Docela by mě zajímalo, jak kdo k lezení přišel. My jsme jednou takhle s kolegou přišli pod umělou plechovou stěnu ve Vítkovicích. On byl pohledem na ni už několik měsíců fascinován a já jsem se bála výšek, což komplikovalo mou fascinaci túrami po horách.
Zážitky z prvních lezení po vítkovické plechovce byly tak radostné a intenzivní, že jsme je se stejným nadšením vyprávěli nelezoucím a lehce nechápajícím kolegům v práci. S kroutící hlavou se někteří postupně uvolovali k návštěvě onoho zázračného místa, na kterém sílí svaly i vůle.
Založili jsme lezecký klub a tak vznikla skvělá parta amatérských lezců.
Náčelník, který si s ohledem na své tělesné proporce nechává říkat Skalní medvěd, je pilný lezec. S tréninkem to v začátku trochu přeháněl a málem si uhnal zánět šlach na prstech a nedal si pokoj ani když si zlomil prostředník a měl na něm dlahu. Jako první si koupil sedák a neúnavně buzeruje méně pilné členy klubu, kterým se občas na stěnu nechce a požaduje racionální vysvětlení. To samé požaduje také po členech, které jistí a kteří tvrdí, že už nemůžou. Založil také kontrolní tréninkovou tabulku, do které se zapisují data a místa tréninku jednotlivých členů. Občas si stěžuje na své megaruce a vymlouvá se, že kdyby měl tenčí prsty, tak se v tom chytu s dírkou udrží, kurva.
Tréninkovou tabulku Skalního medvěda rozvinul k dokonalosti Ota. Je tak sofistikovaná a obsahuje tolik koláčových a sloupcových grafů, že se ji občas bojím otevřít. Ota rozvíjí k dokonalosti také své portfolio vylezených cest. Vybírá si barvy, o kterých se nám ani nezdá a když ho při spouštění chválíme tak říká, že to není těžké. Pilný a houževnatý Skalní medvěd, který to zkusí a odpadne, ho za to dočasně někdy trochu nemá rád. My jsme rádi i za Otu, že už brzy přijde jaro, protože jinak by museli na umělých stěnách navrtat chyty i po stropě aby měl před sebou ještě nějaké výzvy. Ota je náš první reprezentant na závodech v bouldru. Už tento čtvrtek!
Anička je naše modelka. Když šla poprvé na stěnu, měla největší strach z toho, že si uláme nehty. Lezecké věci nosí zásadně v kabelce a pokud se jí tam náhodou nevejdou, bere sebou nosiče. Lezečky si pořizovala podle barvy a designu a dává si záležet na barevném sladění svého lezeckého outfitu, který občas doplní i slušivou mašličkou ve vlasech. Naopak barvy chytů na umělých stěnách ji nechávají úplně chladnou a zatím „takéto farbičky nerieši“. S cílem vylézt jakoukoliv cestou nahoru je ale Anička velká bojovnice, obětuje i nalakované nehty, pomalu se smiřuje s lezeckými mozoly a zásobuje nás informacemi o mastičkách, které na to pomáhají.
Trochu nepravidelnou ale výraznou členkou našeho klubu je Zdeňka, která je naší mentální trenérkou. Ukazuje nám hranice našeho strachu a nezdravé soudnosti. Dělá to různými způsoby a vždycky nás dostane. Například trénuje jistící členy nečekanými pády po hlavě dolů, hrubě popisuje naši do nebe volající zbabělost, když nechceme po vyčerpávajícím zdolání 4+ zkusit hned tu vedle, tu 7- a takto zbytečně stagnovat ve výkonu. Ráda se houpe při jištění, čímž intenzivně duševně trénuje ty, které jistí. Ráda také hlasitě prezentuje své genderové pojetí souboje v lezeckých výkonech mezi muži a ženami. Vrcholu stěny dosahuje nohou, protože viděla muže, kteří to dělali taky nohou a jenom rukou to je trapné.
Další věcí, která nemá na lezecké stěně daleko k trapnosti, je můj strach z výšek. Opakované prosby směrem dolů, ať mě dotyčný fakt jistí, mívají občas ironickou odezvu. Při každém lezení se ptám kolegů, jestli mám tu osmičku dobře. Nosím v lezečkách ponožky. Rvát bosou nohu do takové nepřívětivé boty může jenom sadomasochista. A ten stejný člověk si pak taky do těch lezeček čuchá. Stres z prostoru pode mnou se projevuje mimo jiné vyšší potivostí rukou, takže se maglajzuju až za ušima a taky v těžších úsecích uvolňuju napětí výrazy, které se prý ke slečně nehodí. Začínají volem.
V klubu máme ještě Aleše, který leze neohroženě v kopačkách s uřezanými špunty, Romču, která tak tvrdě konkurovala Otovi, že jí zařídil pobyt v Bruselu a pár příležitostných členů, kteří nám občas zpestří lezecké výpravy. No a co dodat závěrem. Lezení je skvělá věc. A když k tomu natrefíte na fajn parťáky, tak je skvělá na druhou. A když je těch parťáků víc, potřebují více vybavení. No a když to zkrátím.. hodilo by se nám další lano!!! ;)
hezky :-) | 16:59:12 09.04.2013 | prijemne cteni behem nudneho callu :-) | | odpovědět |
:-D | 17:43:06 09.04.2013 | Super cteni, dobrej relax:) Kdyz to tak ctu, sakra ze bych se k nejakemu oddilu taky preci jen pridal? Hmm, berou nejaky prazsky horo-oddily i stary paprdy?:-D
Jo a dalsi bod za uprimnost, vazne potrebujete dalsi lano!;) | Lukas | odpovědět |
hmm | 18:31:47 09.04.2013 | zřejmě slušnej oddíl | alda | odpovědět |
Gde je, kurva, editor? | 19:04:36 09.04.2013 | Svět se zbláznil - tady se to nějaký tetky rozhodly uspamovat k smrti rádobyvtipnejma fýlingama (vedle na EC mi zase Měkota maže komenty).
To tu neni nějakej gatekeeper, kterej by tomuhle řádění zatnul tipec? :-) | Papouš | odpovědět |
  | Re: Gde je, kurva, editor? | 19:20:30 09.04.2013 | +1
Naprosto souhlasim. | ac | odpovědět |
  | Re: Gde je, kurva, editor? | 19:40:51 09.04.2013 | +1 taky souhlas | | odpovědět |
  | Re: Gde je, kurva, editor? | 07:43:57 10.04.2013 | no tady bych použil tvoji klávesu kobercově, tedy nikoli na slova či věty, ale na členovce samotného. | Lukas B. | odpovědět |
!!!!!! | 21:37:42 09.04.2013 | fakt mě pobavilo přečíst Tvé povídání,znám podobné seskupení a živě si představuji !! Fakt výborný !! R | žíža | odpovědět |
:-) | 06:40:25 10.04.2013 | Paráda. Konečně, takové normální čtení. Fakt dobrý :-) | black | odpovědět |
parada | 10:43:19 10.04.2013 | Krasne jsi to sepsala, Market!!! Tento barevny prispevek si lano vskutku zaslouzi!
Zdravi Romca, pilne trenujici na bruselskych stenach | Romca | odpovědět |
|