Další naše mladá naděje je Iva Vejmolová. Pochází z brněnské lezecké líhně a v 15 letech už vylezla tři cesty v obtížnosti 8a a na on-sight 7b+.  Velké ambice má Iva i na závodech, kterým se už teď věnuje naplno.  Mezi její nejlepší umístění patří 9. místo v celkovém hodnocení SP juniorů v lezení na obtížnost.

Narozena: 16.07.1995
TopTen z deníčku:
Cucina 8a, Massone
Gameboy Plus 8a, Massone
Arbitrage 9+/10-, Adlitzgräben
Only Locals 7b+, Massone
Cheap Sunglasses 9+, Adlitzgräben
Il Cattivo Ist Überall 7c, Massone
Abissi 7c, Massone
Streetfighter 9, Adlitzgräben
Matamaros 7c, Mišja Peč
Pilotwings 7c, Massone

---

Myslím, že minulý rok pro tebe byl skvělý! Vylezla jsi své další 8a (první byla Cucina - 2008), cestu Gameboy Plus 8a v Arcu, Arbitrage 8a v Semmeringu, Only Locals 7b+ na on-sight a několik 7c.  Jsi tedy spokojená s minulou lezeckou sezónou?

Samozřejmě z vylezených cest mám radost, především z Arbitrage 8a v Semmeringu, kterou jsem vylezla v srpnu po Gameboy Plus 8a. Ale po pravdě, minulý rok jsem ve skalách strávila strašně málo času, pouze 17 dní. Trénovala jsem hodně na umělé stěně, protože to byla zároveň moje 1. sezóna na závodech Evropského poháru juniorů a během podzimu nebyl čas někam vyrazit.

Gameboy Plus je oproti Cucine poctivé 8a. Jak dlouho jsi ho nacvičovala?

Mně přišlo celkem lehké. Trvalo mi ani ne 30 minut, než jsem ho „nakrokovala“ a to jsem dlouhou dobu strávila nad hledáním nějakého chytu za hranou, do kterého mě navigoval taťka ze spodku. Pak jsem dala po pauze druhý pokus - spadla jsem ještě docela nízko, popletla jsem si kroky, ale ujasnila jsem si to a na 3. pokus jsem to dala.

Jaká jiná cesta tě potěšila?

Jak už jsem se zmiňovala - Arbitrage, tak z té jsem měla velkou radost, protože byla pro mě těžká od nástupu až k řetězu. Takových cest si cením, když nejsou o jednom kroku dole či nahoře a zbytek je jen vytrvalostní. Dále mě potěšil Matamoros 7c v Mišja Peči. Lezla jsem ho, když byla strašná zima (teda aspoň pro mě :D) a padala jsem nahoře za dírou (skoro na konci). Zmrzly mi prsty a bylo vymalováno. Necítila jsem, co držím a vždy spadla, ale nakonec se zadařilo, sluníčko vysvitlo a Matamoros byl pokořen. Jinak všech cest, co jsem vylezla, si cením a každá ve mně svým způsobem zůstala.

Zkoušela jsi už něco těžšího?

Nezkoušela jsem nic těžšího než 8a. Zkoušela jsem celkem 4x 8a a 3 z toho vylezla. Většinou do čeho nalezu, tak to pokořím, ale na těžší cesty si nechávám ještě čas :D.

Pocházíš z Brna. Je tedy jasné, že nejčastěji lezeš v nedalekých vápencových oblastech. Kam jinam ještě jezdíš za lezením? Které oblasti máš nejraději?

Jezdím nejčastěji do Ospu, pak 3 léta jsem strávila v Massone v Arcu a navštívila jsem Semmering v srpnu, kde se mi také moc líbilo! A letos jsem zavítala poprvé do Francie. Nejraději jezdím do Ospu, Massone, ale samozřejmě i k nám do Sloupu.

Která další lezecká místa bys ráda v budoucnu navštívila?

Chtěla bych se podívat do Španělska a do dalších oblastí ve Francii či Itálii a možná i někam dál, ale to je zatím v oblacích :D.

Od kolika let vlastně lezeš a kdo tě k lezení přivedl?

Poprvé jsem ve 3 letech lezla v papučkách na Stránské skále a další 4 roky to bylo jen tak trochu o víkendech, o prázdninách častěji, ale jen na skalách.V 7 letech jsem začala pořádně trénovat i na umělé stěně ve Freesportu a později na Rajčeti. Přišly první úspěchy na tehdejších Lanex Cupech a lezení se pro mě stalo životním sportem. K lezení mě přivedl taťka, který dříve závodil a hodně lezl, a tak teď obětovává všechen svůj čas do tréninků a „trápení“ se mnou :D.

Inspiruje tě někdo v lezení?

Vždy mě inspirovaly holky, které byly lepší než já a na Českých pohárech jsem k nim vzhlížela a obdivovala je, ale postupem času, když jsem se prodrala nahoru, neměla jsem lezecký vzor a tak je to i teď. Obdivuji spíš tréninky různých lezců, jejich lezecké styly, jak dodržují svůj tréninkový plán a všechno, co s tím souvisí.

Proč sis vybrala zrovna lezení a ne jiný sport?

Lezení jsem si vybrala asi z toho důvodu, že jsem v něm vyrůstala od malička a  už od počátku mne za to obdivovaly kamarádky ve školce :D. Později ve škole, že dělám tak výjimečný sport, který jen tak někdo nezvládne...a celkový přístup, taťka do toho byl zapálen a já to převzala od něj.

Když jsme u těch sportů, děláš nebo dělala jsi i jiné sporty?

Dva roky jsem dělala závodně aerobic, díky němuž ovládám velmi dobře gymnastiku, ale později jsem musela skončit, protože trenérka mi řekla, ať si vyberu: lezení nebo aerobic, že nemůžu dělat 2 sporty vrcholově (kryly se mi dost často závody).  Samozřejmě vyhrálo lezení :D. Za 3 roky jsem začala chodit do taneční skupiny, která byla zaměřená na všechny různé tance, ale tam jsem také později skončila, protože jsem to nestíhala skloubit dohromady a opět se mi kryly závody. Momentálně se věnuji jen lezení, ale samozřejmě přes zimu lyžuji a v létě plavu.

V profilu na Rockstars píšeš, že jsi prcek. Kolik tedy měříš?
Měřím 155cm, když se dobře vyspím a ráno se našponuju u našeho metru, co máme v předsíni :D.

A vadí ti tvá malá výška při lezení?

Hodně mi vadí...chtěla bych mít tak o 5-10 cm více, ale bohužel už tři roky jsem se nikam neposunula. Velmi často na „Evropákách“ skončím kvůli své výšce, protože máme finále stejné jako juniorky či dívky kategorie A (já jsem kategorie B). I když si spousta lidí myslí, že nemusí být člověk vysoký...to samozřejmě ano, ale někdy to vážně NEJDE! Ani skočit, ani víc vyfixovat!

Tvé oblíbené lezení je bouldering a obtížnost. Co tě baví víc?
Víc mě baví obtížnost, dlouhé cesty, spousta kroků, občas pády, ale bouldering mám také ráda a už se těším na novou bouldrovku v Brně.



Dáš přednost cestě v převisu nebo technické ladičce v kolmější stěně?
Tak to vím naprosto přesně. Dlouhé cestě v převisu, kde člověk buší, co to jde a díky Rajčeti (umělé stěně v Brně), která je hodně převislá, mi jdou i více převisy než kolmice. Mám ale radost, když na skalách ve výlezu po nějakým pořádným dachu podrtím i závěrečnou plotničku :D.

A vážíš si víc on-sightu nebo nacvičené cesty?
On-sighty nemám moc ráda. Raději nacvičím pořádnou cestu. Klidně se v ní budu trápit tak dlouho, až pustí a miluju ten pocit, když přelezu těžký místo, který mi dělalo problém a dokázala jsem ho zdolat. Na druhou stranu, když se mi povede nějaký on-sight, který stál za to, mám z něho stejně velkou radost :D.

Kde nejčastěji v Brně trénuješ?
Nejčastěji na lezecké stěně Rajče a teď i na nové stěně Klajdě.

Pomáhá ti někdo s tréninkem ?
Ano, taťka. „Dokope“ mě do cest, do kterých bych se třeba nepustila, i když na ně mám.

Trénuješ v Brně ještě s dalšími „mlaďochy“?
Dlouho tu nikdo nebyl, s kým bych mohla lízt, a tak jsem si navykla na to, že lezu sama. Když se s někým potkám na stěně či ve skalách, ráda pokecám.

Kdo je tvůj parťák do skal?
Terka Svobodová z Prahy, s kterou jezdím i na závody do ciziny a samozřejmě lezu s taťkou. Ale pořádný „parťák“ se tu ještě neobjevil. :D

Máš už nějaký speciální tréninkový plán, který dodržuješ?
Ne, nemám žádný tréninkový plán. Prostě lézt, lézt, lézt.



Kolikrát za týden trénuješ?
Podle toho, jak to vyjde. Někdy 4 dny na umělce a zbylé dny doma nebo 3 dny na umělce a zbylé dny doma. Ale hodně se to mění, když je před závody, trénuji více, ale k blížícímu se dni zase spíš zvolním. Když přes léto lezu na skalách nebo když jedem na delší dobu někam lézt, tak lezu, co to jde. Zkrátka není to pravidelné.

Jsi sponzorovaná?
Ano, velké díky patří mému sponzorovi SALTICU, který mi dodává obuv a oblečení, dále lezecká stěna Rajče, kde mám vstup zdarma, ale hlavním sponzorem jsou rodiče :D. Bez nich bych lezení nemohla dělat.V mých začátcích mě podporoval provozovatel Friťáku neomezeným vstupem pro trénování, za což mu také děkuji.

Co studuješ?

Studuji na Biskupském osmiletém gymnáziu v Brně. Jsem tam velmi spokojená, co se profesorů a výuky týče. Máme velmi pěkně vybavenou školu, sport je hodně podporován, což mi vyhovuje a jsou tu super lektoři cizích jazyků.

Jak už jsi zmínila. Věnuješ se i závodům v lezení na obtížnost. Jaké bylo tvé dosavadní nejlepší umístění?

Je spousta umístění, kterých si cením, zejména v závodech, kde jsem mohla startovat mezi dospělými či staršími a dokázala je porazit. Ale asi zatím mým největším úspěchem je loňská sezóna, kde jsem se několikrát umístila ve finále Evropského poháru a v celkovém žebříčku ze všech 5 závodů se umístila na 9. místě.

Chceš se závodům věnovat naplno? Baví tě závody a proč?
Myslím si, že už se závodům věnuji naplno a ještě dlouho doufám budu. Závody mě strašně baví, asi i více než skály, je tu možnost poměřit síly se závodníky z různých zemí, přiučit se od nich spoustu věcí a hlavně ta atmosféra, když diváci tleskají, když přelezete místo, které se nikomu nepodařilo přelézt. Dále se mi na závodech líbí, když si jednotliví závodníci fandí a vznikají nová přátelství. Když jezdíme na závody do zahraničí, tak bývá vždy sranda, navzájem se doplňujeme, vyradíme si cesty…a prostě závody mám nejradši :D!


Dokážeš se vypořádat se závodním stresem?

Většinou ano, ale je pravda, že loni na 2. závodech jsem to kvůli stresu pěkně pokazila. Poučila jsem se z toho a už se to neopakovalo. Ale záleží na závodech. Když lezu se staršími, mám pocit, že tu člověk může překvapit, tudíž nejsem tak nervózní. Ale když jde o něco víc, třeba o postup do finále závodu Evropského poháru, tak nervy pracují trochu jinak :D.


Chceš se věnovat lezení profesionálně?
Dřív jsem o tom jako malá snila a představovala si, že budu jak Tomáš Mrázek :D Postupem času člověk zjistí, že to není jen tak jednoduché a musí tomu člověk obětovat vše. Baví mě i škola a ráda bych nějakou dobrou i vystudovala, takže si nemyslím, že bych celý život jen lezla.

Co ti udělá větší radost - 1. místo na závodech nebo přelez těžké cesty?

Na to se nedá jednoznačně odpovědět. Když bych vylezla 8a+, tak by mi to udělalo větší radost, než kdybych vyhrála závod Českého poháru. Ale zase vyhrát na Mistrovství světa juniorů, tak to by mi udělalo větší radost než vylézt 8a. Je to sporné, ale určitě každá cestička či pěkné umístění na závodech udělá radost.

Jaké máš plány na tento rok?
Chtěla bych strávit více času na skalách, to jsem si řekla hned na začátku roku, ale také pozměnit trochu trénink a ještě více se do toho pustit! Měla jsem také určité představy co, kdy a jak trénovat, ale když jsem po pauze začala trénovat, objevil se zánět Achillovy šlachy. Takže mé představy se rozplynuly a 1,5 měsíce jsem to léčila. Nyní jsem začala opět trénovat s rozřezanou lezečkou a ortézou a doufám, že forma bude brzy zpět :D.

Co děláš ráda mimo lezení?

Strašně ráda čtu knížky, dále poslouchám hudbu, koukám na filmy, brouzdám po netu a hlavně mám ráda volný čas strávený s přáteli a jak už jsem se zmiňovala, nevadí mi škola, čili se i ráda učím.

Prý mám občas dát i nějaké otázky na tělo. Takže aby kluci věděli, kdo má šanci. Líbí se ti blonďáci, zrzkové nebo černovlasí kluci?

:D tak to jsi mě dostala…no zatím jsem se spíš zakoukala do tmavovlasých kluků :D, ale barva vlasů u mě nerozhoduje. Spíše společné zájmy, smysl pro humor, vzájemné doplňování a hlavně, abychom se měli rádi ne :D.

A co tě zaručeně potěší?
Tak spousta věcí udělá radost. Stačí maličkosti…kytka nebo když si vzpomene na důležité dny (narozeniny, výročí atd..), nějaké překvapení…Spousta věcí, které udělají radost, ale musí být od srdíčka.

Děkuju za rozhovor