Byli jsme v červenci na Kavkaze, přesněji v dolině Adyl Su. Čechů tu bylo málo (krom výprav s cestovkou), Rusů habaděj. Letoší špatné počasí ve všech vysokých horách pokazilo i naše plány. Nejsme žádní bouchači jako kolegové z Aksu, jeli jsme sbírat ne zrovna první, ale spíš druhé horské zkušenosti na výstupech do 2B/3A ruské klas. jen několik postřehů: - alplágry stále fungují v nezmenšeném rozsahu, takže pivo, vodka, šašlik je i ve 2300 metrech. - díky úbytku ledu a sněhu se zvyšuje obtížnost cest (skalní závěry vylézají zpod sněhu), jako příklad může sloužit před pár lety ještě aklimatizační sněhové Gumači (1B), které je dnes hodnoceno 2A/2B a závěr je jedna délka ve skále (podle toho, kudy to trefíte II-III). - z Čechů ve vysokých horách je fakt cítit názor: zaplatil jsem spoustu peněz, chci nahoru za každého počasí a za každou cenu. kámoši? parta? úspěch všech? co je mi potom. JÁ jsem zaplatil (za víza, cestu, povolení...), JÁ chci nahoru. Doufám, že horské lezení (kdo se odváží na Kakvkaze a ve vysokých horách vůbec říct, kde končí VHT a začíná lezení?) neupadne a stále více lidí se začne do podobných koutů vracet a i když zaplatí spoustu peněz, nebudou potřebovat za každou cenu nahoru :-)
|