Předevčírem 30. května, konečně po více jak měsíci a půl, kdy jsme opustili naše domovy, nás ocelový Fénix znovu vyplivl nazpět na rodné hroudě v Práglu.

Ten, kdo zná ten pocit návratů po prožitém strádání, bude se mnou souhlasit, že domov, který se zdá místem běžným, téměř by se dalo říci, až šedivým při běžném denním frmolu, tak se rázem promění v rajskou zahradu, kde zurčí potok a štěbetají ptáci. Kde hojnosti, porozumění a lásky je tolik, že jen matně přemýšlíte, proč tak něco dokonalého jste kdy opustili. A přeci… 

Než napíši článek z deníčku expedice, která již v tuto chvíli má své osudové stránky dopsané, a utříbím si v hlavě zážitky, jež pomalu usedají na dno vzpomínek, tak strohá fakta oproštěná od jakéhokoliv citu mohou vyplout na světlo boží.

Patnáctého dubna jsme se Zdendou vystartovali směr Nepál. Vyrážíme úmyslně s lehkým zpožděním do jarní himálajské sezony, kdy doznívající zimní monzun ztrácí již na dechu. V sázce je vše na jedné kartě a to, že v krátkém čase stihneme vylézt kopec před dalším příchodem monzunové vlny. 

Samotný trek na Yalunský ledovec do monumentálního amfiteátru Kanchenjungy, Kumbakarny, neboli Janu, Kabru a včetně našeho cíle Talungu, je zaručeně hotovým očistcem, pro toho, kdo nenávidí chození. Jedná se o jeden z nejdelších přístupů pod kopec, který znám. Samotné handrkování s nosiči a pochod do BC (5100m.n.m), nám zabral bezmála šestnáct dní. Nebylo času nazbyt a tak následná aklimatizace, byla na pořadu hned druhý den po našem příchodu. Cíl zněl jasně, výklus normálkou na Talung, do výšky někam nad 6500 metrů, dvakrát se tam vychrupnout a zároveň si prohlédnou tím náš případný sestup při úspěšném dolezení pilíře.

Vše probíhalo OK a po malých peripetiích, kdy jsme byli nuceni pět dní čekat, až se mi odporoučí dávivý kašel, vyrážíme nakonec v plné síle a odhodláni opřít se do následujícího pokusu se vším, co v nás je.

Průšvih bylo jen rozhodnutí kudy vzhůru. Letošní sezóna, byla naprosto odlišná od předchozí v roce 2004, kdy jsem tady měl pokus vylézt na S/Z pilíř s Houbou (Tomášem Rinem). Rozdíl tak diametrální, že náš původní záměr, při pohledu na tmavou skálu, kde v první třetině pilíře chyběla naprosto sněhová pokrývka s ledem, dávala jasnou odpověď, „tudy vás ani náhodou nepustím chlapci“.  Tudíž, jak mlsný sup jsem jeden den ležel s dalekohledem položen na zádech ledovce a sledoval slabé místa pilíře, kudy na tu potvoru, aby dala. Nakonec možnosti se zúžily na dvě. Nicméně, každá z nich, měla nejedno kritické místo s objektivním nebezpečím. Volba nakonec padla na levou stranu S/Z pilíře, kde na základě spíš intuice jsem tajně doufal přes průzor dalekohledu, že ta tenká bílá linie, vzdálená ode mne víc jak dva kilometry, která vedla závěrečným HeadWallem, je právě ta naše správná dálnice a propustka k vrcholu.

  14.5. Vyrážíme do ABC pod úpatí Talungu

  15.5. V 5hodin ráno již ukrajujeme první metry z následujících dvou a půl kilometrů. Kolem sedmé již narážíme na tvrdý vodní led, kterého se nezbavíme v průběhu dalších dní. Lezení je únavné, relativně vyrovnaně obtížné a vyžadující v každém kroku stálé soustředění. Ten den končíme po 14 hodinách „rachtání“ na vysekané poličce pod vysutým sérakem ve výšce 5900m.

16.5. Po předchozím dnu a námaze vstáváme později, nicméně monotónní dřina pokračuje a místy je zpestřena sněhovou strání, kde si konečně při zakopnutí do hlubšího sněhu, lýtka trochu odpočinou. Ten den končíme relativně brzo, již ve čtyři. Jako základ pro bivak nám slouží díra séraku 6300m.

17.5. Tento den je vstupní branou do horního HeadWallu po strmém ledu a místy promixovaným se skálou. Před námi se otevírá klíč stěny. Lezecký den končí po patnácti hodinách až se tmou, kdy v posledním světle kopeme do ledu a vytváříme skromnou plošinku pro stan 6700m. V průběhu noci nás zasypává sníh, padající pod nárazovým větrem, který musíme odhazovat.

18.5. Průlez tenkými vyledněnými žlábky pokračuje celý den až do výšky 7000, kde stavíme za skalním pilířkem stan. Je silný nárazový vítr, který v noci ustává. Přes den došlo k pádu šutrů, který jsem ukopnul mačkou, a Zdendovi přistál jeden z nich na helmě. Naštěstí Zdendova hlava zůstala celá, ale odnesla to helma, která byla ve dví:-), včetně foťáku na boku.

19.5. Den jak víno, s výhledem již na Shikimskou stranu a celé panoráma Kanchenjungy. Následuje průlez horním polem pod vrcholový hřeben. Kolem 12. hodiny dolézám na vršek a filmuji poslední záběry, těsně než valící mlha ukradne svět. Zdenda již přichází na vrchol v bílé tmě. Začíná sestupové drama, kdy je vidět tak na špičku nosu, jež končí večerem ve výšce 6600m.

20.5. Pokračujeme v sestupu mezi trhlinami a séraky až na suťovisko. Kolem 13. hodiny docházíme do BC, kde na nás již čekají nosiči. Následující den hned po ránu máme sbalený BC a šlapeme přes Yalung směrem domů. Hurááá a šáteček.

Cesta dostala název Thumba Party, podle typického nepálského nápoje Thumby, který obsahuje zkvašený proso, kukuřici a další, včetně veselých voltů, který roztáhnou nejeden úsměv. Vede v S/Z straně pilíře na vrchol Talungu 7349m a celková délka výstupu je 2500m. Obtížnost bez jakéhokoliv šponování je v mixech M6+ a WI6 ledových.

Použitý jistící materiál a vybrané vybavení:

1x 80metrové lano/Ø7,8mm
5x frond sada 1-5
5x šroub do ledu
5x skoby
1x útočný stan

Barvitější vyprávění si nechám až pro romantické duše, které se se mnou znovu vrátí na Ledovec Yalung a krok po kroku prožijí příběh, který rozhodně nese v sobě nejednu špičatou příhodu.

Těbůh a díky i za Zdendu, jak za podporu, tak i příjemná slova po našem návratu.  Mára 
























Baba piersingová...





Tibeťánci..



Rododendrón je růží Himálají.



Záda nezáda, furt se nakládá.Přechod pěti pasů od Ghunzy do Ceramu.




Mýtický Oktang. Na jednu stranu propouští do života, přitom ta odvrácená strana je vstupem na ledovec Yalung, kde krom dřiny a odříkaní vás nic jiného nečeká


Okamžiky zastavení na Rarasoup, neboli Sherpasoup, byly každodenním oslavným momentem. Dlouhý trek, měl skutečně mnoho těchto oslav a mozek už začal umdlévat, že nikdy tato "radost" neskončí.


A tady bude BaseCamp.... 5100metrů, nikdo nikde


Aklimatizace měla své silné, ale také slabé stránky. Nafoukaný sníh dával zahulit.


Hned první den lezení dává tušit, co se bude dále dít. Po čtrnácti hodinách na předních hrotech dolézáme na místo, kde stavíme stan. Jestli to takto pude dál, tak potěž pánbůh.



Po celodenní dřině,vysekat poličku do ledu pro stan,může být záležitostí i několika hodin.




Bivak v 7000 byl romantický aspoň pro foťák. V každém případě se vichr přes noc utišil a jediná cesta v tu chvíli již vedoucí pouze přes vrchol nám poslala pozvánku "poďte dál, chlapci ušatí,"..


Vodní led byl tvrdý jak beton. Znamenalo to v mnoha případech tlouct cepínem i pětkrát za sebou, aby hrot aspoň trochu vykazoval známku zaseknutí.O nohách s mačkami raději nemluvím, jelikož připomínaly hrabání Mickymause ve vzduchu.



Po prolezení headwallu, naštěstí se potvrdil odhad, jenž byl vytyčen pouze prstem od ledovce na vrchol, a to, že žlaby pokračují dále až do vrcholových partií



Vrchol během pár minut pohltila bílá tma. Těsně předtím, než dolezl Zdenda, jsem ještě stačil nafilmovat okolí. Nicméně společná vrcholová fotka, je už pouze s bílém přelivu a to nás teprve čekal sestup. Nevidíme si na špičku nosu a slézáme intuitivně dolů, ale upřímně spíš neznámo kam..



Já a Zdenda



TOPO: 2500metrová Thumba Party na 7349metrový Talung. Za 7 dní a 6 bivaků, stojíme nazpět na jejím úpatí.