10. ročník téhle bláznivé „sešn“ na přírodních kamenech skončil. Pokusím se shrnout pár postřehů, jak to všechno probíhalo, když bych měl říci jedno slovo, tak přes skutečně značný strach na straně pořadatele ze spousty novinek, „dobře“.

Toto slovo myslím předurčuje nádech dalšího subjektivního textu. Za jakýkoli názor účastníka budeme moc rádi, posune totiž akci dál.

Akce

Největšími novinkami byla délka akce, tři dny, a absolutní změna systému, kdy se člověk nemusí handrkovat někam autem, ale může po celou dobu „bivakovat“ na jednom místě. Obě myslím obstály, pátek nabídl asi 120 prezentovaným klid a pohodu v lese, navíc skvělou páteční hudební produkci. A jedno místo? Co si přát lepšího. Příští rok možná zkrátíme název o to „Petrohradské“, nebaví mi to pořád vyklepávat do klávesnice.

Bouldery

Byly boulderistické. Takhle nějak si představuju bouldering, na jedné straně kopec techniky, hledání, vymýšlení – charakter pěkně vystihnul jeden z účastníků, když řekl, že si poprvé při boulderingu prodřel dlaně, druhou výjimečnost konstatoval Adam, když prohlásil, že se tu dá lézt bez průvodce, protože ty linie jsou prostě jasně vidět. Jo a ještě jedna věc – řada věcí se dá lézt bez matrace, nebo s jednou malou, protože dopady jsou prostě parádní. Samozřejmě, že to rve a to horko tomu neprospělo, ale to už tak nějak všichni víme.

Klasifikace

Pro nezvyklé určitě překvapení. Je to prostě takové české Fontainebleau v drsnějším provedení. Navíc v tom horku to moc nedrželo, takže suma sumárum bych nespěchal s unáhlenými závěry ohledně tvrdosti čísel, ačkoli úlety tam samozřejmě jsou jako obvykle. Obecně jsme ale přitvrdili, asi moc, což bylo dané tím, že jsme si sami na charakter lezení zvykali a čím byly bouldery dělány blíže k Padání samotnému, tím byly níže klasifikovány. Já osobně nemám klasifikaci rád. Ale něco se tam napsat musí. Čím více bude komentářů u zapsaných boulderů, tím spíše se dopracujeme k nějakému reálnému závěru, který bude zhodnocen ve velkém průvodci, který, jestli to přežiju, bude na příštím ročníku.

Les

No já jsem z něj nadšený. Rovina, žádné hloží, kapradí apod., navíc po nás zůstal čistý. Lezci dobře pochopili, k čemu slouží odpadkové pytle, které dostali při registraci, někteří dokonce sbírali i zašlý starý bordel po turistech a dětech ze školy v přírodě.

Bydlení

Jasně, že je to kompromis, za všechny ty výhody, které jsou s tím spojené. Navíc se letos nestihla rekonstrukce jedné budovy a určitě to nemohlo působit dobrým dojmem (příště už to nebude). Problémem je však volné táboření v lese. Tohle prosím musíme poněkud kultivovat a snažit se využít v maximální míře areálu Sklárny. Víc se v tom nechci hrabat, v pohodě jsme to jako pořadatelé ustáli díky toleranci dobrých lidí, ale prostě to musíme změnit. Ze strany pořadatele to určitě bylo místy trochu chaotické, učili jsme se za pochodu.

Závody

Pojďme taky na chvíli závodit. První věc, kterou asi změníme, bude systém vyhlašování celkových výsledků Padání. Uděláme to už v sobotu. V neděli ať si prostě každý leze na pohodu, jak chce a nemusí se fixovat na, skoro by se chtělo říci, malinko nedůstojné vyhlašování v neděli odpoledne. Zmínil to tam někdo ze závodníků a díky za tenhle tip.
Druhá moje poznámka míří směrem do lesa samotného. Myslím, že s výjimkou nejbližších oblastí a oblasti, kde probíhalo v sobotu dopoledne MČR, bylo na lezení dost místa. Bloky byly roztahané na solidní ploše a ty vzdálenější (max. 1 km pěšky) byly hodně volné. 400 samostatných linií je pro 500 lidí na pohodu. A jak už píši výše, v pátek by tam mohl jeden i „zabloudit“.

Z kategorií začněme úplnou novinkou, tedy MČR v přírodním boulderingu. Skepse z téhle (alespoň mému ponětí přírodního boulderingu malinko odporující) věci se rozhodně nenaplnila. Obtížnost boulderů dostatečně zastrašila a počet do deseti závodících v obou kategoriích byl akorát. V téhle soutěži fakt rozhodně nechceme jít po počtu. Jediná sebekritická výtka je směrem k obtížnosti ženských boulderů. Byly tvrdé, ačkoli to určitě ovlivnily i podmínky. Lezení bylo myslím pestré. Byly lišty, byly placky, byly těžké vzpory, paty, akorát toho „Flopa“ nelezl nikdo „flopem“, ale všichni „strédlem“. Pro ty, co to zkoušeli, ve výlezu jsem nabral pomocí paty na spoďáko-odtlak vodorovnou spárku, k pravé patě přidal levou a posadil se na zadek do výlezu. Miluju bouldering a smekám před hrubou silou, s jakou to ti úspěšní přelezli.

Pořadí mezinárodního MČR - ženy:

1.  Katka Fickuliaková (SK)
2.-3. Agnieszka Ostrzalek (PL)
2.-3. Jiřina Čechová

Pořadí mezinárodního MČR – muži:

1. Adam Ondra
2. Martin Spilka
3. Rosťa Štefánek

Sběrač:

Prosím přihlaste se, já to časem asi někde najdu, zatím to z té hromady nevyplavalo. Pamatuju si čísla – muž 107, dívky 54. Nezlobte se prosím, já jsem na jména (krom jiného) špatnej, díky.

Celkové pořadí BEAL PETROHRADSKÉHO PADÁNÍ 2012:

(od menších dětí, přes starší a dámy až po drsné chlapíky)



1. Marek Jeliga 245 bodů
2. Milosz Bujak (PL) 135 bodů
3. Petr Resch ml. 84 bodů
(nelezl bouldery, které připravoval)

1. Milan Silný 274 bodů
2. Marco Hoyer (D) 155 bodů
3. ??? (D) 153 bodů

1. Katka Fickuliaková (SK) 970 bodů
2. Agnieszka Ostrzalek (PL) 930 bodů
3. Lisa Knoche (D) 450 bodů

1. Adam Ondra 6.570 bodů
2. Rosťa Štefánek 3.960 bodů
3. Martin Spilka 2.790 bodů
(malý komentář k již koloritu kolem Rosťovy osoby, ten letos hodně těžil z lezení v pátek, kdy ještě byly podmínky jakž takž a to asi v souboji s Martinem rozhodlo)

Tipovací soutěž na Lezci:
„Foton“ za tip 312. Nenechal žádný kontakt, musí se ozvat, abychom mu mohli předat cenu.

Počty lidí
Registrace 310, celkem přes 500. Více než polovina ze zahraničí, kromě klasik (D, PL, SK, A, CH, IT…) jsem tam poprvé zahlédl Rumunsko. Tahle čísla byla určitě ovlivněna možností vyrazit někam dál vzhledem ke státnímu svátku, na druhou stranu nabídl termín totéž cizincům.

Večery

No ten páteční byl úlet. Skvělí bluesový BB-band ve stanu rozdováděl dav tak, že muzika skončila snad ve tři (začala v půl desáté). A i dav se výrazně zapojil, takže v sobotu už se rozjížděl poněkud opatrněji.
Sobotu rozjeli hóóóódně muzikálně i textově alternativní HFD, poté předvedli profesionální výkon muzikálně parádní Good Fellas a všechno to skončilo zase u ohně se základní čtyřčlennou sestavou Facking Termits. Já jsem se po anglicku vypařil v půl čtvrté (v půl osmé už jsem sledoval Adama hrotit 8B).
A důležitá věc! Mezi první a druhou kapelkou jsme kromě vyhlašování vítězů v sobotu končících soutěží a skvělé tomboly, kde bylo tuším pět bouldermatic, lezečky, maglajzáky, trička, čepice, tejpky, maglajz, chyty, předplatné časopisu a možná i něco víc, udělali aukci. Aukci, kterou uvedl Adam Ondra a v níž se ve prospěch podpory projektu Climb for live, jež dárcovství kostní dřeně ve vínku má, vydražila bouldermatka Beal a skvělé novinkové lano Beal  diablo, oboje samozřejmě s podpisem Adama.

Partneři

Kluci z Totaloutdooru, který v Česku zastupuje generálního partnera akce, firmu Beal, nabídli hodně příjemnou věc, která lidi rozhodně chytla. K dispozici byl sud magnézia, kde si každý mohlo načerpat dle libosti, v sobotu odpoledne dokonce Karel s Honzou s magnéziem obešli i šutry v lese.
Rock Pillars si již tradičně rozbalil stánek s půjčovnou bot v lese, což je věc taky hodně oblíbená.
No a ostatní nám strašně moc pomohli s cenami. OCÚN, CASSIN, CAMP, PIEPS, STERIPEN, GSI OUTDOORS, AIX, SWISSHODINKY.CZ, PAD, SALTIC, LUNA ROSSA, CZECH TURISM, CK ALPY, ČHS a ALPENVEREIN.

Chybí ještě něco?
Třeba vás něco napadne a doplníte to. Mě už snad jen, že příští rok to bude 19. - 21. dubna, a že budeme muset udělat předregistraci. Není to sice zrovna známka punku, ale nám to pomůže.