Stavil se Vladan na pokec, prý ať nezahynem. Autem jedeme v noci, přejíždíme Německo, Švýcarsko, Martigny, Col de la Forclaz, další den brzy dopoledne přijíždíme do Le Tour 1700m, tam u lanovky parkujeme.
Le Tour
Celé dopoledne prší, ale nevadí, aspoň můžeme dospat cestu. Odpoledne přestává pršet, balíme batohy - vařič, jídlo na dva dny, věci na bivak, výbavu na lezení - cepín, mačky, dvě lana, několik smyček a friendů, šrouby do ledu.
Stoupáme svahem pod lanovkou, pak loukama, kolem krav, svahem nad ledovcem Tour a nekonec po moréně až k chatě Albert 1er 2702m. Jarda si dává pěkně mastný čajík, pak jdeme nad chatu hledat spaní. Hned po 50m nacházíme ideální místo, každých 10m je plácek s ohrádkou, vybíráme si ten nejluxusnější. Místo stanu jsme vzali jen celty, tak vaříme a přemýšlíme, jestli je vybalíme hned nebo až „kdyby náhodou“ začalo pršet. Najednou přichází černý mrak a lije jako z konve, tak co nejrychleji stavíme ze dvou celt přístřešek pro tři lidi a zalézáme do spacáků. Po chvíli přestává pršet, ale zase začíná foukat a domeček se nám bortí. Zkoušíme ho vylepšit, ale moc se nedaří. Nakonec jen zatížíme okraje kamenama aby neuletěl a spíme. Naštěstí už nepršelo.
Aiguille du Tour, pohled od chaty Albert 1er
Trasa výstupu přes stůl
Ráno jsme zaspali, než navaříme a vypadneme z bivaku je 6 hodin. Jdeme po moréně k ledovci Tour, navazujeme se a stoupáme po něm až pod couloir de la Table. Žlabem lezeme každý sám, občas padají kameny.
Francouzských 35 stupňů v dolní části kuloáru de la Table
Před polovinou kuloáru uhýbáme doleva a lezeme po hřebeni až k unikátnímu skalnímu stolu (je vidět až z údolí od auta). Výlez na stůl je zajímavý. Chvíli tam cvičím, pak pár kroků s vykulenýma očima a jsem na stole.
Lezení nad stolem
Výhled na stůl a MB
Svačíme, fotíme se. Pak pokračujeme vzdušným hřebenem. Před sedélkem je hřeben vzdušný až moc a navíc věžičky duní, vůbec se mi to nelíbí. Vracím se asi 30m, objevuji možnost slanit pod sedélko a vylézt do něj lehkým žlabem. Slaňujeme, já jedu první, za mnou Štěpán. Najednou cink cink a jen koukáme, jak šroub do ledu mizí v údolí. Hm, oběť horským skřetům, snad na nás teď budou hodní.
Ze sedla lezeme současně, vzdušným dvojkovým hřebenem na vedlejší vrchol s křížem, svačíme, fotíme stůl i sebe. Ještě zbývá přetraverzovat hřeben na hlavní vrchol 3540m, pěkně si chrochtáme. Pak už jen lehký sestup N.C. - hřebenem, přes Plateau de Trient do Col supérieur de Tour a po ledovci k Ref. Albert 1er. Přibíráme věci schované v chatě a scházíme až k autu, spíme u vodárny kousek nad lanovkou.
Na vrcholu Aig d Argentiere
Horní část ledovce Milieu
Ráno jedeme do Chamonix, hned mířím do sámošky a kupuju dvě bagety, sýry a vínko, mňam. Pak jdeme omrknout lezecký materiál do sportu u náměstí, taky předpověď počasí do domu horských vůdců. Vracíme se k autu, piknikujeme, přebalujeme věci a jedeme do Argentière. Cíl je Aiguille d’Argentière 3902m. Po sjezdovce stoupáme k lanovce Lognan, pak na vyhlídku u ledopádu - každou chvíli v něm padají séraky, pěkné divadlo. Pak jdeme po moréně na ledovec, kus po něm, po žebříkách a moréně obcházíme další ledopád. Nad ním traverzujeme ledovec k chatě. Je pozdě odpoledne, na povrchu je děsná kaše, místy jdeme po kotníky ve vodě. Máme toho dost, závěrečný výstup k chatě Argentière 2771m se sotva plazíme. Honem večeři a spát. Spíme venku na zápraží.
Sestup podél ledovce Argentiere
Stoupání od chaty Plan Glacier do sedla Col de Miage
Ráno sice vstáváme brzo, ale děsně dlouho trvá než se vybalíme, vyrážíme až za světla. Nakonec to je dobře, v traverzu morénou by jsme potmě určitě bloudili. Navazujeme se, stoupáme vlevo (pravý břeh) po gl. du Milieu. Zdoláváme několik trhlin, pak doprava na plato pod vrcholovým svahem. Zkracujeme rozestupy na laně a lezeme. Svah je docela strmý, ale jsou v něm stupy, tak to není tak hrozné. Dolézáme do sedla, ještě kousek po sněhovém hřebeni a jsme na vrcholu. Je krásný rozhled, vidíme okolní kopce, MB, v dálce je vidět Matterhorn, paráda.
Stejnou cestou sestupujeme pod ledovec du Milieu, Jarda jde na chatu pro věci, já se Štěpánem slézáme na gl. Argentière. Já jdu vlevo, pár výšvihů a jsem na suti, Štěpán jde víc vpravo a musí slézat vodopádem. Na ledovci mi dojde, že Jarda neví, že má vzít i moje hůlky, tak k chatě musím taky. Aspoň ale nenesu batoh. Pak pomalu sestupujeme až skoro k autu, spíme v lese 10 min. od něj.
Vrchol Aig. de Bionnassay
Bionnassay od MB
Ráno opět Chamonix, dvě bagetky, sýr a vínko, k tomu ještě klobásku. Ve sportu kupuju žďárák, novou přilbu a smyčky. Pak sjíždíme do St. Gervais a vyjíždíme údolím do La Gruvaz. Zkusíme přejít Aiguille de Bionnassay 4052m, snad nás to pustí...
Heslo dne je „Dnes bude pohodička, jdeme jenom do bivaku!“, znamená to vyjít z 1100 do 3360m, podle průvodce 7-8 hodin, hahaha. Přemýšlíme jak odlehčit batohy, nakonec se rozhodujeme jít bez spacáků, bereme jen jeden vařič, tenké lano, pár smyček a friendů, šrouby do ledu, já si beru dva cepíny. Na bivak žďárák, v nejhorším mám ještě izofólii.
MB dobyt
Mostík pod ledovcem Bionnassay
Stoupáme v odpoledním horku přes Chalets de Miage, Ref. Plan glacier, po skále k ledovci. Tam se navazujeme, traverzujeme ledovec na žebro vedoucí k Ref. Durier v sedle Miage. Žebro je strmé a rozlámané, je to ohavná dřina. Ve 22h konečně dolézáme do sedla Miage, zalézáme do staré chatky Durier a vaříme.
Je třeba vyrazit brzo tak spíme jen chvilku, ve 2h ráno vstáváme. Rychlá snídaně a jdeme. Jardovi se zouvají mačky. Chvíli se s nimi mordujeme, nakonec si bere Štěpánovo a dává mu svoje - na jeho botách drží dobře. Stoupáme potmě sněhovým svahem, jsou krásně vidět hvězdy. Následuje hřebínek, občas skalní, přicházíme pod 150m vysoký výšvih hřebene v 3800m. Dvě dvojky jdou přímo (III), my traverzujeme 100m vpravo a lezeme kuloárem (200m, 50°, II). Občas je tvrdý firn, občas led. Rozednívá se, vylézáme z kuloáru, už jen strmý svah a jsme na vrcholu Bionnassay, zároveň se sluncem.
Pokračujeme ostrým sněhovým hřebenem do sedla Bionnassay, pak stoupáme k Piton des Italiens, kde se připojuje normálka na MB z Itálie. Dál jdeme přes Dôme de Goûter do sedla pod Vallotkou. V sedle necháváme batohy a nalehko jdeme na MB - Štěpán tam ještě nebyl. Většína turistů z N.C. už sestoupila, tak hřebínek na vrchol docela ujde. Stoupáme po vyšlapané dálnici, uhýbáme sestupujícím. Pár zoufalců se plouží nahoru za každou cenu, okolo je nablito - vůbec se nedivím, že je na Blancu tolik průšvihů... Nahoře potkáváme partičku čechů, oni fotí nás, my je, kocháme se rozhledem, na Chamonix koukáme hluboko dolů jako z letadla... MB je sice jen kupa sněhu obsypaná turistama, ale stojí to za to.
Sestupujeme k Vallotce, v sedle bereme batohy a pokračujeme dolů na Ref. Goûter, pak kamenolomem, pověstný traverz přes žlab nad Tête Rousse je docela zábava, přebíháme mezi padajícíma šutrama. Nad chatou svačíme a převlékáme se, pak jdeme dál. Po chodníku sestupujeme k horní stanici zubačky Nid d’Aigle, pak podél gl. Bionnassay, bivakujeme na louce v 1800m. Sice spíme jenom ve žďárákách, ale nemrzne, tak to docela jde.
Ráno sestupujeme výletním tempem do La Villette, cestou vidíme scénku s oslíkem a rodinkou - přemlouvali ho, aby přestal trucovat a dál jim nesl batohy. Z vesnice jde Jarda pro auto, my se rácháme v kašně, odpočíváme a jíme dobrůtky.
Už máme ruksakingu plné zuby, tak jedeme domů, ještě procházka po St. Gervais, poslat pohledy, vyfotit se v Chamonix u sochy, deux baguettes, koupání v Lac Léman a pak už jen celou noc točit volantem a neusnout... Dost dobrý týden.
Résumé:
- Aig. du Tour 3540m, Arêt SO de la Table de Roc, SW, AD, 35°, IV+
- Aig. d’Argentière 3902m, Glacier du Milieu W, PD+, 40°
- Přechod Aig. de Bionnassay 4052m, AD, 50°, II; Mt. Blanc 4810m „normálkou“, 30° sníh.
Do sedla Miage 3360m (ref. Durier) je lepší jít z Les Contamines přes Dômes de Miage 3675m. Je třeba den navíc, sestup do s. Miage je „docela dlouhý“ mixový hřeben II.