Cílem Explore.cz Buni Zom Expedition 2011 bylo vylézt nejvyšší vrchol stejnojmenné skupiny. To se sice nepovedlo, nicméně se podařil aspoň prvovýstup v jihozápadní stěně Gordoghan Zom III (cca 6170m).
Omluvte neaktuálnost, nicméně článek pro Lezce jsem se rozhodl sepsat ze dvou důvodů: pro někoho, kdo se do oblasti chystá, to může být cenný zdroj informací a navíc se do Pákistánu letos chystám znova a po návratu už bych se k sepsání článku nikdy nedostal.
Buni Zom (6551 m) byl ke dni odletu na expedici vylezen jen třemi expedicemi. Poprvé se to podařilo Novozélanďanům W.K.A. Berrymu a C.H. Tyndale-Biscoeovi severním hřebenem. Na vrcholu stáli ještě Japonci v roce 1975 a Američané v roce 1979. Po tomto datu jsou záznamy o několika dalších pokusech o výstup, žádný ale už nebyl úspěšný.
Sedmimilionové Lahore je prima zastávka nejen k nasátí
pákistánské atmosféry ale také k dokoupení potravin
(hi res)
Do severozápadního Pákistánu jsme vyrazili ve dvoučlenné skupině v červenci 2011. Pro cestu do Chitralu, správního města oblasti, jsme nejen z ekonomických důvodů zvolili pozemní transport z Dillí. Kromě toho, že je to levná varianta, je také poměrně zajímavá. Kdo se ovšem vydá v našich stopách, měl by plánovat trochu více než my a vyvarovat se noclehu v (doslova) trochu výbušném Péšaváru.
Místními autobusy jsme se za neustálé konverzace s neskutečně milými a často velmi zajímavými a vzdělanými místními dostali až do Chitralu, kde proběhlo poslední doplnění potravin, jejichž jsme většinu nakoupili hned po přechodu indicko-pákistánské hranice v sedmimilionovém Lahore.
Na poslední sedmihodinový přesun jsme si najali 4x4. Na fotce překonáváme poslední most před vesnicí Phargam
(hi res)
Z Chitralu lze pokračovat místními autobusy až téměř do výchozího bodu treku do BC, do vesnice Harchin. V obavě z nedostatku času jsme se ale rozhodli pro najmutí 4x4, které nás dopravilo až na konec sjízdné cesty v osadě Phargam. Přímo na místě jsme najali čtyři nosiče, kteří si rozebrali cca 100 kg vybavení, potravin, paliva a dalších nezbytností. Následovala dvoudenní cesta do BC, který jsme postavili na sutí pokrytém Gordoghan Glacier ve výšce cca 4750 m.
V rámci aklimatizace jsme chtěli vystoupit „normálkou“ na poměrně snadný Gordoghan Zom III , podobně jako Nikolas Kroupi během řecké expedice v roce 2004. Během prvních dní jsme v rámci aklimatizačních vycházek okolo BC došli k závěru, že v „normálce“ je málo sněhu na bezpečný průstup úvodním kuloárem a místo toho padlo rozhodnutí vyzkoušet JV stěnu, která nás měla okolo výšky 6000 m dovést na vrcholový hřeben.
V místě, kde jsme postavili BC, tábor zřejmě nikdy před
námi nestál. Po vybudování plošinek na stany jsme se kvůli aklimatizaci na
jednu noc vrátili asi o 1000 m níže.(hi res)
Po jednodenním restday jsme jeden ze stanů posunuli ze základního tábora do ABC v 5050 m a o den později stanuli na vrcholu Gordoghan Zom III . Trasu sestupu jsme částečně vedli trasou výstupu, nicméně místo slézání jihozápadní stěny jsme pokračovali níže po hřebeni a slezli jedním ze žlebů, který nás dovedl zpět přímo pod stěnu.
Sestup z jedné z aklimatizačních vycházek v okolí
BC. Uprostřed snímku je mírně zakrytá JZ stěna Gordoghan Zom III, kterou
jsme později prostoupili. (hi res)
Ze zdravotních důvodů jsme se rozhodli nepokračovat už dále na Buni Zom a tak po jedenácti dnech v horách, kde čtyři roky před námi zřejmě nikdo nebyl, následoval už jen dlouhý jednodenní sestup do vesnice Phargam.
Podle informací, které se mi po expedici podařilo dohledat, se nám zřejmě podařil prvovýstup v JZ stěně Gordoghan Zom III (6170 m). Cestu jsme pojmenovali Te Recuerdo a obtížnost je cca AD-, 55°.
Vrcholovka, za námi vlevo předvrchol Buni Zom (hi res)
Pokud by někoho zajímal více než stručný popis, mrkněte na rozhovor ve Světě outdooru Te Recuerdo, případně si přečtete článek, který jsem v roce 2011 psal pro Outdoor magazín
Optimální sezona: Červenec – srpen. Osobně bych do stejné oblasti příště vyrazil cca o 3 – 4 týdny dříve (tj. červen)
Mapy:
Ruské armádní 1 : 50 000, náčrtek řecké expedice Mapa
Doprava:
a) pohodlně – letecky do Islamabádu a dále letecky do Chitralu. Let do Chitralu je silně ovlivněn počasím.
b) levně – letecky do Dillí a následně přes Wagah border, Lahore, Islamabad do Chitralu a dále přes Booni a Mastuj do Harchin
Expedici materiálně podpořili:
Rock Point (merino, 3. vrstva, lezecký materiál atp.), Hannah (útočný stan Charge) a Sir Joseph (na míru šité návleky přes boty Kamaše 8000)
Zdroj:
Autor provozuje lezeckou školu Explore, která se zaměřuje na kurzy lezení na umělé stěně kurzy lezení na umělé stěně www.explore.cz.
Aktuálně je Martin na roční cestě na Novém Zélandu a sledovat jej můžete na Facebooku FBook Koruna zelandu nebo na blogu korunazelandu.explore.cz
Pokud to není Tvůj zaměstnavatel, nebo rodiče, tak velmi těžké. Musím mít portfolio, nápad, důvěryhodnost, vlastní prachy... Většina těch, co sehnali prachy od sponzorů, říká, že ve zpětném pohledu je jednodušší jít do práce, vydělat prachy, a pak je vrazit do svého koníčka, než makat na sponzoringu. A ještě jedna věc: cca půlku peněz, kterou ze sponzoringu získáš, musíš vrazit právě do toho marketingového procesu.
no neřekl bych, že je to tak těžký, jak by se mohlo zdát z kubova popisu. Naopak mě to přišlo docela snadný (rok 2009). Ale s Kubou souhlasím v tom, že je leckdy jednodušší si dát pár víkendů nějakou brigádu a "koupit si to", než si u X sponzorů vyjednávat materiálovou podporu a následně psát články a prezentovat atd., což v součtu nakonec zabere víc času (pokud si tím neděláš radost či nehoníš ego ;-)
Snáz seženeš právě vybavení. Prachy ti nikdo nedá, ale lano atp... se dají sehnat mnohem snáz. Nicméně se tím zavazuješ k určitý mediální prostituci, což ti nesmí být proti srsti. Pokud jsi uzavřený , asociální individualista (myšleno v dobrém), je lepší si prachy nastřádat. Navíc dnes máš možnost i crowfundingu, viz. server HitHit.cz. To bych viděl na prachy učinnější, než
potupné žebrání u potenciálních sponzorů.
Cau Honzo, z me zkusenosti podobne jako pise Kuba. Dostanes matros a je s tim pred tim i potom prace jak na kostele. Foceni a psani me bavi, takze v tom ten cas rad utopim.
Focení a psaní k expedicím patří, když se ho povede využít marketingově, je to jen dobře. Jsem však zastáncem co největších osobních svobod. Sponzoři ti je ubíraj. z toho vyšel můj názor. Jinak přeju ať se zadaří.
ambasáda v praze prý nedává víza, už v r.2011 to byl docela vopruz(potvrzení od zaměstnavatele atd.) ve srovnání z předlety, takže mě zajímá jestli autor článku, kterej se "prý" do pakoše letos chystá víza má.
právě, jako "nezávislému turistovi", co nemá nic "zabůkované", zaplacené a bude se flákat bůh ví kde, dají víza jen těžko, ale netvrdím, že to nejde nějak namašlit, bohužel ta šance je fakt malá.
Jeffe, ty jsi chytrej jak rádio! :-) Doufám že nejseš Jeff, který jezdí na Přechody Krkonoš s Bimboškou ;-).
Anyway, máme letter of invitation od ofiko pákistánský travel agency a poskytli jsme ambasádě i všechny dokumenty, které se vyjárřili, že potřebujou aby nám viza vystavili.. Tak neremcej a drž palce! Peace.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Cílem Explore.cz Buni Zom Expedition 2011 bylo vylézt nejvyšší vrchol stejnojmenné skupiny. To se sice nepovedlo, nicméně se podařil aspoň prvovýstup v jihozápadní stěně Gordoghan Zom III (cca 6170m).
GPS a mapové aplikace