Tak jako bývá zvykem každoročně na konci roku pořádat Poslední Slanění, uspořádali jsme i my " Poslední Highline".
Volba padla logicky na Ořešník, a to především z důvodů celkem snadný dostupnosti a taky možnosti poměrně jednoduchý montáže. Při avizovaný předpovědi počasí- jasno- se zdálo, že by se mohlo jednat o vcelku povedenou taškařici. No, předpověď je předpověď, leč realita bývá občas poněkud odlišná! Na druhou stranu mlha a bezvětří to taky není zas tak hrozný...
Montáž probíhala taky celkem svižně, s ohledem na fakt, že bylo potřeba neustále se jistit, jelikož to dost klouzalo. Po třech hodinách bylo nataženo a mohlo se začít.
Jako první, na poměrně dost namrzlou lajnu, nastoupil Smolda. Dal dva pokusy, dvakrát lapil a šel se ohřát. Po něm si vzal slovo Kwjět. Ten ovšem, na rozdíl od Smoldy nazul botky hajlajnovky a rukavice na snoubord. V důsledku čehož po nástupu nejprve za a/ uklouzl... a za b/ nelapil! No a jelikož to bylo na nástupu, tak po celkem slušným pendlu narazil čelem do "hrubozrný Jizerský žuly". To mělo za následek to, že začal ztrácet barvu ( sníh kolem naopak barvu získávat začal).
Po záchraně a ošetření, následovala porada co s načatým dnem. Jelikož Smolda - bývalý záchrankář a zrdavoťák - nediagnostikoval proražení lebky a ani otřes mozku a mluvil pouze o jakýsi potřebě šití :" potom a pák..." rozhodli jsme se rozhodnout až po dlabanci a lehkým doplnění červených krvinek.
Stojíc u hučícího vařiče, podupávám zmrzlejma nohama a lžící ve zmrzlý ruce míchám polívku. Uvažuju: "Dneska nepůjdu. Nemám to zapotřebí, na nástupu krve jak u řezníka, nohy jako kusy ledu, lajna namrzlá a kosa jak v Buzuluku na nádraží. Nechám si to na léto...jó to je jiná. Pohoda, sluníčko, vínečko, vegítek ... nejčistší forma aktivního zevlingu... " Koukám na Kwjěta, hoví si ve spacáku, barva se mu vrací a vypadá celkem spokojeně. Na bílý čelence se začíná objevovat znak kamikadze. Uvažuju: "Na druhou stranu, když dneska nepůjdu, bude mě to pozdějš sr mrzet a ta zima není zas tak hrozná a když už jsme to natáhli a...
Stojím na nástupu- tý krve zas tolik není. Zouvám boty a doufám, že se nikam nezakutálej. Jejda jedna se skutálela. Nastupuju. Opatrně se stavím a vydávám se na druhou. Pěkně pomalu, aby námraza stačila pod chodidlama rozmrznout. Ke konci se jí rozmrzat už moc nechce a ani se nedivím. Rampouchem rampouch nerozmrazíš! Konec.
Tak a teď honem zpátky! Nástup, dva kroky.. lajnolap. Dneska už né! Ručkuju na druhou k botám. Áááá kosa!
Nastupuje Kwjět- Kamikadze. Tááák, pěkně zout, odručkovat kousek dál než prve, nástup a procházka na pohodu na druhou. A davaj curyk . Tak taky ne! Tlama v půlce a zase do odsedky. Houpá se a opět trochu bledne. Co to? Karáble na odsedce šprajclý zámkama ,kolmo k lajně. Heleme se další poznatek. Asi to bude chtít ty kruhy!
A dál? Pobalit, odchod do knajpy, zapít, kluci čekaj na odvoz, sázky o počet stehů a odjezd. Stehů bylo nakonec 7ks.
Berg+hajlajn hajl!
Kolouch.
Pss. Pro ledoborce- Situace ve Štolpichu:
Rampouchy nebyly nic moc. Vody se zdálo dostatek. Protože pokračovaly mrazy, můžou být už poměrně slušný terény!
Iceklimbig heil!
.. pekny, panove. Ten pendl hlavou napred do zuly byl o chlup. Se tak blbe zeptam - kyblik se na lajnu nenosi aby clovek nemel zbytecne vysoko teziste?
nooo, to není o těžišti, ale o lenosti.. helma zůstala stejně dole pod kopcem u Míry, ale napříště už bude chodit všude s náma (nebo aspoň se mnou :))
btw. pěknej článek Kolouchu ;)
tož hajlajn hajl Q
Zdravím a koukám že jsi prozřel a shodou okolností jako já taky v jizerkách. To sem si jednou poprvý v životě nasadil blembák na Divý Máří, když jsme to tam lezecky objevovaly s Mírou, a prakticky v zápětí následovala tlama po vytržení jedinýho stoppera a kolmo hlávkou zelí přímo do hrubozrnné jizerské žuly. Od té doby na hůře zajistitelných terénech helmu NESUNDAVÁM;-))přeju the best of slack v NY
No tak to teda pravda není. Čím delší tím se po ní hůř ťape. Si to představ: Krátkou můžeš vyšponovat jak zábradlí.Nijak moc se neprohejbá a do strany neutíká. Nadruhou stranu taková stometrovka: min. 2m vysoko, uprostřed jdeš pár cenťáků nad zemí a výkyv do boku klidně metr- když nefouká...Když trošku zafouká, tak začne ródeo a když se rozfuní tak se k ní ani nepřibližuj! Ale zábradlí a stovka jsou oba extrémní příklady. Obecně však platí: Čím delší, tím hůř se chodí. Zdar.
hehe tak to slyšim prvně :D to je asi jako říct, čim je ta cesta víc do kopce, tim je lehčí :D tady platí skoro ne lineární, ale exponenciální závislost délka(průvěs)/obtížnost.. tzn. každejch dalších 10 metrů je ku*efsky znát..
Jo byto to dobrý, pozorovat to ze schodů...mlha tomu dala takové adrenalinové napětí.Takto se nám lezci z oddílu přesouvají na napnuté tkaničky.Ať se daří dalším odvážným projektům.(ten v modré bundě na schodech)
Pak prostě vylezeš nahoru a pokračuješ, nebo odručkuješ. Video s návodem je u nás na první stránce : Highline - článek. Na konci povídání je instruktážní video: Pády ,návraty, nástupy.Zdar.
nooo, jasně ;) vono je teda trochu rozdíl esi 900 kilo visí, nebo jeden člověk spadne 3 metry do odsedky (ale nepovim ti, co je horší :D) nicméně ty karáble tam jsou stejně 2, takže by to měl bejt pořád sichr.. na druhou stranu, prostě ten pocit, kdy tě lajna sejme po 10 metrech brutálního boje a ty se pak houpeš takle kdesi v prostoru na kusu špagátu a koukáš nad sebe na ty karáble, tak to je abychtakřekl přinejmenším znepokojující.. ;) jestli nevěříš, tak doporučuju vyzkoušet, člověk takhle celkem nabere morál na lezení ;) :D
Q
joaha.. tak to jsou Kolouchovy nohy.. myslim, že vypadaj celkem normálně, to asi kvůli tý zimě začal zkreslovat fotoaparát.. ;) to se prostě stává, no..