Film: Adam Ondra, Pete Whittaker a Will Bosi na spárách v Ádru
Podívejte se na nový film z návštěvy Adršpachu, kam pozval britské lezce, spárového specialistu Pete Whittakera a světového top boulderistu Williama Bosiho, ke společnému lezení zdejších klasických spár Adam Ondra.
Dík Adamovi, Petemu, Willovi a ovšem autorům dvou z těch impozantních cest - Kokšovi a Špekovi, i nepřítomnému Cikánovi, za nádhernou podívanou.
PS. Pohled na Zub a Hubařskou cestu mě před mnoha lety přivedl k lezení (a po letech jsem pak spolu s Márou H., Dejvem Š. a Filipem Š. - a i díky nim - na Zub vylezl, dodnes mám někde doma smyčku z traverzu.) Velikánský respekt k autorovi.
Souhlas, kýbl takhle nebrzdí vůbec, je to jen ohlý přes karabinu. Druhá věc druholezec když by si sednul tak lano přes hranu dře skálu jak prase, o spouštění ani nemluvě.
Na druhou stranu Adam sílu má že udrží i volný lano a tenhle druholezec neni Mikymaus aby v tom seděl, takže problém je když to někdo převezme od elity jakože to dělaj dobře, pak budou drážky ve skále jak na Blatníku, jistič bude mít spálený pracky a druholezec se rozmrdá o předskalí.
Správně půlloďák a štand prodlouženej až na hranu.
Ten zábavnej koutek od Špeka, no tpč to chceš lízt :D A vyvádět to, to tpč ještě víc :D Klanim se až k zemi... Kokša Hubařskou naboso eeeeh, to je výkon z říše snů...
dá ruku nahoru - ohne lano přes hranu- vznikne tření - pohoda. To, že volný konec nemá u žlábku na lano? Obyčejné kýble taky žádný žlábek nemají a funguje to.
V tomhle případě obyč kýbl a kýbl s V drážkou brzdí naprosto stejně, lano je jen ohlý přes karabinu a o stěnu kýble ani o V drážku lano nebrzdí. Aby kýbl brzdil, tak se musí ruka s lanem za kýblem zvednout nahoru, pak V drážka brzdí výrazně líp než hladká plocha (zlepšovatelé kýble objevili řemenici ;). Si to zkus, klasika u nečekanýho pádu je že se to rozjede, jističi to spálí ruku a buď lano udrží tou spálenou rukou nebo to pustí úplně. Druholezec v lepším případě o 5m níž. Zvednout ruku nahoru bez připálení u nečekanýho pádu stihne možná tak hokejovej brankář nebo jezdec F1. Silák jako Adam to udrží v pohodě jen rukou za lano a ani to nemusí mít v jistítku...
Takhle umístěnej kýbl zásadně se samoblokem, když ho nemá tak 1/2 loďák.
Jo, to tam je hlavně aby lano pěkně dřelo o hranu. Výsledek k vidění obzvláště na Hrubici..
Problém neni že by to Adam neudržel, ale že to převezmou začátečníci jako správný. Pak tam ty spálený ruce a vydřenej zářez budou. Jen si představ když tam vleze jouda co si to chce vylízt na druhým a nemá na to. A jiný cesty nemusí být tak odstrašující jako tohle tak do nich prostě vleze a dojebe to. Hodinu tam bude mikymauzovat nahoru dolu a nakonec se nechá spustit, to tam bude vydřenej zářez jen z tý jedný akce..
Koukám, že ty komíny nahoře na Husarském kousku už Adam leze s lezečkami na pantoflu. To chválím, to je pohodlný, taky to někdy dělám, když už to nemůžu vydržet. Ale on možná jenom demonstruje převahu. Můžu teď říkat, že to dělám jako Adam Ondra. Ale už mi takhle jedna pantofle zůstala někde v Sasku uprostřed věže. Holt to nemám tak dobře zmáklý.
Pěkný filmík! Musím si někdy pustit zase tu adršpašskou trilogii se Seanem Villaneuvou. To by stálo za to prolinkovat, pokud by to teda nebylo něco proti obchodním právům AO teamu :)
Nerozumím té klase.. U těch Bílých myšek uváděli v přepočtu 6a+ a ti týpci na videu.. to jsou hádám nějací dobří lezci.. proč se ten brejlatej tak ošívá, že by to nechtěl tahat?
Klasifikace vytlačujícího spárokomínu je totiž mnohem tvrdší než Francouzská nebo i bouldrová :D
Moudro "z komína nevypadneš" ubírá dva stupně, takže 6a komín odpovídá tak 8A :D
protože jsem vylezl několik málo (asi inflačních) TD a v bílých myškách bych se ani nehnul, respektive když jsem se pod ně byl ze zvědavosti podívat, tak jsem se málem poblil a ani mě nenapadlo se obouvat a navazovat, tak tuším, že to bude minimálně AD. něco aby to bylo aspoň trochu lezení a klasifikované v ruské stupnici jsem nikdy nelezl, a tak vůbec netuším, kolik by to v ní mělo být.
Obecně jest řečená horolezecká klasifikace je zoufalý pokus pozitivistů (nezaměňovat prosím s "pozitivním myšlením") racionálně uchopit zcela iracionální subjekt (horo) lezecké cesty.
Bylo by nutna vytvořil klasifikaci na konkrétní oblast, skalu cestu v kombinaci s (horo)lezcem v ní v daný okamžik.
Existenciální klasifikace obtížnosti! To je ono!
Především bouldrista jistě je, ale bouldrista, který má vylezeno mnoho cest za 9a a těžších (včetně 9b a jednoho 9b+) a jsou to přelezy čerstvé - z posledních tří let.
Tak mi zkuste vysvětlit, jak to, že ani na top rope nepřeleze cestu obtížnosti IXa (v přepočtu 6b až 6c). To mi hlava nebere - jak může někdo, kdo má přelezeno 12- a mraky 11 nepřelézt 7+/8- :-D
1. specifické lezení, které asi není snadné univerzálně klasifikovat, 2. nesmyslný tabulkový přepočet klasifikace.
Ta pískovcová klasifikace, užitá v Ádru, je původně o hodně starší než ta sportovní francouzská, vyvinula se navíc trochu specificky ve spárách i v tom Ádru, a tabulkový přepočet saská/francouzská, který pak někdo vymyslel (určitě ne pro ten Adršpach, ale třeba pro nějaké stěny v Sasku) tady vyznívá jako docela absurdní komedie.
Adrovska klasa je dobrej úlet. Vždycky mě baví, jak v každým druhým průvodci na písek je uvedeno, že klasifikace je oproti jiným oblastech pritvrzena. Tak se tvrdí a tvrdí a nikdo už neví, jak je to správně.
Podle Sasů je VIIa=5+, v Labaku maj VII=7- a v Adru číslo neznamená vůbec nic a ještě se k tomu přidává psychická náročnost, kdy většina cest pod X je skutecný boj o holej.
Ona ta myšlenka s alpskou nebo ruskou klasifikací pro strašidelný cesty na písku vůbec není špatná. Stěnovky jsou jasný, tam přepočet na fr nebo UIAA docela funguje, ale jak hodnotit "kónický komín" v pískovcové klase za VI ve fr., to vůbec netuším...
Možná by pomohlo aspoň to, kdyby existoval jeden přepočet klasifikací (písek - nepísek) na cesty, kde je klíčové místo stěnové a jiný, výrazně tvrdší přepočet, kde je klíčové místo nějaká svislá porucha, ať už je jak chce široká.
ta porucha nemusí být vůbec svislá, může být i vodorovná a vůbec nemusí být na pískovci. třeba softmoversky oblíbená nordkante na predigstuhl v kaiseru má pasáž zvanou Oppelband, kde pro klasifikaci 3 plně sedí tabulkový přepočet do pískovcové klasifikace.
Nelezl jsem, ale dle fotek to vypadá jako nějaká klasická hlemzačka kam strčíš hnátu a pazouru; rozhodně to není stěnové lezení, takže ano, přiznávám že svislý to být nemusí a tedy jsi mne přistihl při marném pokusu. Ale tím bych to asi ukončil, protože myslím, že zde diskutují povolanější matadoři a ve světle toho si připadám trochu jako klávesnicový teoretik.
ono to fakt odpovídá pískovcové trojce, třeba třetí délce schusterwegu na falkenstein, ale je tady taková blbá problematická věc, a tou je batoh, který při hlemzání sakra překáží, a mě nezbylo než vyvléknout levé rameno a batoh transportovat zavěšený na levém loktu (tuto zkušenost potvrzuje více softmoverů).
a zažije se tam spousta srandy.
jedna naše společná kamarádka tam při hlemzání řvala jako kdyby dabovala obzvlášť hambatý film, a rakušákovi co o patnáct metrů vedle na štandu v diretce dobíral způsobila takový záchvat smíchu, že mu spadla lezečka do steinerne rinne.
1) většina cest pod X není v Adršpachu boj o holej, dokonce tam jsou i mezi sedmičkami vyšší desítky vyloženě bezpečných cest - pokud umíš aspoň trochu smyčkovat. Nebezpečné sedmy najdeš na Piskarich. Boj o holej častěji najdeš v pětce z šedesátých, a u Volhejnů
2) obtížnost je celkem srovnaná - VIIa mají podobnou obtížnost (samo jsou excesy jako všude, třeba Muchomůrky bílé atd.), VIIb taky, jen je těžší než A atd. Pouze VIIa nerovná se 6-
3) takže uznávám, že přepočítávat nejde - ale jak chceš přepočítávat? Dám konkrétní případ: Údolka na Hlásku v Teplicích je klasické VIIb, kterému v novém průvodci přidali čárku a je to teď za VIIIb. Jenže Pete Whittaker s Randallem to koštují ve svém videu na 5.12 což už je X a sorry, ale spárová desítka vypadá jinak! Ostatně tihle Angláni dvě takové zkoušeli a jednu doteď, co vím, vylezenu nemají
4) mohu jen doporušit, aby každý na písku - v Ádru zvlášť - začal od lehkého lezení (zvlášť v dnešní klasifikačně inflační době). Nebo aspoň od otevření www.piskari.cz
pro mě je boj o holej klidně i jinak pohodovej trojkovej komín zada-nohy, kdy jedine jištění je kruh v 25m, kterej tam stejně je jenom proto, že jim došlo lano.
Prostě mi to hlava nepustí a asi se shodneme, že v typickém komínu v Adru nezalozis. A pád v typicky rajbasovym vylezu konci rozmrdanim se v tom komíně.
prostě je to disciplína, kterou je potřeba se učit s pokorou, nefunguje to jak na sportovce, kde vezmeš průvodce a náhodou si ukážeš prstem s myšlenkou "tohle zkusim". A je to dobře.
Myslím, že ten pohled, že něco je „nějak správně“ a že klasifikace je oproti něčemu jinému „přitvrzena“ je v zásadě chybný. Je to takový svůdný klam současné perspektivy, která sama sebe považuje za univerzální a správnou perspektivu a nechce vidět, že je taky nějak limitovaná.
Ta klasifikace není většinou oproti něčemu přitvrzena, ale je prostě dejme tomu tvrdší. Což je něco jiného. To není tak, že v nestřežené chvíli přišel do Adršpachu (nebo jiné oblasti) nějakej škodolibec k nějaký „správný“ klasifikaci a z nějakýho podivnýho důvodu ji „přitvrdil“, takže už od tý chvíle není „správná“.
Ta klasifikace se vyvíjela od nějakých začátků, měla nějakou tendenci atd.
A po dlouhou dobu se vyvíjela v nějakém místním systému (který byl daný té konkrétní oblasti) a v rámci toho systému nějak zhruba fungovala. Představa, že všechny (pískovcové) oblasti mají mít srovnatelnou klasifikaci, není vůbec samozřejmá a už vůbec není nějak stará, dlouhodobá. Dost možná souvisí s moderním sportovním lezením, což je záležitost posledních pár desítek let. Stejně tak přepočtový tabulky jsou spíš věc novější (a důraz na ty tabulky určitě).
Neříkám, že nemá smysl klasifikaci nějak sjednocovat nebo přizpůsobovat, ale myslím, že rozčilovat se nad cestami padesát, osmdesát let starými, že jsou blbě klasifikovaný, je pitomost.
Na youtube je pod tímhle videem podle mě výbornej komentář, kterej leccos k tomuto problému vyhmátl - to, že klasifikace, jak ji vnímá současné sportovní lezení, a tradiční klasifikace, jsou věci, které mají trochu jiný smysl. Dovolil bych si ten komentář velmi volně přetlumočit (závorky doplňuju):
Cesta byla klasifikována v 60. letech, pravděpodobně v rámci místní klasifikace, takže pokud hodnocení nebylo později sníženo, myslím, že musíme spíše říci, že se změnilo vnímání klasifikace, než abychom to vysvětlovali jako shazování (snižování klasifikace) nebo přitvrzování. Moderní sportovní lezení nás pobízí k tomu, abychom říkali, že lezecké cesty jsou těžší, než skutečně jsou, protože klasifikace je statusový symbol. Klasifikace se dříve opravdu nepoužívala stejným způsobem a ke stejnému účelu, takže je velmi obtížné jednotlivá hodnocení porovnávat (například cesty ze 60. let a cesty ze současnosti, které vznikají a jsou klasifikované v jiném kontextu). Ano, možná cítili (tehdejší lezci) tlak, aby říkali, že nějaký výstup byl lehčí, než doopravdy byl, ale to nevysvětluje celý problém (s nesouměřitelnou klasifikací).
Nemá smysl chytat ten komentář za slovo v tom, že sportovní lezení přisuzuje cestám vyšší obtížnost, než jakou doopravdy mají. Ale myslím, že je správný ten postřeh, že sportovní lezení si zakládá na číslech, vysokých hodnoceních, chce ta čísla hnát pořád dál a výš, zatímco to klasické lezení dřív mělo tendenci klasifikaci spíš uzavírat a držet se v nějakém poměrně uzavřeném rozmezí. Nešlo o vyšší čísla, ale o relativní hodnocení v rámci nějaké skupiny výstupů, a nikdo neusiloval o vysokou přesnost. VIIc byla „vážná cesta“, a jestli je to o trošku, nebo o dvě trošky těžší než jiné VIIc, nebylo důležitý.
Samozřejmě že ty trošky byly důležité, jinak by přece nikdy nedošlo k otevření klasifikace. A zbytnělé ego nad vylezenými čísly měli lidé pochopitelně už tehdy, jen se o tom už dneska tolik nemluví.
Ale jo, měli, ale to nevysvětluje všechno.
Ego může za to, že se čísla držej dole, jindy ego může za to, že se čísla šponujou nahoru (viz třeba Pirmin Bertle, namátkou, pokud jsem to dobře pochopil před pár lety - ale případů bude mnoho). Stejně tak by se našly případy, kdy někdo naopak kvůli nedostatku sebevědomí radši nedá vysoký číslo (desítky já přece nelezu, to nemůže být X…), a možná i naopak, kdy z nedostatku ega dá radši vyšší číslo, než by vnitřně chtěl, protože si třeba nestojí za svým názorem v konfrontaci s někým jiným... Všechny varianty by se jistě daly doložit. Házet nízká čísla šmahem na ego lezců je podle mě celkem hloupý zjednodušení. Kdo ví, možná to vypovídá i o egu těch, kteří se toho zjednodušení dopouštějí. Samozřejmě je lákavý jednoduše udělat z nějakejch lidí egoisty a považovat problém za vyřešenej. Klasická zkratka internetovýho myšlení (taky se mi to daří, jistě). Ale přesně jak je to v tom citovaném komentáři - to ego asi nějakou roli hraje, ale ani náhodou nevysvětluje ani zdaleka všechno. Ten komentář se mi líbí právě proto, že nabourává hloupý zkratky a snaží se přemýšlet.
Situace, kdy nějaká víceméně uzavřená a ne moc velká skupina lidí trávila třeba 20, 30 let převážně v jedné oblasti, je o dost jiná, než situace dneska, kdy lezou stovky až tisíce lidí, jeden víkend jsi v Juře, další v Ádru, potom v Labáku a pak jdeš na stěnu v Praze, protože je hnusně nebo máš práci. A na prodloužený víkend jedeš do Arca. A vedeš si deníček a sleduješ, jak jsi na tom s výkonností, chceš srovnávat svoje výkony mezi sebou a svoje výkony s jinými…
Ta stará skupinka nepotřebovala rozšiřovat klasifikaci a řešit číselný nuance, protože cesty byly individuální. Vylezl Berušky, to je machr Zapytlil Leteckou. - A ne, vylezl 7c+, 8a na druhej pokus, VIIIb, nebo zkazil OS Xa… Prostě ta rámcová klasa byla v tý starý situaci dostatečně funkční, o novinkách a záludnostech se vědělo a nebylo moc důležitý, jestli se to posune o písmenko nahoru, nebo to zůstane VIII a bude se vědět, že ostrých VIII. Jako mladej zelenáč jsem sledoval rozhovory starejch machrů, co uměli lízt, o nějakejch právě třeba spárách od Volhejnů nebo jinejch, a číslo tam nepadlo, a byly to třeba šestky nebo VIIb, ale všichni u stolu (teda já třeba ne) věděli, o co asi jde.
Klasifikace je konvence a záleží na kontextu, jak se s ní pracuje, co se od ní vyžaduje a tak. Podle toho vypadá. A neplatí absolutní dobrá/špatná, jde o to, jestli je v daném kontextu funkční, dostačující. (V jiném už funkční být nemusí.)
Jasně, z dnešního pohledu dává smysl to nastavit trochu jinak a nabídnout nějaký srovnání s okolními oblastmi, ale to neznamená, že je nutný zdůrazňovat egoismus starých prvovýstupců a lezců víc, než je potřeba. On ten „statusovej symbol“, jímž je klasifikace bezpochyby dneska, taky asi vypovídá leccos o egu těch, kteří to tak berou a prezentujou (třeba si to ani neuvědomujou), a není potřeba z nich nutně dělat voly.
K tomu už jenom, že jsou cesty, které mají "jméno" a není potřeba číslo. Když jsem před xxxlety začal v Ádru, tak ti to řekli u Tošováka. Myslím, vylezl jsem Strč si prsty...tak půjdu na Minimum rozumu..."tak to máš minimum rozumu "
Piškot chápe, že?
Klasifikace je opravdu od toho, abys věděl, jak je cca cesta těžká v porovnání s ostatními. A je úplně jedno, jestli lezu pětky nebo desítky, ale chci vědět, jaké cesty jsou v mých silách a jaké ne. Rozhodně je špatně, když je šestka těžší než sedmička. Pokud má mít cesta zvučné jméno, tak je super ,když to je proto, jaká ta cesta opravdu je, a ne proto že je to osmička, která je psaná za 6.
Musíš to brát tak, že srovnání obtížnosti platí za předpokladu, že dobře ovládám daný materiál a charakter cesty. Tzn. neumím-li spáry, tak mi vždycky budou připadat těžší než tomu, kdo je umí. To samé platí pro typ skály (vápno, písek, žula...), střechy, rajbasy atd.
Místo boudermatky klestí, konopné lano je prý také dynamické, akorát vás vystřelí vzhůru. Pokud jde o morál, tam k žádné inovaci nedošlo. Tak velký obdiv všem. Doufám, že na příští olympiádě postaví nějaký komín do V nebo lezení na medvěda.
Jak jsem pročítal debatu o klasifikaci, mě by teda nejvíce sedělo používat britskou. Od určité obtážnosti E: 1-tuším max 11 či 12. V tom Adru by E měly asi úplně všechny cesty, protože E znamená extrém a vyjadřuje nebezpečnost cesty. K tomu se užívá klasifikace lezeckých, technických obtíží. Takže z klasy lze vyčíst hodně. Příklad. E1 6a má jedno místo za 6a, které je dobře odjistitelné. Naopak E5 6a je buď solo nebo hodně morálové lezení. E6 6a solo je. Taky to bude technická obtížnost 6a celou dobu, ne jen jeden nebo dva kroky.
Neplést britské 6a a francouzké. Pro představu - největší prásky jsou za 7a, nevím zda 7b vůbec existuje. Viz Rhapsody E11 7A