Jednoho, jak jinak než sychravého dne na Hrubici, užíraje se nudou, sáhnul jsem po zaprášeném sešitě na poličce. Průvodce po Skaláku bohužel mu chyběly desky, ale 50-tá léta asi sedí. Můj úžas vyvolal úvod. Fakt by mě zajímalo, jestli ty lidi tomu opravdu věřili, nebo museli, nebo si z toho dělali srandu. Sorry je to dost dlouhý, ale nenašel jsem odvahu to někde zkrátit.
ÚVOD
Tělovýchově a sportu připadá v socialistické společnosti významný úkol zocelovat pracující měst i venkova pro budovatelské úsilí, zvyšovat jejich brannou zdatnost a poskytovat jim radost a osvěžení po práci.
Tento úkol plní i horolezectví jako jeden z významných sportů. Právě na horolezectví je velmi dobře vidět, jak osvobození od kapitalistického vykořisťování umožnilo netušený rozmach tvořivých sil našeho lidu. Vždyť dělník, kterého kapitalista raději propustil z práce, než aby mu poskytl placenou dovolenou, nemohl poznávat krásy našich hor. V dobách nezaměstnanosti bylo mu nanejvýše dopřáno nosit zavazadla svých vykořisťovatelů, kteří šli do hor utrácet peníze, vydřené z jeho mozolů. Proto bylo horolezectví v buržoasní republice omezeno jen na úzký kruh vyvolených.
Teprve po porážce nacismu a s ním i kapitalistických vykořisťovatelů, ozvaly se hory radostným ruchem naší pracující a studující mládeže, která začala uvádět ve skutek heslo: \"Hory patří pracujícím.\" A horolezectví doznává velký rozmach. Silně se však ještě ozývají přežitky kapitalistické minulosti. Individualistické pojetí sportu, honba za osobním úspěchem bez ohledu na zájmy celku, která stála i životy, samoúčelné pěstování horolezectví odtrženě od života rodící se socialistické společnosti, to vše je velkou vadou jinak slibnému vývoji vpřed. S podobnými zjevy musíme neustále bojovat, aby si naše horolezectví vydobylo v našem sportovním životě to čestné místo, které mu podle jeho významu patří. Významnou pomocí je při tom všem horolezcům usnesení strany a vlády o tělovýchově a sportu z prosince r. 1952. V duchu tohoto usnesení postavíme naše horolezectví zcela, a bezvýhradně do služeb našeho pracujícího lidu. Horolezci musí ještě v mnohem větší míře než dosud budit zájem o tento krásný sport mezi širokými masami pracujících, zejména mezi pracující mládeží. Jen tak vyrostou početné řady těch, kteří dokážou překonat ty nejtěžší srázy Tater a budou schopni důstojně representovat náš lid i v zahraničních velehorách.
K tomu je ovšem třeba dlouhé, poctivé a vytrvalé práce. Většina našich horolezců má však možnost věnovat se svému oblíbenému sportu v Tatrách jenom po dobu dovolené. Horolezec však musí neustále udržovat a zvyšovat svou tělesnou a lezeckou zdatnost. K tomu mu slouží cvičné skály, mezi nimiž zaujímá význačné místo pískovcová oblast Čech, jejíž část popisuje tento průvodce. Právě při přípravě na těchto cvičných skalách, vyžadujících technickou dokonalost lezce, kde také začínali mnozí z našich nejlepších lezců, mohou horolezecké oddíly po vzoru sovětské fyskultury soustavně a cílevědomě připravovat naše pracující k vrcholným výkonům v horách.
Nebylo by však správné dívat se na pískovcové skály pouze jako na tělocvičné nářadí. Vždyť jsou jedním z nejkrásnějších koutů naší vlasti, které náš lid dal přiléhavý název Český ráj. Mnozí horolezci zde prožili a prožijí krásné chvíle oddechu po práci v družném kolektivu. Ti všichni budou učit nové příznivce horolezeckého sportu lásce ke skalní a horské přírodě v naší krásné vlasti, v duchu žhavého socialistického vlastenectví.
Naše horolezectví má nejlepší předpoklady k tomu, aby vychovávalo ve zdravém sportovním soutěžení naše pracující a naši mládež ve smělé budovatele socialismu a v pevné obránce míru. Pro tyto početné a skromné pracovníky našeho horolezectví, kteří správně chápou posláni sportu v lidově demokratické republice a kteří svou prací na tomto úseku pomáhají budovat socialismus v naší zemi, je určen tento průvodce. Této jejich práci čest!
po válce vyšly takové ty polosamizdaty, nějaký ten Vodháněl-Janků, ale to snad bylo ještě chvilku před únorem 48. v roce 1961 vyšel jedlička, ale ten byl na všechny pískovce v čechách. průvodce pískovcové skály díl 1.-český ráj vyšel někdy v roce 1975? já bych tu předmluvu tipoval na ty sedmdesátý léta.
Fakt tomu chyběly desky. Ale podle "usnesení strany a vlády o tělovýchově a sportu z prosince r. 1952." a "sovětské fyskultury" bych neřekl, že to jsou 70-tá léta. I podle té češtiny. Ale fakt nevim. Ž
Jedná se o Český ráj pro horolezce, autoři Ladislav Vodháněl a Jaroslav Janků, vydalo Státní tv. nakladatelství v Praze 1954. Průvodce jsem kdysi koupil v antikvariátě (za 10 Kčs) a to hlavně pro pěkné mapky a plánky věží (vč. dobových fotek). Úvodník jsem v něm nikdy nečetl, až do včerejška, kdy jsem si uvědomil o co jsem se ochudil.
Jestli myslíš Pískovcové skály v Čechách, horolezecký průvodce(1) Český ráj, Jaroslav Janků a kol., vyd. 1977 Olympia- tak tam NIC takovýho není ani zdaleka- jen popis vzniku průvodce, historie, geologie, pravidla a tak.
Podobný blitky jsou v Kuchařově knize Deset velkých stěn. Možná, že by se Maestra stálo zeptat na to, jak dokázal v letech, kdy všichni seděli na prdeli za železnou oponou, rajzovat furt do Alp. Že by to nějak souviselo s tím, že se jeho jméno objevuje u Cibulky v seznamech? Berg Heil Papouš
vono je to složitý. předpokládat, že horolezci jsou vejlupkové kladných vlastností je poněkud nerozumné. stejně, jako má rakousko svého pichla (velmi aktivní nacista), německo svého fehrmanna (vojenský soudce na ukrajině za druhé světové), máme i my své kuchaře, procházky a černíky, kteří se zapletli s režimem a do jisté míry kolaborovali a samosprávně terorizovali (moc hezký vaculíkovský termín) své okolí. velmi poučná je četba českých knih z období 1950-80, kdy naši horolezečtí tatíkové blekotají rudé žvásty za možnost být týden v alpách. proti rakušákům máme zásadní nevýhodu, že rakouští náckové horolezci dávno vymřeli a většinou už nežijí jejich přátelé, jejich děti tráví své stáří po domovech důchodců. ne tak u nás. dost našich "zapletenejch" ještě žije, jiným žijí kamarádi a spolulezci, kteří si dobře pamatují jejich dobré stránky.
no prostě si na hodnocení "byl vynikajícím horolezcem, ale v občanském životě zklamal" budeme muset u našich poválečných špiček nějakou dobu počkat. (mimochodem, tuto charakteristiku měl v "encyklopédii horolezectva" Pavouk Pochylý.)
Važ si toho, ze nemusis vymenou za tejden zadny takovy zvasty placat a staci ti jen hupsnout do auta a jet. A hlavne nikoho nekritizuj, pašáku. Muj tata (komous nebyl!) se s Kucharem znal leta a nikdy nerekl, ze by to byl spatnej chlap.
aneb odpověď pištovi:
zmíněné tři pány jsem uvedl, protože všichni publikovali. museli napsat ony bláboly, bez kterých by kniha nikdy nešla do tiskárny, pravděpodobně museli trávit spoustu večerů na nejrůznějších schůzích okresních výborů ČSTV (svazu tělesné výchovy) a pravděpodobně se museli rozhodovat, jestli do toho půjdou a jestli taková drobné pošpinění se není přílišná cena za možnost jet ven. měli možnost říct ne, pak by se sice žádná huba nevymáchaná která s nimi v životě ani jednou nemluvila nemohla o ně otírat, ale zalezli by si sotva tak v tatrách a průvodčík by se naklepal na stroji a množil by se někde ve sklepě u kádě se čpavkem. takže pro a proti. pravděpodobni nikdy nikomu nic neukradli, nikomu neublížili, ale prostě přistoupili na pravidla hry. není to nic, na co by měli být zvláště hrdí, ale výčitka by měla být jenom lehounká, vždyť kolaborovalo 99% lidí, a kdyby režim nepadl v době, kdy mi bylo 16, tak bych s největší pravděpodobností u prvního rozhodování podlehl. takže asi tak. doba byla hnusná, a pány to trošičku semlelo. ti, kteří zůstali nesemletí živořili někde na okraji společnosti a zaplatili za to obrovskou cenu.
Tenhle přídomek se nevztahoval u Pavouka na politiku, ale na jeho špatný charakter. Od Pepíka Kývaly vím, že okrádal i své kolegy z mančaftu na tábořišti.
Typická ukázka "povinné součásti", jaká musela být, aby něco takového, jako horolezecký průvodce mohlo přejít přes partajního soudruha bařtipána v nakladatelství.
Fascinuje mne, že je někdo schopný tyhle strašný kydy vůbec opisovat, ale dobře, že to udělal, protože je dobré nezapomenout jak bylo za rudochů.
To Papouš: pokud jsem slyšel, musel si Kuchař na svoje výjezdy vydělat a režim mu občas dovolil za ty vydělané peníze někam jet a reprezentovat ho. Tak to ostatně fungovalo ještě i dlouhá léta potom.
Z toho, že jsou v jeho knize tyhle kydy, bych nic nevyvozoval, ty musely v té době být v každé knize, pokud měly vůbec kdy vyjít. Výskyt jeho jména v seznamech ještě mnoho neznamená. STB měla zájem o každého, kdo jezdil občas na západ. Myslím, že podstatnější zájem v tomto směru by mohl být o osobu, kterou zde již mnozí zmiňovali v souvislosti s užvaněnými a bezobsažnými školeními instruktorů ČHS, která se, pokud jsem slyšel, těchto rudých hrátek zúčastňovala podstatně aktivněji.
Byl bys fascinován mnohem více, kdybys věděl co dnes dokáže technika. V této době pokroku lze za malý peníz zakoupit bedýnku, která pracuje za tebe a i na písmenka sama převede...
Nedivil bych se. Dobře vím, co umí a co neumí OCR. Je fakt, že když se to beze r tištěného textu nejsou výsledky zase tak špatné, ale v tomhle případě bych to nedělal ani tak. Já jsem si těch dob užil celkem bohatě v reálu a nepotřebuju na ně vzpomínat.
Spousta lidí potřebuje připomínat. Čert to vem. Chtěl jsem jen vědět jestli si to někdo přečte s otevřenou pusou (jako já) nebo je to normální kam až ideologie zasáhla. Je fakt, že jestli je to míněno vážně nebo z nutnosti (dost horlivé myslím) nebo jako parodie se těžko dopátrám a možná je to i jedno. Vzpomněl jsem si na ten úvod, když tu probíhala debata o ,tuším, zlatých 80tých, 60tých ... letech. Ž
V Rakousku se začíná mnoho desítek let po konci nacismu diskutovat o roli tamních horolezců a turistů v nacionálně-sociálním systému. Horské chaty a stezky, dosud pojmenované po nacistech, se zřejmě časem přejmenují, jak ukazuje příklad Pichlovy chaty v Korutanech.
Není ale jasné, co se stane se jmény horolezeckých směrů. Ty se totiž tradičně jmenují po svých prvovýstupcích. Například pro Pichlovu cestu (Pichlweg) už existují alternativní názvy - Diagonální, Pravá jižní nebo Cesta jižními policemi.
Nacista Eduard Pichl
Eduard Pichl, první předseda oddílu Austria Vídeň, patřil k dodnes existujícímu spolku Alpenverrein (OEAV). Schopný organizátor a horolezec, jehož nejslavnější cesta vede právě na Dachstein, byl zároveň antisemita. Už ve dvacátých letech minulého století spoluprosadil protižidovská ustanovení v horolezectví.
Pichlův případ však není ojedinělý. Podobně je tomu i se špičkovým meziválečným lezcem Manfredem Kauschkou. Ten sice vylezl legendární hranu na Dračí zub v pískovcovém skalním městě u Hrubé Skály, zároveň byl ale aktivním nacistou.
(vice viz http://cestovani.idnes.cz/igsvet.asp?r=igsvet&c=A020730_115424_igsvet_bla&l=1)
Udelam ti radost: Cetl jsem to s otevrenou pusou. Ale podle toho, co jsem zatim o te dobe slysel, tak ten text je asi mineny vazne.
A kdyz se tady diskutuje o tom, kdo byl kdo, tak bych mel jednu otazku, ktera taky asi souvisi s komunistama: Proc se v Tatrach chata kapitana Nalepky tedka jmenuje Zamkovskeho? (Na netu jsem pouze nasel, ze bojoval a padl na vychodni fronte.)
Protože ji postavil Štefan(?) Zamkovský. Dobrý, ale nepříliš známý předválečný horolezec, člen zárodku horské služby a spolupracovník partyzánů. Komunisti ho ovšem z chaty na přelomu 40. a 50. let vyhnali. Chata během let málem dopadla špatně, ale teď je zase v dobrých soukromých rukou. Zajdi tam na polívku a speciálně hořký horec!
Kuchař Radovan, důvěrník, krycí jméno Josef
Zibrín Zdeno, agent, krycí jméno Hronský
Rakoncaj Josef, důvěrník, krycí jméno Skalský
Belica Andrej, důvěrník, krycí jméno Skoba
Stehlík Vladimír, agent, krycí jméno Horolezec
Chyba: krycí jméno Pablb. S tím Rákoskou problém nemám. Prostě tam je. Proč tam je a co to znamená, nevím. To může vysvětlit jen on. Já čerpám z veřejně dostupných zdrojů. Čus Papouš
Sorry, jsem trosku prudkej. Jen nemam rad takovyhle ocernovani lidi, ktery neznas jen na zaklade nejakej stranek na netu. Taky neveris vsemu co ctes v novinach nebo co ti kdo rekne (jestli jo tak je mi te lito).
To není očerňování, to je konstatování. Já nevím, jak to bylo, akorát mě zaráží, že lidi, kteří vyjížděli ven, když ostatní museli hnít za vostnatym drátem, jsou v Cibulkovejch seznamech. Tečka. Bez ohledu na to, že jsou vynikající lezci. To nijak nezpochybňuju. Berg Heil Papouš
Tyhle cinty ventiluj az budes mit v ruce nejakej lepsi dukaz, ze je kazdej STBak. STB melo v seznamech kdekoho.
Znas to: Zlodej krici: chytte zlodeje.
Nemas jeste pod polstarem prukaz SSM?
Kecy - každý spolupracovník STB vlastnoručně napsal, že chce spolupracovat, a vlastnoručně se podepsal.
Proč to udělal, je jiná věc, a jak poškodil další lidí, je také jiná věc.
Neni problem donutit clovek temer k cemukoli (at uz psychickym nebo fyzickym natlakem) - precti si od J.Orwela 1984. Nechci se nikoho zastavat, vim o tom stejny hovno jako vy.Jen me stvou takovyhle porevolucni moralisti a chytraci! Mozna bys byl prvni kdo by si strelil do gati, kdyby mu pred 20lety zabusili policajti na dvere.A proto znovu opakuju - az budes mit nejakej dukaz tak pindej, do ty doby drz klapacku na uzde!
Já si to ještě dobře pamatuju. A asi si to budu pamatovat až do smrti. A to jsem nikdy před revolucí nevyjel ven a ani jsem o to nežádal, protože jsem věděl, že bych stejně nedostal devizový příslib (možnost vyměnit si koruny za onačejší měnu = faktické povolení k výjezdu za hranice).
A vůbec se Papoušovi nedivím, že přemýšlí, co lidé, kteří vyjeli do ciziny, za to dali komoušům. Někdo udával z přesvědčení, jiný z blbosti, další nevědomky, další se pokoušel s větším či menším úspěchem hrát soukromé zpravodajské hry a jinému ani nedošlo, o co jde. Jinak se také psaly oslavné texty na komouše, socialismus a pracující lid. Radovan Kuchař (zřejmě ve spolupráci s redaktorem v nakladatelství) propašoval do své krásné knihy Deset velkých stěn pár plivanců na kapitalistické zřízení, Fritz Rudolph ve zručně napsaném spisku o dobývání Matterhornu odsuzoval dokonce i defétistické filosofie, atd...
Nejde snad o jednotlivce, ale úvahy nad čteným nablblého textu, který byl považován ještě koncem osmdesátých let za normální.
Jasně a potrefená husa nejvíc kejhá. A jsem zamrzlej svazák, udavač a věrolomnej pazneht. Chceš naznačit, že mám pravděpodobně sám nějakou potíž, když jsem dal k lepšímu, co jsem našel u Cibulky. Ale to je havlovský příběh o ošklivé dívce, jež se na sebe kouká do zrcadla, které ji zobrazuje věrně, a ona si myslí, že za její šerednost může právě zrcadlo. Za to já ale opravdu nemůžu. Papouš
Jasně, všichni víme, co jsi zač ;-)...No, zase do toho tolik nevidím, ale co mi řekla Iva, tak strejda - J. Šmíd to tu zabalil ze dvou důvodů - jednak kvůli lezení a pak že ho nutili donášet, což se mu asi nechtělo.
To bych tedy fakt netušil, že se to tady zvrhne v analýzu Cibulkových seznamů. To jste Vy všichni diskutující tak mladí, že nepamatujete ani začátek 90. let?
Vždyť se napsaly a namluvily tuny slov o tom, jak StB pracovala. To, že kdokoliv "služebně" vyjel na západ, automaticky znamenalo, že ho navštívili dva pánové (jeden hodný a jeden někdy zlý) a ptali se jak se měl, co viděl s kým se potkal a o čem s ním mluvil. A že kdyby si ještě na něco vzpomněl, tak ať jim dá vědět.
A za dva měsíce se třeba ozvali znovu a ptali se, jestli se chystá na na tu expedici ČSTV do Horní dolní? Skutečně? Ale to jsme rádi, že zrovna Vy. Víte, minule jste byl asi příliš zahleděn do sportu a tak si moc nepamatujete, ale tentokrát bychom byli rádi, kdybyste se více zaměřil na to, jestli pan XY nedělá ostudu našemu socialistickému sportu. A ať Vám to leze, soudruhu.
Pán XY ovšem nebyl žádný disident. Ten byl požádán o totéž.
A po návratu totéž. A jestli byl snad soudruh sportovec příliš zatvrzelý, ozval se (možná poprvé) ten zlejší z dvojice a poukázal na to, že soudruh sportovec byl přece požádán, aby dával pozor a že jestli takhle, tak si bude muset dělnická třída rozmyslet, jestli příště soudruha sportovce vyšle, když on si takhle neváží její důvěry.
A teď hodnoťme chování "soudruha sportovce"... Jestli je hrdě poslal do prdele, nebo jestli pustil dle jeho názoru neškodnou informaci, že XY obdivoval, že imperialisti mají plné výlohy.
A nebo, že byl třeba jen tak naivní, že jim pravdivě odpověděl na řadu rafinovaných otázek.
A že všichni agenti a důvěrníci z Cibulkových seznamů byli vědomými konfidenty? Nebuďme naivní.
Být v C. seznamech znamená jediné - StB se o něj zajímala. Ale přerod ze zájmové osoby na agenta či důvěrníka může mít na svědomí známé zametání stop StB z přelomu 89/90. Stejně tak je známo, že si StBáci agenty vymýšleli. Přece jenom to byli uředníci, kteří byli hodnoceni za výkon a proto falešné hodnocení zájmové osoby nebylo výjimkou.
A i možnost, že vlastnoručně podepsali aniž věděli, pochopitelně připouštím. Já jsem zažil jediný "podivný" policejní výslech. Šlo o nějaké výškové práce a nakonec jsem se doslechl, že chtěli někoho potopit na hospodářskou kriminalitu.
Dodnes nevím, jestli šlo o skutečný kriminální delikt, nebo se režimu nelíbilo "kapitalistické" hospodaření jedné malé části státního podniku, nebo zda šlo jen o záminku pro potopení jedné osoby.
Dodnes nevím, jestli když jsem byl jako 20ti letý pozván na Obvodní oddělení Veřejné bezpečnosti, byli Ti dva pánové v civilu v podkrovní místnosti "obyčejní" kriminalisté nebo StB. Výslech nebyl o faktech, ale spíše zdánlivě nesouvisející povídání. A loučili se se mnou přesně slovy "..kdybych si ještě na něco vzpomněl..." Protokol jsem podepisoval a kdyby tam někde byla věta, "že se zavazuju", tak bych si ji určitě nevšiml. Chtěl jsem být už venku.
Dneska, když kde kdo klidně vyfuckuje policajta a ohání se právníkem, se jen těžko chápe ten v každém zakořeněný strach. A jsem si jist, že jen velmi ostřílený disident se poté co za ním zabouchli vstupní mříž policejní služebny choval programově statečně.
A to mluvím o 80tých letech, nikoliv o 50tých. To si už neumím představit vůbec.
Fuj, to je zase pamětnický průjem. Chtěl jsem jen říct, že jsem obecně velmi opatrný v hodnocení "morálního kreditu" kohokoliv před 89 a stavět jakékoliv hodnocení na Cibulkových seznamech bych si nedovolil.
Díky Melloune. Chtěl jsem napsat něco podobného, ale tys to udělal líp. Na druhou stranu bych tím ale nechtěl zcela spláchnout otázku, proč z party vynikajících, a asi i rovnocenných lezců té doby -Kuchař, Kopal, Mašek, Cerman, Karoušek atd, každý je zná z pískovcových průvodců, jezdil do Alp nejvíc právě Kuchař. Byl nejlepší? Kdo o tom něco ví? Cibulka a jeho sporné seznamy nám k tomu mnoho neřeknou.
Ve vztahu k 50 letům a komunismu jsou tu i jiné zajímavé osoby, třeba plukovník Maťašák a jeho mánie vztyčovat čekoslovensou a sovětskou vlajku na sovětských kopcích. Jasný bolševiský dementismus (a kniha Vrcholy přátelství je taková, že i jen do ní trochu nahlédnout chce morál podobný, jako čtení toho úvodníku), ale díky Maťašákovým kontaktům se s ním často svezli špičkoví lezci a realizovali mnoho významných podniků na Pamiru, Ťan-Šanu a podobně, když už neměli šanci se dostat do Himálaje.
Připustme ale i to, že někteří uměli v tom hnoji lépe chodit a nezasvinit si při tom nohavice. Stačilo jen vydržet ten smrad.
Neexistoval na to pochopitelně universální návod, ale někteří jedinci to fakt uměli.
A pak ještě občas, vyjímečně někde seděli na význačných místech slušní...no, řekněme spíš korektní lidé, kteří občas někoho přikryli. A nemusela to být žádná jejich šlechetnost. Prostě třeba jen můj a tvůj dědek spolu hráli kuličky a já to pro tebe udělám. Přestože jinak to mohla být pěkná svině.
Jak to tak čtu, tak to bylo docela v poho. Já na bráchu, brácha na mě, nějakej ten vejletík na Kavkaz, Pamír a do Alp, vobčas se nám na špagátě zhoupla nějaká ta Horáková, ale jinak bylo fajn. No dyk je to pravda! Proč by jinak pětina lidí volila komanče, že jo, pani? Čus Papouš
Proč je v Tvém panoptiku Vladimír Stehlík? Spojení tohoto ex-majitele Poldi Kladno se zdejšími tématy je jenom takové, že kdysi také lezl a jeho firma vlastnila (vlastní) hotel v Ádru.
Ale zrovna u tohoto pána bych vědomé spolupráci naprosto věřil.
Přijde mně tedy jeho zařazení vedle těch ostatních poněkud zavádějící. Ale chápu, že krycí jméno horolezec vypadá velmi efektně.
Ono se da z dnešní doby těžko usuzovat na to, kde jsme žili před 30 lety. A je to takříkajíc ironie osudu, že se věří tomu, co donašeči z povolání zanesli do seznamů, aby zaplnili své statistiky. Téměř každý, kdo něco uměl, něco znamenal, byl někdy zavolán na policii, přemlouván k jakési spolupráci: "Když se něco dozvíte, povíte nám to." A standartní odpověď zněla: "Sice nevím, kde bych se měl co dozvědět, ale když, tak vám to povím." Toto bylo zaprotokolováno a protokol se podepsal. Tečka. A tím byl člověk v seznamu, vyšetřovatel měl další bodík.
Naprostá většina takto zaregistrovaných se samozřejmě "nikdy nic nedozvěděla" - byla to jedna z mnoha her, které se každý den hrály, aby člověk v tom systému mohl jaksi normálně žít. Je nesmyslné dnes z těchto lidí dělat spolupracovníky STB - ti byli někde jinde, dobře placení a jestli nezemřeli, jsou tam dodnes - proto také v žádných seznamech.
Chachá! Sláva mu, on je pašák. Ústav pro ČJ nejsem já, takže já jako neprudim, aby bylo jasno. Ale jinak bych prudil, to né že né.
Pokud de o toho průvodčíka, mám ho taky a rád, dokonce i úvodník jsem četl. Přijde mi to zhruba stejná ptákovina jako reklamy na plynové kotle v dnešních průvodcích. Prostě to tam musí bejt, ačkoliv to tam nemá co dělat.
Nevěřím tomu, že by mě reklama na plynové kotle přinutila jít do prvomájového průvodu. Rudý šátek a odznak ještě někde mám... Zdraví třídní místopředseda PO SSM.
Dobře. Udělal jsem formální chybu. Pro méně chápavé měl můj komentář znít takto: Tržní demokracie hnusných kapitalistů ničících tuto planetu, kteří umístili reklamu na plynové kotle do horolezeckého průvodce, mě nenutí chodit do prvomájového průvodu. Zástupci komunistické ideologie zastoupené v "předmluvě" ano. Stačí?
Jo jasný. Nicméně ve tvém případě bych spíše navrhl formulaci, že ti tržní demokracie hnusného kapitalismu sice momentálně umožňuje se flákat na civilní službě, ale potom tě bude svými tržními mechanismy nutit místo lezení chodit do práce, zatimco by tě bolševik svými politickými mechanismy nutil držet hubu a krok a chodit do prvomájového průvodu. ale pokud bys mu aktivně poskytl, co chce, možná by ti umožnil i více toho lezení na úkor těch ostatních.
Neodpustím si pár připomínek. 1. Nevím jestli se dají praktiky komunismu, nacismu či jiných diktatur nazývat "politickými mechanismy".
2. Můžeš mít svůj názor na moji civilku. Podle frekvence tvých příspěvků bych řekl, že se zrovna také nepředřeš a určitě nepraktikuješ běžnou civilkářskou dietu. Až dosloužím naší socialistické vlasti, která nyní směřuje do socialistické Evropy, budu dost hubenej a dost namakanej, ale o tom už se dočteš. Času na to máš zřejmě dost.
Cha, cha. To Jandíka naštve, až se probudí. Kliknutím na jeho mail snadno zjistíš firmu a tam najdeš odkaz "napište řiditeli". A jaký tam je mail? Ejhle, Jandík.
Mr. Jandík je tedy ředitelem a myslím, že nelžu, když řeknu, že i majitelem.
Jestli se tedy "nepředře", znamená to jen, že je kapitalistou, který úspěšně vykořisťuje své zaměstnance, kteří na něj dřou. A takoví mají dneska (alespoň zatím) zelenou.
Chachá, nenaštve. On má Bída pravdu. Příliš diskutu a málo dělám. Od teďka se polepšuju. Leží mi tu nedodělaná rekonstrukce Minihor 4-5/90, když už jsme u těch bolševiských časů, a jiné rozdělané projekty a kromě toho už se zase dělá další číslo Lidí a Hor, takže si deávám příkaz držet klávesnici a makat!
A Bídova bída mne dojala. Teď má životní příležitost dohnat a předehnat Mrázu, jen co v civilce vyhubne na kost a převede rumové kalorie z boulderzávodů do svalstva. A v tom mu držím palce (u nohou, rukama musím bušit do klávesnic). Adios.
Ty to zase bereš po svém. Mráza je nedostižný.(Jak jsme se v Montaně mohli dočíst, je to prototyp, stejně jako Chabot. Jedinej sériovej závodník je Fojt, kterému ve svalech pracuje olejovo-kreatinová hydraulika. Na jaké bázi pracují prototypy není známo. Můj rumový palivový systém je poněkud rozechvělý a zastaralý) Předhánět budu jen sám sebe ve skalách. A jen ťukej, zatím mě ten Tvůj plátek nedonutil sáhnout do peněženky, nezbylo by na rum.
Nazdar ten clanek jeopravdu famozni ale tak diskuse se mi prilis nelibi. Lezci v ty dobe se jiste spolu mohli bavit perfektne, i kdyz to byli komunisti nebo ne. A cim si myslite ze to bylo? (ja sem v ty dobe nezil, ale myslim si ze to tak je)Tim ze se spolu nebavili o politice. A tim si myslim ze v teto diskusi a vubec na lezci nemeli mluvit prilis o politice. To se dela v hospode a ta je to prece jenom lepsi. Ahoj a mejte se pekne.M.
Víš Mikuláši, to není o politice, ale o morálce a svědomí. Ale jinak, pokud se pamatuji, se o "politice" u píva mluvilo i tehdy stejně tak jako teď. Tenkrát akorát tišeji, aby nás někdo náhodou neslyšel. A ucho horolezcovo tehdy možná ještě více poslouchalo "polické" zprávy na Hlasu Ameriky, než poslouchá zprávy dneska.
Já myslím, že se tu debata rozvinula spíš jako obžaloba/obhajoba některých lezců, kteří se možná s režimem "zapletli" trochu víc. Ale já tvrdím, že se nějak zapletli všichni.
A mně osobně trápí svědomí a možná že o to víc, že jsem (jako dospělý) zažil jen několik posledních let. Zpětným pohledem (bohužel až zpětným) vidím řadu těch okamžiků a rozhodnutí, kdy jsem s režimem malinko kolaboroval (viz příspěvek "malá kolaborace") a bývalo by se VUBEC NIC nestalo, kdybych nebyl tak "poslušný" a jednal jenom a pouze podle svého svědomí.
Ono to bohužel v té době nějak souviselo. Ale ta představa jak Pepča z Kolbenky aniž by slík montérky, s rukama od šmelcu (antimágo)pískne na Anču z prádelny, chytnou se za ruce a s budovatelskou písní a úsměvem na rtech kráčí pod Kapelníka. Nad cestou plápolají transparenty s hesly. Jo veselo bejvávalo ...
Ve světle zdejší debaty jsem si vzpomněl na jeden z prvních Fesťáků v Teplicích. Řekněme 1986. Atmosféru Fesťáku všichni znáte - tehdy nebyla jiná. Jen nebyly žádné prodejní stánky, lidí bylo míň a vzájemně se víc znali. Atmosféra byla tedy možná ještě domáčtější. Tento příklad uvádím především proto, že toto prostředí většina z nás důvěrně zná a že aktéři jsme byli jenom a pouze my - lezci.
Zahájení a konferenciér vítá jednoho hosta - potlesk, druhého hosta - potlesk a také tajemníka okresního výboru KSČ. Od organizátorů je to pochopitelné. Byl to takový "povinný úvodník". Bez něj by možná příští Fesťák nebyl.
Ale v sále sedělo mnoho desítek otrhaných horolezců. Stalo by se něco, kdyby následovalo hrobové ticho? Asi ne. Ale ozval se potlesk. O poznání vlažnější a tedy trochu trapný. Ale ozval se! Většina (já taky) těma svejma prackama tleskla. "Přece nebudeme dělat organizátorům problémy, ještě by to komouši mohli zrušit", myslel si asi každý. Styděli se určitě všichni. Jedni za to, že to tam vůbec muselo zaznít, druzí za sebe, že poslušně zvedli svoje ruce. Ale nikdo nezačal statečně pískat, nebo demonstrativně opouštět sál.
Statečně projevit nesouhlas? Stačilo JENOM neudělat NIC - nechat svoje ruce nečinně ležet v klíně. Nestalo se. Ruce se poslušně zdvihly.
Ublížili jsme přímo někomu? Jistě že ne. Ale bolševik si mohl napsat další čárku do kolonky "poslušnost". Prostě jsme připsali pár písmen do takového "povinného ideologického úvodníku".
Tak na to si nepamatuju, zato vím, že jsem s pionýrským šátkem držel čestnou stráž u pomníčku padlých rudoarmějců.
Brrr. Nejhorší na tom je, že jsem na to byl pyšný. Omluvou je mi jenom věk.
Že mně tehdy otec raději hnáty nezpřerážel...
jo, to si zřetelně vzpomínám, jak jsem byl děsně nešťastnej že nemůžu držet stráž u pomníčku, páč nejsem pionýr. rodičové to dokázali nějak ukočírovat jako že na třídních schůzkách tvrdili že jsem pionýrem na hokeji (býval jsem malým hokejistou), na hokeji se tvrdilo, že jsem pionýrem ve škole. Ovšem na gymplu jsme celá třída dostali zcela jasný pokyn vstoupit do ssm, a vstoupili všichni, velmi jemná výhrůžka o tom že se u maturity přihlédne k občanským postojům študenta naprosto stačila. Když jsem byl ve druháku a proběhl plyšák, tak jsme pak jako výraz občanské statečnosti (opravdu obdivuhodná statečnost na jaře 1990) na školního profesionálního svazáka na chodbách školy bučeli dokavaď ze škaly v tichosti nezmizel.
No vidíš a já si dneska myslím, že KDYBYCH BYL BÝVAL při příležitosti vstupu na VŠ (82-87) neobnovil svoje členství v SSM, tak by se vůbec nic nestalo a v klidu bych dostudoval také.
Ale oni nás měli dobře zmasírovaný. A proč by si člověk přidělával starosti, že?
Fuj tajxl.
...sraby, já byl vlajkonošem pionýrské organizece Lidice. Ted jsem nedávno z šuplete vyhrabal tuhle fotku a málem jsem se přerval smíchy. Jak já na ní vypadám hrdě....
Celý sál nadšeně tleskal,všichni soudruzi a soudružky nadšeně vítali pionýry, kteří pochodovali sálem a nesli vlajky, s kterými napochodovali na podium, kde seděli ti nejvýznamější představitelé dělnické moci.
Probíhal ani nevím kolikátý sjezd KSČ na krajské úrovni a já byl malý pionýr, kterého nahnali ze školy nést jednu z těch rudých vlajek. Největší sál v kraji aplaudoval, když jsem stoupal na improvizovanou konstrukci na tribuně s rudou vlajkou v ruce.
Stál jsem nad hlavami pohlavárů skoro až u stropu a na druhé straně sálu stála má sestra také pionýrka se spoustou jiných dětí.Má sestra je v tomto okamžiku důležitá, protože mi přesně popsala děj mé protikomunistické akce, o které jsem se dozvěděl, až když jsem se probral z bezvědomí.
Jak jsem tak stál na tom lešení a měl jsem velice důrazně nařízeno ani trochu se nehýbat, začali mne nejdříve mravenčet nohy, pak bolet hlava z kouře, který se u stropu držel, no a pak už to znám jen z vyprávění mé sestry.
Omdlel jsem. Vlajka, kterou jsem držel, se rozevlála, když mizela za mnou v hlubině inprovizovaného lešeni. Celý sál byl auf! Soudruzi byli zděšeni. První, co vylezli na konstrukci, mne sice chtěli zachránit, ale báli se za mnou skočit, ono to bylo takových dobrých šest metrů. Konstrukce byla postavena od zdi ke zdi a nedala se obejít. Klíče od bočního vchodu, kterým se dalo dostat za konstrukci, se nějak nedařilo najít, a tak se za mnou pár dobrovolníků nakonec vrhlo.
Šestsettřináctkou mne vezli do nemocnice za doprovodu ochranky.
Nejlepší bylo, když jim doktor řekl, že jen vola by napadlo nechat malého kluka stát čtyři hodiny v pozoru!
Tak to byl asi můj největší zásah do bolševické mašinérie.Přerušil jsem jim ten jejich bolševický sjezd na jednu hodinu!
K tomu, co píše Papouš a ti ostatní, chci říct jen tolik. Je to hodně o lidech, taky o systému, ale přece jenom hlavně o lidech.
Jeden slavný horolezec mi jen tak lehce, bez mrknutí oka prodal laciné lano,které vydával za suprové, druhý známý horolezec mi zařizoval, že nevycestuji z této republiky a znám pár taky dost známých reprezentantů té doby, co je v Mnichově v obchoďáku chytli jak kradou lezecký matroš.
Znám hodně bývalých komoušů, co lezli a byly dobří a taky znám ty, co byli pěkný svině, ale oni těma sviněma zůstali, i když jsou teď v jiném kabátě.
Bolševismus byla sviňárna, ale hodně to je o lidech.
Ta diskuze o kolaboraci, antisemitizmu a dani, která se musí platit za lezení je super. Ovšem neubráním se určité vyčpělosti tématu Cibulkových seznamů, nebo nácků. Daleko více vnímám tu daň kterou za lezení platíme dneska. Je mi k zblití z mnoha článků v lezeckých i zcela komerčních časopisech, kde autoři děkují skvělým "texům" a "stoprům" a jiným nesmyslům od "těch" i "oněch" firem, které jim umožnili ony nevídané věci dokázat...Ti autoři nemají na mysli materiál o kterém píší ( většina si to ani neuvědomuje ), ale PRACHY. A v tom smyslu jsou pro mne stejné děvky prodejné, jako všichni pánové, kolem Cibulkových či jiných seznamů, s tím rozdílem, že většině z nich bych si to nedovolil do očí nikdy říct, protože je prostě NEZNÁM a už ani nebudu mít tu příležitost. Za napsání tohoto článku děkuji firmě ..., která mi na svém počítači, v pracovní době umožnila...
Čoveče, to je docela zajímavá úvaha. Máš asi trochu pravdu. Před 15ti lety bych děkoval Straně, teď děkuju nějaký firmě. No, ale myslim ,že když se budeme držet slov J.Cimrmana: „Můžeš i podlézt, ale pak se zase narovnej.“,tak je to v pohodě.
no, vono je to pro ty texy atd. obchod, a takovejch těch mecenášů co by ti dali prachy jen tak aby jsi si mohl udělat čtyřikrát do roka vejlet moc nebude. nic ti ovšem nebrání bejt čtyřikrát do roka v patagonii, ovšem, musíš si na to vydělat. nikdo ti nebrání jet do alp na tejden se vším všudy za pár tisíc a v hrůzný kamizole a teplácích.
Strana ani firma nikoho na vrchol vysněné hory nedostane a proto musí ten, kdo chce uspět, prokázat i jiné než občanské kvality naší demokratické iluze. A tak i ti, co vyvěšovali na vrcholech rudé vlajky, hakenkreize a vlajky čehokoliv patří do dějin horolezectví stejně jako film Triumf vůle do pokladnice světové kinematografie.
Jo, jo. Na toto téma si vyměnili své názory Bída s Jandíkem někde výše.
Rozdíl je pouze ten (zato podstatný), že sebevětší vláda peněz, kterou některé (řečeno Tvými slovy) děvky prodejné podporují, Ti pořád ještě dává možnost volby. Pořád ještě můžeš jít pást ovce a můžeš si vybrat jestli do Beskyd, nebo na Nový Zéland.
Ideologická totalita o které se tu hovoří a kterou každý z nás větší či menší měrou podporoval však možnost volby nadávala. Buď si šlapal jak se po tobe chtělo, nebo se šlapalo po tobě.
Martin Mellan
Z hlediska čistě praktické užitečnosti takového průvodce byl ideologický úvodník lepší variantou. I ten nejfekálnější úvodník se dá vytrhnout a knihu používat dál.
Když mám dnes na půlce každého desátého listu reklamu, vytrhává se to těžko.
Myslím, že takhle to je naprosto výstižné Meloune.....
a v tom, že dá někdo peníze na expedici či nějakou lezbu, bych zase takový zlo neviděl.
Dneska je to všechno hodně o penězích....možná trošku bohužel ale s ohledem na léta minulá asi spíš bohudík....
Vzhledem k tomu, že jsem obdržel mejl s upozorněním, že Žebrové chodí po světě minimálně dva, jsem nucen upozornit, že bližší identitu who is who můžete zjistit prohlídnutím mejlu autora. Lepší způsob mě nenapadá - to je vše co pro tebo Žebro mohu učinit. Žebro
Holt dnesa již můžeme lézt jen a jen tam, kam nám dovolíte, p. Cibulko a ostatní. V Tatrách, bohužel, už jen s pasem a za obnos, o kterém si můžeme nechat jen snít. Bližší kabátu košile, důležitější je přežít, tak místo cepínu a PHM, raději chleba a holínky do toho marasmui, který jste nám připravili. Vy lezci. A akad. arch Stehlík byl soudně zproštěn špíny, kterou mu házíte na hlavu, v duchu té vaší demkracie. Tak čau na lanech...
Jsem rád, že je potřeba pas do Tater. Jezdím na Slovač už 20 let a rád. Jenže Slovensko nejsou jen Tatry. Až budete, pane inženýre, poslouchat scestné nacionalistické kecy napříč tou krásnou zemí, až nedojdou pohledy, odesílané z Žiliny a na poště vám potvrdí, že se to stává, protože jsme na nich možná měli nějaké kecy, třeba setřete nostalgickou slzu. A co se cen týče, nevím, za co a kde platíte, ubytování v soukromí, normální nákupy a pivo, tak to pro průměrnou českou mzdu vychází fakt v pohodě.
Sép hedek, sija!
Pokud to nevíte tak do Tater pas potřeba není, stačí občanka. A nebo můžete zkusit dát celníkovi zelenýho svrška a divit se že vás nepoznává, jako jsem to onehdá zkoušel já. Dle očitých svědků, kteří si na rozdíl ode mě pamatují většinu noci, byla scénka velmi zábávná. Naštěstí se celníkům nepodařilo mě dostat z vlaku a ve chvíli kdy málem došlo na pistole jim vtipálek Maty přecjen dal mojí občanku :-)
rok 1978:
pozri sudruh, ty chces vydat sprievodcu.dobre, nasa statna tlaciaren ti vytlaci 20 tis. kusov.ale nase socialisticke zriadenie zas potrebuje ideologicku propagaciu.vloz tam tento uvodnik..beries ??
rok 1998:
pozri partner, ty chces vdat sprievodcu.dobre, nasa tlaciaren, s.r.o. ti vytlaci 5 - tis. kusov.ale potrebujeme reklamu na markete, takze s nasim logom na kazdej strane...beries??
Az kym som nezacal liezt a stretavat lezcov, ale len cital knihy a kukal na filmy, som myslel ze ziaden lezec nemoze byt egoista, basista, fasista, antisemita,komunista, klamar,ziskuchtivec,lakomec....
Registrace
Metodika
lezec.cz
GPS a mapové aplikace