Morálovky, 'podlahy' a pivo za 60 centů v České republice
Tak teď to bude vysokohorské. Den před našim odjezdem je minus jedna a kvílí vítr.
Starostová
Tomáš právě vyvedl (poté, co jsme se probojovali k patě věže po kolena hlubokou vrstvou sněhu) sebevražednou 60ti metrovou délku ledovatou, mokrou, mechovatou širočinou a komínem s nulovým jištěním.
Jeho partner, který se ke všemu zmatku také jmenuje Tomáš a mluví trochu anglicky, si obléká mikinu a dva svetry. Poté, co jsme se přebrodili sněhem pod širočinu, okamžitě mu dávám přezdívku “Chladný Tomáš”. Třese se zimou a mumlá si něco česky; nezní nijak vyděšeně. Ne už tak BAG.
“Pořád do toho chceš jít?” ptá se, když posloucháme vrčení a remcání z hloubi komína. “Já to dám, když chcete, ale tohle je směšné. Chci říct, mám na sobě VŠECHNY svoje věci.”
BAG má pravdu, ale já fakt chci tuhle věž; je to třídélková, 90 metrů vysoká věž jménem Starostová, dokonale kolmá, strmá jehla s dvacetimetrovým bouldrem posazeným na vrcholu, který tvoří “hlavu“ Starostové. Hlava je dokonale kulatá a hladká, s výjimkou místa, kde je rozseknutá převislou ruční spárou. Je to jedna z nejpyšnějších věží Adršpachu. Vylezli jsme 29 věží během devíti dnů a tohle je asi náš poslední den lezení než odjedeme. MUSÍME tu věž dát.
Tomáš seshora utahuje lano a já začínám pádlovat a plazit se do ledově vlhkých hloubek širočiny.
“Říkal jsem si, že bych tady nechtěl spadnout” povídá Tomáš, když to valí trhlinou úzkého komínu, moje ruce, kolena a zadek jsou skrz naskrz promočené a moje nohy se smekávají na mechovatém svinstvu, které pokrývá zdi. “Říkal jsem si, že by to bylo docela blbý.”
Když jistím BAG, Chladný Tomáš, který si pořád něco mumlá, reorganizuje svoji cestu další širočinou, která vede na velkou polici pod “hlavou” věže a která je naštěstí snadnější a suchá, i když kompletně nejistitelná.
“Nemyslím, že by tohle bylo při lezení dobré” říká další Tomáš a ukazuje mně prsteníček na levé ruce, který zbělal a je bez krve. “Nemám rád, když mi tohle prst dělá.”
“Ou! Cítíš ten prst ještě?” ptám se.
“NE” říká Tomáš nevýrazně a bouchá svým levým prsteníčkem o skálu jako když žvýkač tabáku natlouká pikslu s tabákem. “U mě je to ale normální.”
Dickey, BAG a já jsme nad PIVOS diskutovali tuhle neuvěřitelnou netečnost Čechů vůči strádání a bolesti. Dělaj to, jak to jde a jen výjimečně si stěžují. Pokud je komín mokrý, nejištěný a extrémně těžký, pak to tak prostě je a nic se s tím nedá dělat. Když vám zmrtví díky špatnému oběhu prsty, pak to tak prostě je a nic se s tím nedá dělat.
Začíná sněžit. Chladný Tomáš, nejištěný, popochází v malých kruzích na polici pod vrcholovým boulderem. Tomáš neustále klepe se svým mrtvým prstem.
Sprintuji nahoru spárou k vrcholu (cvakám FIXNÍ uzel, který je v cestě – oúúúú, ten drží!) a tahám celou bandu nahoru, ohromný bolák roní krev z mé zmrzlé ruky. Chladný Tomáš nachází půlku plastikové tašky v krabici s vrcholovou knížkou a zkouší si ji obléct jako čepici, poté jako rukavici. Trávíme na vrcholu 60 sekund a pak slaňujeme do vichřice.
Slaňuji jako první. Při druhém slaňování se zhoupnu kolem Tomášova smrtícího komínu na druhou stranu věže a cvakám poslední slaňák 30 metrů nad zemí. Chladný Tomáš mě následuje a nese druhé lano k poslednímu slanění. Snažím se ho varovat, ale slaňuje přímo do komína. Vidím ho 9 metrů ode mě skrz úzkou boční štěrbinu, ale není možné, aby ke mně slanil. Je v prdeli.
Váže na laně uzel a snaží se vylézt zpátky komínem, ale uklouzne a padá tři metry do svého slaňovadla. Druhé lano na slanění, které má jen tak přehozené přes rameno jako ručník, skoro padá do propasti.
Bez další pauzy se Chladný Tomáš odcvakává ze slaňovadla a začíná lézt sólo horizontálně ke mně skrz úzkou boční štěrbinu. Navíc neleze sólo á la Peter Croft. Neustále klouže, padá a sesouvá se s 30 metry vzduchu pod sebou. Jsem si jistý, že tohohle týpka uvidíme umřít, právě tady, právě teď. Lano okolo jeho krku se zaklínilo do štěrbiny a skoro ho stáhlo zpátky. Je skoro tři metry ode mě, v klíčové škvíře.
“Já to lano neudržím” říká Chladný Tomáš, první anglická slova, která mi řekl.
Přitom si sundává lano a pokouší se mi ho hodit.
“Ne, ne, čekej!” řvu a zapomínám zas, že NO znamená v češtině “ano”.
“Já už nemám….sílu” říká a chabě mrští lanem. To padá do komína, kousek ode mne.
Lano padá, padá…
Chladný Tomáš lano zachytává nohou – přísahám, že nekecám – a pak se rozkmitává dolů k lanu. NAKOPÁVÁ lano poslední tři metry ke mně. Vrhám se dopředu a lano chytám.
Chladný Tomáš to s vypětím posledních magických sil šrotuje ke mně, nakláním se a cvakám ho ke kruhu. Něco mumlá v češtině a já nejsem sto říct, jestli mluví k sobě nebo ke mně. Týpek je zmrzlý a zničený na padrť.
Do 30 minut jsme všichni na zemi a valíme svoje zadky do jediného jakž takž bezpečného místa, které v Adršpachu známe: do hospody.
Jonathan Thesenga, BAG a Joh Dickey plánují v současnosti průstup cesty Supercrack v oblasti Indian Creek za použití české uzlové techniky jištění a bez použití magnézia.
Jonathan Thesenga, Rock and Ice 144/05, www.rockandice.com
uz to slysim, vlastne ctu. Ja vim, je to tri mesice, co jsem sem dal predposledni cast prekladu. Moc prace, pak hnusna chripkobronchitida, pak zase moc prace a zapomneni, pak Vanoce atd...... Takze se vsem omlouvam za tohle desive zdrzeni.
Na zaver bych chtel podekovat redakci casopisu Rock and Ice za povoleni preklad (jiste ne nijak zvlast dokonaly) uverejnit. Vsem dik za pripominky k prekladu, zvlaste pak k prekladu slangovych vyrazu. A na zaver: At zije Adr!
PS: Letos se chystam taky prelezt Supercrack v Utahu, ale priznam se, na sedaku budu mit povesenou celou moji baterii frendu a hexu...:-) Mimochodem, uz jsem o clanku mluvil s nekolika US lezci, vzbudil docela pozornost. Adr sice vetsinou umistujou nekam do Ruska, ale kdyz bude takovych clanku vic, snad ho posunou trosku na Zapad..:-)
V Adru jsme lezli např. s amíkem z Utahu J.Garetem už začátkem 80.let,ale fakt a zásadně jenom v létě,mimochodem s.c. na Starostovou je zajímavá,ale dost vlhká často i v létě.
Bohuzel, original na netu k dispozici neni. Cislo casopisu Rock and Ice si jde objednat na jejich strankach nebo jde zkusit to sehnat na ebay.com slevnene. Nic jineho me nenapada. Mozna bych to mohl naskenovat a udelat PDFko, ale pri mem vytizeni to hned tak nebude...:-)
jo jasne, chapu. Ja jen, ze jsem ted byla lizt s jednim Americanem a rada bych mu ukazala, odkud vlastne jsem. Hehe. Tak kdyby to nekdy bylo: jonovav@seznam.cz diky
Lezení na písku za mokra je v pohodě. Kdo zná Ádr, tak ví, že to nevadí. V labáku taky fajn. A ostatně sem tam ulomená vlhká lišta je důkazem toho, že do cesty nepatří a ostatní už ji nebudou nebezpečně brát a stoupat na ni.
Cau, myslim, ze tyhle prispevky jsou jen dukazem toho, jaky jsou Cesi ignoranti. Je to klasicka vlastnost Cechu. Kdyz je neco zakazany, tak asi proto, aby se to porusovalo. Absolutni neucta k zakonum(at uz k jakymkoli). 50 ve vesnici jezdi jenom stary dedci a zensky, nebo poserove. Na pisku pouze, kdyz je suchy, po desti min. 24 hod? Jenom dedci a poserove (potazmo zensky).Mozna je to pozustatek z dob bolseviku, kdy zakony opravdu staly za hovno a lidi je porusovali, aby mohli normalne zit, ale dnes uz tu bolsevik nastesti neni.Ale dela se to stejne. Ach jo! To je tak smutny........mejte se...
No, tak, jako podobne vsude jinde ve svete, porusuji zakony jen nekteri Cesi, nekteri Nemci, nekteri Amici atd. atd. To za prve. Za druhe - v clanku, ktery je prekladem z US casopisu, je popsano porusovani pravidel nejen ze strany onech "hroznych" Cechu, ale i tech bajecnych, cestnych Americanu. Kdyz uz se bavis na tehle urovni, nejdriv si to cele radne preber, nez zacnes zase neco kvakotat a hloupe generalizovat.
Ja mam za to, ze kdyz prijedu do nejake zeme, tak se obeznamim, co se tam smi a nesmi. To je, rekl bych, automatika. U Americanu je problem ten, ze ziji v predstave, ze mimo svoji zem, kde je jejich zivot oklesteny radou absurdnich zakonu, mohou temer vse. Vim, o cem mluvim, v USA ziju. Na druhou stranu, tady se take neustale resi problemy maglajzu, nytovani atd. Amici ale maji daleko vetsi problemy, nez my. Vlada USA nejenze zacala potichoucku rozprodavat uzemi narodnich lesu a casti narodnich parku, ale podporuje i privatizaci pozemku na kterych lezi skalni oblasti, ktere slouzi k rekreaci verejnosti (nejen lezecke, ale i turisticke). Pak prijedes zalezt, uvidis ceduli Zakaz vstupu, soukromy pozemek a ses v riti. Napr. 98 % Texasu je v soukromych rukou. A to nemluvim o agresivite tezarskych spolecnosti, stavbarskych spolecnosti vcetne vystavby silnic a dalnic atd. Vsude je to proste vicemene stejny.
Jeje , v Americe resej maglajz? Sim, sim dej mi odkaz jestli to teda resej nekde na webu. Me tyhle uchylarny bytostne zajimaj:). Jinak s tema soukromejma pozemkama...docela smutny, na druhou stranu... no neni vsechno v Cechach zas tak spatny. Spis se tu jen vic pivne brbla.
Oni neresej jestli se to muze nebo nemuze, vylozene zakazany to neni, tusim, nikde. Spis resej tu estetickou stranku veci, napr. v Utahu bys mel teoreticky pouzivat hnedej maglajz, aby to neslo videt. Pak dojedes do Moabu pod Wall Street a je to samej bilej flek. No, a problem nytovani se resi zhruba stejnou merou, jako u nas. Zvlaste v tradicnich oblastech, tady na Vychode napr. v Severni Karoline nytovani nemaj moc radi. Nejaky debaty se objevi obcas treba na www.rockclimbing.com a v odkazech tam uvedenych. Musis se tim prokousat, ja uz tydle debaty nesleduju ani tady, ani u nas doma, ztrata casu....
Dikas. Asi me bavi cist ptakoviny, uz jen proto ze to vypotili lidi co lezou... Jinak mi to nijak netrapi (ovsem pokud nepotkam ochranare co ma 150 kilo a naladu i IQ hladovyho King-Konga)
Neúcta k vrchnosti sahá v naší zemi mnohem dále do minulosti. Před bolševikem byl protektorát, před tím mocnářství starýho Procházky, Mařka Terezka, jezoviti... a českej člověk vždycky koukal, jak jakékoli nařízení odrbat. To nevymizí v jedné generaci! Bohužel i současné zákony a omezení jsou více souborem idiotskejch buzerací, než informacemi a službou veřejnosti. To je ovšem na jinou diskusi, jinde.
Domnívám se ale, že ve stínu povrchovejch dolů, tepelnejch elektráren a širokejch dálnic je jakákoli diskuse o lezení po dešti nebo hrstce maglajzu směšná. Připomínám, že já a moji současníci jsme lezli i v hraničním pásmu, kde se střílelo vostrejma, a brali jsme to jako zvlášť hodnotné vylepšení sportovní hodnoty výkonu... Šťastnou budoucnost všem přeje V. Š.
Ja jsem jedno vydani toho cisla poslal nekdy na podzim Mocanovi. Pokud si to chcete precist v originale tak si to od neho vypujcte. Kazdopadne ten clanek vyzni lepe a pravdiveji nez preklad na Lezci.
Honza z Oregonu