Je třináctého, přímo ideální datum na bigwallové lezení :-). Lucka již před nějakou dobou avizovala, že se chce věnovat také bigwallům. Je to sice disciplína, ve které má zatím nejméně zkušeností, ale snad o to víc ji to láká.
Aktualizace:Místní policie upřesnila, že mezi oběťmi jsou tři Ukrajinci, dva Slováci (ti asi byli členy Ukrajinského týmu), dva Číňané, Litevec, Nepálec a Číňan s americkým občanstvím.
Blíží se Vánoce a já netrpělivě očekávám balík z Čech. Dopředu ale vím, že místo dárků v podobě obligátních ponožek, slipů a rektální masti (soukromý vtip mezi tatíkem a mnou) bude obsahovat daleko cennější věci. Když konečně zabouchá pošťák na dveře, přebírám krabici plnou železného haraburdí, pevných bot a jedné rektální masti, již třetí do sbírky. Teď už jen vše pobalit a hurá na kopce. Náš cíl je jedna z nejznámě
Skály u Vranova jsou již osazeny jištěním nějaký ten pátek a jen málokdo o nich ví, a to i přesto, že to, co vymodelovala řeka Mže nedaleko Stříbra, skutečně stojí za návštěvu.
Tento týden vyšel z tiskárny náklad knih, které v pátek 14.6.2013 podepisovali v Praze čtenářům Petr Prachtel a Boris Hlaváček. Knihu postupně představí i na Fesťáku a dalších místech.
říká Leopold Sulovský v korespondenčním rozhovoru, který je poměrně stručný, leč Polda nic dodat nechtěl. Kromě jediné otázky na hranici, za kterou už asi horolezec nemůže jít, když je zároveň senátorem, zůstalo vše na svém místě.
Uprostřed noci na Jerevanském letišti nastupujeme do letadla směr Praha. Sotva stojíme na nohou, majíce za sebou týdenní lezení v překrásném kaňonu Noravang a celonoční putování po Jerevanských restauracích.
Dlouhodobě sledovaná předpověď hlásí periodu slušného počasí, takže se rozhodujeme vyrazit. Výletu jako vždy předchází důsledná příprava.
Úterní silniční cyklistika zakončená příslušnou dávkou piv se připomíná lehkou kocovinou. Odjezd hned po ukončení pracovního procesu, znamená ranní balení, respektive házení všeho, co by se mohlo hodit na jednu velkou hromadu a následný přesun do vozu. Nastává pohodový pracovní den, jako vždy před odjezdem na dovolenou. Do toho Jarouškova již týdenní hra vezmu/ nevezmu rodinu s sebou. Okolo poledního telefon, jedu bez rodiny dorazím k tobě okolo pátý. Před útěkem z pracovního procesu ještě rychle vytisknout topo stěny. Barevná tiskárna jako vždy funguje, takže černobílé nákresy musí stačit.
Rychlý nákup a o půl šesté již letíme přes Mnichov, Bodamsee, Furka Pass (otevřen každoročně od 1. června do 30. října) do Zerrmatu. Těšíme se na krásný spánek v lesíku těsně před Zermatter. Všechny cedule hlásí pasy otevřeny, tedy do chvíle, než se objeví kombinace Furka Pass – Gespert. Zase nás dostali. Objížďka v délce 300 km a hodiny ukazující 1:00 ráno příliš nezvou na další pokračování v cestě. Volíme nocleh a ranní přejezd tunelem na rojně. Plechovkáč jako šlaftrunk a spát. Několikrát kontroluji pečlivě připravený seznam věcí a opravdu, karimatka chybí. No nic, do stěny bych jí stejně nebral a jednu noc spaní v autě přežiju.
Ráno okolo desátý dorážíme do Zermattu. Auto parkujeme tradičně u Fredyho. Nastává oblíbená hra - co nemáš, nepotřebuješ. Hrajeme asi 6 x 10 minut a o přestávkách prokládáme pivkem a pojídáním všeho co by mohlo při zanechání odpochodovat z auta samo. Procházíme Zermattem plným turistů v nových goráčovkách a težkých pohorách. Je vidět, že většinou nikdy neopustili asfaltový chodník. Cestou míjíme mapku s lanovkami. Nesvítící zelený křížek u lanovky na Schwarzsee slibuje pěkný celodenní výlet z 1700 m k chatě v 3300 m. Příchod k lanovce potvrzuje naše nejčernější obavy, na Schwarzsee jen o víkendu. Navíc u pokladen visí cedule – Chata v rekonstrukci, žádná možnost přespání, winter raum zrušen. Prostě paráda. Nakonec volíme lanovku do jiné části údolí s tím, že nás čeká tří kilometrový pochod přes sněžné pláně. Ještě že mě Jarda ukecal na sněžnice, jinak jsme mohli jet domů. Lehký boj s paní pokladní, která není schopna pochopit naší kombinaci jízdenek. Na druhý pokus a vrácení části peněz na kartu docházíme ke kompromisu. Koupíme si lístek nahoru, dolů to pak nějak uděláme.
Cestou z lanovky potkáváme vlekaře a ptáme se na nejlepší cestu na chatu, ten lomí jen rukama, že jsme blázni, laviny, jedině s vůdcem atd. No nic, tady se nic užitečného nedozvíme. Asi za čtyři hodiny jsme na chatě, takže to nebylo tak strašné. U chaty je již z dáli vidět čilý stavební ruch. Těšíme se, že uděláme kamarádschaft s dělníka a nějaké to místečko na spaní se tam snad také najde. Opak je pravdou po chvíli odpočinku přichází chatár, že tady rozhodně spát nemůžeme a musíme na hřebínek za chatu. Naše smutné oči a vzlyky, že nemáme karimatky a já ani spacák na něj zjevně nepůsobí. Takže si na hřebínku skládáme krásné kamenné lože, vaříme nějaký čaj a pomalu, se západem slunce, zalézáme. Vedle nás ještě kempují Ukrajinci, kteří se chystají na normálku. Paráda, alespoň lehce najdeme cestu zpět. V noci přicházejí očekávané přepršky. Ždáráky nás udržují v relativním suchu.
Ve dvě ráno nastává hra s budíkem kdo z koho. Budík ve tři vyhrává, a okolo čtvrté vyrážíme. Ukrajince noční přepršky asi vyplašily, časový plán měli stejný, ale u jejich stanů ani světélko. Počasí je parádní, jen v noci nemrzlo, takže sníh se trochu boří. Nastupujeme do úvodních sněho-ledových polí. Někde jsem četl o sklonu 55°, může být. Jdeme volně a v cca 10:00 dorážíme na jejich konec. Začíná lezení. Terén připomíná hromadu vertikálně poskládané suti pokrytou nesouměrnou vrstvou sněhu a ledu. Lezení okolo 4 – 5 UIAA (M nevím) náš postup značně zpomaluje a hodiny letí. Okolo šesté večer se začínáme pomalu ohlížet po bivaku. Nenápadně se začíná zatahovat a přes předpověď dne bez srážek začíná padat krupice. Ze středu stěny se najednou stává jakési koryto, kde všechna napadaná krupice z celého kopce teče dolů. Nedá se v tom dýchat, natož pak lézt. Cca půl hodinu čekáme schováni za malým skalním blokem. Občas dostaneme pěknou sprchu. Potoky se lehce uklidnily a tak popolézáme cca 50 m pod větší skalní blok, který by nás mohl ochránit před hlavními proudy. Sklon svahu cca 60° , jištění jedna stará, značně se viklající skoba, plus jedna naše. Kopání police vždy po cca 30 cm kazí skála. Nedá se nic dělat, bude to muset stačit. Vaříme trochu čaje a lezeme do ždáráků. Komfortní pozice vsedě, výška 4000 m a skrápění lavinkama slibuje parádní noc s hlubokým regenerujícím spánkem.
Ráno okolo sedmé vyrážíme. Předpověď slibuje slušné počasí. Začínáme ranní rozcvičkou v podobě 15 m téměř kolmého ledu s tloušťkou jen několik centimetrů. Teplota je lehce pod nulou, tak snad to celý nespadne. Dokonce drze vrtám jeden 9 cm šroub, snad unese alespoň tu expresku. Následuje ještě několik mixových délek a postupně se dostáváme na vrchní sněhové partie. Ty nás vítají skálou pokrytou 30 cm měkkého sněhu. Možnosti jištění jsou parádní, nic, nic, nic, tak já do tý rozbitý skály zkusím natlouct skobu a budeme tomu říkat štand. Postupová technika sněžné prase střídaná hraním si na Mickymouse. Po asi čtyřech hodinách těchto sněžných radovánek končíme s předstíráním jištění a zbylých asi 200 výškových metrů k vrcholu jdeme jen navázáni na laně. Sklon mírně klesá. Viditelnost je parádní, když dobře foukne je vidět i na 50 metrů. GPS naštěstí funguje, takže Italský vrchol, kříž v sedélku, dále kousek po hřebeni a pak GPS tvrdí, že jsem na vrcholu. Tak jo, je čas na formality. Vzájemná gratulace a vrcholové foto.
Hodiny ukazující 16:00 dávají slušnou šanci dostat se do bivakovací chaty Solvej Hutte (4000m) ještě za světla. Kombinace GPS, dobrého čuchu a sem tam nějakého slanění nás postupně přibližuje k vysněnému bivaku. Cestou se mi ještě daří zahodit jedno lano, takže můžeme slaňovat jen po 30m . Okolo 21:00 a za lehkého sněžení konečně Solvejka. Oáza, místo kde neprší, nesněží, nefouká, a navíc je tam postel, kde se dá lehnout! Probíhá zavodňování a čajem a pojídání zásob. Na nic z toho jaksi nebyl za poslední dva dny čas.
Ráno se z vyhřátého pelíšku nechce. Krásné počasí a myšlenka, že bychom se měli ještě dnes vrátit zpět do české kotliny, nás nakonec donutí k odchodu okolo osmé hodiny. Pět hodin sestupování a slaňování ve sra..ách a jsem dole. Hurá přežili jsme. Zářez na pažbě a navíc už sem nikdy nemusím! Hurá! Na Schwarcsee dáváme zasloužené pivko a lanovkou (která naštěstí o víkendu jezdí) frčíme dolů k autu a domů.
Výstup: Matterhorn North face – Schmidt route, 5+ ( dle mého odhadu 5, WI4+, M nevím) 1200 m převýšení, doba lezení cca 25 hodin + 10 hodin sestup normálkou,14.-16. 6. 2013, Kuba Vaněk, Jarda Netík.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Dlouhodobě sledovaná předpověď hlásí periodu slušného počasí, takže se rozhodujeme vyrazit. Výletu jako vždy předchází důsledná příprava.
Je třináctého, přímo ideální datum na bigwallové lezení :-). Lucka již před nějakou dobou avizovala, že se chce věnovat také bigwallům. Je to sice disciplína, ve které má zatím nejméně zkušeností, ale snad o to víc ji to láká.
A už zas sedím v hokně, je to pár hodin co jsme přistáli na letišti v Práglu, nohy oteklé jak melouny. Ty dlouhý lety nic extra…
Blíží se Vánoce a já netrpělivě očekávám balík z Čech. Dopředu ale vím, že místo dárků v podobě obligátních ponožek, slipů a rektální masti (soukromý vtip mezi tatíkem a mnou) bude obsahovat daleko cennější věci. Když konečně zabouchá pošťák na dveře, přebírám krabici plnou železného haraburdí, pevných bot a jedné rektální masti, již třetí do sbírky. Teď už jen vše pobalit a hurá na kopce. Náš cíl je jedna z nejznámě
Skály u Vranova jsou již osazeny jištěním nějaký ten pátek a jen málokdo o nich ví, a to i přesto, že to, co vymodelovala řeka Mže nedaleko Stříbra, skutečně stojí za návštěvu.
Tento týden vyšel z tiskárny náklad knih, které v pátek 14.6.2013 podepisovali v Praze čtenářům Petr Prachtel a Boris Hlaváček. Knihu postupně představí i na Fesťáku a dalších místech.
Nová kniha s humorným vyprávěním a kreslenými vtipy vám přiblíží život pískařů z Adršpachu a okolí.
říká Leopold Sulovský v korespondenčním rozhovoru, který je poměrně stručný, leč Polda nic dodat nechtěl. Kromě jediné otázky na hranici, za kterou už asi horolezec nemůže jít, když je zároveň senátorem, zůstalo vše na svém místě.
Uprostřed noci na Jerevanském letišti nastupujeme do letadla směr Praha. Sotva stojíme na nohou, majíce za sebou týdenní lezení v překrásném kaňonu Noravang a celonoční putování po Jerevanských restauracích.
Ano – aktivně si zjišťuji informace