Calpování aneb lezení na Costa Blanca u města Calp(e). Druhý díl našeho putování v okolí města Calp(e) (s oběma názvy se setkáte) ve slunném ráji Costa Blanca severně od španělského Benidormu budeme věnovat možná poněkud vážnějšímu lezení, které obvykle začíná na pětkách (všude v textu francouzská klasifikace).

EL CASTELET, MASCARAT, OLTA, PEŇÓN DE IFACH

EL CASTELET

V okolí Calpe téměř jediný převislý, jediný stinný, jediný obtížnější sektor. Jištění sportovní s nýty. Parkovat je nejlepší v městské části Maryvilla na souřadnicích 38.6379197N, 0.0122847E. Leze se v severní stěně kopce s jakýmsi zbytkem stavby s pěkným výhledem na masiv Serra de Toix (338 m.n.m.) a na město Calpe ideálně ve večerním slunci. Ke skalám se odbočí doprava z cesty na kopec. Od auta je to do různých částí 5-10 minut pěšky. Terén pod skalou je vhodný i pro děti, ale nezalezou si tu. První sektor je tvořen jeskyňkami, my jsme zde nelezli. Cesty jsou jednodélkové mezi 6b+ a 7c, jedno 6c má délky tři a zavede vás přímo k torzu stavby na vrcholu kopce. Prostřední sektor je patnáctimetrové převislé břicho s lezením po sintrových strukturách, obvykle velké chyty na sílu a vytrvalost. Cesty většinou mezi 7a a 7c, přičemž i 7c je tu příjemně španělsky jednoduché. Nejnižší sektor nabízí táhlé kolmé a mírně převislé cesty za 6a až 7c. Tady jsem si vybral věc, která se mi na pohled nejvíc líbila, aniž jsem tušil, co to je. Do výšky dvou metrů vedl nepřetržitý vláček mravenců. Tam mizeli v nitru skály. Takže jsem se jim opatrně vyhnul a lezl. Po pěti metrech se bohužel objevil vláček znovu a vedl přes klíčové (jediné) chyty více jak do poloviny cesty. Občas je zapotřebí si přečíst název cesty: Ant invasion (7a). Až na ty „Ferdy“ pěkná cesta, bohužel neumím španělsky a tak nedbali mých přemlouvání a varování.


Ant Invasion 7a v El Castellet
foto by © Petr Resch


7c v El Castellet
foto by © Petr Resch


7a v El Castellet
foto by © Petr Resch


7c v El Castellet
foto by © Petr Resch

MASCARAT

Mascarat bych nazval skálou, která „překáží“. Vlastně všem cestám, které tudy prochází. A tak je masiv provrtán tunely silničními, železničními i dálničními. S parkováním je to tu trochu složitější, hlavní silnice již neumožňují odbočit na staré mosty, a tak nejlepší je asi v zátočině na souřadnicích 38.6342844N, 0.0063678E, odkud se podél potoka dostanete ke skalám (5-10 minut). Vzhledem k opuštěnosti auta bych toho ale v něm moc nenechával. Pro lepší bezpečí je možné zaparkovat až v Mascaratu a dojít pěšky. Na svém úpatí vytváří masiv malý kaňon, ve kterém vedou jednodélkové sportovky. Je zde zhruba desítka šestek a v pěkné převislé části desítka sedmiček (bohužel občas po sekaných chytech). Podle mého názoru jsou ale hlavním lákadlem alpinistické vícedélky, mezi nimi pak čtyřdélkové 6a Aía Aurora a pětidélkové 6a+ G.E.D.E. Helmu a vklíněnce rozhodně s sebou!


oblast Mascarat na levém pilíři vedou až pětidélkové cesty (hi res)
foto by © Petr Resch

OLTA

Olta je (možná kvůli delšímu přístupu) nejklidnější a nejmladší se zde popisovaných oblastí. Zásadní strategickým bodem je parkoviště a odpočinkové místo s možností stanování (zona acampada) na 38.790833N, 0.179167E. My jsme Altu bohužel nestihli navštívit. Průvodci i kamarádi popisují krásná opuštěná místa a výhledy na Calpe a moře. Vesměs jednodélkové cesty v šedém surovém převážně kolmém a položeném vápenci mají obtížnost víceméně pravidelně rozmístěnou mezi 5b a 7c+. V současnosti jsou tu asi tři desítky cest, ale pravděpodobně budou přibývat. Jištění nýty, skály orientované převážně na východ.


skalní oblast Olta (hi res)
foto by © Petr Resch

PEŇÓN DE IFACH

To z mého pohledu nejlepší jsem si nechal na konec. Tahle skála je prostě magnet. Budete jí mít snad na všech fotkách – s vycházejícím sluncem, zapadajícím sluncem, s koupajícími se dětmi, s palmou, s terasou, za visícím lezcem…. S nadsázkou taková malá evropská vápencová „homole cukru“.
Masiv se vypíná do výšky 332 metrů nad moře, stěny mají obvykle 150 – 250 metrů. Výchozím bodem je parkoviště na úpatí kopce (38.6392708N, 0.0728222E), odkud vede na vrchol turistická cesta, která slouží obvykle i pro sestup z vrcholu, ale cesty je určitě možné i proslaňovat). Lezení je zde rozhodně více horského charakteru. Najdou se sportovně odjištěné linie i vážné hákovačky. V těch sportovnějších vystačíte v naprosté většině cest bez vklíněnců a s jednoduchým lanem (pro koho je to maximum, bude jistější s dvěma lany na slanění). Skála je pevná. Leze se v severní stěně (méně významná) a ve dvou částech jižní (jihozápadní) stěny. Levá je nižší a přístup k ní je z turistické cesty na vrchol. Pod pravou, vážnější, lákavější část sestoupíte zpět k moři a podél něj jdete až na konec cesty a poté pěšinou pod stěnou k jednotlivým cestám. Dá se parkovat i pod touto částí stěny, ale stejně pak sestoupíte na ono vyšší parkoviště.


horní převislé části cesty Costa Blanca 6c+ (Peňón de Ifach) (hi res)
foto by © Petr Resch



Los Valencianos 5c, Peňón de Ifach (hi res)
foto by © Petr Resch


Los Valnecianos  5c, Peňón de Ifach (hi res)
foto by © Petr Resch


Peňón de Ifach - ráno(hi res)
foto by © Petr Resch


Peňón de Ifach - večer (hi res)
foto by © Petr Resch


plotny v cestě Costa Blanca 6c+ (Peňón de Ifach) (hi res)
foto by © Petr Resch


Racci na Peňón de Ifach (hi res)
foto by © Petr Resch


Stěna Peňón de Ifach cesty (hi res)
foto by © Petr Resch


výlez z cesty Costa Blanca, Peňón de Ifach
foto by © Petr Resch

Celá hora je ptačí rezervací. Kromě toho, že se budete občas na štandech překřikovat s racky, je v severní stěně zakázané lezení v období od začátku dubna do konce června. Vysloveně zakázané je provozovat v rezervaci cokoli, co připomíná stanování.

Nejjednoduššími cestami jsou 180metrová Polvos Mágicos a 150 metrů vysoká Los Valencianos. Obě mají jednu délku za 5c, zbytek je čtyřkový. Výstupy vedou převážně plotnami a kouty, vzhledem k oblíbenosti jsou už malinko olezené, rozhodně však ne tolik, abyste si je neužili. O víkendech pravděpodobně nebudete v cestách sami. Jištění je sportovní, pár vklíněnců neuškodí.
My jsme lezli sportovně odjištěnou klasiku Costa Blanca za 6c+. 250 nádherných lezeckých metrů, v dolní části převážně plotnami, nahoře čekají převisy. Na jištění stačí 15 expresek. Průvodce uvádí 5 hodin lezení, my jsme sedm délek zvládli vlažným tempem za tři hoďky. Nastoupit je určitě dobré hned po ránu, neboť do dvanácti hodin (některé části až do jedné odpoledne) je stěna v říjnu ve stínu. Máte-li rádi slunce, určitě s sebou hodně vody.



Panorama (hi res)
foto by © Petr Resch

Průvodce a tak dále

Stejně jako v minulém díle, i zde jsme pro orientaci ve skalách používali průvodce Costa Blanca, který si nejsem jistý, zda je možné koupit u nás (lze objednat ze zahraničí). Vysloveně zklamáním je pro mě osobně průvodce Roca Espaňa (Band Süd) v němčině a angličtině. Snaží se toho popsat moc a vlastně nepopisuje nic. Stejně, jako jsem psal minule, si až doteď rád pochutnám na bílém vínu Viňa Sol a stejně jako tentokrát, i příště tam poletím v říjnu, užít si klid po sezóně, teplé moře i krásné skály.


Průvodce