Koncem března se mi zcela neplánovaně podařil zajímavý podnik. Ve třech dnech jsem s podporou parťáků slyžoval tři vážné sjezdy, všechny v 800 m vysokých stěnách a ve třech různých údolích. Přitom jsme jeli jen obhlídnout podmínky a při nejlepším sjet jednu velkou linku.

Predná Bednarzova lávka: Prvosjezd Miliče Blahouta z roku 1988

Pátek. 800 výškových metrů. 50 až 55° na 50 metrech, dále kilometr se sklonem 40 až 45°. Expozice veliká E3. Severní stěna Hrubó, Hlinská dolina.
Nesmírně spektakulární linka s nádhernými panoramaty. S Horem, Radovanem Horeckým, se nahoru prodíráme hlubokým starým prašanem 4h! Linku jsem sjel už v roce 2016 s Karlem Svobodou. Tehdy to byl náš nejtěžší sjezd. Nyní jsem tam šel znovu kvůli projektu, který byl ale ledový. Jízda z PBL v totálním prašanu byla asi mým největším zážitkem v extrémní lince! Samozřejmě občasná kůrka, deska, či beton byly taky v nabídce, ale minimálně.


PBL, Hore v panoramatické střední části


PBL, Hore


Predná Bednarzova lávka, Hore


Rosťa nad klíčovou stěnou sjezdu z PBL


Rosťa v klíčové stěně PBL


V Klíčové stěně PBL

Narovnání Grónského lávky, 1. opakování: Majstrštyk Rasťa Peťa z roku 2013

Sobota. 800 vm. 50 až 55° na 80m, 1 traverz 55° na 5m dole na originál Grónského lávce. Expozice E3. Technicky (i psychicky) je to nejtěžší sjezd z těchto tří a v mezinárodní stupnici je to VI nebo VI+. Do Malé Rohaté štrbiny na Volím hřbetě stoupáme brzy ráno tři, Já, Hore a Karel Svoboda. Když pohlédneme z malého hřebínku dolů, tak svorně prohlásíme: „To nemůže být ono!“ Jenže nic lehčího jsme nenašli, takže jsme neradi usoudili, že to ono je. Pohled ze strmého hřebínku, kolem 55°, přes úzký žlábek a šikmé Grónského lávky o zhruba sto metrů níž až dolů na Černý stav pod Rysy a Mořské oko byl opravdu více než děsivý. Chvíli trvalo, než jsme se s touto výzvou sladili a pustili se dolů. Na naše překvapení znovu prašan, akorát v nejtěžším místě na ledě anebo aspoň na betonu. Kdo jel zrovna třetí, hodně trpěl. Nejtěžší exponovaný oblouk je hned nahoře a další těžké a exponované přeskoky ve zúžení žlábku, spadajícího na Grónského lávky. Na lávkách nás vítá už zase luxusní jízda v prašanu, jaká se podaří jednou za x let. Téměř půl metru nádherného stabilního prašanu až do Kotle pod Rysy. Pouze druhé klíčové místo Grónského lávky, krátký traverzový žlábek 55°, byl opět zmrzlý. Druhý neskutečný zážitek v těžké lince ve dvou dnech!


Grónského lávka, Rosťa v 2. klíčovém traverzu


Hore ponořený do prašanu dole na Grónského lávce


Hore v Narovnání hned pod startovacím hřebínkem


Karel v Narovnání Grónského, vzadu Rysy


Karel v Narovnání Grónského


Narovnání, Hore v plné jízdě v závěru Grónského lávky


Narovnání, Karel a linka jízdy Narovnání


Narovnání, Karel práší v závěru Grónského lávky


Narovnání, Karel začíná lehčí variantou, dole Mořské oko


Narovnání, Rosťa pod sedélkem, dole ve žlábku Karel a Hore


Narovnání, Rosťa shora v plné jízdě do žlabu


Rosťa dole v Grónského lávce


Rosťa startuje z hřebínku Narovnání Grónského


Rosťa ve velmi exponovaném traverzu Grónského lávky originál

Prostredný hrot, černá linka Peťovců z roku 2016:

Neděle. 850 vm. 50°, E3. Bláznivý nápad vyšel. Noční přesun z Popradského plesa na Štrbské a krátký spánek v autě. Brzy ráno přesun do Smokovce a útrpné šlapání znovu s Karlem a Horem pod tuto obrovskou stěnu naproti Lomnického štítu v Malé Studené dolině. Znavení třetí den dlouhých výstupů a sjezdů bojujeme s časem, který je limitní pro sjezd a znovu se 4h trápíme vzhůru. Prošlapáváme často hluboký, už brzy ráno měkký sníh. Klíčová stěna a žlab jsou naopak betonově tvrdé jen s malou vrstvou firnu anebo starého prašanu na povrchu. Zvažujeme hranici našeho přípustného rizika. Já to mám na hranici, protože technicky je sjezd pro mě lehčí, Karel za ní a rozhoduje se, že nejede. Hore sice, že jede, ale na vrchol doráží s půlhodinovým zpožděním, mlha stoupá, sníh tvrdne a šanci na sjezd také ztrácí. Já mám na vrcholu výborné pocity, takže hned obouvám lyže a jdu do toho s tím, že pokud se začnu cítit nejistě, zuju lyže a obuju mačky. Do klíčových míst mi stále ještě svítí slunce a i beton mám k mé radosti pod firnem lehce „natavený“. Vezmu raději do rukou oba cepíny místo hůlek a skáču oblouky na jistotu. Lyže mám tvrdé a super nabroušené, takže se brzy uklidním, protože každý oblouk pevně drží. V dolním úzkém žlábku, kde už vystoupala mlha, se obávám, že bude led, ale nacházím na kraji pod skálou zbytek starého prašanu. Sešlapu k němu opatrně pár metrů, a pak už zase spokojeně skáču. Pod klíčovou pasáží mi naopak mlha pomohla schovat měkký firn na lavinových pláních před sluncem, firn začal tuhnout, takže i kluci tady nasadili lyže a zbytek jsme mohli lyžovat společně. Posledních pár set metrů ve sklonu do 45° bylo opět velkým teatrálním zážitkem s bizarními kulisami skal, věží i protějších stěn Lomnického a Pyšného štítu. Fantastický zážitek a mimořádná trilogie.


Prostredný hrot, první klíč, velmi exponovaný skalní hřebínek


Prostredný, Rosťa začíná svou jízdu v nádherné scenérii, pod skalami stoupá Hore


Prostredný hrot, linka černého sjezdu a Karel


Rosťa ve střední části Prostredného hrotu, Lomničák v oparu, foto Hore


Mimo tyto ohromné linky jsem sjel sólo další top sjezdy ve Vysokých Tatrách. Začátkem března technicky můj vůbec nejtěžší Ďáblův žlab, 50 až 55° na 150 metrech, který byl ojedinělým sjezdem z Ďáblova sedla, kdy i v minimálním zúžení byly přeskakovány oblouky. Dva dny na to jsem slyžoval doslovnou psychickou torturu: Velmi ceněnou Zadnou Baštu do Mengusovské doliny, 2x5m 55°, jinak 45 až 50°, kde jsem zopakoval psychicky těžší variantu Rasťa Peťa z roku 2010 a celkově za osm let jsem udělal teprve čtvrtý sjezd. Ještě to jel Miro Peťo 2013 a Jožo Capcara 2015 (náš parťák z Kežmaráku), oba jeli nahoře jinou variantu. Výzva Zadné Bašty spočívá v tom, že stěna končí jakoby useknutá a v úzkém místě a sklonu 55°se přejíždí nad kolmou skalní stěnou do spodní stěnky ústící do Ďáblova žlabu. Psychicky je právě nesmírně těžké se každým obloukem neustále přibližovat tomuto okraji propasti. Dva týdny po Trilogii jsem sjel nádhernou klasiku Grónského lávku originál, která stále patří k vážným tatranským sjezdům, pokud se jede poctivě ze Západní Volí štrbiny a skáčou se odsud oblouky. V polovině dubna se mi podařilo prodloužit a ztížit další tatranský gigantický sjezd z Predné Garajovy lávky severní stěnou do Mengusovské doliny. Pokračoval jsem velmi exponovanou stěnkou na vrchol Predné Garajovy veže, která tento sjezd také zařazuje mezi lehčí černé linky. Dohromady zase asi 750 vm a dva delší úseky ve sklonu 50 až 52°.  První 50m a druhý až 80m. Stále tady mám plány na těžké a krásné sjezdy, ale sníh mizí rychleji, než bych čekal.


Rosťa na Zadné Baště


Rosťovy lyže a vrcholová stěna Zadné Bašty



Radost na chatě, Rosťa, Hore a Karel


Rostislav Tomanec

Partneři: ClimbingTechnology.cz, Skialpshop.com, Alpsport.cz

---

Hore zahynul 19. dubna 2018 při extrémním sjezdu: Český skialpinista zahynul při sjezdu Červeného žlabu v Tatrách

---