Wadi rum jsem poprvé navštívil před 13 lety. Společně s Tomajdou a Mlhou jsme na Jebel Rum otevřeli cestu Rock Empire, která se za ta léta stala klasikou. Velmi potěšující. Nic dalšího jsme zde vlastně nelezli, přesto, že oblast nabízí tolik.
Letenka za 100 Euro až do Aqaby byla jen jedna z mnoha lákadel pro další návštěvu tohoto kouzelného pouštního království. Ve složení společně s Matějem, Ondrou T., Ianem, Zdenym, Pájou a později i s Fidem jsme se taxíkem přesunuli až k Salimovi a jeho rodině, kde jsme měli po celou dobu náš BC. Člověk se zde musí trochu otrkat a přivyknout na místní způsob života. Absence luxusu a sterilního prostředí, kompenzuje čas strávený v Salimově početné rodině, náhled do jejich jednoduchého života.
Naším hlavním cílem byl opět prvovýstup. Ještě před odjezdem z Evropy jsem kontaktoval Arnauda Petita, který není jenom skvělý lezec, ale také velký znalec Wadi Rumu. Během prvního dne, jsme společně se Salimem objeli možnosti, které mi Arnaud navrhl.
Po chvilkové večerní debatě jsme se rozhodli pro nevylezenou stěnu, přístupnou z kaňonu Rad Al Beidah, který je paralelně od Barrah canyon. Pohled na stěnu vyvolával opět spoustu otázek. Délka stěny, její kvalita, převislost atd… Linie ale byla jasná okamžitě. Černý pruh protínající celou hlavní východní stěnu. Jediná jasná linie v této impozantní stěně.
Los určil dvojice, tým one - Ian s Matějem, tým two – Ondra a Ondra T. Ihned jsme se pustili do práce. Díky tomu, že jsme byli čtyři, tak jsme se mohli pěkně po dni ve stěně střídat. Možnost si každý druhý den odpočinout jsme vítali.
Bylo skvělé pozorovat nadšené obličeje kluků, kteří se za svitu čelovek vraceli ze své celodenní směny. Každý den ve stěně přinesl něco nového, každý jsme si tam zažili svůj podíl strachu a únavy a hlavně silných zážitků. V průměru jsme postupovali délku a půl až dvě denně.
Obtíže jednotlivých délek nepolevovaly. Vždy po pár metrech lehčího lezení přišel převislý úsek s bouldrovým místem. Celá stěna od spodu vypadá jako rozvlněná hladina jezera, prostupujete délku za délkou mezi těmito vlnami, takže vždy po převísku přišel ádr rajbas. Někdy ok, ale někdy také pěkně vypečený. Někdy i dva až tři v délce. Co se týče kvality skály, tak obecně pískovec ve Wadi rum nepatří k těm nejpevnějším, i přes to oblast nabízí pevné a kvalitní cesty. Kvalita v naší stěně byla v podstatě dobrá, nikdo z nás při lezení nic neurval, kromě volných chytů a bloků, kterýma jsme postupně zásobovali nástupový kaňon. Šlo hlavně o to si zvyknout v této skále lézt.
si největší pád zažil Ondra. Zrovna vrtal hák bór mašinkou z lezecké pozice, kdy se držel malých a přisolených chytů a najednou se mu udrolil chyt pod rukou. Během sekundy byl o šest metrů níž u mě na štandu. Oba jsme koukali jak vyoraný, co se to vlastně stalo. Nahoře nad námi vysela cukající se vrtačka z místa, kde před chvílí Ondra vrtal. Celé to naštěstí odnesl jen naražený kotník a ohnutý vrták. Po pěti dnech a 8 délkách jsme se dostali k hraně hlavní stěny. Došli nýty. Naštěstí nás zachránil Fido s Elatem Omarem. Elat místní aktivní izraelský lezec měl pár boltů ve vesnici a Fido pro zálohu ještě pár přivezl rovnou z Čech. Mezi tím, co jel Matěj pro bolty jsme další den s Ianem a Ondrou T. střídavě vylezli 7 délek. Strach a obavy z nejistých háčků a neznámého terénu, vystřídal sportovní přelez. Až teď jsme si mohli konečně ujasnit obtíže jednotlivých délek. V porovnání s jinými místními cestami bylo až k neuvěření, kolik je zde těžkých délek za sebou. Většinou se jedná o jednu dvě a pak omáčka. Ale tady jich je hned 9 za sebou.
Poslední den, summit day. Okolo půl šesté jsme začali s Ondrou T. jako první jumarovat do deváté rozdělané délky. Kluci jeli za námi vylézt zbývající 8. a 9. Délku. Po deváté délce se stěna poprvé zlomí a položí. Pak už to byl jen úprk na vrchol.
Po návratu z pouště jsme se rozhodli pro pár dní ve vesnici. S Fidem, Zdenym a Pájou – Lionheart. Klasická tradiční cesta, jednoznačně doporučení hodná. Mimo našeho prvovýstupu jsem měl chuť zde zkusit i některou z novějších vícedélkových těžších cest. Volba padla na tu nejtěžší, na Sultána. Toto 8b hned vpravo od Rock Empire na Jebel Rum vylezl jako první před dvěma roky Matěj s Jáchymem za dva dny. Já šel společně s Ondoru T. Takže Ondra tým opět v akci. Tato 16-ti délková cesta je v podstatě o dvou délkách. Dále pak pár 7a a jedno 7b, jinak lehčí terén. Do cesty jsme nastoupili po šesté hodině ráno. První 8a šlo se štěstím na OS. V klíčové délce jsme se už trochu zasekli. Oba jsme dlouho vymýšleli kroky. První ostrý pokus mi nevyšel, ale na druhý jsem již eliminoval chyby a délku vylezl. Ondra za mnou vylezl 8a na druhým, ale v 8b by potřeboval podle mě o pokus dva více. Ale jelikož už bylo po třetí hodině a nám scházelo stále téměř 10 délek, tak jsme lezli dál. Střídavě za svitu čelovek jsme byli po deváté nahoře a po jedenácté dole u nástupu. Mega den. První jednodenní přelez cesty.
Po povinné odpočinkové Aqabě jsme opět vyrazili do pouště. 5 dalších magických nocí v poušti, opakování místních klasik a pohoda před odjezdem zpět do zimní Evropy.
Wadi rum nás všechny bavilo. Kombinace stálého počasí, pouště, nádherných stěn, dobrodružství, pískovce, jídla, lidí, to je prostě mix, který za to stojí.
Velký dík patří nejen celé bandě Ian Fascendini, Matěj Svojtka, Ondra Tůma, Zdenek Suchý, Pája Suchá a Fido Martínek, ale hlavně také firmě Tendon za jejich lana a Skykings za planžety do cesty. No a v neposlední řadě Easy Climbing.
Vylezené cesty:
Morning sun street, 7c+, 15 délek - prvovýstup (2x Ondra, Ian, Matěj).
Sultan Al Mujahidin, 8b, 15 délek – 3. opakování, první jednodenní přelez (2x Ondra).
Rock Empire, 8a, 15 délek – Ondra T. (flash), Ian
Džihád, 7b, 13 délek – všichni
Muezin, 6b, 400m - Ondra T. + Ian
Lionheart, 6b, 6 délek - Ondra+ Fido, Zdenda+ Pája
Aytek Hammads route, 6b, 350m – Ondra T. + Ian
Zdenda a Pája
Inferno, 6a, 4 délky
Insallah, 6a, 5 délek
Marlin´s wand, 6a+, 150m
The star of Abu Judaigh, 6a, 220m
Raid mit the Camel, 7a, 450m
The Beauty, 6a, 200m
Corner line, 6b, 350m
myslím, že to je ten tvrdý písek. Můžeš i zakládat železo. Nevím jestli by kluci chtěli padat do nýtů, které nedrží :) ale tak počkáme si na jejich odpověď :) třeba to jsou sadomasochisti
Ahoj, nyty samozrejme drzi, je to tvrdej pisek. Jasny, lepeny haky by mely delsi zivotnost, ale delat prvac odspodu a lepit borhaky, to se proste v tom poctu asi 80 nejtu,co sme pouzili fakt neda Davali sme dokonce delsi, nez kluci tenkrat v rock empire a i ty po tolika letech drzi stale dobre.
Zdar, nezpochybňuju že to tak není. Spíš mě zajímalo jestli jste to vy nebo někdo z místních zkusili trhačkou, kolik to opravdu má a jestli to odpovídá nějaké elementární bezpečnosti.;-) případně jestli je to jen váš dojem, že je to ok a zatím se nic nestalo tak o nic nejde... Zkrátka jestli ten nýt místo 22kN nemá třeba jen 7kN, což by mohlo při vyšším pád faktoru nebo tvrdším dopadu špatně dopadnout. Díky za odpověď.
No jo. Holt v takovejchhle stěnách se dneska reálně potkává sportovní („kdo nepadá, leze pod svý možnosti“) a horské („každej pád je potenciální průser“) lezení. Z popisu prvovýstupu je jasný, že se to dělá plus minus jako v horách, zjevně to dost dobře ani jinak nejde. Takže z toho plyne, že bude na místě k tomu příslušně přistupovat i u lezení – brát to tak, že nejt je prostě lepší skoba a nějaký úvahy o trhačkách jsou fakt mimo. Tedy se tam nedá tolik dovádět... Kdo chce volně lítat bez omezení, má spoustu jinejch možností.
Všechny osazené nýty jsme samozřejmě jednotlivě otestovali, pro kterýžto účel jsme si z čech nechali dovézt trhačku. Následně cestu znovu prostoupí komise místních beduínů a s vlastní trhačkou zkontroluje, že je vše v pořádku, teprve potom bude cesta oficiálně certifikovaná a otevřená pro veřejnost.
Navíc po přelezení Rock Empiru, musím smeknout nad tím, jaký kluci mají cit pro výběr linky, kudy cesta vedla a nad umístěním nýtů a štandů. Nýty jsou i po 15 letech v dobré kondici :) Rozhodně jsem se cítil mnohem bezpečněji, než při přelézaní jiných místních klasik...
Registrace
Metodika
lezec.cz
Wadi rum jsem poprvé navštívil před 13 lety. Společně s Tomajdou a Mlhou jsme na Jebel Rum otevřeli cestu Rock Empire, která se za ta léta stala klasikou. Velmi potěšující. Nic dalšího jsme zde vlastně nelezli, přesto, že oblast nabízí tolik.
Zdroje: 
GPS a mapové aplikace