Není tedy divu, že seznam výstupů z této oblasti je opravdu bohatý. Z velkého množství prvovýstupů, přelezů a traverzů, stojí určitě za zmínku teprvé druhé opakování a první v alpském stylu cesty
"Royal Flush" (VI 5.12c, A2, 1350 m) vedoucí na Fitz Roy (3445 m).
Autory tohoto přelezu jsou američané
Jimmy Haden (letos zopakoval spolu se Seanem Leary cestu Golden Gate VI 5.13b na El Capitana )a
Mike Pennings (ten spolu s Jonathnem Coppem v roce 2000 udělali novou cestu na Cat's Ears Spire - "Freebird "-VI 5.11d, A1, 1000 m a na Hainabrakk East Tower - "Tague it to the Top "-VI 5.11, C2, 1100 m, mimo jiné také udělali první opakování alp. stylem cesty "Inshallah"-VII 5.12, A1. 1300 m na Shipton Spire).
Cestu Royal Flush vytyčili v roce 1995 Kurt Albert, Bernd Arnold, Jorg Gershel, a Lutz Richter. Němci byli bohužel donuceni kvůli vážnému zranění kolene K. Alberta, způsobenému padajícím kamením, prvovýstup ukončit 300m pod vrcholkem Fitz Roye v místech, kde se cesta spojuje s výstupem "El Corazone". Kromě dvou úseků, které zdolali technicky, přelezli cestu volně.
Osadili v ní celkem 150 nýtů a to nejen na štandech, ale i jako postupové jištění v místech, která skýtala dobré možnosti přírodního zajištění. Za tento styl se jim dostalo kritiky. Podobné to bylo i u ostatních prvovýstupů tohoto týmu v regionu, které tvořili v podobném kontroverzním stylu. V roce 1998 na Aguja Saint Exupery (2558 m) udělali cestu Condorito (VI, 5.12d, A2, 740 m, Kurt Albert, Bernd Arnold, Egbert Dozekal - 101nýtů), a v roce 1999 na Aguja Marmoz (2731 m) to byla cesta Red Pilar (VI, 5.12b, 650 m, Kurt Albert, Bernd Arnold - 120 nýtů). Zejména okolo této poslední cesty to vřelo, protože tato linie byla již dříve atakována alpským stylem a při nejlepším pokusu z té doby bylo téměř dosáhnuto vrcholu, avšak kvůli počasí museli lezci ustoupit. I přes "velké" množství nýtů, které se v těchto cestách nalézá, nepatří díky své obtížnosti k často opakovaným.
Cesta Royal Flush odolávala až do roku 1998. Guner Gäbel, Michael Schafroth a Rainer Treppte tehdy během tří dnů lezení cestu zopakovali, ke škodě čistoty stylu si však dříve prvních pár délek zafixovali. Nebyli však jediní, kdo se o volný přelez cesty pokoušeli. V roce 2005 to byli Tommy Caldwell a Topher Donauhe, kteří stihli volně přelézt těžké délky za 5.12.c, ale zaledněné spáry a špatné počasí je zastavily. O rok později to byli belgičané Nicolas i Olivier Favresse, Seán Villanueva i Mike Lecomte a američané Bean Bowers i Josh Wharton. Jejich nejlepší pokusy je dovedly až do 23.délky, ale opět špatné podmínky je donutily k návratu.
Letošní přelezci měli štěstí hned nadvakrát. Cestu našli v ideálních podmínkách, kromě pár mokrých míst a trefili také ideální počasí. Na vrcholku Fitz Roye stáli pouhé čtyři dny po přistání jejich letadla v Argentině. Výstup i se sestupem jim trval 48 hodin. Bivakovali na malé polici v sedě, v místech, kde se cesta spojuje s cestou El Corazon.
Fitz Roy - Royal Flush
foto by Rolando Garibotti
Climbing.com
Foto použito se svolením R. Garibotti.