Je krásné ráno, modré nebe a slibná předpověď jsou dobrým znamením pro nadcházející túru. Za hodinku už stoupáme vzhůru svahem, podél kamenných mužíků a pak žleby na hřeben pod Lomnickou věžičku.
Západní Lomnice s vyznačenou Hokejkou
foto by© Michal Halva
Sestupujeme suťoviskem Téryho kuloáru a obhlížíme temnou stěnu, místy zahalenou závojem mraků. Vypadá hrozivě a nepřístupně. Připadáme si nicotně pod obrovskými masami žuly, tyčícími se do závratných výšek. Ale nejsme v tomto kamenném království sami, dole ve žlebu vidíme dvě dvojice nastupující do mohutné stěny.
Za okamžik jsme na jejich místě i my. Ověšeni cinkajícím železem jak vánoční stromečky, přecházíme sněhovisko a stoupáme prvními kroky v kolmém terénu. První doteky chladivého kamene, Téryho kuloárem vane svěží luft a slunce, které občas vykoukne za letícími mraky pomalu prohřívá ztuhlé tělo. Za chvíli se dostáváme na štand vlevo od Kříže, bohužel pozdě zjišťujeme, že jsem mohl zaštandovat o něco níž, asi 4 metry pod Křížem, odkud se dá lézt doprava a nahoru na polici, kde je další štand.
Druhá délka
foto by © Michal Halva
Jarda váhá, lézt doprava přes zmíněný štand nebo netradičně přímo horizontální spárou Kříže, což vypadá logičtější a možná to půjde lépe? Rozhoduje se jít přímo Křížem, což vůbec není lehké jak se zdálo. Je to asi třicetimetrový dost obtížný vzdušný traverz. Jardovi se podaří občas něco založit, ale i tak hrozí velké kyvadlo. Když přelézám Kříž i já s batohem, oddychneme si a hledíme vzhůru vstříc Hokejce. K ní nám zbývá jedna délka za V, ve které celkem není co řešit. Následuje Cermanův přímý variant převisem Hokejky, který se neobejde bez nějakého toho přitáhnutíčka se expresky a na štandu se trochu posilňujeme tyčkou a vodou, nebo spíš tím, co z ní zbylo po tom, co jsem jí před Křížem část vypil a část (záměrně) vylil.
Traverz kříže
foto by © Michal Halva
Další délka by neměla být těžká, podle jednoho topa se má jít doprava koutem, podle jiného doleva a pak doprava koutem, podle zase jiného rovně, prase aby se v tom vyznalo. Jdu doleva a pak mám v plánu traverzovat strmým rajbáskem do kouta, což se mi ale zdá po chvíli lezení nelogické a tak stoupám ještě kousek výš. Po pár metrech se však dostávám do pasti, chytů ubývá, lišejníku přibývá a zpátky ani doprava už to nejde. Lezu plotnou přímo podél hrany Hokejky a očima hypnotizuju starou skobu, která se na mě směje asi z dalších 10 metrů. “Ty vole, to by byl průlet“, dobrých 20 metrů k Jardovi a dalších 20 pod něj, někam pod Hokejkový převis…. Snažím se zahnat černé myšlenky, ze kterých se mi svírá žaludek, ale plotna kolem 6/6+, bez možnosti zajištění mi blízkost pádu stále připomíná. S trochou štěstí dosahuju skoby, do které si prasácky sedám, protože na zbývajících 5 metrů k polici už nemám dost sil. Skoba drží, po chvíli sebe přemlouvání se odhodlávám k dalšímu lezení. S heslem teď nebo nikdy se vrhám do závěrečných pár metrů k polici, štanduji a dobírám Jardu, který se za mě zatím (docela úspešne) modlil.
Na štandu
foto by © Michal Halva
Traverzujeme doprava na oficiální hokejkový štand a prolézáme úzkým komínem a přes převisek na štand pod Trychtýřem, přitom pozorujeme bílé mraky, převalující se jako vata přes štíty na západě. Dlouhý nástup a improvizace nám zabraly dost času a tak zjišťujeme že se začíná pomalu stmívat. Nasazujeme čelovky a proběhneme Trychtýřem, ve kterém není ani kapka vody, což je dost velká vzácnost. Zbývá už jen přelézt zábradlí, symbol bezpečí na naší cestě. Usínáme na chodbě meteorologické stanice za zpěvu Madonny (že by utajený koncert na Lomničáku?) a řevu slavící společnosti.
Pod hokejkou
foto by © Michal Halva
Summint
foto by © Michal Halva
Ps: poděkování posádce meteo stanice Lomnický štít za výborné špagety
Ps2: poděkování chatařovi na Terynce za protekční ubytování
Autor: Michal Halva
Spolulezec: Jarda Horalík
(VHS Brno)