Na mysli jsou stále jeho rozzářené oči, v uších zní jeho veselý smích, do srdcí se však neodbytně vtírá pocit obrovského smutku.

Ten pocit nelze překonat, myšlenky se neúprosně vracejí. Dnes odešla velká lezecká legenda. Legenda, za kterou nestály titulky v novinách o pokořených cestách, ale člověk, jenž byl synonymem přátelství, úcty k rodině a především nehynoucí lásky ke skalám. Čím člověk zachází, tím také schází? Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Ne, přes čtyřicet let byl s osmou v ruce a upoceným čelem tou jistotou na druhém konci lana. Odešel šťastný a smířený, tak, jak si vždy přál. V lezečkách a uprostřed skal. V duších nám zanechal lásku, kterou ani tragická nehoda nebo možná jen ruka osudu, nevymýtí. Nechtěl tryzny a věnce, pohřební sonáty, chtěl by se rozloučit tak, jak žil. S kytarou a pivem v ruce, v kruhu svých milovaných a přátel. Vy, kteří jste ho milovali, přijďte se s ním rozloučit do Sedmihorek ke Koupáku v neděli 29.6. v 10:00.
S kytarou uctíme jeho památku pod skálou, s níž spojoval svůj život a kde chtěl sejít z cesty. Nechť Kapelník a Vy jste svědky odchodu tohoto velkého člověka.


Archívní foto z Vijagra Cupu 2006
archívní foto z Lezce