Na dvě osoby budete potřebovat:
1000 m kompaktní žuly
1 středně velkou svini
3 sady přátel všemožných rozměrů (díky bohu za BD 6)
2 sady vklíněnců hlavně off-sety
1 sadu mikrovklíněnců
2 lana a 1 pomocnej špagát
1 kladku, jumary, kdo má rád, tak swivel, croll a jiné vychytávky
Další cingrlátka jako presa, runnery, zámkovky, žebříčky, háčky v libovolném množství.
Obr. 1: El Cap, Yosemite Valley
foto by © Sumec
Do svině nacpeme dva lehké spacáčky, přidáme pitu, nutelu, tuňáka a sušený maso a zalijeme 25 litry vody (podle teploty stěny). Posypeme energy gely, ionťáky, sušeným ovocem a navrch přidáme 2 čelovky, tejpku a další zbytečnosti dokud není svině řádně těžká a nacpaná. Svini dáme uležet do chládku a mezi tím si připravíme dressing zvaný Freeblast 5.11b. Rozkrájíme ho velmi nalehko, při troše šikovnosti za pár hodin 2 sadami friendů na 10 dýlek.
Obr. 2: Freeblast 5.11b
foto by © Sumec
V úvodu se pošťouráme v žule nejprve prsty, pak žabkou a pěstí až nahmatáme stříšku, kde ladně traverzujeme za pomoci škrabek (kdo nemá škrabku na brambory, leze technicky) vpravo a krájíme to dál fingerlocky a handjamy až dressing odstavíme na plotnu. Plotna jest pochopitelně klíčovou částí a skýtá perfektní lezecké kratochvíle. Ke správnému stání je potřeba tvrdá lezačka. Pak ještě trocha srandy ve spárách a decentně vyklouzaný nález do komínku zvaného Half-Dollar a šup šup na Mamutí terasy. Zde zanecháme hotový dressing a sjedeme po fixech pro svini. Trošku ji prodrbeme na zádech i bříšku a vytáhneme ji na Heart Ledges. Zde promastíme a orestujeme a pokračujeme zvyšováním teploty a nadmořské výšky.
Obr. 3: Pohled pod Heart Ledges
foto by © Sumec
Žula je už léta nakrájena na 35 vydatných kousků, takže nevymýšlíme nic nového a jeden po druhém baštíme s řádně zatejpovanýma rukama, přičemž za nejvhodnější dobou ke konzumaci se považuje září-říjen. Kuchyně v Údolí tou dobou praská ve švech, ale nebojte se, většina jedlíků bude vařit frontu na známý Nosík a tak vám mnoho lidí z talíře ukusovat nebude. Jedním z důvodů je Hollow Flake, vydatná nejištěná širočina plná vitamínů a fakt, že spousta kuchařů se vitamínu OW vyhýbá. Před námi kupříkladu vařila dvojice vyhlášených francouzských kuchtíků a pár ostřílených skotů a obě dvojice měly na OW takovou alergii, že ze 14. dýlky slaninovali dolů a v kuchyni pak zpytovali svědomí, proč že nejeli nejprve do Ádru, kde je možno off-width praktiky a jiné fígle pochytit prý nejlépe na světě.
Obr. 4: Hollow Flake
foto by © Tom Evans
Pokud se vypořádáme s Hollow Flake není radno hned usínat na vavřínech, ale my zde poprvé zhřešíme a s naší sviní se zde vyspíme. Další den pokračujeme uzením v soustavě komínů a spár až pod Ucho (The Ear). Nejedná se sice o ucho babské, ale každému kuchaři tato ingredience zůstane nadlouho v paměti, neboť tímto vskutku mazaným a kluzkým komínem, který se směrem vzhůru zužuje, je potřeba nabrat výšku a poté vytraverzovat do prostoru, přičemž hlavní kuchař si musí při uzení sundat čepici a popustit zástěru, aby se vůbec do komínu vešel a u toho se mu nohy třepotají ve vzduchu a odříkává otčenáš.
Po vyuzení salát důkladně promícháme malými tenkými drátky – tzv. micronuts, které pečlivě strkáme mezi lístky žuly a offsetové vklíněnce cpeme do výtluků po skobách původních autorů receptu. Pokud je technické lezení pro vás premiéra jako v našem případě, lezete 50m této spáry (cca za 8a fr.) jenom hodinku a půl.
Obr. 5: Štand po výlezu z Ucha (the Ear) a další spárové legrácky za 5.13/C2
foto by © Tom Evans
Po čase se ale člověk mění z kuchaře na zámečníka, který hbitě nalezne správný šperháček pasující do trhliny a i ty žebříčky už se tolik nepletou, takže plujete vzhůru opět s příchutí vitamínu OW na impozantní El Cap Spire, což je plotýnka o velikosti 3x3m ze všech stran oddělená od hlavní stěny a vaří se zde na kyslíku o nadmořské výšce Sněžky.
Obr. 6: Komín na El Cap Spire
foto by © Sumec
Zde opět vyndáme veškerou nádivku ze svině, ochutnáme něco tuňáka a veškerý obsah po druhé noci cpeme (tentokrát již snadněji) do těla prasátka. Od tohoto momentu již běžný kuchař nemá moc na výběr a mění se opět v zámečníka a zbývajících 15 kousků zkonzumujeme převážně příborem.
Kdo chce, může se ještě zastavit na Sloping Ledge, jelikož stěna se rozpaluje do takové teploty, že hrozí ufritování. Zde také vyzkoušíme, jaké to je, dámy prominou, zavěsit pod svini pytel - ovšem ne pytel, který obvykle věšíme ve svých projektech, nýbrž pytel sraček. Tento pytel alias kanystr s hovny, které fakticky pocházejí z vnitřku svině, pak táhneme až ke zdárnému konci s sebou a nezaměnitelný odér nám jeho přítomnost bude neustále připomínat.
Obr. 7: Svině – luxusní 2+1 s výhledem (obývák, ložnice a kuchyně + toaleta)
foto by © Sumec
Obr. 8: Sloping Ledge
foto by © Sumec
Následujícího dne již salátek zraje a tak je potřeba ho několika technickými kousky náležitě provětrat. Svini zavěsíme 800m nad zemí do střechy, v níž naštěstí generace kuchařů před námi zanechali dostatek příborů a dostáváme se k orgasmickému smažení svině v Headwallu.
Obr. 9: Pod střechou
foto by © Sumec
Obr. 10: The Roof
foto by © Sumec
Obr. 11: Head Wall
foto by © Sumec
Svině se nám bude v této výšce již maličko mrskat a lana vlají díky zapnutému větráku převážně horizontálním směrem. Nicméně, krájíme to dál až na úzkou Long Ledge, kde podlehneme opět volání divočiny a se sviní se zde naposledy (počtvrté) vyspíme.
Obr. 12: Long Ledge
foto by © Sumec
Další den je již salát takřka připraven a zbývá nám jej okořenit výtažkem z žab. Přidáme přiměřeně pěstí a prstů a lze přidat i pár stěnových pohybů. Jakmile zjistíme, že všech 35 kousků žuly je v salátu a stojíme nohama na poměrně placatém kusu země, z čehož se nám dělá špatně, jsme hotoví a můžeme se do salátku pustit. Pak ještě zbývá uklidit talíře a svini odnést zpět do kuchyně, což ještě taky chvilku zabere. Nudné pochodování proložíme zábavou křováků – bushwacking a hledání mužíků či slaňováním se sviní na zádech. Můžeme ještě zpestřit slaninováním přes uzel a spěcháme do myčky, jelikož smrdíme nejen ostatním ale i sami sobě. Protože jsme vlastně celou tu dobu hodovali, je dobré se oddat očišťujícímu půstu. Pivo a bourbon se po výkonu nedoporučují.
Obr. 13: Pitch no. 34 a El Cap Meadow
foto by © Sumec
Pokud jste dostali na Salathé chuť, určitě skočte do Lídlu pro letenky a vězte, že pokud nejste amatérští kuchaři jako my, zvládnete přípravu salátu mnohem dříve.
Tento salát si připravili Martin Hloušek a Aleš Tichý.
Krásný lez a dobrou chuť přeje Sumec.