Krutý toť úděl pořadatelův. V sedm ráno je buzen prvními, venku stojícími a kosu klepajícími závodníky. Je vyhnán, sotva mžourající, do závodní cesty, do stropu ještě přidělat pár topů a olepit je a pak hurá k mikrofonu a lanům a celý den se snažit plánovat, řešit problémy, organizovat, jistit, přít se s nespokojenými prarodiči o tom jestli Venoušek dal 14+ nebo 15- (nechť mi Vendové, jejich dědové a babičky odpustí). Kolem oběda musí, už unavený pořadatel vyhnat spáče z šatny, aby tam mohl udělat izolaci. Sehnat ještě dvakrát tolik jističů a pomocníků, než bylo třeba doposud a rozjet finále. Ke konci si, už sotva se belhající organizátor, ještě zničí hlasivky při vyhlášení výsledků a po rozloučení se všemi Pustiměřáky, Trutnováky, Pražáky, Liberečáky a spoustou dalších už se sotva plazí po parketách tělocvičny, což mu ale samozřejmě nebrání v tom, aby je ještě poklidil, zametl a bezvadně vytřel.
Vypadá to skoro jako běžný den manažerův (až na to leštění podlahy), leč pro nás prosťáčky, manažerské řemeslo neovládající je to výkon hodný zaznamenání. A tak jej zaznamenávám.
Závěrečné kolo Tendon cupu v Jičíně vložené do první prosincové neděle tedy proběhlo podobně, jako většina závodů. Přes den se všechna dítka potila v našich cestách a my na druhých koncích lan, dělících je od žíněnek, taky. Spoustu umístění vypálili Trutnovské a Jičínské lezecké monopoly, ale ani ostatní děcka se nedaly zahanbit. Prosazuje se spousta nových jmen, pod nimiž se ale skrývají klučinové a holčiny s vočima navrch hlavy, když daj topku. A neměli by je tam, nebýt série “béčkových“ závodů, kterou nám závidí půl evropy. Tak si jí važme a ji si hýčkejme. Stejně tak, jako naše sponzory, bez nichž by jsme my, pořadatelé, zůstali neunavení a rodiče závodících děcek by měli o starost a výdaje méně, neboť by nebylo na jaké závody jet. Naštěstí je v hloubi duše každého pořadatele pevně zakořeněn onen názor. Ona myšlenka, že „tu měsíční přípravu a ten celodenní maraton přece nedělám kvůli sponzorům ani rodičům, ale kvůli vysmátejm dětskejm očím když sjedou z cesty na zem, nebo když zase konečně potkaj svý kámoše z druhýho konce republiky, nebo když…..“ a za to ta námaha stojí. Všichni závodníci lezli skvěle, dřeli, funěli, křičeli, brečeli, smáli se… Jejich rodičové nechť jsou na ně hrdi. Vřelý dík Tendonu a Hudymu za cenovou podporu, Prachovským skalám za to, že jsou, spoustě lidičkám za pomoc a v neposlední řadě taky rodičům, že nám naše závodníky vůbec přivezli.
Těšíme se na vás příště
Pavel Slouka
Původní zpráva:
Výsledky finálového závodu lezení dětí a mládeže české části Tendon Cupu v Jičíně z 3. prosince 2006.
Výsledky -
Chlapci
Výsledky -
Dívky
Ranking -
Chlapci
Ranking -
Dívky