Termín:
17.11. - 19.11.2006
Více fotografií zde
Vše začalo asi nějak takhle: sedim v kanclu u kompu, když v tom přišel Vokoun s tim, že má nějaký volný letenky do Bergama a jestli
prý nechci s nima vyrazit na takový menší trek po Bergamských Alpách...nemusel se ptát dvakrát, hned jsem nabídku přijal a začalo
důležité plánování cesty. Znělo to zajímavě, nikdy jsem v té oblasti ještě nebyl a co psali na netu mi dodalo ještě více chuti
se tam jet podívat. Cituji informace ze serveru Hedvabná stezka:
"Skalnatý hřeben Grigna v blízkosti kouzelného jezera Lago di Como představuje
velice atraktivní území Bergamských Alp. Šťavnatě zelené louky a husté lesy soutěží s bělostí vápencových skal. Navíc přítomnost
tyrkysové hladiny Comského jezera dodává krajině punc jedinečnosti. Přechod celého pestrého hřebene Grigna je zcela jedinečnou,
přitom nijak zvláště náročnou túrou. Vhodné jako příjemná zastávka po působení ve vysokých horách Západních Alp.
Náročnost: vzhledem k celkové délce, místy zajištěným úsekům a převýšení přes 1200m středně náročná túra. Orientačně jednoznačné
/součást populárního dálkového chodníku Alta Via delle Grigne/. Hřeben Bergamských Alp v blízkosti Lago di Como představuje prototyp
líbezné, všemi barvami hrající krajiny. Svěží zelení háčkované kopce se střídají s monumentálními skalními věžemi, rázovité kamenné
vesnice s červenými střechami oživují louky a pastviny podhůří. To vše doplněno neskutečnou modří fjordovitého jezera Lecco, odnože
překrásného Comského jezera, jež sevřeno travnatými kopci Lombardských hor jistě přitáhne pozornost každého vnímavého turisty." Hedvabnastezka.cz
Situace byla však trochu jiná, anebo nikdo z nás neměl dostatečnou představivost...
Popis procházky:
Den 1:
- Přílet do Bergama - vlak do Lierna (207m) s přestupem v Leccu -> spaní pod stany u jedné pěkné chatičky = 2h
Den 2:
- Lierna (207m) -> po cestě 71 přes chatu Alpe di Lierna k Bocc. di Verdascia (1253m) = 6h 30 min (+1046m)
- Bocc. di Verdascia (1253m) -> Rifugio Bietti (1719m) = 1h (+466m)
- Rifugio Bietti (1719m) -> Rifugio Luigi Brioschi (2403m) = 2h 15min (+684m)
- Rifugio Luigi Brioschi (2403m) -> Resinelli (1202m) = 4h 15min (-1201m)
Den 3:
- Resinelli (1202m) -> Lecco (214m) = 6h 45 min (-988m)
A takhle bylo všechno doopravdy...
Po příletu do Bergama jsme se přesunuli letištním busem za 1.6 EUR na nádraží, odkud jel vlak do Lierna. Zbylo ním trochu času
tak jsem si zaskočili na rychlou pizzu, salát a vínko, do pěkné restaurace hned vedle. Cesta vlakem do Lierna i s přestupem v Leccu trvá
zhruba 1h a 10 min. Po vystoupení v Lierne jsme si šli najít nějaký pěkný rovný plácek na složení hlavy. Netrvalo dlouho, když se
jeden takový objevil. Něco jsme do sebe naházeli, zapili to místním vínkem a těšili se na druhý den ráno s výhledem na jezero Lago
di Lecco. Ráno však bylo plné překvapení, místo jezera byla vidět jenom mlha a k našemu překvapení jsme zjistili, že naše tábořiště
leží na pozemku jedné chajdy z které se po chvíli vyloupnul děda Ital s vidlemi. S obavami o svůj život a plátno nad hlavou (stan) jsme
vyčkávali co bude. Nakonec jsme zjistili, že děda je celkem fajn týpek, který nám ještě popsal cestu a vyprovodil nás dobrých pár set
metrů na správné rozcestí, odkud začínala naše 71.
Cesta k chatě Alpe di Lierna.
foto by ? Jan Virt
Trasa vedla pěkným podzimním lesem. Asi jsem se málo najed nebo co, a proto se táhnul za ostatníma "nabušencema" (celkem nás bylo 5 a všichni
kromě mě běhaj orienťáky, survivaly, highlandery a ostatní nenormálnosti). K bivaku v kapličce Bocc. di Verdascia jsme dorazili docela utahaný a za tmy, kolem
šesté hodiny. Ještě, že tam byl krb a nějaké to suché dříví na pěkný ohýnek. Vendy ugrilovala klobásky. Jelikož celý den poprchávalo, bylo co sušit.
Příbytek má rozměry asi 3x2 m a složit se tam byl trochu logistický oříšek. Druhý den ráno nás opět čekalo překvapení. Do chaty se
vloudili tři myslivci s deštníkama, že prý jdou lovit, což nám nějak nešlo do hlavy, když venku kvůli mlze nebylo vidět na deset
metrů dopředu. Byla to dobrá banda, jeden z nich mluvil dokonce anglicky, tak nám poradil cestu a zmínil se i o nějakém Marcovi, který má v Resinelli
restauraci s názvem 2184 a že se prý máme u něj zastavit na jídlo. Jenom pozn. Marco je důležitá postava, o které bude zmínka dále.
"Šťavnatě zelené louky a husté lesy soutěží s bělostí vápencových skal..."
foto by ? Jan Virt
Od našeho bivaku jsme pak pokračovali za mlhy a deště směrem na chatu Bietti, která byla však v tomto ročním období zavřená. Po chvíli
se dojde k rozcestí a my se vydali po cestě 15 na chatu Brioschi. Krajina se už evidentně mění na kleče a pak už jen kameny. K našemu
překvapení začalo ve vyšších polohách (kolem 2000m) sněžit a postup po kluzkých šutrech nás zpomalil, o to byl však dobrodružnější. Šlapali jsme zhruba
hodinku když jsme přišli pod pěkný zasněžený kuloir, který byl na některých místech zajištěn řetězy. Postup po skále byl docela zajímavý,
všude 15cm sněhu a kameny - nádhera. Škoda jenom, že byla opět mlha a nebylo nic vidět. Po zhruba půl hodince škrábaní se a tahání
řetězů přicházíme na vrchol, jenom kousek od chaty Brioschi a představujeme si ty výhledy na tyrkysové jezero s plachetnicemi.
Vendy leze zasněženým kuloárem.
foto by ? Jan Virt
Na hřebenu začalo být trochu nepříjemně zima, a tak jsme po chvíli "kochání" mazali za neustálého deště do údolí a poté do
Resinelli.
Hřeben Grigna Settentrionale.
foto by ? Jan Virt
V Resinelli jsme podle doporučení myslivců vyhledali hospu 2184 - pěkné teplé místečko s dobrým pivkem a super pizzou. Nikomu z nás
se do stanu jít nechtělo, byli jsme promočení i s batohy, a tak jsem se ujal hledat nějakou tu izbu. Po nezdaru jsem se vrátil zpátky,
a že tedy zkusíme najít toho Marca, třeba nám něco poradí, což nebyl vůbec těžký úkol, protože se horolezec prostě nezapře. Uměl
vcelku anglicky a po krátkém povídání z něj vypadlo, že byl a Cho-Oyu, K2 a zdolat sólo Marmoladu (Vinatzer/Messner), Civettu
(Solleder) a Agner (Gilberti Chine), mu trvalo pouhých 14 hodin! Kromě provozování
restaurace vyrábí hadry s názvem Ande. Po dalším pátrání jsme zjistili že to je jeden z nejlepších horolezců Itálie. Sehnal nám nocleh
u kámošů v penzionu Frassini za 40EUR pro 5 osob na noc, v útulném půdním pokojíku pro trpaslíky i se sprchou, televizí a krbem!
Věže Grigna Meridionale.
foto by ? Jan Virt
Ráno nemohlo být lepší. Probuzení do slunečného dne bylo po dlouhé době temna a mlhy jako z jiného světa. Po vydatné snídani se
vydáváme směrem do Lecca, kam se dá jít "normálkou" po silnici nebo feratou. Rozhodnout se, jakou variantu zvolit, netrvalo
dlouho.
Krajina kolem Lecca.
foto by ? Jan Virt
K nástupu na feratu vede zajištěná cesta řetězy až k rozcestí s křížem. Nasazujeme ferata sety a nic netušící obtížnost feraty ani
její délku se do ní pouštíme s nadšením a plnou polní na zádech. Co jsme pak později vyhledali na netu, jedná se o velmi těžkou feratu
Alpini Gruppo Medale o délce 400m s většinou její délky v kolmé stěně a minimem kramlí. Ve 2/3 sestupu jsme toho měli plný gatě. Nejvíc
nás ničily naše 20kg kabelky na zádech. S několika puchýři na rukách a hnědýma trenkama jsme se dostali na pevnou zem a vesele si plácali.
Základní fakta o feratě: převýšení 400m; obtížnost: první polovina velmi těžké, druhá (horní) těžké - dle průvodce.
Vokoun v akci.
foto by ? Jan Virt
Ferata zhruba v půlce cesty.
foto by ? Jan Virt
Třetí den byl odpočinek. Podzimní slunce hřálo na bolavá těla, jezero mělo tyrkysovou barvu a já si každý okamžik cesty
promítal pozpátku jako oblíbený film. Konec dobrý, všechno dobré. Tato oblast musí být na jaře nádherná, kolem Lecca je plno
horských štítů posetých podobnými feratami a je skutečně na co se dívat.
Ferata Alpini Gruppo Medale.
foto by ? Jan Virt
Důležitá poznámka: V celém pohoří není skoro žádný pramen nebo jiný zdroj pitné vody. Je proto nutné, mimo sezónu, vše tahat na zádech a s
vodou šetřit!
Více fotografií zde