Rozhovor s Lynn Hill.

---

BIO:
Lynn Hill se narodila 3. ledna 1961 v Detroidu ve státě Michigan, záhy se však s rodiči přestěhovala do jižní Kalifornie, kde nastarovala dráhu lezkyně, aby se později stala nejrespektovanější lezkyní na světě.
V roce 1979 Lynn Hill se stává první ženou, která překonává cesty v obtížnostech 5.12+ a 5.13. V roce 1980 se připojuje do lezecké komunity soustředěné kolem legendárního Camp 4 v Yosemite Valley. Studuje a přivydělává si v televizních show a v honorovaných soutěžích (Survival of the Fittest).
V roce 1984 v oblasti The Gunks vylézá jako první odvážnou cestu Yellow Crack, 5.12R/X  a to stylem onsight.
Od roku 1986 do roku 1992 se Lynn Hill stává jedním z předních světových lezců. Žije v Evropě a zúčastňuje se většiny mezinárodních lezeckých závodů na obtížnost. Vyhrává více než 30 mezinárodních titulů, včetně pěti vítězství ve známém Arco Rock Maters.
V roce 1991 posouvá hranici lezení, když přelézá cestu Masse Critique, 8b+ v Cimai, Francie.
Po ukončení její kariéry profesionální závodní lezkyně se Lynn vrací k tradičnímu lezení. Lákají ji zejména „big wally“. V roce 1993 se svým lezeckým partnerem Brooke Sandahlem se stanou prvními lezci, kterým se podařilo volně přelézt známou cestu The Nose, vedoucí na El Capitan v Yosemitech. O rok později (19. září 1994) dokonce přelezá celou cestu v jednom dni. Přelez cesty "The Nose" , jehož nejtěžší 27. délka nazvaná Changing Corner byla pak shodně ohodnocena stupněm 5.14a/b, řadí volný přelez mezi nejpůsobivějších výstupy v historii horolezectví.
V roce 1988 se Lynn vdala za výborného lezce Russe Rafla, se kterým se seznámila v The Gunks, avšak jejich manželství skončilo v roce 1991. Dne 14. dubna 2003, Hill porodila syna Owena, otcem Owena je její partner Brad Lynch.
V roce 2005 Lynn začala organizovat horolezecké tábory na různých místech, ve Spojených státech a v roce 2006 i na Sardinii. Stále aktivně leze a věnuje se osvětové a publikační činnosti. V současné době pracuje jako ambasador outdoorové společnosti Patagonia. Jedním z jejích posledních projektů je naučný cyklus metodicky zaměřených filmů o lezení, který si sama režíruje a produkuje. Žije ze synem v městě Boulder v Coloradu a ve volných chvílích jezdí po přednáškách a festivalech. Je autorkou knížky, která se stala v lezeckém světě bestsellerem – Climbing free

---

Rozhovor se uskutečnil v jedné pražské kavárně, při příležitosti znovu otevření prodejny Rock Point na Perštýně.

Rozhovor:

Předpokládám, že jsi ještě nebyla nikdy v Praze, líbí se ti zde?

Ano, jsem zde poprvé a Praha se mi moc líbí. Je to velmi krásné město, evidentně je velmi staré s bohatou historií a to mě vždycky přitahovalo. Je to skutečně fascinující místo zejména pro mě jako Američanku, protože u nás nemáme takto stará města. Jsem si jistá, že bych mohla strávit zbytek mého života prohlížením a studiem vaší kultury. Bohužel mám jen velmi málo času v průběhu tohoto výletu, ale věřím, že se někdy vrátím.

Byla jsi již lézt v České republice třeba na pískovcových skalách známého Adršpachu nebo Labského údolí?

Ne, nikdy jsem na českých pískovcích nelezla. Jen před mnoha lety jsem lezla v Sasku ve známé a rozsáhlé oblasti Elbsandstein.

Kde nyní žiješ? Můžeš přiblížit místo tvého pobytu, jaké je tam lezení?

Ano, určitě. Žiji ve městě Boulder v Coloradu. Město se rozprostírá na úpatí hor zvaných Rocky Mountains. Je to dlouhý a mohutný řetěz hor, který rozděluje zem na východ a západ. Město Boulder je zasazeno přímo do přírody. Jen málo měst v Americe, má takovou polohu, že se zde nacházejí skalní útvary vhodné k lezení přímo na hlavní třídě, na kterých si můžete zabouldrovat, když jdete třeba nakoupit. I v  těsné blízkosti je velké množství zajímavých skalních oblastí.
Také počasí je zde velmi příjemné. Žila jsem určité období na východním pobřeží a to má výrazné změny mezi ročními obdobími, což není v Americe běžné. Zde v Boulderu nejsou mezi ročními obdobími změny tak velké. Krásný je podzim, listy stromů jsou nádherně zbarvené. Nejkrásnější je však jaro, kdy všechno kvete.
Mám ráda to, že vlastně žijete ve městě a zároveň můžete kdykoli vyrazit do přírody na skály anebo jenom tak na turistiku, zkrátka můžete dělat spoustu věcí a přitom jste stále v civilizaci, která poskytuje spoustu dalších příležitostí.


Dostaneš se také často k tomu, aby jsi vyrazila na okolní skály?

Záleží na tom, kdy a jaké je počasí. V zimě se mi to často nedaří, protože když nasněží, tak sníh obvykle zůstává dlouho ležet. Ne sice ve městě, tam roztaje poměrně rychle, ale v přírodě a tak jsou skály často dlouho pod sněhem. Ale zase je to dobré pro jiné sporty. Můžete například jít na běžky nebo jet lyžovat do areálu přímo nad městem. I když zimní středisko přímo nad Boulderem není až tak dobré, protože je tam velmi větrno. Je ale možné zajet o kousek dál do jiných středisek jako je například známý Aspen a další.

Čím se živíš?  Pracuješ stále pro Patagonii a jaké máš plány do budoucna?

Pracuji jako ambasador firmy Patagonia. Mým hlavním úkolem je reprezentovat tuto firmu, jezdit na různá reprezentační setkání, komunikovat s lidmi přes e-mail a Facebook, atd. Samozřejmě, že nedokážu odpovědět na všechny dotazy, protože mám velmi mnoho přátel, ale snažím se být s lidmi v kontaktu. Jak jsem se již zmínila, pořádám i lezecké kurzy, dělám přednášky a promítání na setkáních a festivalech. Lezec profesionál musí v současné době být talentovaný ve více oborech, a tak se dá říci, že nejsem vlastně placená za lezení,  ale za práci kolem něj. Lezení je pro mě spíš odměna v mém volném čase.

Další věc, na které právě pracuji, je dá se říci takový, video projekt o lezení. I když nejsem filmař, pokouším se touto cestou vysvětlit, o čem je lezení a to třeba i lidem, kteří nikdy nelezli a naučit je touto cestou lézt.

Slyšel jsem, že organizuješ nějaké lezecké výukové kempy, jak to funguje?

Ano, organizovala jsem je. Zpočátku v Americe. Obnášelo to celkem hodně práce a fungovalo to dobře, dokud můj syn Owen byl menší. Bylo to skvělé, i když organizačně poměrně náročné, spali jsme ve vlastních stanech, vařili jsme si vlastní zdravé jídlo a tak. Ale celkově s tím bylo hodně starostí, protože účastníci museli být například pojištěni a to je v Americe celkem problematické.
Proto jsem se rozhodla, že zkusíme jiný formát a sice jsem začala organizovat tyto kurzy na Sardinii.
Uzavřela jsem smlouvu s hotelem Cala Luna (stejnojmenný hotel se jménem lezecké oblasti), najala jsem si i průvodce a přesunula pořádání kurzů na Sardinii. Tím jsem se zbavila všech organizačních starostí. S kurzy mi pomáhá Bernd, je to Rakušan, ale žije nyní v Kalifornii. Je to velice sympatický a schopný člověk a ten se stará o celou organizaci kempu. Určitě bych to ještě ráda v dohledné době zopakovala.

Takže to není pravidelný každoroční kemp?

Ne, bohužel tyto kempy jsem mohla organizovat jen do chvíle, než začal můj syn chodit do školy, on je mírně problematické dítě, potřebuje dozor a je velmi hyperaktivní, ve škole roztěkaný a nerad se učí a tak je jeho výchova poměrně náročná. Navíc nežiji s jeho otcem, který bydlí v jiném městě, takže se o něj staráme střídavě a já se tudíž většinou nemohu na delší dobu vzdálit, protože se mu chci plně věnovat.


Lynn Hill při autogramiádě v Rock Pointu
foto by © JirkaS


Když jsem sledoval nějaká tvá videa a natočené rozhovory, je patrné, že umíš velmi zajímavě mluvit o lezení. Dokonce i lidé, kteří nelezou a ani se třeba moc o lezení nezajímají, velmi hodnotí způsob, jak o něm dokážeš hovořit. Čím to je? Je to něco, co jsi se naučila po dobu své lezecké kariéry nebo součást tvého já?

Skutečně? Tak to mě těší. Je to asi tak. Lezu už 37 let a stále sleduji vývoj v lezení a jsem v kontaktu s mezinárodní lezeckou komunitou. Navíc k tomu hodně cestuji, setkávám se s lidmi a ráda naslouchám různým názorům a vnímám motivaci lidí k lezení. Přemýšlím o těchto věcech, protože mě to opravdu velmi zajímá a pak to snad dokážu i lidem nějakým způsobem předat.

Prohlásila jsi, že jsi šťastná, že můžeš o sobě říct, že tě stále lezení moc baví. Myslím, že by to tak mělo být, sám lezu více než 20 let a mám ten samý pocit. Řekni mi, prosím, čím je pro tebe lezení a co je na něm tak zvláštního, že někoho dokáže bavit celý život?

To je těžká otázka. Myslím, že se to určitě netýká jen samotného pohybu po skále, výkonů nebo naopak jen a jen pobytu v krásné přírodě s fajn lidmi. Je to spíš syntéza toho všeho a zároveň je to filozofie a životní styl. Je to hodně o zážitcích, o překonávání překážek a sama sebe. Myslím, že lidé, kteří lezou to prostě potřebují pro život. Potřebují ten kontrast mezi normálním životem a dobrodružstvím tam venku na skalách.

Když jsem viděl tvoji fotografii, jak stojíš v Yosemitech na Thank God ledge, okamžitě mi to připomnělo nedávný šílený solo přelez Alexe Honolda. Zajímalo by mě, co si myslíš o těchto bláznivých výkonech, mám na mysli jeho solo na The North West Face of Half Dome nebo třeba další kousky Deana Pottera na slackline bez zajištění, či jeho lezení s base jump padákem na zádech?

Je to tak trochu honba za senzací a je to také jednoduchý způsob jak upoutat pozornost lidí, protože ve své podstatě to je zacíleno na lidské pudy a lidský strach, protože přirozeně nutí si představovat sebe samého v takové situaci. Mladí lezci se často chtějí porovnávat a otestovat svoje schopnosti, ale při lezení sólo si často neuvědomují, jak blízko jsou hranici mezi životem a smrtí. Alex Honold je velmi dobrý lezec a fajn kluk, je zajímavé, že je ve své podstatě velmi skromný člověk. Zároveň je tak silným lezcem, že přelezení této cesty zdaleka nebylo na jeho hranici. Myslím, že je také silným motivem k takovýmto výkonům i určitý tlak sponzorů, a to nejen v jeho případě.
Z mého pohledu není rozumné budovat tímto směrem svoji kariéru, protože jste tlačeni dělat podobné věci a ne vždy musí všechno vyjít.


Lynn Hill při autogramiádě v Rock Pointu
foto by © JirkaS

Když se ohlédneš zpět, co byl tvůj nejsilnější zážitek ve tvém lezeckém životě? 

Asi když jsem poprvé spatřila Yosemity. V té době jsem ještě ani nelezla, když nepočítám lezení po stromech. S rodiči jsem jela navštívit Yosemitský národní park a ten okamžik, kdy vyjedete z tunelu a otevře se vám pohled na údolí, mi do smrti zůstane v paměti.

Které jsou tvé oblíbené lezecké oblasti? 

To je opět celkem těžká otázka. Lidé se mě často ptají, která je moje nejoblíbenější oblast, nejoblíbenější materiál, atd. Moje nejčastější odpověď je, že mám ráda různorodost. Když lezu stále jen v jedné oblasti, tak mě to brzy přestane bavit a jedu lézt jinam. Mám ráda i změnu materiálu, po kterém lezu. Nejradši mám asi vápenec, pro jeho zajímavé a nevšední tvary a pak také  pískovec. Mezi mé oblíbené oblasti v Americe, samozřejmě kromě Yosemit, patří Red River Gorge a Rifle. V Evropě se mi moc líbí ve Verdonu a v Chamomix. Mám ráda i další vápencové oblasti ve Francii.

Umíš vařit? Co je tvé nejoblíbenější jídlo?

Ano, ale stále se učím. Vařím hodně italskou kuchyni, mám moc ráda těstoviny, ale zároveň se mi líbí změna ve vaření, takže občas připravím mexickou kuchyni - tacos, burritos a pak někdy lasagne se špenátem. Mám ráda zdravá a jednoduchá jídla.

Kdybys měla čas, přijala by jsi pozvání na náš každoroční lezecký festival?

Ano, je to těžké slíbit to takto dlouho dopředu, neboť mám poměrně mnoho podobných nabídek, ale v České Republice se mi líbí a cítím se zde příjemně, tak snad to vyjde.



Climbing Free - Lynn Hill