Martina Stráníka (18) není třeba nijak zvlášť představovat. Nedávno zazářil přelezem boulderu "Zlatý Drak" v obtížnosti 8B a před rokem obsadil na Mistrovství světa v boulderingu v Marbele skvělé 2. místo, hned nato pak na Světovém poháru v Brně obsadil 6. místo a závodní sezonu zakončil titulem Mistra ČR v boulderingu. Stejně jako na bouldrech válí Martin i s lanem, 8b/b+ na OS, 8b+ na pár pokusů a v 8c se poslední dobou už také moc nezdrží. O jeho lezeckých začátcích, dalších plánech a životě vůbec jsem si s Martinem popovídala. Kde a kdy to u tebe s lezením začalo? Úplný začátky byly, když mi bylo tak 5 let v Ádru, kde se nás taťka (autor cest – Utopie Xa-b a Pár kopečků navíc Xb na Křížovém Vrchu) snažil na něco vytáhnout. Trošku vážněji to začalo o dva roky později, když se u nás v Chocni postavila stěna, první závody… Tvým nejčastějším lezeckým partnerem je tvůj brácha Štěpán. Nedělá to mezi vámi neplechu, že jste spolu často a že ty jsi o něco lepší? Motivujete se navzájem? Doba, kdy to možná trochu neplechy dělalo, už je dávno pryč. Spíš já jsem dlouho záviděl, že je Štěpán lepší, že si jezdí po Evropských pohárech, soustředěních.., ale na druhou stranu to byla dobrá motivace k tréninku. Teď si už vzájemně fandíme. Studuješ sportovní gympl, máš díky tomu víc času na lezení, vědí spolužáci, že lezeš na vrcholové úrovni? Tak nějak vědí, ale nijak zvlášť se nevyptávají. My se o tady těch věcech ve škole moc nebavíme, řešíme spíš něco jinýho asi jako každej našeho věku. Ale přeci jen to neuznávají tolik jako fotbal nebo tenis. Přišlo mi, že jsi se hodně zlepšil po tvém přesunu do Brna? Je tam víc možností kde a s kým trénovat? Rozhodně mi to moc pomohlo. Je tady skvělá parta lidí, s kterými se dá zatrénovat, obzvlášť s Mrázou nebo Adamem, to mi dává hodně! Taky tady v Brně nemusíš lézt pořád ty stejný cesty, bouldry, ale dá se to docela dobře střídat. Jak často přes týden lezeš venku? Dokud ještě není brzo tma, škola to dovolí a je možnost jet, tak se jednou týdně objevím v Krasu. Buď se svezu s Ondrovcema nebo jezdíme s bráchou. Jak často trénuješ, kolik tak hodin denně a jak tvůj trénink vypadá? V pracovní dny chodíme 3x, pak o víkendu buď někam na skály nebo jsou závody. Trénujeme převážně na bouldrovce hodinu a půl až dvě ve dvou, třech lidech. Nejvíc trénuju s bráchou, Adamem, a občas i s Mrázou, s kterým je trénink pro mě asi nejpřínosnější, protože oba bouldrujeme na relativně stejný úrovni a taky Tom má plno zkušeností a skvělou techniku, takže se snažím toho co nejvíc okoukat. Máš nějaké tréninkové tipy, které si ti osvědčily? Pomáhá ti s ním někdo nebo trénuješ intuitivně? To ani ne. Dřív jsme se ještě občas s bráchou a Kubou Valčíkem hecovali ve shybování, klikování a leh-sedování, ale to mě už nebaví. Teď už jenom lezeme. Momentálně zkouším trénovat se zátěžovou vestou (5kg), tak uvidíme, jestli to k něčemu bude. Tento rok jsi začal daleko více bouldrovat venku, s bráchou jste začali rozvíjet oblast Bor, kde si mimo jiné na začátku srpna vylezl i svůj doposud nejtěžší boulder „Zlatý drak“ 8B. Jak dlouho ti přelez trval? To je pravda. Lezení je tam fakt nádherný, a hlavně tam bylo, a stále je, plno nových možností. Se Štěpánem jsme očistili první kámen, druhý a chytlo nás to. O "Zlatým Draku" jsme věděli už tak dva roky, tehdy jsem to viděl nereálně, tenhle rok jsem se do toho vrátil, trošku jinak to vymyslel a po 4 dnech nacvičování vylezl. Klasifikace je spíš orientační, srovnával jsem to s 8A+, který jsem vylezl ve Švajcu podstatně rychleji. Teď ještě čeká SDS, který samo o sobě je po nástupový chyty Draka 7C+. Když vidím tvůj zápal a v jaké si fyzické kondici, určitě se v brzké době od tebe dočkáme ještě těžších přelezů? Lákají tě významné bouldry venku? Snad jo, i když teď mě hlavně čeká maturita, tak lezení bude muset jít trošku stranou. Nejvíc mě lákají bouldry jako Dreamtime SD 8B+ (Creasciano, Švýcarsko), Mandala 8A+ (Bishop, USA), Memento 8C+ (ale shozený snad už jen na 8B+, Silvretta, Rakousko) nebo něco ve Fontáči, kam se v zimě chystáme. V čem vidíš kouzlo boulderingu na skalách a baví tě objevovat nové line? Asi to, že nemusíš dlouho čekat než ti odteče, nemusíš viset v sedáku, tahat se s expreskama, a když si chceš odpočnout, tak si vždycky máš na co lehnout. Taky se mi libí, že musíš zapojovat sílu celého těla, a taky to, jak sem vždycky zničený po dnu stráveným boulderingem. A objevovat nový linie mě baví moc a ještě víc je přelézat. Co všechno musí boulder mít, aby si byl spokojený a jaký tě baví nejvíce…? Nejvíc se mi líbí menší "high-bally", tak okolo 5-ti metrů, lehce převislý, kde každý krok je těžký, ale né nereálný. Chyty by měly být pozitivní lišty. Nazávěr by mohl být menší skok do madla. To je můj ideál. Nabízí Bor ještě velký potenciál pro další rozvoj? Možnosti pomalu docházejí, ale ještě toho tam je dost. Škoda, že patří větší část kopce Polákům, kteří tam mají zákaz lezení, to by potom mohla být klidně i světová oblast. Hlavně tam ještě přibude hodně lehčích boulderů na neočištěný kameny. My jsme se zatím s bráchou zaměřovali na kameny, kde jsme už na první pohled viděli něco těžkýho. Taky tam ještě čeká pár projektů, který budou třeba 8B-C…ale to asi budou pořád projekty, protože Graham nebo Sharma sem jen tak nezavítají. Po tvém skvělém umístění na SP v boulderingu minulý rok, jsi měl letos v plánu, účastnit se co nejvíce závodů a útočit na přední místa. Letos si zatím obsadil 11. místo v Hallu, Grimdewald 39. místo, Vail 11. místo. Jsi s těmito umístěními spokojený? Zjistil jsi, co je třeba zlepšit, aby se dařilo ještě lépe? Tak určitě by bylo zapotřebí zlepšit techniku a ohebnost, na tom vždycky pohořím. Právě minulý rok byly ty dva závody, na kterých jsem byl jen o tom, urvat to silou a to mi šlo. Asi nejvíc jsem spokojený s umístěním ve Vailu, protože tam byla obrovská konkurence, která na svěťáky obvykle nejezdí – Sharma, Woods, Robinson, Landman… Jaký charakter boulderů se na SP většinou staví a snažíš se vyhledávat podobné i na skalách? To se asi nedá přesně specifikovat. Podle mě se to stavěči snaží vždycky postavit tak, aby to bylo co nejobjektivnější, takže tam potřebuješ všechno, techniku, sílu, sílu v prstech… Samozřejmě, že tomu tak není vždycky, třeba tenhle rok v USA (Vail) to bylo o síle, naopak ve Švýcarsku (Grimdewald) o technice. Chtěl by si v budoucnu fungovat jako Mráza, prostě mít lezení jako práci na plný úvazek, ponořit se do kolotoče tréninků, závodů a tím pádem i omezit lezení venku? To asi ne, možná kdybych byl dobrý jako on, tak jo, ale jinak ne. Já bych chtěl spíš vést normální život, mít práci, hodnou manželku, o víkendech být na skalách, občas jet na nějaký závod…, ale to je zatím všechno ještě pěkně daleko. Tento rok už máš i krásnou sérii přelezených cest- 4x8c, několik 8b+ a jedno dokonce na OS, jaké máš s lanem další plány? Hlavně bych chtěl dokončit „svůj projekt“ a to "Pohádkový sny" 8c (ale podle mě to má mnohem blíž k 8c+) v Krase. Jinak konkrétní cíle si nedávám. Když jsme někde na výjezdu, tak lezu takový cesty, o kterých jsem přesvědčený, že mám na to, abych je během jednoho dne vylezl, takže to co vylezu, se odvíjí od aktuální formy. Příští rok se chceme podívat tak 2x na jih Francie, takže uvidíme. Ale chtěl bych se časem zaměřit na nějaký 9a, ale tomu bude muset předcházet ještě pořádný trénink. Který typ cest ti nejvíce sedí? Spíš převislejší cesty bouldrovýho charakteru. Na délce cesty, když tam jsou po krátkých úsecích dobrý odpočinky, mi tolik nezáleží. Záměrně kombinuješ lano a bouldry? Je pro tebe důležitá lezecká všestrannost? Nebo se chceš v budoucnu pořádně zaměřit jen na jednu disciplínu? Záměrně ani ne. Spíš jsem dlouho lezl jen s lanem, a postupem času se do toho víc a víc nabourával bouldering, hlavně Bor. Momentálně jsem lezením s lanem docela přesycený, takže budeme asi ještě víc jezdit bouldrovat. Určitě ale nechci na lano úplně zanevřít, protože si myslím, že lano je královská disciplína a pořád bych chtěl patřit mezi ty nejlepší u nás. Jaké jsou tvoje nejoblíbenější oblasti v Evropě? Z boulderingových oblastí jsem toho moc ještě neprojížděl, ale nejvíc se mi líbí na Boru, v Creascianu a Modřín byl taky moc pěkný. A z obtížnostních oblastí vede Rodellar, Tarn, a samozřejmě Osp. Nelákají tě bigwally, speed přelezy atd.? Ani jedno ani druhý. Ale moc rád bych se chtěl příští rok podívat na Mallorcu na DWS a taky mě láká zkusit přelézt něco těžkýho na sólo. Líbí se mi překonávat nejenom skálu, ale i sám sebe. A co prvovýstupy na písku nebo v Krase? V Krase už moc možností na dělání nových cest není, zvlášť tam udělat pěknou cestu. Na písek bych chtěl jezdit v budoucnu víc a víc, takže snad potom. Štěpán má teda už teď nutkání tam zajet a něco udělat, a taky Majzlík mě pořád láká do svých projektů, ale kvůli situaci s mágem, se mi tam moc nechce. Máš nějaké lezecké motto? Lézt dokud to jen půjde. Díky, díky za super rozhovor a s tím solem opatrně, vlastně i s výběrem té manželky :)! Ať Ti to leze pořád takhle parádně. Deníček Stráník Martin (noo noo) Martina podporuje: Singing Rock, Saltic, Vertical, Rajče
|