Článek z diskuse na Lezci 22.11.2011: Loňské léto lezení na písku moc nepřálo. Každý druhý den přeháňky, tak jsme se rozhodli s kámošem vyzkoušet lezení na jiném materiálu. Volba nakonec padla na Český kras. Na Lezci jsme si stáhli nějaké informace a vyrazili. Stěny jsme našli lehce, stačí jen prostě jít podél řeky.

Pro začátek jsme zvolili lehčí ?! cesty. Naše štěstí bylo, že nejsme úplní začátečníci. Jen od samého počátku utrpělo naše sebevědomí. To jsme však ještě netušili, co nás ještě čeká.
Trápím se v Listopadové cestě na Blážinu stěnu. Slova zrovna nevybírám. Z ničeho nic se pod stěnou objevuje stařík. Mlčky sleduje naše snažení. Batoh notně potrhaný, tepláky od Vietnamců. Špinavé fleky od neznámé hmoty. Typujeme ho na nějakého bezdomovce. Sleduje naše počínání. Když jsem se dohrabal ke 2. kruhu, začínám se chystat na slanění. Vtom se stařík ozve: „ Cesta končí až nahoře. Ještě o dvacet metrů výš.“ Mám moji námitku, že tak to lezli všichni, co jsme je sledovali. Dostali jsme odpověď: „ Je to vaše věc, ale cesta končí až nahoře. To je teď moderní trend.Lézt jen části cest!“
Myslíme si svoje. Jdeme lézt za roh. Snažíme se v Mobilisích. Začínáme si pomalu zvykat na materiál. Výkony se zlepšují. Když se vedle nás někde ozve vrtačka. Neklamný znak toho, že někdo něco tvoří. Samozřejmě to na nás zapůsobí jako med na vosy. Jdeme se podívat za roh. Ve stěně visí stařík, který předtím komentoval naše lezení. Vrtá díry vedle starých planžet a osazuje borháky. Zajímalo nás, jak se dostal nahoru. Tak si chvíli počkáme. Dědula slaní a přemístí se vedle. Pak se sólo vydá do vedlejší cesty. Nenápadně se jdu podívat, co je to za cestu. Pamatuji si z průvodce, že tam není lehčí cesta než osma. Mé tušení se potvrdilo. Ocel a olovo 9. Dědula doleze ke druhému kruhu, vytáhne potrhanou pracovní devítku. Dá ji do slanění a cestou dolů vrtá díry. Máme o čem přemýšlet!
Jdeme si lézt vedle na Vlastinu stěnu. Opět se objevuje stařík. Navrhuje nám, abychom zkusili  Rakváče. Prý je to hezká sedma a nikdo ji neleze. Dáme si poradit a vyrážím vzhůru. Cesta je opravdu pěkná. Jen je troch potřeba přemýšlet, za co člověk bere. Když dolézám pod polici společnou s Úmrtním listem, volá na mě stařík: „ Zkus lézt rovně, je tam nové narovnání.“ Poslechnu a zkouším lézt rovně. Musím přemýšlet a závěr je dost pekelný. Nakonec jsem u posledního. Sjedu dolů a stařík se mě ptá, na kolik bych tipoval klasifikaci. Shodujeme se na poctivé sedmě.
Pod stěnou se objevují polští lezci. Také mají průvodce z internetu. Stařík se s nimi dává do řeči. Na konec jim dává svého průvodce. Všimnu si, že tam jsou tužkou dopsané cesty. Ty na netu nejsou. Spousta sedem a  osmiček. Dozvídám se, že to jsou nové cesty. Stařík jde lézt s Poláky. Den pomalu utekl. Chystáme se do kempu na spaní. Stařík nám poradí, že se dá spát u kámoše na zahradě. Poláci jdou s námi. Večer se povídá o lezení. Domlouváme se na dalším lezení. Déšť ale všechno mění. Jako již několikrát v tomhle roce. Naše nálada klesá. Stařík však pronese:        „V převisech neprší!“ Má jasno, co se poleze. Domlouváme se na výpravě do Tomáškova lomu. V průvodci je jen pár cest. Ještě dost chaos.
Ráno se vyhrabeme ze spacáků. Stařík chybí. Než se nasnídáme, opět se objevuje. Byl si už zatrénovat s jümarem. Jdeme se podívat do Tomáškova lomu. Když se dostaneme na vrchol stráně, padá nám brada. Před námi je šedesát metrů vysoká, převislá, stěna. Je nám jasné, že se poleze. Den byl krátký. Síly jsme ztratili velice rychle. Cesty v Tomáškově lomu prověří. Leze se od prvního kroku. Je to úplně něco jiného, než v ostatních oblastech Krasu.  Nedivíme se, že za celý den nikdo nepřišel. Tady je osma už pořádné lezení. Na konec jdeme rádi na pivo. Stařík sedí s námi a pije Kofolu. Dozvídáme se o dalších cestách, které nejsou v žádném průvodci?!
  Po návratu ke stanu se domlouváme na výletě po okolí. Poláci jdou s námi. Pohled na Ameriku a okolní lomy stojí za to. Koupání je super. Na Americe se potkáváme s dvěma tulačkami. Jedna je Polka, druhá Češka. Stařík se s nimi dává do řeči. Za chvíli koluje Fernet, který holky vyndaly z batohu. Počasí se však opět kazí. Prší. Navrhujeme přesun na Srbsko. Stařík ukecá děvčata. Spát ve štole plné bordelu je neláká. Fernet už stejně došel. Tak jdou s námi. Ke stanu se dostáváme večer. Rozděláváme oheň a klábosíme. Stařík někam zmizel do tmy. Za chvíli se vrací s dalším alkoholem. Prý mu ho někdo půjčil. Zítra ho máme vrátit. Nálada je zachráněna. Probírá se lezení a další vážná témata. Třeba jak se dostat holkám pod triko. Dozvídáme se, že se v Krasu začíná sekat. Shodujeme se, že to je nesmysl. Stařík navrhuje Polákům, aby si s námi zajeli zalézt na písek. Aby poznali lezení v Čechách. Na vápně prý mohou lézt doma. Ještě se dozvídáme, že se stařík chce opět naučit lézt na písku. Domluvil se Pantheon. Počasí je pořád střídavé. Když se vracím z lesíka, po vykonání nutné potřeby, sleduji z povzdálí společnost u ohně. Je to jako někde venku. Pohoda a lezení. V Čechách dost nezvyklé. Byli bychom tu bez staříka?
  Přijíždíme pod Panťák. Stařík vyvádí Polákům cesty. Věší jedno lano za druhým. Nám pak navrhuje jít lézt vedle. Prý ať si nezvykneme na velké chyty. Hlášku, že přijímačky do domova důchodců jsou ostré, už slyšíme po sté. Nakonec poprvé vidíme vylézt Kouzelné prsty bez skoku! Když stařík skok i sleze, není o čem hovořit. Když se teď jen učí lézt, jak to vypadá, když se to naučí? Potom vidíme, jak vypadá trénování! My jednu cestu, stařík osm v kuse. Nahoru a dolu. Ještě si na závěr zaplaveme v Jizeře. Prší.
  Vracíme se do Krasu. Už ani moc neprotestujeme a jdeme se podívat na nové cesty. Zaráží nás, že je nikdo kromě nás neleze. Od staříka se dozvídáme, že nejsou na netu a málo kdo z místních lezců se vydá do neznámé cesty. „Jak to nemají natrénováno, nikdo to neleze.Pořád opakují stejné cesty. Tady si deníček moc nezaplní.“ Je to škoda. Překvapuje nás, že i ve Stěně kotlů jsou hezké cesty. Relativně dobrý materiál a dlouhé lezení. Klasifikace dost přísná. Ptáme se, proč nejsou na netu. Odpověď je prostá. Autorem je stařík, co leze celou dobu s námi. Není v ČHS, mění borháky za své, postavil se proti sekání. Tak je v nemilosti!? Začínám si vzpomínat na nějaké komentáře na Lezci. Teď nám dochází, že celou dobu lezeme nejspíš s tím Teplákovým démonem zmiňovaným na Lezci.
  Další den jdeme lézt do Alkazaru. Samozřejmě už nás nepřekvapí, že stařík leze nějaké cesty pro Němce, kteří přijeli. Jsou z cest nešťastní jako my na začátku. Pak večer rozšíří naše řady u ohně. Tam se opět vypráví o lezení. Němci jsou překvapeni, že si se staříkem mohou povídat o cestách v Sasku. Dozvídáme se, že tam strávil svoje mládí. Nakonec se ukazuje, že tam má vylezeno víc, než většina místních. Domlouvá si s nimi lezení u nich. Ještě je dostane dotazem na průvodce po cestách, které nejsou nikde napsané. Jsou to prý těžké, sportovní cesty. Rozpačitě posloucháme obtížnost cest o kterých hovořili. Dozvídáme se také něco z historie našeho lezení. Jména o kterých jsme doposud neslyšeli. Musíme si opravit představu o výkonech našich otců. Škoda, že jich většina zahynula v horách, či odešla ze země!
  Další den se opět leze. Zkoušíme nové cesty a dá nám to celý den zabrat. Zážitky ale stojí za to. Lezení je oproti cestám v průvodci těžší. Musí se i přemýšlet. Většina cest je i o technice. Na vápno netradiční. Rajbasy dávají zabrat. Tady už chápeme, že lovci cest do deníčků si tady toho moc nezapíší. Sedma už je dost ostré lezení. Když o tom mluvíme se staříkem, doporučí nám vylézt si některé staré cesty. Po jejich vylezení poznáváme, že klasifikace odpovídá. Staré cesty na Matterhornu  stojí za to. Nikdo je přesto nechce lézt. Celý den jsme tam sami. Přitom vedle je spousta lezců. Nakonec jsme rádi, že jsme staříka potkali. Takhle bychom si nikdy nezalezli! Máme i dost námětů na přemýšlení. Například: Vidět někoho vrtat odspodu sólo osmu se jen tak nepoštěstí. Jen je škoda, že takové lidi nemáme v ČHS. Třeba jako předsedu. Možná by se někdo měl nad tím zamyslet!!! Proč takový člověk nechce být v ČHS?! Článkům na Lezci se už můžeme jen zasmát. Pochopili jsme, proč se Teplákový démon nepouští do debat na netu. Nemá čas. Dělá nové cesty, nové oblasti, nebo trénuje. Autorům komentářů můžeme jen doporučit, aby si nové cesty vylezli. Tolik práce by se mělo spíš ocenit! Proč se neobjevují nové cesty v průvodci na Lezci? To nikdo z místních v Krasu už neleze?  Názvy a obtížnost je napsaná na nástupu! Nebo je systematicky ignorují? Proč jsou v průvodci uvedeny i vysekané cesty?! Nikomu z místních to nevadí, když se nikdo neozval? Rozhoduje jen jméno autora? Závist a hloupost zřejmě na Lezci vítězí. Stejně jako nikde není výsledek diskuze o sekání. A to se tím již zabývá třetí správce!
  Už nás ani nepřekvapí, že někdo vzteky rozmlátil na parkovišti Teplákovému démonovi zrcátka a zadní světla u auta?! Prý mu to slibovali, když poleze a bude dělat cesty kde nemá. Kam jsme se to dostali? Čas jistě ukáže, kdo měl pravdu. Podle Teplákového démona prý nakonec zvítězí lezení. Snad se nemýlí.
  Ještě vzkaz pro dotyčného vzteklouna od Teplákového démona : „ Za ty peníze, co se dali za opravu auta, mohlo být 2500 bh,  tj. tak 250 cest! Nových či přejištěných.“
  Volno skončilo. Musíme jet domů. Škoda! Do skal přijeli další lezci. Nějací Moraváci. Teplákový démon jim dává svého, dalšího, průvodce. Za chvíli již visí ve Stěně kotlů. Podle výrazů si lezení užívají a mají co dělat. Když odjíždíme, na cestě stojí stařík a baví se s nějakými cizinci. Tušíme, co je čeká. Máváme a jedeme domů. Asi měl stařík pravdu. Leze se dál. Příští rok bude zřejmě v Krasu opět několik nových cest. Možná nová oblast. A spousta legrace a lezeckých zážitků. Také nové články a komentáře na Lezci. Už se těšíme na komentáře k novým cestám nebo na tento článek. Teplákový démon nám jistě opět něco připraví.

Ilustrační fotky k Srbsku:










foto by © Martin Tučka


Odkaz na dvě poslední diskuse související s Pepou:

Český kras s teplákovým démonem (22.11.2011)
Problémy na Panťáku (24.10.2011)