Vládnou tropy, ruce se potí. Na Studeném masivu v Českém středohoří čeká pohádka. Dobro ztělesňují borháky po dvou metrech, chládek, pevná skála, zlo pak komáři a klíšťata....
Nejrozsáhlejší věží Schmilky je Rauschenstein s údolní stěnou vysokoudobrých 70 metrů. Z Hřenska se jeví jako velký masív poskládaný z malých bochánků. Najdete ho hned vedle turistické cesty "Elbleitenweg" vedoucí ze Schmilky na Schrammsteiny zhruba nad místem, kde dole u Labe končí obec Schmilka.
Letos opět po dvou letech přišlo na řadu Mistrovství Evropy. Pořadatelství si u ICC (mezinárodní instituce organizující závody ve sportovním lezení) zajistilo francouzské Chamonix. Horské středisko pod Mont Blancem je tradičním organizátorem velkých mezinárodních soutěží a letos navíc celou akci pojali jako Festival sportovního lezení. O evropský titul se závodilo v boulderignu, v lezení na obtížnost a v
V poslední Montaně je opět opěvovaná Frankenjura a tak si myslím, že by nebylo od věci napsat taky něco o dalších možná ne příliš známých oblastech, ve kterých si zaleze i „normální“ člověk. Ve všech posledních článcích týkajících se Frankenjury se omílají stejné oblasti. Přijde mi, že stále ještě je větší procento lezců pohybujících se kolem stupně sedm a do klasifikací s číslem os
Na počátku července jsme se po zkušenostech a doporučeních vypravili na nikým nevyhledávanou a hrozně hnusnou horu, nějaký to Matterhorn 4477,50 m.n.m.. Aklimatizaci jsme nepodcenili a Monte Rossa, respektive její předvrchol Punta Gnifetti 4559m.n.m., byl pohodovou, byť únavnou, záležitostí.
Ale to již se zrychleně tlukoucím srdcem vzhlížíme na onu pověstnou hranu Hörnli za G7 Bernské klasifikace, kde kdysi
Vládnou tropy, ruce se potí. Na Studeném masivu v Českém středohoří čeká pohádka. Dobro ztělesňují borháky po dvou metrech, chládek, pevná skála, zlo pak komáři a klíšťata....
Co Karel Bělina zapomněl zatlouct do pískovců, to zavrtal do vyvřelin - tak by se s nadsázkou dala označit situace v jištění ve skalách na Ústecku. O borhákové revoluci na čedičových a znělcových masivech v Českém středohoří už na Lezci šla řeč v případě dobývání Rače-Hradiště u Habří před nedávnem. Dnes tedy zase něco z místního soudku - Studený masiv poblíž Povrlů. V městečku na levém břehu Labe mezi Ústím a Děčínem bydlí shodou okolností i sama Pískovcová fréza.
Ale nejdřív trochu čísel, kdyby někdo namítal, že revoluce je příliš silné slovo. Na deset až patnáct metrů vysokou skálu z pevného čediče vede 35 cest, které jsou zajištěny téměř stovkou (!) borháků a kruhů. Fixní jištění je i ve dvojkách a trojkách, a navíc - cesta vedle cesty, žádná zbytečná \"turistika\" jen kvůli tomu, aby si člověk vůbec zalezl. Neuvěřitelné.
Jaké výstupy Studený masiv nabízí? Je tu 12 dvojek a trojek, 6 čtyřek, 9 pětek, 7 šestek a jedna hákovačka jménem Hákovačka za V A0. Cesty dělali převážně Karel Bělina a František Žid. Čím lehčí, tím lze očekávat větší faunu a flóru. Od čtyřky výš ale už začíná pěkné lezení. Chyty jsou ostré, i když někdy sklopené do údolí, je tu i několik výživných spár, část masivu je mírně převislá. Kdybych učil někoho lézt, začal bych s ním tady.
Klasifikace je něco mezi Welzenbachem a UIAA - 1 až 6 bez mezistupňů. Obtížnost většinou odpovídá, i když u některých šestek je přestřelená (Hlavní pilíř je spíš pětka UIAA), u některých podstřelená (Netopýří křídla či cesta Štrapáce - to je minimálně za sedm UIAA).
Na Studeném masivu je lezení tak na jeden den a hlavně tehdy, když je vedro. Skála je totiž většinou ve stínu, protože je orientována na sever. Příjemný chládek občas zaplatíte hlodavým a bodavým hmyzem. Repelent lze doporučit nejen proti komárům, ale hlavně proti klíšťatům. Na nedalekém Kozím vrchu byl bohužel zjištěn výskyt klíšťat, která přenášejí encefalitidu.
Kudy tam: autem z Ústí po levém břehu Labe směrem na Děčín, vyjedete z města, minete po levé ruce skalnatý Kozí vrch a za ním z hlavní silnice zamíříte do prvního podjezdu pod trať na Neštědice a Mašovice. Neštědicemi pojedete asi půl kilometru až k odbočce, která míří doleva, zhurta do kopce a na Mašovice. Nenechte se zmást značkou slepá ulice, silnice je skutečně slepá, ale až po dvou kilometrech stoupání. Zkrátka po ní dojedete do Mašovic, což jsou dvě čísla a nic, asfaltka skončí a po polní cestě dojedete ke staré vodárně, sousedící s jakýmsi vysílačem. Tam necháte káru, dáte se po spádnici před louku a les do sedla, z něho doleva 100 metrů k východní patě Studeného masivu.
Můžete jít i pěšky z neštědického nádraží (trať 090 Praha - Děčín) po zelené značce. Kdo chce, může si vylézt i na Kozí vrch a kouknout do kraje. Na Kozí vrch vede v jižní stěně Bělinův několikadélkový výstup Zlatý důl přes 22 (!) borháků. K tomu se lze dostat výrazným kuloárem z vrcholu. V momentě, kdy dorazíte k převislému břehu, pod nímž se suťoviště, se dáte doprava a obratem se ocitnete u nástupu cesty. Je tu jediná, takže borháky, na které narazíte, patří právě jí. Podle průvodce se tu ale nesmí lézt, jde o chráněné území.
Průvodce a mapy: Lezecký průvodce Krušné hory, Střední Poohří, Českého středohoří, který vydal Horoklub Chomutov (1. vydání 1999, letos vyšlo druhé doplněné vydání - viz Montana 3/02 nebo oddílový web Chomutovských). Novinky ze všech tří oblastí lze nalézt na netu v časopisech CAO News - vydává CAO Děčín (mají chárismatického šéfa!) či Mantana (Horoklub Chomutov).
Na internetu najdete průvodce na stránkách Ládi Vöröse http://www.volny.cz/arbo/studenymasiv.html
Mapy: Pro Vaši ctěnou orientaci doporučuji mapu KČT č.10 České středohoří západ a rovněž i mapu ShoCart č.3 České středohoří, Děčínské stěny, obě v měřítku 1:50 000.
Knajpa: V Mašovicích nic není, za návštěvu ale určitě stojí neštědická hospoda U Kulaté Báby, která je přímo u přívozu do Velkého Března. Krmě výborná, pivo řízné, ceny mírné.
Při poslední návštěvě SM jsem zjistil, že musím dodat dvě věci:
1) Od vysílače, který sousedí s vodárnou nad Mašovicemi, vede dokonce značka. Dejte se zprava kolem plotu, pak rovně po spádnici přes louku do zřetelné díry mezi keři na okraji lesa. V něm narazíte na bílé kruhy na stromech, které vás dovedou až k masivu.
2) Borháky na temeni masivu se na slaňování ani na spouštění moc nehodí, teda pokud nechcete provést na svém laně test hranové odolnosti. Dá se u nich jen dobírat. Ostré hrany jsou na masivu dost často, dávejte si na to bacha, prosím.
Fakt dobře popsané, SM je fajn pěkně to bere, akorat bacha na odlamující se šutříky :-)
Berg Heil!
Zapsal: MaryLou, 12:35:44 02.08.2002
No vida
Tak vidis, jak to jde. A co ty pochvaly, hrejou? Dobry Papousi. Abych si ale rejpnul... Kde je tam hospoda? Proc tu neni mapka? Kde se da bydlet? Da se tam jet kocarkem? Ne, je to dost dobry.
Zapsal: Maty, 09:57:55 03.08.2002
Dodatek č. 2
Ještě bych chtěl dopsat nějaké zkušenosti z téhle oblasti.
Příjezd-cestou z Neštědic potkáte cestou ještě jednu vysílací věž BTS, nenechte se tím zmást a jeďte ještě dál až do Mašovic, musíte minout ceduli Mašovice. Z Mašovic už je trochu ten vysílač vidět, asfaltová cesta se mění na štěrkovou a je docela špatná, ale když člověk jede rozumě, dá se (s felícií nebyl problém).
Příchod ke skalám-je docela dobře popsaný Papoušem. Od vysílače se dáte rovně nahoru do kopce k lesu, přímo proti vysílači, pak začnou být vidět ty bílé značky. Už jsou trochu smazané, ale zatím jsou.
Skály-bál jsem se, že jsou rozbité jako skoro všechny v České středohoří, ale byl jsem velmi mile překvapen pevností. Na jeden den je to docela pěkná oblast. Kvůli velkému množství lehkých a zajištěných cest dobré pro začátečníky, ale i ostřílený lezec se vyřádí.
Sezona-kvůli přístup doporučuji tuto oblast na jaro nebo podzim, případně zima (nedokážu posoudit), ale v létě si myslím, že přístupová cesta je hodně zarostlá.
Dneska jsme byli fakt prekvapeni, neni tu zadne jisteni, krome asi 3 kratkych cest. Vse komplet odvrtane, jen diry ve skale. Da se to hodit zeshora o strom a odlizt to na rybu, ale ta krasne odjistena sportovka uz to neni. Mozna i proto je nastup tak zarostly...
<!-- 46.135.67.208/ -->
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Vládnou tropy, ruce se potí. Na Studeném masivu v Českém středohoří čeká pohádka. Dobro ztělesňují borháky po dvou metrech, chládek, pevná skála, zlo pak komáři a klíšťata....
Věk: 23 let
Nejrozsáhlejší věží Schmilky je Rauschenstein s údolní stěnou vysokoudobrých 70 metrů. Z Hřenska se jeví jako velký masív poskládaný z malých bochánků. Najdete ho hned vedle turistické cesty "Elbleitenweg" vedoucí ze Schmilky na Schrammsteiny zhruba nad místem, kde dole u Labe končí obec Schmilka.
Věk: 20 let
O víkendu jsme znovu vyrazili na Mlýnský kopec. Chtěli jsme vyzkoušet poslední novinky a taky se porozhlédnout kde by se dalo ještě něco objevit.
Tak prolétlo jaro, po něm léto, které je již v plném proudu a tak si možná rádi přečtete jeden z tipů, kde ho strávit. 
Letos opět po dvou letech přišlo na řadu Mistrovství Evropy. Pořadatelství si u ICC (mezinárodní instituce organizující závody ve sportovním lezení) zajistilo francouzské Chamonix. Horské středisko pod Mont Blancem je tradičním organizátorem velkých mezinárodních soutěží a letos navíc celou akci pojali jako Festival sportovního lezení. O evropský titul se závodilo v boulderignu, v lezení na obtížnost a v
V poslední Montaně je opět opěvovaná Frankenjura a tak si myslím, že by nebylo od věci napsat taky něco o dalších možná ne příliš známých oblastech, ve kterých si zaleze i „normální“ člověk. Ve všech posledních článcích týkajících se Frankenjury se omílají stejné oblasti. Přijde mi, že stále ještě je větší procento lezců pohybujících se kolem stupně sedm a do klasifikací s číslem os
Na počátku července jsme se po zkušenostech a doporučeních vypravili na nikým nevyhledávanou a hrozně hnusnou horu, nějaký to Matterhorn 4477,50 m.n.m.. Aklimatizaci jsme nepodcenili a Monte Rossa, respektive její předvrchol Punta Gnifetti 4559m.n.m., byl pohodovou, byť únavnou, záležitostí.
Ano – aktivně si zjišťuji informace