a i když nás určitě ještě čeká spousta skvělého letního lezení v "letních" oblastech, rád bych také publikoval informace o oblastech pro pozdně letní a podzimní lezení.
Jednou z nich, o které se již na Lezci, ač trochu povšechně, psalo je francouzská skalní perla, Calanques neboli Kalánky. Kalánky jsou ovšem dost veliké, proto dnes bych rád hovořil o Sugitonu neboli oblasti Luminy.
Pozn: Je zde trochu názvové zmatení neboť Sugiton se jmenuje přístupové sedlo a tak se oblasti Luminy a konkrétně Paroi des Toits říká mezi lezci Sugiton.
Luminy to je vlastně jedna rozsáhlá zátoka s poměrně vysokými masivy skal v okolních kopcích. Naleznete zde asi 11 sektorů. Některé jsou ryze sportovní, jiné mají až horský chrakter. Nejznámější jsou rozsáhlá převislá asi 50m Paroi des Toits, menší sektůrky (také sportovní s těžšími cestami ) Grotte de L Ours a Oasis. A gigantické polohorské stěny Socle a Concave a nakonec z těch významějších do daleka trčící Candele.
Asi nejlepším obdobím pro jejich návštěvu je právě konec léta začátek podzimu.
Ve vrcholném létě je pohyb v oblasti totiž omezen a návštěva některých skalních oblastí přímo zakázána pro nebezpečí požáru.
Jaro bývá pro mnoho lezců ideál jet do v Provence a často právě návštěva Kalánek, ovšem moře v tuto dobu bývá po zimě ještě studené a tak lze doporučit pozdní léto a podzim.
Ptáček v Sugitonu
Je to oblast snad z nejbohatější historií a s obrovským množstvím cest a s nekonečným množstvím skal. Calanques se nacházejí na pobřeží středozemního moře několik kilometrů na východ od Marseille.
John v cestě 6a
Příjezd, přístup:
Přijet do Morgiou, odkud jsme vždy docházeli ke skalám, není jednoduché , jednoduché není trefit tenkou klikatou silničku jejž počátek se nachází u obelisku. Když už jí naleznete (držte se na Baumettes), je přístup ke skalám, celkem dlouhý, ale ne příliš náročný. Z Morgiou, kde necháte auto, jdete po stezce nad srázy padající do moře asi tak 40 minut, ke steně Sugitonu, (Paroi des Toits).
Rychlejší přístup ke stěně je od Marseillské university, to se směřujte na Mazargues od obelisku pak na Universitu.
Situ plánek oblasti
Přístup do Sugitonu pod Paroi des Toits
Kemp bivak:
V celé oblasti je bivakování a kempování přísně zakázáno. Nejpřísnější zákaz platí na rozdělávání ohňů. Z posledně zmíněného důvodu je také zakázáno se vůbec pohybovat v oblasti v létě.
Míst na bezproblémový bivak je v Calanqách velmi poskrovnu a díky nedisciplinovasti lezců mizí i tato poslední. Během naší návštěvy byla čtveřice lezců z Ústí rozložená na návsi pidi vesnice Morgiou po dobu několika dní, nechám na uváženou čtenáře , jak asi místní museli kvitovat čtyři vegetující individua.
Jediná alternativa, kterou za současného stavu vidím je pronajmutí si chatky v Morgiou, které mimo sezonu, zejí prázdnotou a cena by pro skupinu lezců mohla být vcelku přijatelná.
Martin v zajímavé a fotogenické cestě Nikita ,7b+
Klima: Skály jsou otočeny na jih a proto je zde lezení možné již brzy z jara. Určitě i v slunných zimních dnech. Často již v březnu bývá přes poledne příliš horko. Lezení v letních měsících je téměř nemožné.
Obraz z malé galerie umělce obývajícího jeskyni pod skalami
GPS souřadnice:
Parkoviště Morgiou: N 43.12778 E 005.26557
Hlavní sektor Paroi de Toits: N 43.12801 E 005.27321
Potraviny a voda:
Nejbližší supermarket je na okraji Marseille nedaleko obelisku. Další Geant je na výpadovce na Cassis. V Morgiou je restaurace, ale není zde voda pro tu je třeba zajet do Marseille.
Typický nástup do cest v sektoru Paroi des Toits
Průvodce, mapy navigace:
Průvodců na Calanques existuje několik, některé popisují jen jednotlivé oblasti, nejpoužívanějším komplexním průvodcem, je topo z roku 1999. viz foto.
Průvodce obálka
Doporučené cesty:
La Vraie Vie, 7b+ střechovitým převisem po dobrých, závěr bouldr
Idee noire, 6c+ pěkná cesta po dobrých chytech, táhlý převis
Nikita, 7b+převislou stěnou po škrabkách, fotogenické
Traversee Du Desert, 7c+ cesta všech superlativů, svádí už na pohled, bombastické kroky, triky, vytrvalost a ták a k tomu moře, rackové, co víc si přát
Le Sourire Des Crabes,7b 1. délka za 6a+, pak boulder v převise a po odpočinku v madle následuje vyvažování za podivné bočáky a sklopeou rejži
Soleil Noir,6b+ První délka je nejtěžší, trochu vytrvalostní s jedním těžším místev v nálezu do druhé poloviny stěny.
Le machard, 6c+ dole po velkých boulovitých chytech
Le Desespoir Ou La Haine,7a+ Dlouhá cesta s vytrvalostním lezením po větších ale kulatých chytech. Vzdušná.
Okolní oblasti:
Cimai, Buoux, Chatoveart
Tip:
O rest dayi jsme se jeli podívat do zátoky En Vau a myslím, že mohu doporučit tento výlet coby nejen pěknou vycházku, ale hlavně hezké koupání s výhledem na okolní skály.
Varování:
Nespěte podél cesty do Morgiou ani ve vesnici. Místní jsou už alergičtí a volají policajty.
Úžasné stěny u nádherného pobřeží
Celá stěna Sugitonu - Paroi des toits
Zdroje:
Na netu je k nalezení pěkný přehled všech podoblastí Kalánek (franzouzsky)
Calanques