centimetrů, tak už jsme nadšení a šlapeme, protože na asfaltce bez kamenů to stačí a ještě si „zaobloučkujeme“ v prašanu. Přesně víme, které asfaltky a kde. Lysá hora vede a u nás Javorový vrch.
No a v pořádných horách? Tak to je Žiarská dolina a Žiarská chata – Mekka skialpinistů. Mírná známá sedla – Smutné a Žiarské budou přeplněná o krásném víkendu, ale už například Baníkovský kotel a žlaby mezi Kopami anebo Plačlivó budou prázdná anebo spíše prázdná. To jsou Západní Tatry. Sníh tam leží od listopadu prakticky pořád až do jara, které oficiálně začíná v půlce dubna, zato skutečně až v květnu. Na severu Západních Tater je pak další navštěvovanou a krásnou „mekkou“ Salatín, na nějž vyšlapete po sjezdovce. Ale pak je to od ní ještě daleko a sjezd zpět nádherný. Tady jsou svahy už od 30°sklonu nahoru. Takže si vyberete dosyta.
V Nízkých Tatrách je to Chopok, kam pohodlně a vždy vyšlapete na pásech po umělém sněhu, a přilehlé Ďěreše se spoustou žlabů, kde moc lidí nebude. Mnoho žlabů vede i na sever z Chopku a zvláště ty těžší za vrcholem jsou vždy prázdné. I na tom Chopku jsem ve žlabech jezdil vždy sám. Ostatní byli u lanovky.
A Vysoké Tatry? To už je jiná liga! Famózní krajina pro náročné experty a dobře připravené jedince. I tady jsou terény pro začátečníky kolem středisek Štrbské pleso a Skalnaté pleso, ovšem to pravé ořechové začíná až za hřebenem.
Mekkou je zde Mlynická dolina a přechod přes Bystré sedlo do Furkotské doliny a zpět na Solisko na sjezdovku. Do Furkotské se sice nesmí, ale chodí se. V Mlynické dolině také leží první pořádný, a přitom snadno dostupný, Štrbský štít, 2 382m. Je dominantou doliny. Sjezdy až 400 výškových metrů relativně lehkým terénem, buď na západ anebo na jih.
Nejlepší skialpový průvodce: www.miropeto.sk, uvádí „zjazdovka pre začiatočníkov“. Myslí tím asi „začiatočnikov extrémných zjazdov“. Tak to jo. Poprvé na něm jsem měl docela strach a to jsem byl výborný a zkušený lyžař. Jen začátečník ve volném terénu. Tak tolik pro vlastní obrázek. Sklon je zde už lehce přes 40°!
Vynikající a hojně navštěvovaná je rovněž Mengusovská dolina za východním hřebenem, a to hlavně do sedel pod Koprovským štítem a Volí hřbet, tam vyrážejí odvážní freerideři s lavinovými batohy hned po sněžení.
Toto bych ale nedělal. Vždy je třeba aspoň jeden den po sněžení počkat, aby sníh sedl. Dva dny se sluncem a mrazem v noci jsou ideální. Lehké sjezdy jsou ještě hojně kolem Zbojnické chaty. Svišťový štít anebo Malý Závrat jsou stále v permanenci. Malý Závrat je velmi vděčný tím, že je tam stále hodně sněhu a otočený na východ až jihovýchod se rychle stabilizuje. Kolem Teryho chaty jsou jak oblíbené lehké lahůdky, jako je Baraní sedlo, tak nádherné extrémy typu Laštovičí štrbina a spousta linek obtížnosti mezi tím. Samozřejmě i těžké extrémy z Ladových štítů.
A extrémy? Těch je V Tatrách a hlavně Vysokých Tatrách požehnaně v nejvyšší světové obtížnosti. Je to kratší oproti Alpám, samozřejmě, ovšem ta obtížnost! I sám Davor Karničar prohlásil, „máte Tatry, tak nikam nemusíte“. Těch strmých a zakroucených půl až kilometr dlouhých žlabů je v každé dolině mraky! Strmost nad 45° i nad 50°! Prostě top extrém pro specialisty příkrých stěn. Až kolmých, řekl bych kdysi, tak mi tehdy připadaly…
Co to obnáší? Psychiku, psychiku a ještě jednou psychiku nastavenou v hlavě a mnoho, mnoho zkušeností, jak v lezení v horách, tak na lyžích! Odhad sněhu, vybroušená technika jízdy, klid a soustředění v hlavě, intuice, průzkum terénu zdola, samozřejmě vylézt…, a potom teprve přichází ta třešnička na slaďounkém dortu, což je extrémní sjezd!
Pro laiky celkem nepochopitelné, neboť se jezdí pomalu a krátké přeskakované oblouky. Moje žena na to říká: „Skáčete tam jako zajíci!“ Pro laika to ani není lyžování, zatímco extrémní lyžař je z toho u vytržení.
Taky je to moře trápení, jak už to v horolezectví bývá. Vstáváš v noci, stoupáš na pásech v noci, mrzne, až praští – čekáš, kdy tě medvěd v lese praští :-) - Pak zasekáváš cepín a mačky do zmrzlého svahu, děsný vítr a doufáš, že vyleze slunko, jak slibovali, protože jinak to polezeš ještě i dolů, což už se mi taky stalo a v 55°!
Nakonec pod vrcholem svítí a peče, sníh rychle měkne, ty zrychluješ, abys stihl ideální podmínky a znovu trpíš nyní ve svém potu. Protože na moc měkkém bys mohl sletět taky dolů i se sněhem. A tak to je dokola. Jenomže RADOST a míra štěstí je právě přímo úměrná tomu, co jsi dal! Co jsi vytrpěl na cestě ke svému cíli. Takže se těšíš i z té dřiny, protože jedině ta tě uvede do stavu jakési esenciální vnitřní pohody, pro kterou to podstupuješ.
Jasně, máš rád i ta čísla. V extrémních sjezdech jich je hned několik, ostatně jako v horolezectví. Sklon, expozice – tedy míra prožitého strachu a technická obtížnost za písmenem „S“. Samozřejmě i v té se laik nevyzná, protože jinou má zmíněný průvodce, jinou další průvodce, jiná je mezinárodní, atd. a do toho pronikne zase jen ten zapálený jezdec.
Celkově? Skialpinismus je fakt velký zážitek! Celé si to potřebuješ vydrápat nahoru, aby ses nahoře pokochal grandiózními výhledy a užil si rozkoš ze sjezdu! Navíc ta samota a opuštěnost přírody, kamzíci, dole lišky za šera, medvědí stopy v lese a nekonečné bílé moře, často i na obloze pod vámi, které vás odděluje od uspěchané a šedé civilizace. Dole se lidi opalují v tričkách a vy sedíte na vrcholu, hledíte na to z pořádné výšky a dálky, mrznete a přesto se vám ještě nechce dolů. Cítíte se zcela šťastní.
Na skialpinismus jsem neměl žádného učitele, přesto se vždy někdo objevil, kdo mě naučil něco dalšího a provedl dál, stejné to bylo v lezení. Proto žádné dlouhé teorie a skočte rovnou DO TOHO! S pokorou, ale rovnou. Vyrazíte a učitel se objeví. Mějte pokoru a pozornost a hory vás vyučí i ochrání! Pamatujte, že ego hory nemají rády! Jinak se nemusíte bát. To je moje zkušenost. Mnoho rozhodnosti a ty nejkrásnější túry přeji!
Silvretta pure fakt není super. Není ani lehká jako tech, ani laciná a robustní jako silvretta 400/404. Osa otáčení je uložena v hliníku - děs běs.
Co se pásů týče, doporučoval bych vyvarovat se 100 % systetiky (nejedou) a asi i nanovrstev, který "stačí omejt teplou vodou" (Gecko myslím).
"Pípák až časem" mi přijde vyloženě jako vražedný doporučení. Lavinovou výbavu by měl mít (a umět s ní alespoň základně zacházet) každý, kdo vyrazí do terénu obtížnějšího než běžkařskýho - což není zas tak moc lidí. V Krkonoších se většina lidí na pásech drží v podstatě běžkařských terénů.
Argument "mám batoh, tak víc riskuju" se dá vztáhnout na libovolný bezpečnostní opatření, podle mně to není důvod batoh nemít. Nevýhoda batohu je, že je drahej a těžkej.
Západní Tatry - skialpinistů je tam fakt hodně, ale slušelo by se možná upozornit na to, že jsou extrémně lavinézní, protože jsou travnaté a mají ty nejhorší sklony + reliéf.
Na syntetiku nedám dopustit. Jezdil jsem na nich osm let a dodnes je mám jako zálohu s sebou a případně pro děti, když jedou s námi. Když nezávodíš, ale chodíš, tak výborně drží do kopce, nejsou s nimi problémy kvůli namrzání, jsou odolné proti prodření i roztržení. Jako první pásy jsou podle mě syntetické ideální.
Ale tak jasně, ty poznámky jsou v pořádku! I ty batohy lavinové, pípáky..., jen jsem chtěl UPOZORNIT, ŽE SE PŘÍLIŠNÁ POZORNOST, samozřejmě komerční, OBRACÍ TÍMTO SMĚREM - směrem techniky - čímž se zapomíná na to nejdůležitější - VNÍMÁNÍ, čtení sněhu, terénu, svých POCITŮ! Prostě, REALITA NENÍ OBJEKTIVNÍ, tečka! Právě na této iluzi je založeno neustálé obracení pozornosti na TECHNIKU!
Lae tak, samozřejmě nijak mi nevěřte a řiďte se vlastními názory a instinkty...:-)
Jo a proto mas při tyhle aktivitě na sobě oblečení, helmu, plastikace, lyže s vázáním, fotis se fotakem nebo mobilem, což jsou všechno věci, který nejsou plodem vědy a kriticky technického myslení
, ale POCITU A INSTINKTU. Peace a hlavne s rozumem ...
Ale jo, je to věc náhledu na věc. Tvůj náhled je řekněme na straně odvahy, tak připojuju svůj náhled, kterej je na straně předposranosti a kterej říká - ano - poslouchej svůj strach, instinkty atd., ale když se i tak něco posere (což se posere), tak měj alespoň tu ošklivou techniku a uměj ji používat.
Anebo když už teda techniku né, tak by bylo poctivý vyrazit ve tvídovým saku a koženejch botách upnutejch kandahárem na prkna ze sudu a odrážet se přitom sukovicí jako Krakonoš.
Takže ještě k matroši: samotná lopata mi přijde tak málo užitečná, že je snad lepší si místo ní vzít flašku kořaly.
K vyhlášenejm stupňům:
Za trojky může i začátečník podniknout krásnou túru. Např. hřebenovku Nízkejch Tater. Naopak: za dvojky je nejvíc smrťáků. Pokud by ti lyžaři jezdili za dvojky bez pípáku, protože to je jenom dvojka, pak by bylo těch smrťáků.. pořád nejvíc, ale ještě o trochu víc.
Navíc - v Alpách je vyhlášenej stupeň lavinovýho nebezpečí docela směrodatnej. V Tatrách to snad věštěj z kávový sedliny či co. V Tatrách to spíš jde podle hesla "co má spadnout, to spadne".
Takže po začátečníkovi nelze spravedlivě chtít, aby se v tom vyznal, a tak udělá líp, když si zapne pípák už na pokoji, což není vůbec nic, co je potřeba ironizovat. Dělá se to tak běžně.
Ale jak píšu, jsem předposranej, takže mi taky nevěřte.
Ono je to tak, jak naznačuje v článku Rosťa - Vysoké Tatry jsou velmi náročné pohoří na skialp, i když jsou to jenom kapesní hory. Všeobecná lavinovka je platná leda tak v dolinách až tak nějak do výšky chat, ale pak už se to mění metr od metru - jak nafouká sníh, jak zasvítí sluníčko, jak se ohřeje skála, na jakou stranu je to otočené, jak zrovna zafoukal teplý či studený vítr, jak se točí sněhové masy v úzkých žlabech a dolinkách... Široký opravdu bezpečný svah tu snad ani nenajdeš...
Kdo zacina nekde v Beskydech, tak si opravdu nemusi hned ze startu porizovat i pipak. Ten bude potrebovat az se vyda treba na Slovensko. Ne kazdy kdo chce zacit ma na to, aby nabehl do Hudy se zlatou kreditkou :D
To jistě ne. Koupí si lyže + vázání za 2000 Kč v bazáči, na nohou má pevné pohorky nebo staré přezkáče, hůlky vezme staré sjezdové, helmu horolezeckou, ojeté pásy koupí za 500 Kč a obnoví je lepidlem z tuby za 200 Kč. A k tomu si půjčí v půjčovně pípák + sondu (nebo si je koupí nové za 4500 + 900 Kč) a vezme lopatu (třeba samodomo).
Není trošku hloupé psát o borcích s ABS batohem jak bez bázně jdou do strmého když je po sněžení se silným větrem? A při tom razit stopu v těch identických podmínkách na Volí chrbát, kde se těsně pod záp. Voliou šrbinou sklon značně blíží ke 40°? Stejně jako Vysoká, která spadá do do orientace V-Z. To jsou orientace kam značně nafoukalo v periodě sněžení 26.-28.12.
Pěkný fotky, přeju ať máš dobrej sníh (my se pak svezem taky).
Co se mi nelíbí je navádění k porušování ochranářskejch zákazů. Chápu, taky jsem jich pár porušil, ale co jsem začal víc vědět o té přírodě, kterou tak obdivuješ,začínám si jí i víc vážit. Ty pravidla nejsou náhoda. Tak např. když v půlce dubna vylejzají svišti z nory mají asi měsíc na páření. A když je plaší skialpinisti, tak si celý rok nevrznou, navíc sviští samice jsou víc plachý než ty naše... přece nechceš být kazišuk. Stejně tak Furkotská, zákaz je tam protože se tam na zimu stahuje zvěř, aby byla v bezpečí. Když tam lezou lidi, tak je vytlačují na horší místa... Ne vážně lidi mějme rozum, je nás tam pořád víc a nemůžeme se rozpínat do nekonečna, prostě se smiřme, že už tam byla vyjetá stopa před tou naší. Všem konečně pořádnou zimu! :)
Super článek...ale jedna věc která dělá zkušeného skialpistu zkušeným, ti ještě chybí. Skialpinista je jak houbař a nebo rybář...nikdy neprozrazuje ty nejlepší fleky ostatním :-) Protože to geniální liduprázdno, by se taky mohlo pokazit. Jen ať zůstanou se svým "pastičkovým" vázáním v místech kde si můžou dát preso a zákusek ;-)
Omlouvám se tímto všem majitelům TLT vázání...je to takovej nejatnej žert, k nekonečnému dohadování se u nás v oddílu o tom co je lepší :-) "Pastičkářům" říkáme že jsou to výletníci šetřící pár gramů na vázání, ale v batohu maj kilo řízků...a oni se zase navážej do nás usedlých "staromilců" :-)
Jo, pěkně jsi to napsal..:-) A ty "fleky" tu taky v článku nejsou, rozumíš, ale i kdyby byly, lidi jsou obecně líní a nebudou chodit daleko a stejně tam bude prázdno! Je prošlapaná stopa na Volí hřbet, tak včichni jdou tam! Mě nevadí si to prošlápnout sám kousek vedle a jsem v panenské krajině...:-)
No fotek a popsaných lokací tam pár máš...ale ještě to jde :) Skialpu ZDAR a jen samé střední laviny co odpružíš v kolenou. Na větší už je potřeba ten pípák :-)
Petře než začneš udílet otcovské rady o skialpinismu, prosím zamysli se nad sebou a nad svými zkušenostmi, které jsou stejně jako moje v porovnání s těmi autora článku mizivé. Většina vašich výletů v poslední době mířila po turistické na Pancíř. Tam myslím nehrozí prozrazení žádných tvých oblíbených tajných míst (pokud tam teda nezačali točit jiné pivo) :)))
Pekny clanek,ale k pipaku...Kazdy by si mel uvedomit ze lavinova vybava se nebere do hor jen kvuli vlastni zachrane.Ja bych nechtel nikdy zazit situaci ze by se stala nejaka nehoda,ja to videl a nedokazal bych pomoct jen proto ze nemam u sebe pipak a nekdo by kvuli tomu nedejboze umrel...proto bych do lavinoveho terenu bez pipaku nikdy nesel.Prirozene do lesniho freeridu v beskydech ho neberu,ikdyz i tu se sem tam nejaky vetsi splazik objevi.At se dari a bezpecne predevsim
"...Když vidím, jak se lidé bojí a vycházejí jen do víc než stabilních podmínek s pípákem zapnutým už na pokoji, no… Tak doporučím tu lopatku a zbytek nepovažuji za nutný..." Tak to se mi snad jenom zdá :-) Standard je přesně takový. Vyrážím z auta/chaty a zároveň zapínám pípák, nečekám až zapomenu nebo se stane něco, co jsem nečekal. No a k čemu je pípák bez sondy autor zjistí asi až jednou přijde na lámání chleba.
Jinak článek pěknej. Ale na todle bych byl hodně opatrnej.
Konecne neco o skialpech bez pitomyho product placementu, Shockeznich svacinek a jinejch blbosti. Taky jednou nekdo napsal, ze je potreba fyzicka a zkusenosti. To zrovna na letaku z Hudy nepisou, a nekteri se pak divi, ze dolezou tak na kafe po bezkarsky ceste, nebo se v Alpach vyskrabou akorat na nejblizsi kopec za chatou.
S cim nesouhlasim je ale pohled na lavinovou vybavu. Jako picovinu vidim nekomu doporucovat jenom cast. Proste bud ma clovek pipak, sondu a lopatu, a pak ma sanci kdyz se neco stane s tim neco delat, a nebo ma jen neco z toho, a pak je mu to stejne k prdu.
No a kdy ji nosit. Jako chapu, ze je to lehce absurdni brat si ji po 14 dnech peknyho pocasi na ten rozjezdenej kopec za chatou (Nebo na cestu z Pece na Snezku :-)). Ale ja proste nejsem takovej borec, abych vedel, ze se i pri takove ture neoctnu nekde jinde. A pak by to mohlo pekne mrzet. Nicmene je to jak s otazkou "lano na ledovec" a "kolik zbytecnych veci si berete na vicedelku".
no, já se klidně přiznám, že jsem takovej exot, že si ten pípák beru a zapínám i ve sjezdovejch areálech když si to chci fakultativně švihnout pár desítek až stovek metrů mimo tvrdou pistu zajímavějším terénem. ne teda augerechnet na Pasekách, ale třeba už na Fanningbergu jo. no a zapínám si to už na lanovce.
Pípáka si nezapínám na pokoji, ale určitě ještě v chatě. Když na to zapomenu, musím si v mraze sundat rukavice, rozepnout bundu atd. Raději jsem za pitomce.
Pokud se stane lavinové neštěstí, tak mi prosím tě prozraď co tam budeš dělat s lopatkou. Takové malé laviniště má 30 x 50 m a leží na něm 1 m utemovaného sněhu, který připomíná beton, ale může být také 10x tak velké. Kde tam začneš s tou lopatkou rýpat, jak poznáš, že tady někdo pod sněhem leží? Přeci nemůžeš začít hrabat tady nebo tamhle. To je závod s časem. Až na vyjímky, po čtvrthodině hledáš už jen mrtvé tělo.
Prostě, jít na tůru bez pípáku, pořádné lopaty (už ta plastiková od Ortovoxu je k ničemu) a sondy je je lehkomyslnost a nezopovědnost. Nejde o tvůj život, ale o životy kolegů.
Zrovna tak airbag. Není to kouzelný dědeček, který působí vždy a všude. V pomalu se sunoucí jarní lavině je asi zbytečný. Je to další puzzle ke zvýšení bezpečnosti. Argument, že pak lidé se odváží do nebezpečí může platit jen pro někoho, kdo nikdy žádnou lavinu neviděl. Když tě s sebou vezme, tak máš dojem, že jsi spadl do mlýnu na kamení. U mrvých už to nikdo nezkoumá, ale většina z laviny zachráněných má mechanická poškození těla. Roztrhané vazy, zlomeniny atd. Jenom se to, ze samé radosti že přežili, už dál moc neřeší. Dobrovolně do laviny, i když bych jistě věděl, že to přežiji, nikdy. Když airbag povede k tomu, že zůstaneš na povrchu, nebo že kousek toho balónu kouká, a to je velmi často , tak je vyhráno.
Negativní argument je jeho vysoká cena. Co výrobu převzaly firmy Mamut a Vaude, tak je stále dražší. Oni sice argumentují technologickým pokrokem, ale úplně jim nevěřím. Zlatý ABS.
Stupeň lavinového nebezpečí, který několikrát zmiňuješ je dost ošemetná věc. Je třeba si uvědomit, že to nikdo nedělá kvůli skialpinistům, ale je to určeno pro normální civilní život. Pro rolníky, provozovatele komunikací atd. Naštěstí jsou i provozovatelé lyžařských středisek hospodářstvím, pro ně se to také dělá a my na tom můžeme participovat. Ale i tak je to informace velmi hrubá. Třeba Korutany jsou rozděleny na osm oblastí. Celá jižní hranice jsou dvě. Že v Saviňských Alpách třeba chodíš suchou nohou a v východních Karnských Alpach jezdí laviny jako expresní vlaky není nic neobvyklého, zrovna jako že na Wenedigeru je jinak než na Hochalmspitze a přitom jsou obě hory ve Vysokých Taurách.
Z předem zmíněného důvodu je lavinové varování hodně plošné a nebere ohled na místní poměry. Pokud vybereš správný svah a stopu můžeš jí na tůru při čtyřce, různé hluboké, zastíněné žlaby mohou být při dvojce smrtelné. Chce to vědět, jak padal sníh, jaký byl vítr, kolik sněhu napadlo jestli předtím zrovna tady pršelo a spoustu jiných věcí. Musí se to dlouhodobě sledovat.
Dost dobře to mají vymakané ve Friaul, kde je lavinová předpověď pro ráno a pro poledne a oblasti jsou velmi malé, často ne pohoří, ale jen horské skupiny.
Možná, že máš nějaký kouzelný smysl a že opravdu sněhu rozumíš. Nevím. Současná lavinová teorie vychází z toho, že sníh je tak neuvěřitelně komplikovaný materiál, že to neví nikdo. Když vyhrabeš dva sněhové profily v odstupu 50ti m, budeš mít ve většine případů dva různé výsledky. Jak poznáš, že sněhová pokrývka má zlomová místa, která vedou k deskovým lavinám. Je tam nějaké? Nebo jich je tam 20? Do sněhu nevidíš a že se při dělání profilu nakrásně do zlomového místa strefíš není moc pravděpodobné.
I když se předpokládá, že ten kdo se do hor na lyžích pustí nějaké znalosti má, hlavně se klade důraz na vědomí, že skialpinismus je riziko a na minimalizaci rizika. S tím vznikla řada metod, které jsou k doporučení i pro zkušené skialpinisty. Nejznámější jsou asi Stop and Go a Reduktionsmethode a jsou s nimi asi nejlepší výsledky.
No tak nevím jestli tahle rozprava má nějaký smysl, ale bez pípáku nikdy.
Tleskám! Tvůj komentář přinesl víc užitečných informací, než samotný článek. Záležet na mě, vydám tvůj koment jako článek a článek jako koment k němu... Díky za něj
Tleskám! Tvůj komentář přinesl víc užitečných informací, než samotný článek. Záležet na mě, vydám tvůj koment jako článek a článek jako koment k němu... Díky za něj
Děkuji velmi za VŠECHNY komentáře! Především mě potěšilo, že mnozí sem dokázali napsat konstruktivní POZITIVNÍ KRITIKU - pojmenovali to, co se jim líbí a sdělili to, na co mají jiný názor nebo se jim nelíbí - toto motivuje! Velmi DĚKUJI těm,kteří měli ODVAHU veřejně přiznat, že s ejim článek LÍBÍ!..:-) No a respektuji i TY, kteří se pouze chtějí zbavit svých VLASTNÍCH vnitřních NEGACÍ - to jsou ty negativní komentáře, často i dehonestující, které se na Lezci objevují... Ti lidé si neuvědomují, že takhle NEUCTIVÍ a srážející jsou nevědomě především SAMI NA SEBE! Přeju jim, aby svou hru prohlédli a byli k sobě LASKAVĚJŠÍ A POZITIVNĚJŠÍ..:-)
(a jen ti, co pozorně a nezaujatě četli si všimli, kdy nepovažuji pípák za nutný...)
DOBRO A KRÁSNÉ I BEZPEČNÉ ZÁŽITKY VŠEM!
Omlouvám se, ale ještě mi to nedalo: níže linkovanej je popis lavinový nehody v Beskydech, v lese a bez pípáku. Nikoho nesoudím, taky bych si tam možná pípák nevzal, ale myslím že je v mnoha ohledech zajímavé si níže linkovaný článek přečíst.
To nebylo v lese, ale ve žlebu, pokud borec maká z Ostravice na Lysou po cestě a zpět cestou nebo slalom lesem opravdu pípák nepotřebuje a takových tras je v Beskydech, Krkonoších, Šumavě, Fatře, ... hodně
Je. Ale chce to se udržet a nevyjet do terénů, které se v blízkosti toho lesa vyskytujou a obvykle lákaj prašanem, jako např. ten žleb. Pár let zpátky sjela malinká spontánní základovka (Gleitschneelawine - nevim jak je to česky) v Praze na Petříně, tedy v parku pod vzrostlými stromy.
ďakujem za otvorený a radostný text :) príjemne sa mi čítalo a ide z textu radosť.
Čo mi však chýbalo je plánovanie a diskusia o túre, plánovanie prevýšenia, počasia, bodu/bodov návratu a scenárov a taktiky-alternatív podľa vývoja počasia, stavu snehu. A to vopred pred výletom, na ňom ja už len vyberám alternatívy podľa reálneho vývoja túry, podmienok aj intuície a strachu:). Aspoň ja to tak v zime robievam, že nejdem slepo za cieľom, ale snažím sa vnímať podmienku a mať pripravené viaceré možnosti a tieto s parťákom / parťákmi aktualizujem.
Pretože najmä v Tatrách či vyšších horách je iný level ísť na kopec zdola a v podstate "len" zlyžovať tou istou trasou = poznám podmineky zjazdu a ísť napríklad prechod z doliny do doliny cez dve, či viaceré sedlá, kde zlyžovanie na druhú stranu hrebeňa je vždy v neznámych podmienkach a dokonca sa môže stať "pascou" lebo vyšlapať späť, či cez iný hrebeň môže byť problematické .... Ako sa píše v jednej analýze SLP HZS z 15.3. 2014: "Rozhodnutie ísť na plánovanú túru (Popradské pleso - Východná železná brána - Gerlachovské spády - Prielom - Zbojnícka chata) v tomto čase bolo nesprávne. Skupina pod vedením horského vodcu nebrala do úvahy predpovedanú zmenu počasia a výstrahu na silný vietor a víchricu. Znaky meniaceho sa počasia bolo vidno už v sobotu ráno cestou na Popradské pleso a tiež aj počas trasy, keď sa dalo ešte vrátiť späť na Popradské pleso. Skupina podľa dostupných informácií veľmi rýchlo dokázala vyslobodiť zasypaných z lavíny a snažila sa v rámci svojich možností so skupinou horolezcov, ktorí im prišli na pomoc zo Zbojníckej chaty, zasypaného zatepliť, ošetriť a transportovať na chatu. Ten žiaľ svojim zraneniam podľahol. Rozhodnutie nechať telo nebohého na mieste bolo správne vzhľadom na vlastnú bezpečnosť. Nesprávne bolo oddelenie horského vodcu od svojich klientov, spoločne mohli dôjsť na chatu skôr.
Lavínová nehoda je zvyčajne výsledkom viacerých nesprávnych rozhodnutí. Samotná lavína je už len tým posledným vyvrcholením..."
PS už som vyhrabával seba i kámošov, paradoxne kúsok nad chatou no nik to nevidel a bola jednotka lavínovka a moje slová tesne pred odthom boli "... hoši, v pohode, toto nespadne..." bum a už sme fičali dole a "plávaním" sa udržiavali na povrchu, našťastie je z toho len "úsmevná historka" ale od toho času viem, že keď sa to stane, už len čakáš, ako tie kocky života dopadnú ...
Díky moc, Míšo!
To se mi líbí, mě též nenapadne hned všechno a takové příběhy nás taky učí! Je skvělé, když článek tady doplníte o svoje postřehy a zkušenosti!
Jenom, prosím, nesoustřeďme se jenom na "CHYBY"! Myslím to obecně. MY TO ČASTO NEVĚDOMĚ DĚLÁME, A CO POTOM PODVĚDOMĚ VYTVÁŘÍME? Dbejme na to, Aby to vyznívalo POZITIVNĚ A POVZBUDIVĚ, protože taková nálada mnohem víc přispívá k BEZPEČNOSTI I RADOSTI Z TÚRY! Držím všem palce v HORÁCH A PŘEJI to NEJ!
Registrace
Metodika
lezec.cz
Když jsem konečně obul skialpové lyže, objevil jsem nový svět, hory se mi představily zcela jinak. Tisíckrát objevené a prozkoumané hory se v zimě znovu stávají pohádkově panenským královstvím.
GPS a mapové aplikace