„Trénink v hale mi nepřináší tolik, jako lezení na skalách“
(interview s Markusem Bockem, www.klettern.de, 2009)
Markus Bock, 30, patří k nejlepším lezcům světa. Je nejaktivnějším prvovýstupcem cest nejvyšších obtížností ve Frankenjuře, jeho Corona z r. 2006 (první opakování Adam Ondra 2009) a The Man that follows Hell z r. 2009 jsou dvě nejtěžší cesty (9a+) v Německu.
Kromě toho má „na svědomí“ dalších šest cest obtížnosti 9a a mnoho cest 8c+, 8c a „lehčích“. Ve Frankenjuře má přelezeny všechny cesty obtížnosti 8b (UIAA 10) a vyšší, včetně slavné Güllichovy Action Directe (9a).
V roce 1996 vyhrál juniorský světový lezecký šampionát v Moskvě (druhý byl tenkrát Tomáš Stejskal ze Slovenska a třetí Patxi Usobiaga).
V současné době vzniká řada prvovýstupů i přelezů cest v obtížnostech 9a+ a 9b. Myslíš si, že sportovní lezení nyní zažívá renesanci?
Myslím, že v uplynulých letech (i po vylezení Action Directe) probíhal rozvoj lezení nepřetržitě. Podle mého názoru je však růst počtu nových cest nejvyšší obtížnosti v poslední době poněkud rychlejší, zvláště v posledních třech letech.
Jaké jsou podle tebe hlavní důvody takového vývoje? Jak se lezení v posledních letech změnilo?
To je zcela jasné: hlavní důvody působí ve Španělsku a jmenují se Sharma a Andrada. Od té doby, co se Chris usadil ve Španělsku a leze společně s Danim, výrazně přibylo cest v obtížnosti 9a, 9a+ a 9b, což zpětně způsobuje, že oba opravdu nelení a i v odpočinkových dnech raději vrtají cesty, než aby se jen tak potloukali po skalách (nelze ale vyloučit, že občas nastanou i dny kdy nelezou ani nevrtají).
Pokud jde o opakování nejtěžších cest, tam je hnací silou Adam Ondra. Doufám, že Adam jednou vezme do ruky vrtačku a vytvoří vlastní cesty. Vlastně to bude muset udělat, aby měl co lézt (první vlaštovka už letí, viz Tanec kuřátek 11 (9a), Moravský kras).
Před lety někteří lezci poukazovali na to, že nejvyšší obtížnost se dosahuje pouze prodlužováním cest, ale že obtížnost jednotlivých kroků se nezvyšuje. Změnilo se na tom něco v poslední době?
Určitě! Například Golpe de Estado nebo Jumbo Love vypadají jako cesty, které jsou nejen dlouhé, ale zároveň obsahují jednotlivé extrémně těžké bouldery (Adam to potvrzuje, viz jeho nedávný rozhovor o přelezu Golpe de Estado, http://www.lezec.cz/clanek.php?key=8523).
Co si myslíš o cestách jako Chilam Balam nebo Akira? Už jsi někdy zkoušel některou z novějších Rouhlingových cest?
Nikdy jsem nelezl ani nezkoušel žádnou Fredovu cestu. Myslím, že je určitě dobrým lezcem. Jeho novější výkony zapadají ovšem „do obrazu“ lépe než ty dřívější. Mohu si jen těžko představit že uprostřed 90tých let mohlo být přelezeno 9b a mám zato, že pravdivost neurčitých tvrzení o přelezu těchto obtížností, včetně Chilam Balam, je dnešními výkony (například Chrisovým přelezem Jumbo Love) velmi omezena. Myslím, že přelezení prvního 9b náleží Chrisovi.
Zatímco mezi muži je na špici patrný jistý posun, u žen jakoby tomu tak od časů Josune Bereziartu nebylo. Čím to je?
Copak jsem žena? (Smích). Ne, vážně. Určitě je zde několik vynikajících lezkyň, ale zdá se, že nad stupeň 8c se moc nevydávají. I když, nezopakovala Angela Eiter jedno 8c+ v Terra Promessa? (Claudio Café, 8c+ mají vylezeno i Maja Vidmar, Natalija Gros, Beth Rodden, Jenny Lavarda, Charlotte Durif viz 8a.nu, Josune Bereziartu dokázala i 9a/a+ Bimbaluna, nebo Logical Progression 9a, nebo Bain de Sang, dříve 9a, nyní 8c+). Je to myslím všechno otázka času a dříve nebo později se určitě dostanou tam, kam se dostala Josune a časem nepochybně i dále.
Myslíš si, že špičkoví lezci trénují stejně tak usilovně a profesionálně, jak je tomu obvyklé v jiných sportech? Nebo je zde přece jen prostor ke zlepšení?
Myslím, že je velký rozdíl mezi závodními lezci (jako je například Patxi Usobiaga nebo Edu Marín,…), kteří jistě mnoho a extrémně tvrdě trénují převážně v halách a těmi, kteří lezou výhradně venku (Chris, Dani, já …) a kteří „položí ruce na plastik“ pouze tehdy, když to jinak nejde, například z důvodu špatného počasí.
Pokud se mne týče, zimní trénink v hale mi tolik nepřináší. Abych byl zcela ve formě, potřebuji těžké cesty a nalezené dny venku na skalách.
Dá se na základě dnešních tréninkových možností a stále se rostoucímu počtu i těch nejmenších začátečníků počítat s tím, že v příštích letech bude přibývat „zázračných dětí“ jako Adam Ondra?
Určitě! Ale tak tomu bylo i dříve. Před 13ti lety jsem přelezl své první 8c, Burn 4U, tehdy mi bylo 17 let. Dnes se v 17ti leze 9a i 9a+. Tehdy jako dnes je to světová špička. A v dalších 10ti letech se poleze 9b a 9b+, tak tomu bylo vždy.
Co soudíš o vývoji, je všechno v pořádku, nebo se dějí také problematické věci? Co ti vadí?
Díky lidem jako je Chris, Dani, Adam, Dave, je zavrženo sekání a cesta naštěstí vede zpátky ze slepé uličky k přirozenosti. Časy, jako byla polovina 90tých let ve Francii se zdají být bohudík pryč.
Dle mého názoru bývá příliš často bráno na lehkou váhu předcvakávání (preclipping) expresek. Pro mě platí: Co si předem nacvaknu, to také slezu. I když je to lehké a je jasné, že to slézt jde. Je třeba být k sobě poctivý. Mnozí tak nečiní, i v úplné špičce. Bohužel.
Jak je to s estetikou cest nejvyšší třídy - nejsou linie jako Realization nebo Es Pontas přitažlivější než kombinace cesty X s cestou Y plus sitstart?
Zcela jasně: Cesty jako Realization, Golpe de Estado, Jumbo Love… jsou určitě ceněny více, než různá spojení, rozšíření, prodloužení někde v nějaké jeskyni. A jistě jsou spíše cílem potenciálních přelezců jako je například Adam Ondra. Ale každý si přece může zvolit to, co mu v daném stupni vyhovuje.
NO že si to cvakne sám a pak si od prvního sleze. N2kdo si první našahluje, nebo nahákuje, pak se spustí a leze pokus s prvním, nebo prvníma procvaknutýma. Což je pak pouhé AF.
Osobne RK chapu tak, ze k prvnimu (nebo libovolnemu n-temu) je to regulerne vylezeno a ciste cvaknuto, pak spusteno na zem nebo do no-handu (coz dava taky teda dost prostoru k fantazirovani, neni no-hand jako no-hand, ze ... nekdo kdysi navrhoval "uznavat" pro RK jen takovy no-hand, na kterem se da bez problemu odvazat z lana), a pak vylezeno ciste.
Vsechny ostatni varianty RK mi pripadaji, ze uz skutecne prilis zavaneji AF nebo TR.
No snad je normalni u RP ze si clovek vyleze k prvnimu jisteni, to cvakne a sleze (nespadne a neni spusten) bud na zem, nebo nekam do "nohand restu" a pak jde znova uz ostrej pokus. Doufam, ze MB to myslel takto.
Az tahle debata mi predstavila styl RK. je to dost o nicem, bud jsem cestu vylez (OS,F,RP, (PP)) a nebo jsem spad = cestu nevylez a muzu ji zkusit znova od zeme. Coz kord plati u sportovnich jednodylek..
thx, uz rozumiem, samozrejme dik aj za rozhovor, dufam ze som tym ze som to nepochopil hned a spytal som sa niekoho neurazil a neznechutil..., vsakze franek...
Z komentářů je zřejmé že je to partička hnidopichů která se soustředí na nepodstatné detaily a uplně jim uniká smysl a nálada,která z článku čiší.Zřejmě si to přečtou a přemíšlí na co by mohli poukázat,co znevěrohodnit aby si dokázali jak jsou chytří.Ted se nejspíš ještě objeví komentáře týkající se pravopisu,p.s. nedejte se otrávit komentáři od úzkoprsých nedůtklivých a zamindrákovaných hnidopichů a klidně pište dál,je supr že někdo píše a většina si to ráda přečte.
Mě komentáře výše jako hnidopišské nepřipadají,
řekl bych, že všichni (pod marosem) Markusovu poznámku o předcvakávání pochopili stejně jako já. No a maros se zeptal, proč ne :)
Spíš mi od tazatele nepřišla úplně promyšlená ta poslední otázka, vždyť Realization je vlastně prodloužení dříve vylezené Biographie a Golpe... je taky nějaké napřímení (asi měl na mysli nelogické nebo vynucené varianty, například i na Rovišti je rozdíl mezi poněkud vynuceným Varlidem a Falešným rájem, přitom obě cesty jsou varianty, obě se ale hojně lezou). Ono je to možná skoro jedno (nakonec to Markus sám říká v poslední větě), každý si nakonec vybere co jeho jest, stačí, když se v těch variantách orientuje (jen sitstarty s lanem mi připadají "přes míru", s výjimkou Lídy :))).
Nemíním řešit název té cesty a s klidem se přikloním k fr. zvykům, jen mě fascinuje jak (Pblo) dokážeš neustále a tvrdošíjně pořád a dokola opravovat ty, kteří to vidí jinak. Klaním se tvojí vytrvalosti. Já už bych to asi hodil za hlavu a jen se u kompu usmál, že to zase mají blbě. :-)) Jinak rozhovor fakt dost dobrý.
"..nejvyšší obtížnost se dosahuje pouze prodlužováním cest, ale že obtížnost jednotlivých kroků se nezvyšuje.." můžete mi to prosím někdo vysvětlit? Vykládal jsem si vždycky obtížnost cesty (UIAA, Fr.) nějak jako obtížnost nejtěžšího kroku v rámci nejlehčího průstupu nějakou linií. Tedy že tam není zahrnuta délka ani např. frekvence nouhendů, přestože tyto parametry bezesporu ovlivní, jak snadno to jde přelézt. Díky za objasnění!
1.klasifikace cesty je veci dohody mezi vice prelezci.Je tak prumerem subjektivniho hodnoceni party denickaru na Lezci.
2.klasifikace nejtezsich cest je tudiz nezrejma, nejtezsi cesty sveta maji malo prelezu, tam se bud vubec nevi, nebo se podivas Adamovy do denicku a prictes jedno pismenko:)
No, metodika klasifikování cest z různých starých českých průvodců (ohodnotit nejtěžší krok a k tomu zohlednit v rozmezí +/- 1 stupeň psychickou náročnost, celkovou namáhavosti atd.), tak to světovou špičku zřejmě nechává chladnou :))
Dělat těžší cesty jde 2 způsoby: jednak zvyšovat vytrvalostní náročnost (prodloužení vytrvalostně náročné cesty často zvýší její obtížnost, i když obtížnost samotného úseku, o který se prodlužuje, se třeba ani někdy nemusí zdát nijak vysoká - takže se klidně může stát, že když prodloužíš 8b+ ještě o pár metrů 7c bez možnosti sklepat, dostaneš se třeba na 8c - a lezci tam třeba doopravdy budou padat jak hrušky);
no a jednak tím, že budeš v cestě dělat těžší kroky. A samozřejmě se dá použít taky kombinace obou hledisek :)
Jestli tomu dobre rozumim, tak obtiznosti je mozne oklasifikovat jednak jednotlivy krok v ceste (vyroky typu "..cesta nebyla zas tak tezka, ale bylo tam par kroku za 6c.."), druhak celou cestu (Cesta dosahuje minimalne takove obtiznosti, jaka je obtiznost nejtezsiho kroku. Pokud je vsak cesta vytrvalostni a dlouha, je jeji obtiznost vyssi nez obtiznost nejtezsiho kroku.)
Zrovna pročítám Dubské skály z roku 1980.
Obtížnost subjektivně vychází z hledisek:
a) nejtěžší úsek;
b) četnost těžkých míst a jejich délka.
Je dovolen posun o jeden stupeň: Krátká cesta s jedním těžkým místem o stupeň níž, protože únava z lezení nepřichází v úvahu. Dlouhou cestu fyzicky o stupeň výš, protože únavou...
Smýšlení lezců se dnes asi moc lišit nebude.
Právě že se to lišit asi může. Vytrvalostní cesty mohou být myslím dneska klasifikované klidně i dva nebo tři stupně výš, než je jejich nejtěžší místo samo o sobě...
Rozumí se samozřejmě klasifikace RP - a to tedy ty staré průvodce v předmluvách většinou moc nezohledňovaly.
Ale je pravda, že zrovna třeba na pískovci takových vytrvalostních věcí zas tak moc není.
V novém průvodci na Labák je ale víc cest s AF klasifikací Xa a RP Xc, nebo třeba taky XI... (Ale je otázka, čím vším to bude :)
Podla mna co myslel markus je to, ze jednotlive sekvencie krokov v tych najtazisch cestach dosiahli svoje takmer maximum (skoky do jednoprdy, obrovske dyna do sklopenych list, superskrabky v stropoch), uz pomaly nie je v ludskych silach spravit extremnejsie kroky. Samozrejme, mozno sa to posunie este o trochu, ale uz ani nahodou nie tak ako povedzme za poslednych 20 rokov. Chrisova posledna cesta 9b tam niekde v pusti napoveda o com to bude. O super dlhych a super tazkych cestach...
Jenže co znamená, že se to už neposune? Že už se nebudou lézt vyšší čísla než 9b? Před 20ti lety se lezly 8c? Za 20let se polezou 10a. Ze ty kroky nebudou tezsi? Budou - lista bude jeste o 2° vic sklonena, skrabka bude o ctvrt milimetru uzsi, dyno o 2 cm delsi. No vizualne to nebude takovej rozdil jako mezi chodakem a dvojkou, to je fakt.