P.T. lezkyně, lezci, milí přátelé,
nevlastním žádný stroj, a proto se k informacím můžu dostat jen zprostředkovaně, laskavostí přátel, většinou v časovém posunu a jen tak i někdy můžu odpovědět.

Ze srdce Vám děkuji za zájem o moji pozitůru a relativně pofidérní osud. Byl jsem, byli jsme však proti tomu jej psát nebo převypravovat, zobrazovat apod., protože v něm je málo pozitivního a navíc skončil prakticky trestem smrti - ztrátou milé spolulezkyně, která pro mne znamenala "víc než nebe, víc než svět".
Protože se mi nepodařilo odejít s ní, jsem v dezolátním, možná i dementním stavu a vlastně nevím, co dělat.
Jsem marod, částečně na sociálních dávkách, neléčím se, mám rozchrastanou levou nohu a vyhákované levé rameno, špatně vidím a slyším (částečně) jen na pravé ucho. To vše vede k řádnému změtení a povšechně špatnému odhadu situace a zbývajících možností. Takto se pokouším sólo pokračovat ve společně rozdělaných cestách a hledat tam zmizelé alter ego - což samosebou už jde jen velmi těžko.
Když jsem Borisovi H. loni v autě odpovídal na dotazy o mém životě, sdělil jsem mu současně, že nemám zájem číst o sobě - ledaže o Zorce a o tom, že hledala krásu, ne výkon a uznání.
On se však v jeho nadšení pro příběh nedal zviklat a zřejmě spoléhal na vlastní zázemí a vlivné sponzory, kteří se však asi nekonali... Když nakonec sdělil, že se musí udělat inzertní sbírka, zhrozil jsem se, ale pomyslel si, že prostě není možné, aby na knížku o mně dal někdo peníze, a že se tak z celé věci "elegantně" vyvleču - už jen proto, že netuším jak (a kdy) mám teď "dobře lézt", "hezky a rychle malovat" etc.
A jakže to říkal velký Will o hercích? "Kladný ať vypadá dobře, co nejlépe (ne co nejhůře!)"... tak nějak.
Moc děkuji za tandém Z + P

A také díky za neagresivní diskuzi a shovívavost ke kontroverznímu tématu, k našemu zaniklému tandemu.
Petr Prachtel