Masív Affensteinů tvoří ve své západní části obrovský amfiteátr, po jehož obvodu je několik lezecky zajímavých věží, ale hlavně se v jeho středu vypíná na obrovském skalním podiu vysoko nad údolím věž - dvojče s dvěma samostatnými vrcholy. Amfiteátr, jemuž věže vévodí, nese název Grosser Dom a vrcholy samé se zovou Domwächter a Rohnspitze.

Rohnspitze

Podium je přístupné jen jednou pěšinou a je jakýmsi poloostrovem. Lze se po něm pohodlně procházet romantickým prostředím a až na krátký úsek je možné obejít i celou dvojvěž. Do všech stran je nádherný panoramatický výhled na okolní stěny přerušený jen asi z jedné čtvrtiny průhledem do kraje, kde se zrak zastaví až na obrysech Schrammsteinů. Za příznivého počasí tu na sebe lezci nechávají působit zdejší kouzlo i ve chvílích pozdních večerů a brzkých rán při noclehu pod širým nebem. A protože prožitek z výhledu se násobí výškou  a my z Lezce výšek umíme dosahovat, vydejme se rovnou na cestu.

Východiskem bude neplacené parkoviště u Nasser Grund ( česky nasranej grund ). Nachází se ještě v té části Kirnitztalu, kde vedou tramvajové koleje, přibližně dva kilometry před jejich koncem. Pozná se podle pravotočivé zatáčky, z které na něj vedou dva vjezdy. Není u něj žádný dům, vejde se na něj dobře šedesát aut a je tam pěkná plážička u Křinice. Z parkoviště přes most po silničce a tam, kde začne silnička stoupat, pěšinou šikmo vlevo. Později z velkého rozcestí do Grosser Dom. Cesta tak na 30 minut. Údolí je dnes bohužel pokryto vyšším porostem a tím ubírá na kráse věžím, čnícím kdesi nahoře. Pod nimi zleva pěšinkou až pod masiv, kde je obrovský a použitelný bivak, a doprava prudce vzhůru do sedýlka. Mimochodem nedaleko odtud, ovšem o patro výše, se nachází v seriálu již zmiňované věže Domnadel a Däumling.

Cest, a krásných, tu vede spousta. Nejde ale zrovna o lehké věže. Posuďte sami:
(obtížnosti u cest jsou již podle nového vydání průvodce )

ROHNSPITZE

Reitzweg VIIc, bez post. VIIIb - Cesta, která mne vždy napadne jako první, když přijde řeč na Rohnspitze. Vylezena již v roce 1922. Padne první do oka při příchodu. Z pilířku u jv. hrany stavěním ke kruhu a šikmým koutem kolem 2.kr. a smyček ( samozřejmě vlastních )  až na konec. Tam nejdřív doleva a hned doprava do komína, co vypadá strašně, ale je krátký a je v něm skryt velký odšlap. Bez stavění se to vylézt dá. Jde o drsné VIIIb a o perné chvilky, spadnout nedoporučuji, spíše při hraně. Cesta patří do zlatého fondu.

Dolch VIIIb - Druhá cesta, která mne napadne a dosud pouze láká. Superklasika z roku 1947. V severní stěně sokolíkem ke kr. a řadou děr traverz doleva do spáry  a na vrchol. Nebo varianta Nordwand VIIIc, bez post. IXa, RP IXb od 1.kr. 10 m vzhůru a doleva na hranu ke kruhu, stavěním a spárou doleva na vrchol. Anebo také Arnoldův podpis. Ten se s tím vůbec nemazlil, nikam neuhýbal, s dalším kruhem se nezdržoval a lezl rovnou za nosem až na vrchol. Uber die Dolchspitze VIIIc, RP IXa. Všechny způsoby jsou označeny vykřičníkem. Vykřičník, je o tom, že jestli se bojíte i v cestách bez nich, tak tady se budete bát tuplem. A právě proto je třeba do toho jít.

Direkte Nordwestkante IXc, RP Xa - od nástupu Dolchu doprava na hranu a po ní přes dva kruhy do Nordwestkante za IXb se 3 kruhy na oblé hraně s miskami. Řekl bych laciná desítka, protože alespoň mně kladla mnohem menší odpor než technicky propracovaná horní část již za "pouhých" IXb. Doporučuji. Hodí se i nějaké smyčky.

Direkte Südostecke IXb, RP IXc - Ze stejného bloku jako Reitzweg, ale po hraně vlevo přes 2 kruhy do převislého koutku s ruční spárou při hraně ke 3.kr. a na vrchol. Dole to jde výborně, zato v převislé spáře už "jen" za VIIIc je obzvlášť peprný dolez ke 3. kruhu. Nicméně celá cesta má krásnou linii.

Kreuzweg IXa - vypadá velmi pěkně a křižuje Reitzweg. Nastupuje vlevo spárou ke kruhu, dále ke 2.kr. Reitzweg, pak společně 4m a doprava přes 2 kr. na vrchol.

DOMWACHTER

Westwand VIIIa - pěkný a nejrozumnější způsob, jak se dostat na vrchol. V západní stěně při levé hraně a doprava zářezem až do jeho nejvyššího místa a lehce vlevo ke kruhu, zleva a zprava ke druhému a nahoru. U obou kruhů lze i postavit. Žádné zákeřnosti.

Säbel a Säbel direkt, obě VIIIa, RP VIIIb - poměrně často lezené, ale nic bližšího o nich nevím. Nástup u pravé hrany západní stěny. Na hraně jsou celkem 3 kruhy, direkt vede od 1. rovnou ke druhému, nedirekt obloukem vlevo. Z cesty nikam neodbočovat, to už jsou jiné směry.

Schwertwal IXb, RP IXc - neznám, vypadá dobře odjištěná. Vpravo od předchozí cesty stěnou přes 5 kruhů.

Degen IXb, RP IXc - super linie po hraně od nástupu Westwand přes 6 kruhů. Nesnadné lezení, občas za prstové dírky. Pevnější nervy si žádá zvláště dolez ke druhému kr. ( myslím ). Obtížnost roste s výškou a od pátého kruhu s rukou ve spárce a nohama kdesi pod sebou nezbývá než hrubě předpažit, šlapat vodu a pleskat rukama výše do oblých boulí. Závěrečné bříško kolem 6 kr. je také pěkně vypečené.

Dnešní nabídka cest věru není zrovna rekreační a tak ještě přidám jeden tip. Alter Weg na Domwächter za III z roku 1890 až 1895 a cesta téhož názvu na Rohnspitze za IV z roku 1898. Obě vedou komínem mezi věžemi a pak žlaby na vrcholy. Na dobytí vršků s velkým D jsou asi nejvhodnější. Když se tak dívám na ty letopočty, napadá mě, že Alter Weg na Rohnspitze bude asi řádně nepříjemná, když je mezi nimi rozdíl několika let. Prvolezci měli z jednoho vrcholu druhý téměř na dosah a přeci si na něj netroufli hned.

A ještě na uklidněnou je tu malé batolátko jménem Küster. Je to takový malý prďola pod nástupem Reitzwegu, sedět se na něm dá jen jako na koni, ale má svou knížku i slaňák standardní velikosti. Náhorní hranka Domweg je cirka 7 metrová šestka.

Pár slov k fotkám. Z dvojvěže žádnou pěknou nemám, a na té jedné je pohled z údolí do západní stěny Rohnspitze. Domwächter je zcela skryt za ní. Věž napravo u masívu se jmenuje Dompfeiler.


Papstein


Miloš Jehlička v Direkter Strubichweg za VIIc

V 18. díle seriálu ( plus mínus jeden ) je psáno o Papsteinu. Aby nebyl tento díl tak chudý na obrázky, využiji jej k ilustraci právě Papsteinu.  Na první fotce je samotný kopec Papstein s výraznou  věží Grosse Hunskirche. Nalevo od ní je vidět další kopec ( Kleinhennersdorfer Stein s jednou lezenou věží ) a za ním napravo v dáli stěny Schrammsteinů. Znalci objeví nad doleva ubíhajícím úbočím posledně zmiňovaného kopce vrchol Falkensteinu. Na další fotce leze Miloš Jehlička Direkter Strubichweg za VIIc na Gr. Hunskirche. A na poslední je Feiner Riss VIIIc, RP IXb na Agetrennte Wand v sousední oblasti Gohrisch.


Feiner Riss VIIIc, RP IXb na Agetrennte Wand

Tschüs