Psal se rok 1989. Po skalách ve Frankenjuře pobíhalo několik lezců a snažilo se přelézt co nejvíce cest v osmém a devátém stupni. Cíl byl jasný, natrénovat vytrvalost do velké stěny v Karakoramu. Pár čistě sportovních máč na ně koukalo skrz prsty a říkalo něco ve smyslu: "Stejně tam nic nevylezete a akorát ztratíte formu na desítky..." Trojice K. Albert, W. Güllich a Ch. Stiegler se nedala odradit a o pár týdnů později vyrazila na známou Nameless Tower (6251 m) ve věžích Trango nad ledovcem Baltoro. Vybraný systém spár se ukázal jako správný a i přes menší nehodu s Güllichovým kotníkem vznikla cesta Eternal flames (Věčné plameny) 9- A2. K. Albert a W. Güllich pokračovali ve stejném stylu o něco později v Patagonii na věže Paine, kde zanechali cestu Riders on the Storm 9 A2 a stali se tak průkopníky volného lezení ve velkých stěnách.
Letos od půlky července do půlky srpna působila na Nameless Tower trojice lezců, Švýcaři Denis Burdet a Nicolas Zamberti a Španěl Toni Arbones. V cestě Eternal Flames pracovali 17 dní, závěrečný přelez jim trval 4 dny. Titulek není úplně pravdivý, protože jedna technická délka přece jen odolala. Jedná se o úplně hladkou plotnu, kterou pravděpodobně nelze přelézt volně. 2 klíčové délky jsou nad 6000 m. Denis, Nicolas a Toni nelezli spodek originální trasou, ale přes Jugoslávskou cestu na rameno do výšky 5400 m, 9 délek, nejtěžší 7a. Dalších 700 m vlastní Eternal Flames, 22 délek, nejtěžší 7c/c+, 16 délek je 7a a výš, dohromady 1100m, 31 délek.