Předminulou neděli tj. 9.10. jsme s kamarádem vyjeli do našeho oblíbeného Rájce. Jasné, ale chladné počasí slibovalo, romatické lezení  v krásně zbarvené přírodě. Nevyráželi jsme nijak brzo, jednak kvůli ranní zimě, ale také aby se stihla odpařit rosa. I přesto nám pěkně mrzly prsty a tak jsme raději volili spárové výstupy, kde přecejen prsty tolik nejsou zapotřebí. Po dolezení na masivní trojvěž Blížence jsme se zde potkali se zajímavými lidmi - dva muži a velice krásná dívka. Dojem silně kazil maglajzák na zadku jednoho z nich. Ten teda musí být otužilej, když v tédlé kose a v sedmě co lezli (vlevo od Jižního sokolíka) potřebuje maglajzovat. No, ale spíše jsme očumovali tu krásku, kterou měli sebou než zadek nějakého šaška. Dívka měla trochu morální potíže přeskočit první přeskok a tak v předtuše problémů v přepadu, jsme raději rychle přepadli na vež, kde je slaňák a jali se slaňovat. První přepadl "borec" s pytlíkem a pak nastalo divadlo v přepadu, které jsem už několikrát v různém obsazení viděl. S touto milou slečnou bylo obzvláště roztomilé, kdyby milý dojem nezazdila větou "Kdybych alespoň měla maglajz!". Na co proboha??????

Myslím, že není lepšího důkazu, že do pytlíku nesaháte kvůli pocení rukou nebo lepší adhezi prstů na drobných chytech devítek, ale pro morál a ze zvyku.

Doufam, ze se zde nerozvíří další neplodná diskuse ze seriálu bílá válka protože podobné chudáky od podobné pokřivené logiky stejně neoprostí.