
Rohnspitze
Podium je přístupné jen jednou pěšinou a je jakýmsi poloostrovem. Lze se po něm pohodlně procházet romantickým prostředím a až na krátký úsek je možné obejít i celou dvojvěž. Do všech stran je nádherný panoramatický výhled na okolní stěny přerušený jen asi z jedné čtvrtiny průhledem do kraje, kde se zrak zastaví až na obrysech Schrammsteinů. Za příznivého počasí tu na sebe lezci nechávají působit zdejší kouzlo i ve chvílích pozdních večerů a brzkých rán při noclehu pod širým nebem. A protože prožitek z výhledu se násobí výškou a my z Lezce výšek umíme dosahovat, vydejme se rovnou na cestu.
Východiskem bude neplacené parkoviště u Nasser Grund ( česky nasranej grund ). Nachází se ještě v té části Kirnitztalu, kde vedou tramvajové koleje, přibližně dva kilometry před jejich koncem. Pozná se podle pravotočivé zatáčky, z které na něj vedou dva vjezdy. Není u něj žádný dům, vejde se na něj dobře šedesát aut a je tam pěkná plážička u Křinice. Z parkoviště přes most po silničce a tam, kde začne silnička stoupat, pěšinou šikmo vlevo. Později z velkého rozcestí do Grosser Dom. Cesta tak na 30 minut. Údolí je dnes bohužel pokryto vyšším porostem a tím ubírá na kráse věžím, čnícím kdesi nahoře. Pod nimi zleva pěšinkou až pod masiv, kde je obrovský a použitelný bivak, a doprava prudce vzhůru do sedýlka. Mimochodem nedaleko odtud, ovšem o patro výše, se nachází v seriálu již zmiňované věže Domnadel a Däumling.
Cest, a krásných, tu vede spousta. Nejde ale zrovna o lehké věže. Posuďte sami:
(obtížnosti u cest jsou již podle nového vydání průvodce )
ROHNSPITZE
Reitzweg VIIc, bez post. VIIIb - Cesta, která mne vždy napadne jako první, když přijde řeč na Rohnspitze. Vylezena již v roce 1922. Padne první do oka při příchodu. Z pilířku u jv. hrany stavěním ke kruhu a šikmým koutem kolem 2.kr. a smyček ( samozřejmě vlastních ) až na konec. Tam nejdřív doleva a hned doprava do komína, co vypadá strašně, ale je krátký a je v něm skryt velký odšlap. Bez stavění se to vylézt dá. Jde o drsné VIIIb a o perné chvilky, spadnout nedoporučuji, spíše při hraně. Cesta patří do zlatého fondu.
Dolch VIIIb - Druhá cesta, která mne napadne a dosud pouze láká. Superklasika z roku 1947. V severní stěně sokolíkem ke kr. a řadou děr traverz doleva do spáry a na vrchol. Nebo varianta
Nordwand VIIIc, bez post. IXa, RP IXb od 1.kr. 10 m vzhůru a doleva na hranu ke kruhu, stavěním a spárou doleva na vrchol. Anebo také Arnoldův podpis. Ten se s tím vůbec nemazlil, nikam neuhýbal, s dalším kruhem se nezdržoval a lezl rovnou za nosem až na vrchol. Uber die Dolchspitze VIIIc, RP IXa. Všechny způsoby jsou označeny vykřičníkem. Vykřičník, je o tom, že jestli se bojíte i v cestách bez nich, tak tady se budete bát tuplem. A právě proto je třeba do toho jít.
Direkte Nordwestkante IXc, RP Xa - od nástupu Dolchu doprava na hranu a po ní přes dva kruhy do Nordwestkante za IXb se 3 kruhy na oblé hraně s miskami. Řekl bych laciná desítka, protože alespoň mně kladla mnohem menší odpor než technicky propracovaná horní část již za "pouhých" IXb. Doporučuji. Hodí se i nějaké smyčky.
Direkte Südostecke IXb, RP IXc - Ze stejného bloku jako Reitzweg, ale po hraně vlevo přes 2 kruhy do převislého koutku s ruční spárou při hraně ke 3.kr. a na vrchol. Dole to jde výborně, zato v převislé spáře už "jen" za VIIIc je obzvlášť peprný dolez ke 3. kruhu. Nicméně celá cesta má krásnou linii.
Kreuzweg IXa - vypadá velmi pěkně a křižuje Reitzweg. Nastupuje vlevo spárou ke kruhu, dále ke 2.kr. Reitzweg, pak společně 4m a doprava přes 2 kr. na vrchol.
DOMWACHTER
Westwand VIIIa - pěkný a nejrozumnější způsob, jak se dostat na vrchol. V západní stěně při levé hraně a doprava zářezem až do jeho nejvyššího místa a lehce vlevo ke kruhu, zleva a zprava ke druhému a nahoru. U obou kruhů lze i postavit. Žádné zákeřnosti.
Säbel a Säbel direkt, obě VIIIa, RP VIIIb - poměrně často lezené, ale nic bližšího o nich nevím. Nástup u pravé hrany západní stěny. Na hraně jsou celkem 3 kruhy, direkt vede od 1. rovnou ke druhému, nedirekt obloukem vlevo. Z cesty nikam neodbočovat, to už jsou jiné směry.
Schwertwal IXb, RP IXc - neznám, vypadá dobře odjištěná. Vpravo od předchozí cesty stěnou přes 5 kruhů.
Degen IXb, RP IXc - super linie po hraně od nástupu Westwand přes 6 kruhů. Nesnadné lezení, občas za prstové dírky. Pevnější nervy si žádá zvláště dolez ke druhému kr. ( myslím ). Obtížnost roste s výškou a od pátého kruhu s rukou ve spárce a nohama kdesi pod sebou nezbývá než hrubě předpažit, šlapat vodu a pleskat rukama výše do oblých boulí. Závěrečné bříško kolem 6 kr. je také pěkně vypečené.
Dnešní nabídka cest věru není zrovna rekreační a tak ještě přidám jeden tip.
Alter Weg na Domwächter za III z roku 1890 až 1895 a cesta téhož názvu na Rohnspitze za IV z roku 1898. Obě vedou komínem mezi věžemi a pak žlaby na vrcholy. Na dobytí vršků s velkým D jsou asi nejvhodnější. Když se tak dívám na ty letopočty, napadá mě, že Alter Weg na Rohnspitze bude asi řádně nepříjemná, když je mezi nimi rozdíl několika let. Prvolezci měli z jednoho vrcholu druhý téměř na dosah a přeci si na něj netroufli hned.
A ještě na uklidněnou je tu malé batolátko jménem Küster. Je to takový malý prďola pod nástupem Reitzwegu, sedět se na něm dá jen jako na koni, ale má svou knížku i slaňák standardní velikosti. Náhorní hranka Domweg je cirka 7 metrová šestka.
Pár slov k fotkám. Z dvojvěže žádnou pěknou nemám, a na té jedné je pohled z údolí do západní stěny Rohnspitze. Domwächter je zcela skryt za ní. Věž napravo u masívu se jmenuje Dompfeiler.

Papstein

Miloš Jehlička v Direkter Strubichweg za VIIc
V 18. díle seriálu ( plus mínus jeden ) je psáno o Papsteinu. Aby nebyl tento díl tak chudý na obrázky, využiji jej k ilustraci právě Papsteinu. Na první fotce je samotný kopec Papstein s výraznou věží Grosse Hunskirche. Nalevo od ní je vidět další kopec ( Kleinhennersdorfer Stein s jednou lezenou věží ) a za ním napravo v dáli stěny Schrammsteinů. Znalci objeví nad doleva ubíhajícím úbočím posledně zmiňovaného kopce vrchol Falkensteinu. Na další fotce leze Miloš Jehlička Direkter Strubichweg za VIIc na Gr. Hunskirche. A na poslední je Feiner Riss VIIIc, RP IXb na Agetrennte Wand v sousední oblasti Gohrisch.

Feiner Riss VIIIc, RP IXb na Agetrennte Wand
Tschüs
|   | Re: Westwand | 11:38:08 18.11.2003 |
Vřele doporučuji na Domwaechter cestu "Saebel", tedy "Šavli", klas. VIIIa. Pevné chyty, dobré jištění, krajinově vděčný rozhled. Je to ovšem trochu do kopce, ale to by mladým mužům živeným masem nemělo vadit.
Tak vzhůru!
Václav Š. |
| Václav Širl | odpovědět  |
|   | Re: Westwand | 19:40:56 08.07.2004 |
Taky se mi Westwand zdál trochu choulostivější pod 2.K. Na VIIIa mi to přišlo docela svižné, ale hlavně nepříjemné.
Přijatelnější je určitě, aspoň pro mě, Säbel - Direkt, VIIIa, RP VIIIb. Moc pěkné mírně převislé lezení po talířích při hraně ("herrliche Plattenkletterei an überhängte Kante", doufám, že tam není moc chyb, cituju to zpaměti), přes tři kruhy plus smyčky.
(Originál Säbel odbočuje z Westwandu kus pod kruhem doleva za hranu, tohle jde po hraně už odspodu. Jde hlavně o vytrvalost, nejtěžší je to asi kousek nad posledním K.) |
| Piškot | odpovědět  |
|   | Učte se i nečesky! | 11:34:05 18.11.2003 |
Ano, feiner Riss! To jsme taky svého času lezli na Falkenstein v jižní stěně, a popis zněl "leicht linkshaltend..." tedy "lehce doleva".
Seznali jsme záhy, že to nebylo ve smyslu "bez obtíží", alebrž "mírně (nebo poněkud) doleva...",
za obtíží pohříchu převelikých.
Takže učte se pilně! Hlavně kluci, ať nehledáte
na "Kurvenreiche Strecke" či v "Kurverwaltung" služby jistého druhu, které tam při nejlepší vůli
nenajdete!
Berg Heil!
Václav Š. |
| Václav Širl | odpovědět  |
|   | Re: Jarda Maršík... | 09:33:48 19.11.2003 |
...a jeho seriál:
Ano, jsem to já, Venca Legenda, jistě mne poznáváš. Ale velice Ti děkuji i já, protože Tvůj
seriál má hlavu a patu; vždycky mě těší, když někdo používá mozek i nad rozsah první signální soustavy.
Do toho!
Václav. Š. |
| Václav Širl | odpovědět  |