Sledujete-li Zpravodaj ČHS, mohli jste zaregistrovat, že jedním z partnerů svazu se stal pivovar Rohozec. A to je věc hodná zaznamenání!
Tedy, sledujete-li jen Zpravodaj, jistě jste alespoň zaregistrovali, že Český horolezecký svaz vstoupil s pivovarem Rohozec v jednání o partnerství. Sleduje-li však i svazové stránky, jistě vám neušlo, že logo pivovaru se již objevilo mezi oficiálními partnery našeho sportovního svazu.
Rohozec má na čepu kdejaká hospoda ve skalních oblastech Českého ráje
Dobrá zpráva je to především pro ty z nás, kteří mají za a/ pocit, že horolezecký svaz potřebujeme a tudíž jej máme podporovat, b/ máme rádi rohozecké pivo. My, kteří splňujeme obě uvedené podmínky, totiž budeme mít z piva násobný požitek. Není nad to, zvýšenou konzumací rohozeckého piva podporovat svaz náš mateřský!
Pivovar Rohozec navazuje na dlouhou a dobrou tradici
Nad tímto krokem Českého horolezeckého svazu, jak jinak, pochvalně mručím. Pevně však, při vědomí, že pití piva a horolezectví má velmi a krásnou dlouhou společnou tradici, věřím, že svaz nezůstane na poloviční cestě.
Přestože Rohozec patří k mnou preferovaným značkám, budu rád, podaří-li se svazu získat mezi své partnery i další pivovary, jejichž produkty oblibuji. Dalším krokem by mohlo být partnerství s takovými pivy, jako je Klášter, Žatec, Únětice, Chotěboř, nebo dokonce s malými klášterními pivovary jako Břevnov, Strahov či např. Klášterní pivovar Želiv.
Zároveň by pak svaz mohl vyjednat členům slevy na konzumaci minimálně ve „firemních prodejnách“, resp. nálevnách při uvedených pivovarech.
Takovým krokem by totiž výrazně zvýšil svoji popularitu u lezoucí veřejnosti a zároveň zabezpečil trvalou prosperitu svým partnerům.
Doufám tedy, že prostřednictvím tohoto článku na Lezci ponouknu iniciativní skupinu, která bude schopná, na kavapíkem se blížící valné hromadě spolku horolezců českých, předložit rozpracovaný a promyšlený návrh v tomto duchu.
Dobré pivo zvyšující lezecký potenciál (a morál) vaří i další pivovary, a proto doufejme v osvícené vedení, které osloví přísně vybrané producenty, abychom v brzké budoucnosti mohli pouhou (leč zodpovědnou) konzumací podporovat záslužné svazové aktivity
Díky Tome :) Ono se to psalo dobře. Skoro samo. To mi dýl trvalo zadat článek do systému :D
Ale pravdou je, že mi dlouho trvalo, než mi ten článeček "uzrál" v hlavě (chtěl jsem to komentovat hned, jak jsem četl ten Zpravodaj, ale to bylo nějak zrovna témat přemíra a já nestíhal), a nejvíc práce a času zabralo vyhledání dvou fotek ve svém archivu a nafocení té třetí. Bez fotek by to totiž nebylo ono. A hledání mě málem připravilo o nervy. Byl jsem si jist, že fotku rohozeckýho piva někde mám, ale najít ji, to bylo nějakýho přebírání! A ke všemu jsem nejdřív našel tu skupinovou (pan Klášter a pan Rohozec v Hradčanech, vlastně na dohled Hradčanských stěn tedy na Kummergebirge, kde je oba tehdá měli na čepu a jeden byl na rozpacích, které vychutnat dřív).
A právě díky péči, kterou jsem tomu byl nucen věnovat, potěší, že to potěšilo :)
Nechápu, jak jen jsem ve výše uvedeném výčtu dobrých piv mohl zapomenout na Kácov. Jistě. Kácov, který mimo dobrý pivovar disponuje i oblíbenou lezeckou oblastí - lokálního charakteru sice, ale ve spojení s návštěvou pivovaru oblastí oblíbenou.
Svijany mi tam nechybí ;) Já i v textu přiznával, že vybírám podle svých osobních preferencí. A Svijany k nim nějak v posledních letech už nepatří. Bohužel. Mám podezření, že když se proflákne, že je nějaké pivo slušné, začnou to lidi nakupovat. A tím se učiní první krok k tomu, že se ze slušného piva stane pivo normální (tedy průměrné, srovnatelné s libovolným europivem). Pivovar prostě začne vařit víc, míň sleduje kvalitu, kterou ostatně později nahrazuje kvantitou :(
Ano, Bernard by, již pro své jméno, tolik připomínající sv. Bernarda z Aosty (Bernardu de Menthone; Saint Bernard de Mont-Joux), patrona horolezců, lyžařů, obyvatel a pocestných v alpských oblastech, měl být mezi pivovary oslovenými :)
Spojení tradičního českého piva a tradičního českého piva je sice oblastí, vědou zanedbávanou, přes to však (nebo právě proto!) hodnou pozornosti. Studie na toto téma neexistují, byť každému znalci poměrů je toto tradiční spojení zcela zřejmé a jasné!
I v této oblasti bychom nyní mohli postoupit mílovými kroky vpřed! Pokud by v článku zmíněná iniciatvní (nazvěmež ji pracovně třeba Pivní iniciativou, či pivní komisí) byla co k čemu, jistě zaangažuje přední vědecké kapacity ke vzniku zásadní studie právě na uvedené téma.
Bohužel nevím. A ani jsem nepátral ;)
Vyšel jsem pouze z faktu, že se pivovárek objevil mezi sponzory ČHS a komentoval pouze tento, v zásadě tak prostý, fakt...
Jak jistě uznáš, útvar který zde komentujeme, není zprávou. Vzhledem k tomu, že se dopouštím vlastníh úvah a dokonce návrhů (!), užívám mírné ironie až nadsázky, spíše se dostáváme za hranici komentáře na pomezí pfejetonu - k útvaru, který by byl v novinách as nazván "kurzivou" (a tou také vytištěn - pokud by nebyl rovnou vyhozen ještě před zalomením). Nejde zkrátka o žádnou investigativní žurnalistiku, ba ani žurnalistiku neinvestigativní. Takže jsem nevolal ani do pivovaru, ani na svaz a nesnažil se zjisťovat přesný obsah smlouvy ;)
Věřím, že by i to šlo... Ale, ruku na srdce, bylo by toto spojení dostatečně tradiční pro české horolezectví?
Víno se hojně vyskytuje jako prakticky jediný vhodný nápoj (vedle jiného vinného produktu, jímž je brendy) ve starší alpské litaratuře (nechoďme daleko, nedávno právě a Lezci představovaný J. Kugy věnoval hodně pozornosti různým opletům lahví na víno s ohledem na jejich vhodnost na túře), ale s českým tradičním lezením je zkrátka spojené pivo :)
I když pravda, zde právě chybí ty zmíněné studie (a já se nemohu odvlat na autoritu vědeckou) :D
Pálava? Ta má dokonce jednoho z nejstarších průvodců. A taky máme ještě Alpy (další možný sponzor), alespoň ve flaštičkách a tam se jezdí stále :) Jinak mnozí alpisté na cvičných skalkách neopomínali uvádět i nejbližší hospody, srazové páteční hospodské večery jsou pověstné, ale ve filmu o výstupu na Jeptišku se pije na vrcholu víno (podle velikosti lahve).
s tím kugym a alpskou tradicí to není (pivo/víno) zas tak jednoznačné. preference pivo/víno zhruba kopíruje jazykovou hranici, německy mluvící živel byl pivařský (švýcarský inklinoval k rumu), románské jazyky inklinovali k vínu, slovanské národy k domácí pálence. ale hranice je nezřetelná, i takový germán jako Burgener (pivo a rum) cítil určitou vyšší úroveň v šampaňském.
Toť ovšem, Lukáši, je námět pro další ze studií. Mohu do ní přispět toliko jako respondent dlouholetými zkušenostmi s horolezci ruskými a polskými, a pohříchu konstatovat, že uvedení (nedají-li na větší akci přenost snáze transportovatelného špiritusu), ač jinak živel slovanský, upřednostňují vodku. Zato ovšem v množství větším než malém.
popisoval jsem stav před stopětadvaceti lety vyčtený z knížek (popisované veskrze nemístními, něco jako zápisky o válce Galské, jako jednou se docela dobře může stát že veškeré informace o nás budou známy ze zápisků vojevůdce nějaké okupační armády, a slovani byli v tomto případě výhradně slovinci (jak se vlastně tenkrát nazývali?), neboť východní slované měli jiné starosti než se někam drápat a naši karpatští bratři jakbysmet). slovanský živel se za posledních padesát let zmohl a místo lavorovice dává přednost (nezdaněnému) lihu případně nezdaněné vodce, klasickým receptům typu na kilo hoven kilo cukru už asi odzvonilo.
Spíš tebou popisovaný stav bude zapříčiněn výběrem literatury, která byla v minulosti do češtiny (a slovenštiny) přeložená a u nás běžně dostupná. Tento výběr totiž dost šidí právě Poláky. Mimochodem, nejenom Poláci, ale i Chorvaté měli své horo a lezecké spolky zorganizované a založené dřív, než Slovinci :)
Máš však pravdu v tom, že o nápojových preferencích těchto národů v uvedené době je u nás známo relativně málo :)
nevím jestli Tožbara, Komace a ostatní pytláky a příležitostné horské vůdce nějak pálilo zda jsou organizováni nějakým spolkem.
ale pravda je, že naše neznalost Polska je ostudná (nicméně, můžou si za to, kokoti, sami, jak odjaktěživa v krkonoších a tatrách pohraničnicky prudili)
... tak to máš, bezesporu, pravdu :D Je to dáno historicky nepříliš dobrými vztahy. A za ty si (minimálně z našeho pohledu) určitě mohou. Ostatně, ať jsou rádi, že politická reprezentace tu českou armádu z Těšínska stáhla včas, jinak by nebylo rozdělené, ale naše :D
Ještě že konzumujeme západoevropsky :-) já žádným mostem mezi východní a západní Evropou být nechci... Naštěstí díky pivu a vínu (a že se na té Moravě kurňa zlepšili) patříme do civilizace. Zatím...
No, i ty máš, bezesporu, kus pravdy. Patříme (alespoň tedy tímhle) do civilizovaného světa :)
Ale stejně bych radši vrátil diskusi k českému pivu a českému lezení a jejich tradičnímu spojení ;)
Nebál bych se jednání o slevách. S kartičkou ČHS sleva třeba kačku na jedno točené u vybraných piv v spřízněných krčmách.
Osobně - nebýt dvou točených nalačno ráno v Ostrově nebo na Koupáku, netroufal bych se řadit mezi skálolezce v tradičních oblastech. A pro sichr pro nabušence dodávám - i na lezení poté obvykle došlo :-)
Lukáš, Tomáš - tentokrát s vami príliš nesúhlasím. Bavíte sa o nápojových preferenciach a pritom ako hlavnú príčinu variability uvádzate jazyk, resp. národnosť. Keďže však popisujete stav pred viac ako 100 rokmi, myslím, že rozhodujúci bol spoločenský status. Do hôr za účelom športu chodili len ľudia, ktorí mali čas, tj. hlavne bohatšie triedy. A prejavom ich statusu boli napr. drahšie vína - šampanské...
Aj Townson si do bivaku ohnisko pred výstupom na Lomičák nechal nanosiť víno, barónka von Mittnacht sa na Ľadovom z vína ožrala a na zostupe zabila, Téry nechal na Stredohrote fľašu od šampusu s vizitkou - to boli predchodkyne vrcholových knižiek.
Myslím, že títo "prví protagonisti horolezectva" boli asi dosť kozmopolitní a držali sa skôr celoeurópskych módnych trendov, než že by chľastali napr. nejakú repnú pálenku, pretože to je nápoj s tradíciou v regióne.
Tam, kde väčšina ľudí sú roľníci, na hory nie je čas, takže o horolezectve ako športe pre všetky vrstvy môžeme hovoriť až po industrializácii, čo je v severných Čechách ešte pred vznikom ČSR, ale na celom území ČSSR až v 50-tych rokoch a hlavne od 60-tych, odkedy sú voľné aj soboty. Vtedy bol už štát "národnostne vyčistený", hranice pomerne málo prekračované a najpopulárnejším alko nápojom pivo hlavne preto, že bolo najlacnejšie.
rozlišoval bych v počátcích alpinismu "horolezce", kteří byly příslušníky vyšší střední třídy (a kde nápojové preference byly jaksi nadnárodní a kosmopolitní - a tam je to šampaňské a další ušlechtilá vína a destiláty), a řemeslné a příležitostné průvodce, rekrutující se z třídy maximálně nižší střední (pytlák, hledač krystalů, dřevorubec, maximálně tak sedlák), kde bych ty etnicko-národní nápojové preference zase hledal (pivo, šnaps, lavorovice, kvas...)
Když jsme u té populárně naučné literatury - pěkné tři knihy nám tu po sobě zanechal Ivan Zajíček: O horách, lidech a pivu (ale je tam třeba i rum)
www.lezec.cz/clanek.php?key=9402