Pro ty, kterým se stýská po sněhu jsem zde sesmolil krátký příspěvek ze skialpů okole Eigeru a tam.

Skialpy Bernesse Oberland 10-16.4.2004

Upozornění: všechny korekce gramatiky a slohu posílejte výhradně na KSCM@KSCM.cz !

1.den

Po včerejším příjezdu do švýcarského Grindelwaldu a setkání s tátou (žije v Londýně) máme v plánu pohodový aklimatizační den jen tak na rozhýbání. Počasí je hrozný. Už od včerejška prší/sněží a na horní stanici lanovky je viditelnost asi 10 metrů. ….
.
.

1.den

1.den dočasně zvýšená viditelnost

Je 20.00 a konečně jsme zpět v Hostelu. Úplně mrtví. Podařilo se nám bloudit i s GPS. Vůbec se nám nechce zítra brzo vstávat na vláček na Jungfraujoch (3454m).  Aklimatizační den byl úplně nejhorší. Totální mlíko, jediný co bylo většinu dnešního dne vidět byly špičky lyží, který občas dost nečekaně někam spadli a my hned za nimi…

2.den

Brzo ráno vstáváme, balíme atd. Spolu s davem japonských turistů se prodíráme do vlaku. Ve stanici v stěně Eigeru koukáme kudy to příště vemem. Nahoře je totální azuro. V předcházejících dnech napadlo asi 30cm prašánku. (Pozn.:Po asi 4 dnech jsme zjistili že náš digitál je nastaven na černobílý mód ?!-s tátou pak asi půl dne nebyla řeč. Proto je to azuro z prvních dní šedivý) Dnes je v plánu krátký výstup na Louwihorn (3676) a sjezd na suprovou křižovatku ledovců Aletschglestcher a Jungfraufirn, kde je Concordia hut.

Tak si to supim nahoru, když najednou hrozný hukot. Ve chvíli mám v krvi adrenalinu, že bych zvednul auto. Připraven na všechno se podívám na svah nad sebou- a tam nic! Hukot pokračuje tak se dívám všude okolo a nemůžu najít, kde to padá. Vtom si všimnu dvou stíhaček ve formaci, které nám přeletěli nad hlavou. Neodpustím si několik hrubých slov na jejich adresu. Když se to za půl hodiny opakuje, tak si na to pomalu zvykám. Asi je lepší, když lítají tady než někde nad městy.

Sjezd je fakt parádní. Dole musíme přejet onu křižovatku (2720), což jsou asi 2km po totální placce-je to obrovský, ale nuda. Concordia hut (2850) je usazená na skále nad ledovcem. Jak ledovec odtává, tak se stalo, že v současnosti je chata asi 120 metrů nad ledovcem. Je zde nainstalované železné schodiště. Je to jako s báglem do třetiny Eifelovky. Nahoře jsem dost tuhej. Je pak docela zábava sedět s teplým čajem na horním konci schodiště a zdravit nově příchozí (většina z nich nemá kyslík na odpověd ? ). Večer mám pocit jako bych si opařil jazyk, ale nic horkého jsem nepil. Dospěl jsem k zjištění, že jsem si při dnešním výstupu asi spálil jazyk od sluníčka (do kopce jedu s otevřenou pusou). Krém by asi nebyl to pravý, takže ode dneška jezdim jen s přivřenými ústy!


výhled z Concordiahut vlevo Jungfrau vpravo Monch

3.den

Dnes je v plánu výstup na Trugberg (3880) a sjezd zpět. Většina výstupu vede totálně jednotvárným svahem, ale nahoře je super výhled. Eiger, Mnich i Jungfrau a desítky dalších vrcholů. Táta trochu nestíhá a dnešek je památný den, kdy jsem byl poprvé pod kopcem první. Při návratu opět zdoláváme schody smrti. Jinak dnešek ničím nevynikl tak musím vzpomenou věc, bez které se na tůru nevydám-kobercovka. Příklad využití: táta měl půjčený skialpový boty, ale ty byly trochu vyšší než jeho ponožky a po prvním dnu měl dost rudý (ošoupaný) lýtka. Tak jsme vzali kobercovku a několika pruhy pokryli kritické oblasti. Fungovalo to perfektně. Po návratu při sundávání  byl táta velice statečný…

4.den

Dneska se přesouváme o údolí vedle do Finsteraarhornhutten (3048) (vyslovování se nedoporučuje). V cestě nám stojí jen nízké sedýlko (3280)  takže nikam nespěcháme. Dnes se už blíží první mraky. Při stoupání do sedla nás předbíhá nějaký němec. Prý jezdí na lyže každý víkend. Útržek rozhovoru:

Táta: "And have you been skiing to USA?"
Němec: "Yes in Alaska. Me, my friend and hundred sixty kilos. Six weeks on glaciers. Super!"

Asi nekecal…

V sedýlku necháváme věci a berem lano, mačky a pikly a jdeme si zablbnout na dost nakloněnou ledovou plotnu vpravo od sedla. Na chatě jsme stejně dost brzo. Je to poměrně hnusná chata. Je nově zrekostruovaná. Na podlahách koberce. Jako hotel. Mám osobně radši starší chaty s atmosférou. Nicméně obsluha je skvělá a chatařka mluví většinou západoevropských jazyků. Zkoušel jsem češtinu, ale nechytla se.

5.den

Vstáváme asi v půl šesté a míříme na Fisteraarhorn (4274). Je to dost do kopce. Dnes je ještě úplně krásně, tak si plně vychutnáváme dlouhý výstup do sedla Hugisattel (4088), odkud je to už jen 200m po hřebeni nahoru. Ovšem už bez lyží, ale s mačkama. Táta je dost hotovej tak zůstavá v sedle. Výstup je dosti exponovaný. Na levé straně je několikasetmetrová díra do údolí. Občas stačí stoupnout o 10 čísel vedle a otevřít padák. A doprava bych taky spadnout nechtěl. Většina skupinek, které potkám, jde s vůdcem. Jeho role spočívá dle mého názoru hlavně v duševní podpoře klientů. Lano s klientem v ruce a tak. Připadal jsem si dost nebezpečně, když jsem je míjel. Nahoře je nádherně. Jsem na nejvyšší hoře v širokém okolí. Kromě již výše zmíněných hor se v dálce dá rozpoznat zub Matterhornu a prý i Mt.Blanc - tím si však nejsem moc jist. Údolím se však již valí mraky tak spěchám dolů do sedla a při sjezdu zpět nás to chytlo jen kus nad chatou.


5.den hřeben Finsteraahornu

5.den výhled z Finsteraahornu_vzadu matterhorn

6.den

Po dlouhém zírání do mapy měníme trochu plány a rozhodujeme se pro dlouhou tůru zpět ke Concordiahutte a pak dál po Grosser Aletschfirn do chaty Hollandiahutte (3240). Zase je vidět jen asi 20 metrů. Do prvního sedla trefujeme poměrně rychle (dost pomohlo, že jsme tu jeli předevčírem). Pak nás ale čeká 7km širokým údolím. Není nic vidět a jedem jen dle GPS a buzoly a jen čekám, kdy se někam propadnu. Oba máme z toho zírání do mlhy bez jediného orientačního bodu  dost unavené oči. Při příjezdu k chatě jsme docela rádi, že to máme za sebou. Pomáhá tady i dcera chataře (a chatařky). Byla docela hezká….

U stolu poznáváme rodinu německých hudebníků. Táta, dcera a syn. Jsou to dost svérázové. Je to snad první člověk, kterého jsem viděl na skialpech v džínách.


6.den Táta + mlha

7.den

Do posledního dne nás vítá sluníčko a včera napadený prašánek. Původní cíl byla hora Abeni Flue (3962). Když jsme ale viděli davy mířící stejným směrem a poté i vrtulník, který nahoře vysadil další lidi, tak jsme si to rychle rozmysleli a uhnuli doleva na Mittaghorn (3892). Před námi je jen jedna dvojice, za což jsme vděční ,neboť sjezd vede po dost rozsekaným ledovci a oni vypadali, že to tam znají. Hřeben na vrchol je na mačky a je dost nepříjemný. Sjezd vede kolem několika séraků a trhlin a jsme rádi, že nemusíme vybírat cestu sami. Pak pokračujeme dolů do vesnice Blatten (1540). Sníh je naštěstí až dolu. Pak už jen autobusem a vlakem do Grindelwaldu, kde máme uložen zbytek našich věcí, do Genevy a na bus do Prahy.

Dotazy na podrobnější informace směřujte na TomasHovorka@seznam.cz