V úterý se sejdeme všichni v půl jedenácté na letišti. Turci nám odpustí lehkou nadváhu zavazadel a přesně ve dvanáct odlétáme z Prahy.
O necelé tři hodinky později přistáváme v Istanbulu a vyrážíme na krátkou procházku městem. Navštívíme Grand Bazar a dvě nejznámější mešity ve městě a krátce po osmé už zase zevlujeme na letišti a do odletu nám zbývají ještě čtyři hodiny. Navečeříme se, na zkrácení čekání si koupíme dvě láhve vína a krátce po jedné zas letíme.
Do Cape Town doletíme ve dvě, kde už na nás čeká Martin Spilka (jako jediný letěl jiným spojem s Emirates) a jdeme vyzvednout auto. Jsme trochu rozčarovaní z ceny auta, když zjistíme, že záloha, kterou jsme zaplatili už před třemi měsíci, není záloha za auto, ale poplatek za zprostředkování služby od firmy levnaautopujcovna.cz. Zaplatíme 5 600 R (jeden rand je asi 2 Kč) a k tomu 4 800 R jako zálohu za jedno auto pro tři a vyrážíme směrem k oblasti.
Cesta je ze začátku plná všudypřítomných černochů, kteří volně přecházejí dálnice, nabízejí u semaforů banány a další drobné zboží. Podél silnice je hodně odpadků, na okraji města slumy a všude se vznáší divná mlha a smrad. Jak se ale vzdalujeme od Cape Town a míříme směrem na sever po silnici N7, tak se obloha i vzduch vyjasňuje a za chvilku už nás obklopuje krásná krajina. Protože je tady teď zima, tak se brzy stmívá a tak už v šest hodin je tma jak v pytli. Do kempu dorazíme po osmé hodině, vyzvedneme si klíče od baráčku a před desátou máme vybaleno a dáváme si první pivo na uvítanou. Jsme všichni strašně unavení z cesty, která dohromady trvala 34 hodin, a tak zaleháme do spacáků a jdeme spát.
Ráno nás budí sluníčko a v devět hodin se vysoukáme ze spacáků. Včera jsme si cestou nakoupili v místním obchodě, takže snídáme místní ovesné vločky s ovocem a pomalu se balíme do skal. Cestou se ale ještě musíme zastavit v kempu zaplatit poplatek za lezení (750 R/měsíc), protože se všechno lezení nachází v národních parcích. Ve dvanáct dorazíme do oblasti Close Plateau , kde se rozlézáme. Zjišťujeme, že místní písek je hodně hrubozrnný a za takového tepla nám bude brát hodně kůže. Proto se přesouváme o kousek výš do stinného Arch Valley , kde se potkáváme se Slováky (vedlejší chatku obsadilo pět Slováků ve složení Tomaso Greksák, Humpi, Renča, Braňo a Katka), kteří nám pomáhají se zorientovat a rozlézají se s námi. Do baráčku se vracíme spokojení. Rocklands nabízí krásné silové lezení, které mi trochu připomíná švýcarské Chironico a baví nás svým materiálem i obtížností.
Druhý den se jdeme podívat do oblasti 8 days rain , do které navzdory názvu celý den strašně smaží sluníčko. Lezení je oproti prvnímu dnu trochu líné a po tom, co odpoledne usneme na slunci, to docela brzy zabalíme. Navíc chceme stihnout obchod, který má jenom do sedmi a který je pro nás vzhledem ke ztenčujícím se zásobám dost klíčový. Do obchodu se musí jezdit až do městečka Clamwilliam , které je od našeho ubytování vzdálené 30 km, ale Domča na to celou cestu dost šlape, takže nám cesta trvá necelou půlhodinku. Na místě máme radost, když zjistíme, že je to Interspar, protože už jsme se trochu báli, že tady normální zápaďáckej obchod nepotkáme. V obchodě najdeme asi všechno, co je možné koupit u nás, akorát za trochu rozdílné ceny. Nejpříjemněji nás překvapí nízká cena masa (270R za 1,5 kg svíčkové) a ovoce (banány, avokáda, pomeranče), naopak některé suroviny jako máslo nebo oříšky jsou dražší než u nás. Nakupujeme až do zavíračky a domu už tedy jedeme dost hladoví. Ihned po příjezdu tedy Radek rozdělává gril a připravuje maso a načínáme víno a večeři startujeme dortem, který si Kuba koupil, protože má narozeniny. Po dortu následují další skleničky vína, přicházejí Slováci a přidávají se k nám se svým steakem na grilování, takže večeříme a večírkujeme společně. Večer příjemně utíká a do postele se tak dostaneme až po jedné hodině.
Ráno jsme s Domčou odhodlané jít běhat, akorát máme po včerejšku pomalejší rozjezd. U vedlejšího domečku nabíráme ještě Tomasa, Renču a Braňa a vyrážíme. Všichni se ujišťujeme, že poběžíme pomalinku, ale nakonec se tempo stupňuje s každým kilometrem, takže nakonec je z toho pěkný čas (7 km za 38 minut) a na snídani se odměňujeme volským okem s avokádem. Dál následuje rest day, jak má být. Zapisujeme si přelezy, hrajeme společenské hry, píšeme deníčky, posloucháme hudbu a čteme. Do pohybu se dáme až kolem čtvrté, kdy jedeme do kempu na internet. 1OO Mb tu stojí 20R, takže se můžete těšit brzy na další info ;-)
čáu, letenku jsme kupovali na konci ledna a vyšla nás 17 200,-. Jinak díky za pochvalu i kritiku. Obávám se ale, že svou obsahovou a stylistickou plytkost do konce zájezdu nezlepším, takže klidně doporučuju se dalším článkům s názvem Take Africa! vyhýbat :-) A pokud články komentujete, podepisujte se prosím, budí to lepší dojem, že se za svůj názor nestydíte ;-)
Koho tohle může zajímat kromě autorů? Lezení po šutrech kdesi v Africe s obligátním popisem večírků,cen a výběru potravin,cen aut v půjčovnách.Lezec teda upadnul takovým způsobem, že to tady fakt nemá cenu ani otvírat.
no je to jako ty Klausovo zápisky z cest. Jako deníček na facebook bych to bral, ale tady to vyčnívá svoji naivitou, "článek" zcela bez invence. prostě jen deníček, abych potom doma uměl srovnat fotky a přiřadit k nim popisky
Hele, já to přečetl a říkal jsem si to samé. Ale že bych měl potřebu to takto komentovat? Čemu to vadí? Existují lidé, které to pobaví, moc moc lidí zná autorku osobně, takže jí i zajímavé zážitky přejí, ale, a to je to nejhlavnější, tě nikdo nenutí to číst. Takže, admini prominou, jdi do prdele s podobnými kecy.
Admini prominou, ale jdi do pr.... s těmi kecy. Čemu to vadí? Prostě je to názor (s kterým se mimo jiné ztotožňuješ) a do diskuze patří názory. Autorku osobně neznám, to však neznamená, že obsahovou a stylistickou plytkost nemohu komentovat
Jelikož jste si to přečetli, tak jste sami odpověděli na otázku, koho to může zajímat :-) A nebo snad za váma stál Boris s brokovnicí a kladl kontrolní otázky?????
Problém je, že ty kecy piera nebyly názor, ale hloupá, neopodstatněná a naprosto zbytečná kritika vyplývající z toho, že se tu pohoršuje nad něčím, co sám a dobrovolně čte. Jistě, na názor máš právo, asi máš i právo to tu napsat, ale stejně tak mám na názor na tvůj názor právo já.
Normální článek o lezení, navíc o celkem odlehlé lokalitě s hezkejma fotkama a faktickejma informacema. Tak nám sem napiš, jak by měl podle tebe vypadat ideální článek?
Jasne, normalni clanek o lezeni...no hlavne , ze ted diky tomu jiz vim, ze si holky v Turecku koupily dve lahve vina před jidlem a ne jen jednu, to je fakt.
Pro mě, jako nezaujatého čtenáře, se bohužel faktické informace ztrácí v balastu soukromého cestovního blogu. Taky bych se přimlouval za to, aby pro Lezce vzniknul z akce jeden shrnující nadupanej článek, kterej si rád po jejím skončení přečtu, a ne takováto pseudo on-line reportáž. To říkám v míru coby tzv. konstruktivní kritiku.
Som za takéto články každý deň !!! článok skvelý fotky skvelé závisť veľká !! :) nekritizujte lebo odplašíte aj tých málo ľudí čo prispievajú a budeme čítať tak nanajvyš reklamy !!
Článek sice neoplývá žádnou závratnou profi formou zpracování, ale je minimálně inspirativní a krásně osvěžující. Líbí se mi když někdo něco takového naplánuje, odváží se to pak realizovat a ještě si pak dá tu práci a aspoň něco takového tady vyplodí. Takže těším se na pokračování. :)