Jak jsem předesílal v mém minulém článku, přiblížila se doba našeho výletu do Švýcarska. Jak bylo dohodnuto, stalo se. A my jsme se v pátek 1.7. opravdu sešli u auta, všichni měli sbaleno a už jen stačilo nakoupit a vyrazit směrem Švýcarské Alpy. Měli jsme zálusk na dva čtyřtisícové vrcholy Aletschhorn a Finsteraarhorn. V sobotu ráno jsme po celonočním přejezdu dorazili do městečka Fiesch, kde jsme se sešli s posádkou druhého auta a lanovkou vyjeli cca o 1000 metrů výš do Bettmeralpu. Odtamtud už nás čekalo jen pěší šlapání. Nejprve nahoru, přes kopec. To co jsme viděli bylo úchvatné. Grosser Aletschgletscher je opravdu úžasný kus ledu. Ledovec je opravdu úžasná věc Po cestičce směřující k Marjelesee, která nás dovedla blíže k ledovci. V půli cesty jsme odbočili, sestoupili k ledu a po navlečení do sedáků jsme vyrazili. Přímo na druhou stranu do údolí ledovce Mittlealetschgletscher. Už zde jsme byli šíleně vysílení, celonoční cesta a ledovec nás dostal. To náš ještě čekalo 800m převýšení a asi 5km pochodu k Mittlealetsch bivouacu, který leží ve výšce 3013 m.n.m., kdybychom poslechli průvodce a šli středem ledovce, šlo by to možná jako po másle, my ale lezli po suťovisku, a tak po 4 hodinách, co jsme dorazili na chatu, jsme byli uplně bez energie, bez možnosti jakéhokoliv dalšího pohybu. Jedině postel a deky nás zachránily. Mittlealetsch bivouac, místo, které se nám na pár dní stalo domovem Rozhodli jsme se, že další den prolenošíme v okolí chaty a nasbíráme dostatek sil na výstup na vrchol a následný přesun pod další horu. Den, kdy jsme odpočívali, byl jeden z nejhezčích za celý týden :-)). Krásný výhled, teplíčko ... no pohodička. hráli jsme mariáš, opalovali se a těšili se na další den, na den, kdy vylezeme o cca 1200 metrrů výš na vrchol Aletschhornu (4193 m.n.m.) Aletschhorn při pohledu z chaty Další den jsme měli budíčka na 3h ráno. Ve 4 jsme vyráželi z chaty a s čelovkama nastoupili na ledovec, který stoupal až do sedla Aletschjoch (3629 m.n.m.). V sedle jsme byli akorát včas, svítalo a okolní hory byly vidět v krásném světle. Náš cíl, Aletschhorn Vlevo, druhá "naše" hora, Finsteraarhorn (4274 m.n.m.) Ze sedla to už byla "brnkačka". Po hřebínku na další sněhové plato, přes něj na další hřebínek a na vrchol přes žebro I UIAA na vrchol velice krásné hory. V 8 ráno, tedy po čtyřech hodinách a o 1,5 hodiny dříve, než udává průvodce, jsem stál na vrcholu. Další chodili po minutkách za mnou a za nedlouho jsme byli na vrcholu všichni. Počasí vyšlo. Parádní výhled od Finsteraarhornu, přes Eiger, Mönch, Jungfrau dále Mont Blank, Matterhorn, Fiskamp, Monte Rosa a všechny hory v okolí. Zleva Jungraf, Mönch a Eiger při pohledu z vrcholu. Dole je vidět druhé lanové družstvo překonávající poslední ledovec před nástupem na závěrečné žebro Prostě dokonalý výhled. Na vrcholu jsme byli přes dvě hodiny. Nefoukalo, jako na Wiesbachhornu, a tak jsme nikam nespěchali. Jeden z mnoha hřebínků cestou na vrchol, v pozadí Finsteraarhorn Vrcholové panorama možno shlédnout zde Vrcholové foto s horama v pozadí Sestup byl horší, protože sníh začal tát a my se brodili ve sněhu. Nejhorší byl sestup ze sedla na chatu. Každý si i zkusil, jaké to je zahučet do trhliny, protože sněhové mosty už nedržely jako ráno, ale vzhledem k tomu, že jsme dodržovali všechny zásady chůze po ledovci, se nikomu nic nestalo a my jsme byli okolo jedné odpoledne zpět v bivaku a čekal nás zasloužený odpočinek. Vrcholový den se povedl parádně. Druhý den jsme měli v plánu sestoupit dolů a po ledovci přejít na Konkordiahutten. Nejprve jsme chtěli přelézt přes sedlo Aletschjoch a po skalním žebru sestoupit do vedlejšího údolí a výrazně si tak zkrátit cestu na Konkordii, ale minulý den jsme si to okoukli a zjistili, že v létě je to nelezitelné a nezbyde nic jiného než to obejít. Jenže ráno bylo děsně, mlha, pršelo, vidět nebyla ani kadibudka před chatou, a tak jsme, chtě nechtě, zůstali na chatě. Odpoledne se vyjasnilo, ale to už bylo pozdě a my jsme tedy měli další den na Mittlealetschbivouacu. Flákání se u chajdy K večeru přišla italská skupina vedená horským vůdcem, kteří přešli přes vrchol z druhé strany. Z jiné chaty. Drsná cesta. Následující den se zadařilo a my jsme vyrazili. Tak jak jsme měli jít i nahoru, přes ledovec, středem. Italové nám byli v patách, šli také na Konkordii. Mraky se honily přesně, jak byla předpověď a kolem poledne se počasí zkazilo. My byli uprostřed ledovce a ťapali na chajdu. Skákali přes trhliny, obcházeli je a docela makali, abychom nezmokli, protože déšť byl na spadnutí. Po šesti hodinách svižné chůze jsme byli pod stometrovýma schodama vedoucíma po skále na Konkordiahuetten. Myslel jsem, že to po tomto dni bude moje smrt. S nacucaným lanem na zádech jsem se ploužil po schodech a byl jsem opravdu rád když jsem dorazil k chatě. Akorát včas. Za chvíli se spustilo sněhopršení a my byli rádi že si vychutnáváme Bier vom Fass (doufám že správně píšu pivo ze sudu) :-) a nevadilo nám, že za něj platíme 6 Franků. Večer jsme seděli u stolku, někdo vařil v botárně vlastní jídlo, někdo si za 32 CHF dal večeři a ráno snídani a plánovali co dál. Předpověď nebyla dobrá. Až v sobotu se mělo zase udělat dobře, ale to bylo pro nás už pozdě. Věděli jsme že nestihnem vylézt na Finsteraarhorn. V úvahu padaly jiné vrcholy, co byly v okolí, ale nakonec jsme se rozhodli, že nemá smysl riskovat. Počasí bylo opravdu špatné a my jsme se dohodli, že druhý den sestoupíme dolů, zpět k autům a po povinných lázních kousek od Brigu vymyslíme co dál. Ubytování bylo horší. Velikost, resp. malinkost pokojíku nám nevadila, ale v noci byl děsný vzduch a po 4 krásných nocích na Aletschbivouacu za 10 CHF za noc nás tato za 26 CHF moc nenadchla. Další den začal jako vždy brzy. Po snídani jsme vyrazili a ťapali po ledovci dolů. Zpět na cestu spojující Marjelesee a Bettmeralp a lanovkou dolů k autům. A rychle do lázní. 37 stupňů teplá voda byla pro nás balzám a my se cachtali a cachtali. Čtyři hodiny! Někdo si připlatil i za 42 stupňový bazének. Dohodli jsme se, že přespíme v privatu a druhé den navštívíme soutěsku řeky Aary, a vydáme se směrem k domovu, kdy se ještě zastavíme v Kostnici kouknout na Jana Husa. Jedna skupina pojede dál domů a druhá se zastaví ještě na Zugspitze. Soutěska byla opravdu zajímavá, ani nám nevadilo že najednou chodíme po turistických chodníčkách mezi turisty :-) Soutěška Aary Konstanz byla také zajímavé, ale po návštěvě kostela a místního Hudy jsme se zapomněli v hospůdce a moc jsme tedy z mistra neviděli :-) Cesta domů (naší skupinky) ubíhala a tak jsme v 6 ráno byli v Praze a v hlavě už probíráme další plány. V srpnu Matterhorn Zmuttgratem a v září Mont Blank. Druhá skupinka na Zugspitze nevylezla, lanovkou nechtěli a pěšky nebyl čas. Snad příště. Výlet to byl pěkný, moc povedený i když Finsteraarhorn budeme muset jindy, už máme plán, cestu a trasy a příští rok se můžem těšit. Hore zdar
|