Dalo by se říci, že existuje několik způsobů, jak si opravit lezečky, ale ten, který se vám pokusím popsat se mi zdá vskutku originální.

Jak si opravit lezečky…
Dalo by se říci, že existuje několik způsobů, jak si opravit lezečky, ale ten, který se vám pokusím popsat se mi zdá vskutku originální.
Oprava lezeček není žádné moje hobby a vlastně jsem to ani nikdy nedělal, ale znám osobu, řekněme si na rovinu, že je to lezec, který takto trávil spoustu svého drahocenného času.
No a teď už do toho hupsneme, nebudeme se zbytečně zdržovat. Nejdříve by možná bylo vhodné připomenout, že samotná oprava je dosti nebezpečná záležitost a proto ji těm méně zručnějším raději vůbec nedoporučuji. No a teď co všechno budeme potřebovat. Hlavně teda lezečky, protože bez těch by to jaksi nešlo, ale to je asi jasné. Pak takovou černou, tvrdou asi centimetr tlustou gumu. Ovšem kde ta se dá sehnat, to fakt nevím. Důležité je také nějaké lepidlo. Vůbec bych ovšem nedoporučoval velice známou Bílou lepící pastu, která sice v názvu má slovo „lepící“, ale nelepí vůbec. Naopak kvalitu nám zaručí lepidlo, jak se jenom jmenuje, teď jsem to měl na jazyku. Sakra. Jo, už vím, pak by to chtělo ještě nějaký pilník. Velice hrubý by bylo nejlepší, nějaká stará rašple by vám opravdu velice pomohla. Ovšem musíte na ní velice pomalu, rychlé pohyby by ji mohli totiž zahltit a definitivně zničit. Zároveň bych chtěl upozornit, že pilník na železo není příliš vhodný, je totiž velice neúčinný a také byste ho nejspíše po použití mohli ihned vyhodit.
Postup je tedy následující. Do jedné ruky uchopíme gumu a do druhé tužku. Pak položíme tužku a vezmeme lezečku a položíme ji na gumu. Znovu uchopíme tužku a pečlivě obkreslíme lezečku. Teď uchopíme nějaký ostrý nůž, který jsme si samozřejmě zapomněli připravit a snažíme se vyříznout to, co si myslíme, že jsme obkreslili.  Nyní nastává chvíle chá, kdy je důležité rozhodnout se, jak budeme postupovat dále. Prvním a též společným krokem ovšem je, že uchopíme zbytek gumy cizím slovem odpad a vyhodíme jej, jelikož ho už nebudeme potřebovat. Tak a já bych si teď vzal ten Chemopren, jo Chemopren se jmenuje to lepidlo, jsem to říkal, že to vím, a namazal bych ho na spodek předem samozřejmě již očištěné lezečky. Upozorním raději, co to znamená předem očištěná lezečka. Už pouhým bystrým okem přiblíženým k lezečce a nenechavými prsty odstraníme hrubé nečistoty. Pak mokrým kusem nějakého hadru, kterých se všude povaluje dost, otřeme zaschlou zbylou špínu. Později zjistíme, že mokrý kus hadru byla naše propocená košile, kterou jsme si před chvílí odložili. Nijak se tímto malým nezdarem nerozptylujeme a pokračujeme v dobře započaté práci.
Vymačkáme z tuby potřebné množství lepidla, nejlépe všechno, jak na lezečku tak na tu gumu, kterou ovšem nemůžeme najít. Zatímco tedy lepidlo na lezečce pomalu zasychá, rychlými teď už mistrovskými pohyby nožem, vyřízneme od oka z vyhozeného zbytku nový rádoby obrys lezečky. Poté naň vymačkáme zbytek lepidla a pevně, upozorňuji velmi pevně, přitiskneme obě namazané části k sobě. Lepidlo začne nejspíše po stranách lezečky vytékat, ale tím se nenecháme nikterak odradit a pomalu otvíráme svěrák a vkládáme náš výtvor do jeho čelistí. Kličkou velmi rychle točíme po směru hodinových ručiček tak dlouho, dokud to půjde. Zatleskáme, neboť první část našeho utrpení je za námi.
Druhá fáze se může jmenovat uvolňovací, neboť při ní vypijeme osm až deset piv a pak půjdeme spát. Druhý den ráno se už těšíme, cože jsme to včera celý večer kutili. Hranatý a velice nehezký patvar, nás donutí šáhnout po té nejhrubší a nejstarší rašpli, která je široko daleko k nalezení. Po úmorné práci, kdy se rašple vůbec nesnaží, zatímco z nás už teče, zapínáme dědečkovu brusku na nejvyšší možný výkon. Patvar pak postupně přibližujeme k brusce a snažíme se zachovat původní podobu lezečky. Upozorňuji předem že toto je ta nebezpečná situace, která vyžaduje dokonalou pozornost a preciznost, která ovšem po předešlé noci není vždy možná. Častokrát se stane, že se pohled na lezečku úplně zamlží a poté co se lezečka znovu objeví má přetrhané tkaničky a díru na patě. V této chvíli tedy přistupujeme k takzvanému jinému řešení. Vypneme brusku, která se ještě stále točí. Z botníku si přineseme staré dobré boty značky kopačky a poté pilkou na železo uřízneme všechny špunty. Znovu zapneme brusku, ale poté ji opět vypneme, neboť pohled na povalující se asi lezečku, nám připomene, že je bruska rozbitá. Pilníkem tedy uhladíme podrážku do dokonalé hladkosti až hrubosti a jsme šťastni, jak jsme si krásně opravili lezečky. Víkend utekl jako voda a my se můžeme těšit na další, a na to, jak si v nových lezečkách krásně zalezeme.