Seriál Lezení v Sasku má XXXIX. pokračování. Z autora Jardy Maršíka se vyklubal mistr pera, jeho články nejenže jsou plny spousty informací, ale obsahují poetické výjevy hodné klasiků, při jejichž četbě se lezcovi potí bříška prstů... No ale co u nás, co naše písky? Co třeba Hrubice neboli Skalák, tudy kráčely dějiny českého lezení?
Najde se někdo, nějaký znalec, který má navíc dar a chuť své poznatky a zkušenosti sdělovat ostatním?
Nejsme znalec, ani poeta, ale zkusím téma nakousnout. Měl jsem loni štěstí a nějak se mi podařilo strávit týden na Hrubici, zrovna v době, kdy vrcholila několikatýdenní sucha. Tedy na hruboskalský písek ideální podmínky, kdy vyschly i ty nejvlhčí severní kouty.
Kapelník a jeho údolka - dominanta Skaláku
Nevím, přemýšlel jsem, proč si naše lezecká elita 40., 50. až 70.let vybrala za svou domovskou oblast Skalák. Pravda Kapelník je impozantní věž, stejně jako Taktovka nebo Maják, ale věže na Prachově (Drážďanská, Americká) nebo v Adršpachu (Starosta, Milenci) či v sousedních Teplicích (Chrámové stěny) jsou aspoň dle mého názoru ještě snad impozantnější a písek je přeci jen kompaktnější a o něco méně drolivý. Možná to bylo, protože tam působily české osobnosti jako Joska Smítko, nebo že si tam jeho následovníci vedeni horolezcem minulého století Radanem Kuchařem pořídili chaty a pojali Skalák za svou domovinu?
Podmokelská věž vlevo, napravo Kapelník
Lezení na věže jako Kapelník je úžasné, a pohled do údolní stěny bere dech. Klasické výstupy například Údolkou na Podmokelskou vydají pro nás skalkaře na podnik skoro jako na "bigwall".
Údolní cesta na Podmokelskou věž (VI)
Taktovka se svou Starou cestou (VIIb) je výstup, kde se hluboce skláním před hrdinstvím předchůdců, kteří tuto odvážnou linii vytýčili.
Taktovka
Starou cestou na Taktovku (VIIb)
Pravda občas jsou úseky osolené, ale jenom občas, zde je třeba si dát pozor, lézt opatrně a v klidu, pokud možno včas pamatovat na provázání hodin nebo založení toho správného uzlu. Většinou jsou však úseky po relativně pevném materiálu. Takže to jde.
Klasické, často lezené lehčí cesty jako třeba Normálka na Kapelníka (za VI), zmíněná Údolka na Podmokelskou věž (VI, nejvyšší stěna v oblasti), Dračí stěna na Dračí věž (VIIb), jsou poměrně bezpečné, zajistitelné cesty, do kterých se snad s určitými zkušenostmi lze pustit.
Dračí stěna na Dračí věž (VIIb)
Kdo nemá odvahu na Údolku na Kapelníka (VIIIb), může si do míst, kude se leze, šáhnout a podívat z Jeschkeho cesty (psaná za VII, mně se zdála těžší aspoň nahoře nad posledním kruhem, kde se napojuje na Funkeho cestu, tak za VIIb - dole trochu solí: mrkněte se na komentáře k cestám v databázi cest na Lezci - Jeschkeho zde).
U kruhu v Jeschkeho cestě (VII-VIIb) na začátku traverzu údolní stěnou Kapelníka.
Pohled do údolní stěny Kapelníka z prostředka Jeschkeho cesty (VII-VIIb)
Když je skála řádně vyschlá, jsou výborné podmínky na Severní cestu na Dračí Zub (VIIb), kde se v horní části octnete na ostré hraně v úžasné expozici...
Severní cesta na Dračí Zub (VIIb) - lezec v traverzu vpravo
Expozice na hraně v Severní cestě na Dračí Zub (VIIb)
Super lezení. Nádherné výhledy: Kniha, Lebka, Daliborka se svou Kouřovou stěnou (VIIIc nebo klasicky VIIb se stavěním), zámek Hrubá Skála, Trosky, malebná krajina, lesy, borovice, buky...
Kniha
Lebka
Zámek Hrubá Skála
Slanění z Dračích věží
Daliborka, Kniha, Trosky
Tady asi jsou také některé kořeny obliby mezi českými klasiky. Nádherné osvěžení navečer na koupališti u kempu v Sedmihorkách (i když lidí tam bylo skoro až příliš), miniaturní kolonáda v tamních lázních...
Koupaliště a Lázně Sedmihorky
A pak trochu sprchlo a vyrazili jsme na kola po okruhu na zámek, kde jsme se podívali dovnitř a ze zámecké věže na věže skalní, dál pak byla odbočka k symbolickému horolezeckému hřbitovu,
Legendární jména lezců na tabulce před jejich chatami v osadě u Dračích skal. Vpravo symbolický horolezecký hřbitov
pak kolem vyhlídek na Kapelníka a další dominanty, kolem arboreta na zříceninu Valdštějn.
Kulturní vložka: v kapli koncert středověké hudby. Pak do údolí kolem Čertovy ruky a stěn Majáku a zpátky, když nás chytla bouřka. Mokří jsme dorazili do hospody u koupaliště. Zde na mě dýchla ta pravá atmosféra slavných lezeckých dob.
Když je mokro, tak na kolo, a nakonec se schovat před bouřkou do horolezecké hospůdky
Horolezecká hospůdka, pivo, párek, lezci, trampové, kolaři. Z vitrín na stěnách si člověk přečte, jak to vlastně bylo, prohlídne jací byli ti věhlasní lezci a žasne nad dobovými fotkami, jak lezli ty slavné prvovýstupy.
Tak asi proto, to byly mé dojmy. Vašku Širle, Viky, Houmy, Petře Jandíku a další znalci a pamětníci, podělte se s námi o vaše zkušenosti, zkuste zavzpomínat a pokračovat na dané téma, jak to bylo ve Skaláku, co Prachov, Ádr, Labák...?
Jestli jsou skály mokré a zdroj informací, jak to vlastně ve Skaláku začalo a co je zde nového, najdete na výborném webu: www.hruboskalsko.cz
Průvodce:
Naposledy vyšel v letech 1996 a 1998 dvoudílný: Hruboskalsko 1. a Hruboskalsko 2. od autorů P. Hejtmánek, M. Homolka, J. Sochor (za 220 a 260 Kč)
Před tím vyšlo dílo Pískovcové skály v Čechách - 1. díl (J. Janků a kol.), kde bylo Hruboskalsko jen jako jedna z kapitol a které je možno se štěstím sehnat občas v antikvariátech.
Ochrana přírody:
Jak a kde se smí a nesmí lézt, se lze poučit v oficiálním dokumentu na stránkách ČHS
Ahoj
Po rokoch som bol opäť v Hruboskalsku . Tvoje fotky mi pripomenuli krásne zážitky spred troch týždňov.Liezli sme na Ottovky Údolní a Vyhlídkovou , na Sfingu Plátkovu a Egyptskú hranu , Maturitní na Kavčí a i. Ale nevyšiel čas , resp. sme sa neodvážili , do Starej cesty na Taktovku. Tak by som sa chcel spýtať , aké to v skutočnosti je okolo 3. kruhu . Hlavne odlez od neho na policu sa mi zdá dlhý. Dá sa tam istiť?
Ďakujem, Miro
Ahoj, po traverzu vlevo nahoru dáš dvě tutový smyce do takovejch kapes s výřezama. No a pak už nevím, neb se to hrne rychle nahoru takovou spárou až pod vrcholovou hlavu, kde luxusně přejdeš doprava ke 4 kruhu. Jen bacha na ten balvan, aby nespadl do údolí, protože se hýbe.
Ahoj , tak vyse po roku Ti dakujem za radu. Bolo to presne tak , akosi mi to opisal. Len na ten kamen som medzicasom zabudol a pekne ma vylakal.
Este raz diky
Miro
Diky za krasnej clanek. Zrovna budu odjizdet zpatky na ostrovy a tvoje fotky a clanek mi moc pripomnely doby kdy jsem tam jezdil a uzival si stejnou pohodu. Doufam,ze se tvym prikladem nekdo nainspiruje a napise o dalsich oblastech ja si na to uz natroufnu, protoze po dvou tydnech stravenych pri desti u Penaka (Jo Penak je zpatky ve sve hospode a je to jak za stara dobry pivo a jeste lepsi jidlo) a za sucha ve skalaku kde jsem mel hodne problemu najit nektere veze a k nekterym jsem ani nenasel cestu (Tyrolaci) a to uz je fakt ostuda.
že utor není mistr pera - ve druhém řádku slovo "nejenže" se píše dohromady.
jinak bych chtěl varovat všechny normální lidi. tahle voblast je z 90 % příšrně lámavá a solivá. kdo nemá nalezeno, ten si tam neškrtne. o žádným jištění se tu nedá říct, že je tutový - vylomit hodiny zvící macatého stehna lze i jen vyndaváním smyce. onehdy jsem lezl kauškovu hranu na dračkách a (mám cca 85-90 kg) jen jsem přešlálp z nohy na nohu v těch velikejch krachlích mezi 2. a 3. ringem a jedna ta deska o velikosti 30 x 30 cm se vykulila a spadla na zem. dobře jsem se držel, takže jsem si toho skoro nevšim, ale od tý doby do skaláku nejezdim. (v tý době tejden nepršelo, skála byla v ideáním stavu.)
No fakt by nebylo od věci, kdyby v průvodcích u některých cest na písku (zvláště na Hrubici) byla poznámka o doporučené maximální hmotnosti lezců. Pak by se snížila pravděpodobnost, že nějaký cvaldové urvou za co vezmou.
Ono to není až tak moc o váze, ale o umění lézt. Stokilovej Kadálek proleze Českou na Kobylu a neulomí nic. Pak přijde někdo podstatně lehčí a jen to lítá.
To je dyskrymynácyja plnošťyhlych! To, molodci, nevíte, jakou adhezi ma BierBauch přilnutej na rajbas! Taky ovšem nepoznáte, jak rychle ochabují zbytky svalů v ouverhangu, kde nácek táhne po čertech dolu!
Krásný povídání, díky Stando! Rád bych o Hrubici, mojí to srdečním oblasti něco napsal, ale chystám teď něco o Sasku, takový malý doplnění Jardových superčlánků, ale pro "normální" lezce od trojek po osmy.
Ta výzva o Hrubici by měla padnout spíš na hlavy turnováků, kteří jsou tu doma! Už před časem mě Růža z Montany poprosil o nějaké články o Hrubici, ale netroufl jsem si. Je fakt, že jsem tam "něco" za ty roky vylezl, ale nechci se domorodcům míchat do jejich rajónu. Takže přeposílám výzvu Gomymu, Bojsovi a vůbec celý bandě turnováků - přestaňte chvilku lízt a něco sesmolte, národ lezecký vám bude vděčný!!
Hoj Houmy.
Ahoj Vlado, rad te slysim a vyuzivam lezce k zaslani pozdravu tobe u Pavluchovi a diky za krasny lezeni na Suskach. Kdybys mel chut vzit zacatecnika na Kapelnika tak dej vedet, jsem pripraven vyrazit. Mej se hezky Michal
Houmy, díky. A až najdeš chvilku, zkus se vrhnout třeba i na tvůj domovský Prachov. A jak je vidět z reakce na tvou výzvu Turnovákům, i do Skaláku by ses na Lezci mohl pustit :)
Jezdili jsme sem každé prázdniny a tenhle článek vyšel zrovna, když jsme sem opět po letech vrátili. Opravdová lezecká pohoda. Ale musím přiznat, že "dřív" jsem byl asi větší "nebojsa". Údolka na "Blatník V.", "Údolní stěna V." (DŘÍVE ZA VI.) na Podmokly to jsou opravdu věcičky!!! Cesty jsou trochu vyšlapanější, ale ta pohoda, ta je tu furt!
No, musím řict, že Skalák taky není moje oblíbené místo. Na ten solnohrad jsem si fakt nikdy nezvykl. Že se hrabu rukama v písku to ještě jde, ale že mám pocit, že stojím na kuličkovém ložisku to je na mne moc. Nicméně jsem se inpirovali Jardou a zamířili do Saska, které je super. Zaleze si každej, jsou tam klasiky i moderní cesty, zkrátka super. Jen ten drahej průvodce je nutností.
Stando, clanek se ti moc povedl a vidim, ze tvuj fotoaparat je silnou zbrani v rukou skoro profesionala. Nedavno jsem se toulal po Ostaši a tak mozna pripravim clanek o dalsi nasi piskarske oblasti.
Článek je super:-)) ale zajímala by mě jiná věc. Pořád se mi vtlouká do hlavy pravidlo 48 hodin po dešti, ve skaláku je myslím i na každém kroku napsané. Adršpach,křížový vrch,... ale jen uvádí, že na mokrém páskovci se neleze. Mají tam snad jiná pravidla?? Dost jsem se divil, když ráno, po noční vydatné bouřce, na křížový vrch špacírovali maníci s matrošem a další tam už lezli. Jsem divný já, nebo mi něco ušlo? Diky moc Dušan
Registrace
Metodika
lezec.cz
Seriál Lezení v Sasku má XXXIX. pokračování. Z autora Jardy Maršíka se vyklubal mistr pera, jeho články nejenže jsou plny spousty informací, ale obsahují poetické výjevy hodné klasiků, při jejichž četbě se lezcovi potí bříška prstů... No ale co u nás, co naše písky? Co třeba Hrubice neboli Skalák, tudy kráčely dějiny českého lezení?
GPS a mapové aplikace