Čtyři týdny nakonec utekly jako voda. Vracíme se do zasněžného města, kde jakoby se nic nezměnilo. Na stole

štůsek doporučených dopisů. Hádám oblíbené úřady: nedovolený parkování, penále za sociální, možná zdravotní, doplatek za plyn. Kdo jiný by si taky měl vzpomenout…  Na Chodově nikdo neotočil kouzelným prstenem, takže do bourací party nežádoucích zdí zapadnu, ani nevím jak. U kanga se výborně vzpomíná.
Z Prahy odjíždíme za poctivý kalamity. Dálnice zavátá, ostřikovače zamrzají, rádio se přehřívá, prostě jen drobné komplikace, který nezabrání, že jsme za den v Cornudelle, vesničce pod Siuranou. Přivítání není zrovna nejvřelejší : ve 3  poctivý -3st.C. Teploměr a vítr vyvolá trošku zmatek, teplomilné hlasy volají po Chorru. Že předpověď nelhala, mě trochu překvapí, nicméně další den v autě i s neoddělitelným placením nafty a dálnic je argument, který rozhoduje, a to dokonce správně. Lezení se dá bez problémů domluvit se sluncem, skoro všechny sektory jsou otočené na jih. Hádám, že se tu leze celý rok. Dvanáct pod nulou zaskočí asi i domorodce, tváří se přemrzle a smolařům zatuhne i voda v potrubí. Nám jenom v kanystrech, ale led na parkovišti po několika dnech začíná být trochu depresivní.



Montsant





Situ plánek sektorů

Cesty tu zadarmo rozhodně nejsou, i když jsme si fantasticky zalezli, seznam vylezených 8a a více prostě neexistuje a poděkování sponzorům taky ne, protože nás asi nikdo sponzorovat nechce. To jenom pro upřesnění důležitých faktů.    
Siurana mi je hned po prvním dni sympatická. Oblast taková, jaká má být se vším všudy. Příroda úchvatná, samotná vesnička s kostelem a několika klasickými kamennými staveními na skalním ostrohu láká o víkendech autobusy turistů. První cesty se dají nastoupit rovnou z auta, k těm lepším se musí vystoupit. V úrovni parkoviště je sektor pro všechny od pětek po 8b, převažujou lehčí. Obecně je v Siuraně dost lehkých cest a překvapivě jsou i hezký. K hlavním sektorům se sestupuje, nejvýznamnější Campi di Puggi vás prověří kolmými a mírně převislými cestami, najdete tu věhlasné cesty Anabolika 8a, Mr Cheki 8b+, L´ omni sociale 8c+.  Mírně převislá 7b+ po lištách a direčkách v šedém pásu potěší každého skálomila svojí jednoduchou dokonalostí.





Asi tři dny brouzdáme v okolí věhlasné La Rambly, sektor La olla  je na první pohled sympaťák, pro změnu krátké převislé cesty po dˇourách  v  pěkném žlutohnědém vápenci.
Lehčí cesty nekladou odpor, plný optimismu zaútočím na 8a+, bohužel v souboru asi šesti kroků se mi polovina vymyká, takže trochu zaraženě vycouvávám. Jarouš ve vedlejším rampouchovém problému stejné klasifikace ukáže svůj maximální stisk a skoro to vyleze. Na další návštěvu už není čas a RP se nekoná. Pro milovníky dlouhých přesahů v celkem slušném převisu je o patro vedle MIGRANIA 8b, s delším rozdvojením MIGRANIA PROFUNDA 8b+. Jelikož takovýhle cesty zásadně na druhý pokus nelezu, mam jí tam bezpečně uloženou na příště. Ze silnice nelze přehlédnout červenohnědý pruh s flekama od mága.  Na závěr dne  při západu slunce je …………..prostě idylka.



    Smolovi učaruje pískovcová hrana, jediná v oblasti. Bojuje udatně o OS, ale rajbasový dolez ho celkem spolehlivě sundá. Siurana, zdá se, celá leží na pískovcovém podloží a červený erodovaný pískovec udělá dojem na každého. O patro výš, v sektoru Siuranella, kluci objeví 25m dlouhou nevynechatelnou linii ( oblíbený červenohnědý mírně převislý pás s neoddělitelným opticky výborně působivým magneziem ) La Crema 8a. Název cesty prý demonstruje přání autora cesty podpořeného Jaroušem o legalizaci nutely.  Tentokrát opravdu málo chybí k vylezení, plánujem návrat, ale skal je tu hodně a najednou je Siurana pojmem minulosti. Popisu oblasti nemůže uniknout  kemp a fajn hospoda autora mnoha siuranských cest Toniho Arbonese. U piva jsme tu zahřívali zmrzlý kosti, krátili večery  ( mj. okukováním Frankenjurských desítek na videu ) a dobíjeli kameru.   



Asi každý, kdo tudy projíždí, by si bez problémů mohl udělat pár vlastních cest ve slepencových stěnách  Mont Santu přes údolí od Siurany. Naštěstí už to někdo udělal a nýty nešetřil, lano měl asi dlouhý a vytrvalost … jen se domýšlím.  Jak ve snu bloumam v amfiteátru končícím  v nebi.  2* 8b+ a  8a jsou nejfrekventovanějšími cestami. Hydrofobii 8b+ si prý  Katy Brown dala flash a Sáře to trvalo 4 dny.  L – man 8b+ mě láká a zároveň děsí. V tomhle převisu si nedovedeme představit vylézt nahoru ani po žebříku. Zůstanu u osvědčené klasifikace 8a. Žebřík se ale nekoná, nejmazanější krok je skok z nicmoc chytu do dobrý dvojdíry po 30 m lezení v libovym převisu. A k řetízku hurá přes jednoprsťák . Takhle jsem si představoval španělské lezení. 80m lano je někdy krátké, 70m většinou akorát.  Dále je tu dost lehčích cest ( 6b – 7c ) fantasticky čistého lezení po dirkách v aproximovaných kolmicích. Každá cesta, co Jarouš leze, je nejhezčí v jeho životě.  Asi všem se do paměti vrylo 40m dlouhé 7b+, s bouldříkama v dolní půlce, po dobrých dírách ve zbytku. Mnohokrát jsem si chtěl sednout, ale Smola proklínaje ( protože mi to nedovolil ), jsem to dolez. Jestli mě paměť neklame, připadal jsem si jak laktátová cisterna.



  Pomalu se začínáme těšit domu, nad lezením se stahujou černý mraky, i když je dva týdny jasno a lezem skoro nahatý. Na znamení věčného přátelství mezi národy dostáváme průvodce na Les Bruixes, prý se nám tam bude líbit. Nikdy nevěř Španělovi- slibovali, že hadi tam jsou na 40% cest, ale zamoření hadama a jinou havětí je více než stoprocentní. I když je to stěna, kde by zoofil nahrabal spoustu 8a  ( asi 30% cest je více nebo méně ). Druhý den už mažeme přes Andorru domu. Tam je asi 3m sněhu, všichni mají lyže a  paní v budce nás kvůli sněhu tunelem do Francie nechce pustit (ani přes kopec, kde je sněhu mnohem více, ale zimáky jsou betonový, tak bych se toho nebál ) .



Takže přes Andorru neprojíždíme, ale vracíme se a jedem domu trochu jinudy. Cestou se stavujeme v ve starém dobrém Buoux,   
Nic už ale není tak dobré, aby nás to dokázalo zadržet více než na den.  V Aptu nakupujeme bagety, nutely, a kanystřík vína. Ten teďka pomalu dopíjím a promítám si celý výlet. Možná ještě brnknu Jaroušovi, jestli nemá fotky a nechce se stavit na kalíšek.…