Jedná se o populární cestu oklasifikovanou VIb (jizerské klas.), v podoblasti Polední kameny a hlídači.
Lezec, jištěn pouze smyčkami, postupně vynechal všech pět stěnových kruhů a nepoužil ani vklíněnce nebo friendy.
Údolní cesta nevyniká extrémní lezeckou obtížností, ale těžkou ji dělají specifické jizerské podmínky, většinou je totiž vlhká, i když neprší.
Jak tak znám Doudlebaka, tak ten by si klidně sedl. Moralu má stejně jako fyzických sil a techniky. Jen doufám, že ho to nenapadne lézt bez lana...von je toho schopnej :-) Ať to Jiříku stoupá a zůstaneš zdravej ;-) Ondráš
Ono free sólo není moc o číslech. Charakter a délka, či vzdušnost lezení ma daleko větší váhu než samotná obtížnost jednotlivých kroku.
Třeba na téhle cestě je na sólo nejzajímavější asi ten krok kolem posledního kruhu. Nic extra těžkého, vpodstatě pětkový krok, ale našlapnout si jen na tření bez kloudných rukou s necvaklým kruhem u vlastního nosu je poměrně zajímavé. Rozhodně zajímavější než třeba dělat sedmičkové či osmičkové kroky pět šest metru nad zemí.
Zdravím a blahopřeju k vybroušenému stylu. JEn by mě zajímalo jak tohle označit. Znám hammerless ale tohle by chtělo novou definici stylu. Co třeba "bezkovu" neboli "metal free". Zkratka stylu MF. Tak co admini přidáte nám tuhle možnost na Lezce? Když už nejde zadat to OS solo... :)
Zajímalo by mě, kdo a kdy do cesty zajištěné skobami přidal 5 kruhů? Najde se jeste nejaky pametnik, ktery to lezl bez nich, pouze po skobach a klinech?
Cestu jsem lezl dávno a cvakal všechno co se naskytlo. Přesto si pamatuju, že jsem u dvou kruhů z pěti přemýšlel o tom proč tam vůbec jsou. Myslím, že bych to vylezl pouze se smyčkami a vklíněnci. Znalost této konkrétní cesty není pro zakládání stěžejní. Je tam poměrně hodně míst kam jde něco založit. Jsem spíš lezecký looser než nějaký bourák. Od doby co vynalezli friend a abalak lze tuto konkrétní cestu vylézt bez použití fixního jištění (kruhů nebo skob). Jenže v dobách kdy to autoři vylezli se skobama a i v dobách kdy to někdo (asi o generaci později) přejistil do současné podoby žádná taková udělátka nebyla. Smyčky se dělily na tenké a tlusté... Tehdejší borci neměli asi ani kevlar, dyneemu nebo krásné certifikované plocháče. Lézt to i dnes pouze se smyčkami (pokud pominu UFO) je ale jistě podstatně těžší než používat aktivní vklíněnce. Založit dobrou smyčku většinou zabere podstatně víc času než založit friend. Chce to prostě mít větší převahu... Proto klobouk dolů.
Smeknout je třeba zejména před Wolfgangem Ginzelem, který cestu udělal v sychravém říjnu roku 1959 v pohorkách a jistil se velmi pochybně pomocí bukových klínů a skob, které podle svého vyjádření našel někde ve chlívě. Navíc Ginzel a spol. vyznávali poměrně tvrdou etiku lezení, která nedovolovala jakkoli vrtat do skály, takže ho asi přejištění 5ti kruhy muselo trochu nadzvednout.
víte někdo jak se dobývaly takové cesty aj. klasiky třeba v alpách s pomocí dřevěných klínů? a co adr?myslím, že někteří jich tam mohli rvát mraky a v klínech to celé odseděli, takže cestou nejmenšího odporu tak šlo prolézt defakto cokoliv...?
No řek bych že významní Rakouští a Jihotyrolští prvovýstupci vyznávali poměrně sportovní styl. Samosebou byly větší možnosti hákování, protože se lezly přirozený poruchy, zatímco dneska se ve skalních velehorách spíš vrtá do ploten.
dřív to v Alpách rozhodně nebylo tak žhavé s etikou lezení, čistotou stylu. Hákovalo se skoro ve všem. Musí se dodat, že s tím vybavením se není čemu divit.
Je tam všechno moc pěkně vysvětlený, odvysílal bych to v televizi. Je to čistý výstup jako má přátelství na laně být. Nejde-li o světové rekordy a nejtěžší cesty světa, pak jde o život. Tradiční lezení se s novou generací připosranců odkojených plastem trochu vytrácí z výsluní. TZ