V tomhle článku nečekejte žádné vyprávění o tom, jak jsme kde vylezli nějaký prásk. Naopak si přijdou na své začínající a rekreační lezci, jejichž výkonnost končí na stupni 6 UIAA.

Do Provence se dá jet několika způsoby. Asi nejvýhodněji vyjde jet tam i zpátky přes Švýcarsko, dálniční známka stojí cca 30 Euro. My jsme to doma pořádně nepromysleli a volili jsme možnost jet přes Německo a Francii. Ve zkratce naše cesta vedla přes tato města: Praha, Plzeň, Rozvadov, Norimberk, Karlsruhe, Heilbron, Mulhouse, Lyon, Avignon (pak jsme jeli do Aptu, jelikož naší první zastávkou bylo Buoux). Cenově tam i zpět plus benzín po Provence a jednodenní výlet do Camargue k moři a zpět to vyšlo na cca 3000Kč (na jednoho, jeli jsme čtyři, takže celkově 12000 Kč).
Cesta byla dlouhá, a ačkoli jsme jeli přes noc, ráno jsme se bohužel nevyhli zácpám a tak jsme místo plánovaných 12 cestovali 16 hodin.



foto by © 

Naše první zastávka byla v Aptu, malém městečku asi 40km od Avignonu, kde jsme se ubytovali u kamaráda a koupili průvodce.

Buoux (čti Bjuks)
V neděli docela vyspáváme, protože jsme unavení po cestě a kolem půl jedenácté nás budí úmorné vedro. Pomáháme s obědem a lézt vyrážíme až kolem čtvrté odpoledne.
Koupili jsme si průvodce pro lemry a rekreační lezce (cesty jsou uvedeny pouze do 6b).



foto by © 

Za nevýhodu je možné považovat to, že je ve francouzštině, ovšem přestože jsme v Aptu zkoumali i průvodce přímo na Buoux, měli ve všech knihkupectvích pouze francouzskou verzi. Dále bych vytkla i to, že zde nejsou uvedeny všechny cesty v dané oblasti do 6b a u vícedélek pouze první délka.
Výhoda je jasná – za 15Euro průvodce na 11 oblastí a musím říct, že na denní až dvoudenní lezení bohatě stačil.
V Buoux jsme volili sektory s nejlehčími cestami, protože jsme netušili, jaká je francouzská stupnice a co budeme schopní v dané obtížnosti vylézt. Naše cesta tedy směřovala do sektorů PGF a GVB. Je tu spousta krásných cest do 5c (6UIAA) včetně.  Mně osobně se moc líbila  De la confiture pour les cochons (5c) a Lapin des sables (5c). Přelezli jsme téměř všechny, pro představu přímo průvodce:



foto by © 



foto by © 



foto by © 

Přístup do oblasti: my jsme jeli přímo do vesnice Buoux, auto jsme nechávali na parkovišti popsaném v průvodci.
Lezení: mně to strašně připomínalo Labák nebo Ostrov ve vápencovité podobě – rajbáky, dírky, hodiny. Krásné lezení. Nato, že to byly lehké cesty to nějak extrémně oklouzané nebylo, Srbsko tady rozhodně nečekejte. Jištění po metru a půl i v lehkých cestách. Myslím si, že 5c tady je docela nadhodnocené, člověk, který leze „šestky“ na stěně si klidně může troufnout do 6a. Orientace na jih.



foto by © 



foto by © 


Bivak:přespat se dá na parkovišti na divoko, zákaz jsem nikde nezaregistrovala. Pro majetné camp v Aptu, cenově to vycházelo cca 6Euro včetně stanu a auta, když se to rozpočítá na čtyři lidi.














Oppède-le-Vieux (čti oped l vje)
Přestože se nám Buoux moc zamlouvalo, chtěli jsme poznat více místní lezení a na pondělí jsme zvolili cestu do Oppède, což bylo z Aptu, kde jsme přespávali, pár kilometrů.
Přístup: Dost jsme bloudili. Zaparkujte na „parking obligatoire“ – jediné placené parkoviště ve vesnici. Projděte nahoru přes terasy místního arboreta či co to je zač. Vyjdete na konci vesnice. Když stojíte čelem do kopce, máte po vaší levé ruce polňačku, která se jmenuje chemin de la Fontaine (chemin=cesta), tou jděte cca 50m. Dojdete na rozcestí, jděte cestou, která je nejvíce vlevo a je do kopce a po asi 100m jste pod skálou a když uvidíte borháky, jste dobře.
Lezení: drsné vápno, ale některé cesty byly oklouzané. Orientace na jih a jihozápad, do 12h byl stín. Přelezli jsme tady všechno možné včetně jednoho 6a, které moc zadarmo nebylo.



foto by © 



foto by © 

Fotky možná působí, že je to zarostlé, ale zdání klame, zarostlé byly jen ty cesty v průvodci s nejvyšším pořadovým číslem. Lezení na den, víc ne.




foto by © 


Hvězdičková cesta je rozhodně Planette pas nette 5c, začíná krásným rajbáskem, pak jde přes různé stupně, kde to vždycky chce dobře nastoupat a člověk má pocit,že se drží včelí plástve,prostě luxusní voštinky. Odměnou za  dobytí cesty je monumentální výhled na překrásný kaňon a hrad v Oppède.

Les Dentelles de Montmirail ( čti dantel d montmiraj)
Montmirailská krajka – překrásná oblast. Sem jsme původně nemířili, ale doporučil nám to správce parkoviště v Oppède.
Přístup: cesta je šílená – polňačka, samé šutry a díry – je lepší se směřovat k sektoru Saint-Christophe č.8 (sektory jsou ve všech průvodcích stejně očíslovány),po normální silnici přes vesnici Lafare,nechat auto tady a dojít s kus pěšky. Dentelles jsou obrovská oblast. Velikostně si myslím větší než Buoux.
Bivak: My jsme přespávali v Col du Cayron na divoko na parkovišti, v Dentelles je zákaz spaní na divoko, ale potkali jsme bandu Francouzů, kteří to zrovna moc neřešili a říkali nám, že nemáme rozdělávat oheň a jinak je to bez problémů. Col du Cayron poskytuje nepopsatelný pohled na severní strany Dentelles, ovšem cesta sem byla nepříjemně kamenitá.




foto by © 

Nástupy: bohužel delší a pěkně do kopce, myslím si, že přes půl hodiny.
Lezení: moc jsme tomu nedali, každopádně nechoďte do sektoru Saint-Christophe, je to koncipované jako lezení pro děti, nemůžu si pomoct. Pro příští návštěvu bych si vybrala Chaine de Gigondas a Chaine du Clapis. I kdybyste sem zamířili na týden, nudit se rozhodně nebudete. Najdete tu dlouhé sportovky i vícedélky, jištění po 2m. Většina sektorů orinetována jih. Průvodce se dá koupit v místních vesnicích v Office du tourisme, ale raději bych se stavila v Orange. Ve vesnici Gigondas prý měli vyprodáno.
Pár fotek ze Saint-Christophe (jediný sektor s trochou stínu):



foto by © 



foto by © 

Místní si tam udělali železné lano pro nácvik lajny a lanovku. Pro děti to musí být supr místo. Na fotce vlevo lezu nějakou cestu, která není v průvodci, asi 4UIAA si myslím.

Orpierre (čti Orpijer)
Poslední místo, kde jsme zůstali na tři dny, bylo Orpierre.  O Orpierre psal sem na lezce už pěkný článek Jirka Sika, tak jen v krátkosti doplním.
Přístup: ad článek Francie není jen Buoux – Orpierre
Lezení: Odbila čtvrtá odpolední a na skále Francouz vedle Francouze, vypadalo to tu skoro jak na Rovišti. My jsme zase vybírali lehké cesty, nejvíc času jsme trávili v Château, kde najdete jak lehké cesty, tak i krásné převisy nad 6b. Je to tu lehce oklouzané, hlavně čtyřky, 5b a 5c relativně šly. Cesty jsou docela dlouhé - vyklapala jsem cestou i 15 expresek - některé vícedélkové, i z těch jednodélkových je třeba občas se 60m lanem slanit na dvakrát, hodně lidí tu lezlo s půlkami. Lezli jsme v Château v podsektorech Anticlinal a Racines du ciel. Na Anticlinalu byly v některých 5c docela poctivé šestkové kroky, ale vesměs byla cesta „dokopečka“, což je u 5c po madlech. Poslední den jsme zavítali na Quiquillon (čti kikijon), vyzkoušet vícedélky, které nám doporučila skupinka mladých Francouzů. V podsektoru Ramier na Quiquillonu je moc hezká cesta Brazil.



foto by © 

Hledejte modrý nápis na skále trochu pod nástupem. Celé za 5b, poslední délka má krapet těžší kroky, ta je snad dokonce za 5c, trochu mě v ní znechutil uměle přilepený stup. Lezli jsme to cca 2hodiny, je to na asi 6 délek po 30m, my jsme to lezli na čtyři, ale vynechávali jsme borháky (jištěné je to po metru a půl). Z Quiquillonu je možné slanit, nebo sejít pěšky. Nebuďte líní a dojděte si ke slaňáku, my jsme slaňovali z topu naší cesty (Brazil), sice s půlkami, ale mezipřistání na stromě, ze kterého to nešlo dolů, moc příjemné nebylo. Pěšky je to pěkně daleko, pro ty co mají rádi několikakilometrové procházky v lezečkách vřele doporučuju.




foto by © 



foto by © 





Bivak: Jakmile půjdete ze skal jeďte na hlavní v Orpierre, jeďte doprava, hned za vesnicí zahněte první vpravo, poté pár zatáček (cca 2 km) a nalevo prašný sjezd (skoro vracečka) - je to trochu skopce. Pokud jste to trefili, je napravo malá říčka, a po průjezdu křovím se objeví louka.
Závěrem bych jen dodala, že červenec skutečně není nejvhodnější doba na návštěvu jižní Francie – lézt se dá jen ráno (cca mezi 6 a 11h) a večer (po 16h). Lezení zdar!
Fotogalerii naleznete  na 
webu HO Štand-art