Stručně: Podzimní jak jinak než dobrou náladu vždy rádi podpoříme nějakým tím výjezdem. Letos to opět padlo na Francii.

...ještě nikdy jsem tam nebyl... Těšil bych se asi kamkoliv, kde je člověk venku, fajně si zaleze, slova lásky a míru s kámošema vymění, ideálně s kámoškama taky. Ale kdybych předem věděl, jak to tam bude vypadat, tak bych se těšil ještě víc. Předběhnu sám sebe v závěru a bryskně si vypálím rybník sentencí: „Arnoštek a Tarn jsou prostě božíííí !!“.

Atansjón!!: Tohle není článek, kde se dozvíš něco extra smysluplného o té oblasti. Já jen abys mi to pak nevyčítal, žes to náhodou dočetl a necítíš se obohacen o data-fakta-údaje. Jako jóó, něco málo užitečného asi taky řeknu, ať máš trochu motivaci, ale fakt teď ještě netuším, dám tomu prostě volný průchod, jestli dovolíš. Pramení to z té radosti, která ve mě zůstala z parádního výletu. Určitě to taky znáš.

Všechno je o lidech že ano, takže kádr asi takto: Petr L. aka Pítrs, Martin M. aka Kaštan, Vojta V. aka Čulimandr, já aka Chuj, a Bára P. aka Vyklepávač vytrvalostních koberců. Přestože se jednalo o téměř homosexuální zájezd, tak i jediná něžnost v podobě Báry způsobila pokles sprostých slov, všemožných škytů, šarvátek, slovních výpadů a přiblblých nápadů odhadem na polovinu. Za to Ti Báro zpětně takhle tady veřejně před celým světem patří DÍK. Jo a málem bych zapomněl...ještě jede Arnoštek...v každém z nás...no ty vole to je zase nápad.

Po pátečně-sobotní podpoře domácí politické scenérie ještě s volebními vlaječkami a v rytmu skandovaných politických hesel naskakujeme do Martinova kabrioletu a ve Freiburgu jsme v cuku letu. Tam budíme Vojtu, který předtím něco dělal s Džanglim (Cože???...zadýchání omlouvali slovy, že prý stavěli cesty na místní stěně...no nepátrejme...), ať nás pustí do příbytku, abychom ráno mohli vypadnout za další gurmánštinou, co pro nás připravil francouzký mág Arnoschtek. Džangli má plán jiný...chyba...ale to se stává i v lepších rodinách a my mu to pro tentokrát promineme...Au revoir mon ami...

Tarn je ale daleko a my už chceme rychle honem teď mačkat nějaké šutříky. Tak jak teda? Kompromis prvního dne: lezbunk někde po cestě a Tarn až za chvíli. Nebreč, všechno bude! Volba padla na Dentelles de Montmirail  v podobě stegosauřího chrbátu, konkrétně sektor Chaine du Clapis . Frantíci píšou 15-25 minut přístup. Času není úplně nazbyt, takže to tak trochu hraje roli. „Nejsme na treku“, jak říká Vojťas. Možná by Frantíci měli pravdu a my si ušetřili pár sprostých slov, kdybychom nevystartovali z toho vzdálenějšího parkoviště...asi moje logistická chyba neboco..sorry no, jsem nechtěl. Řeší to pár sprostých slov a trocha potu navíc.

Čas je nějak napřed, vystartoval potvora dřív než my a s tímhle hendikepem tam každý šoupnem tak dvě cesty, než nám Arnoštek přivodí soumrak a my mizíme k autu.

„Praktické“ info: Dentelles de Montmirail  nabízí řadu sektorů převážně v 6. stupni franc. stupnice (a/nebo níž). Podle průvodce snad právě jen sektor Chaine du Clapis  skýtá i něco těžšího, ať si v tom můžem taky trochu posedět přece. Ty těžší jsou v mírně převislé skále po chytech, které bereš rukama (levou a pravou) ... víc Ti neprozradím, nechci kazit onsajty.

   



Brouk pytlík před sektorem Chaine du Clapis
foto by ©

Na noc nám Arnoštek naplánoval úžasný plac, kde už to známe. Spí se tam jak jinak než fajnově. Jelikož je neděle a Frantíci ví, co to znemaná -> nic NE-DĚ-LAT, aneb všechno je zavřené (včetně hospody s vývěsním štítem Radegast...ber to jako indicii) a místo varianty večera „na suchu“ volíme několik třetinek heinekena za lidovou cenu 2E/třetinka z místní pizzerky. To je hrůza ta závislost, ale mozku neporučíš...a Arnoštek navíc říkal, že prý to bude fajn, což naprosto odbourává jakoukoliv rozhodovací pochybnost. Ještě ověřujeme, že místní bagetérie bude mít ráno otevřeno a valíme večeřet.

Lundi je pondělí? Aháááá, takže ta bagetérie je teda zavřená. Sakryš. Když ono večer to nebylo vidět. No jo, my ale už nemáme co do chřtánu. Cajk, nevadí... Hop do vehiklu, obchod někde po cestě, napakovat se všema těma jejich supr sýrama, čorízama, vínama a jinýma chuťovkama a frrrr do Gorges du Tarn . Díky Arnoštku, že tam můžem už dneska.


Gorge du Tarn
foto by ©


Už po cestě do kaňonu vlhneme...převážně tedy naše dlaně, tak se zbytečně nevzrušuj. Všechny ty skály kolem vypadají famózně. Arnoštek nekecal. Nejradši bych si ty serpentinky dolů slanil, ale nakonec volíme přirozenou formu cesty autem. Nudaři. Při sjezdu se samovolně začíná z našich rtů odvíjet povědomý text ... jakobych už jej někdy někde slyšel...je to nějak takhle:

Ahoj, ahoj, ahoj, tak jsme zase tady spolu jako každý rok, jako každý podzim. Je tady váš Arnošt se svou lezbotékou. Ano ano ano a už je to tady, už to jede, už se to roztáčí. Je to Tarn? Je to Tarn. Je to Tarn.

Jedu dál stále s tebou
Víme kam cesty vedou
Je to Tarn, tarn, tarn, je to tarn tarnový.

Príma den se nám dělá
Nálada prostě skvělá
Je to Tarn, tarn, tarn, je to tarn tarnový
Vozím s sebou prásky tutový.

Máme se dneska tarn, je nám hej
Přijel k nám pan diskžokej
Pouští nás cesty, co se tolik líbí
Přijel boží jezdec, do kroků nám svítí.
Je to tarn, ...je to tarn...

[Holka]: Ahoj kotě...
[Kluk]: Áhoj kotě..Sedm béčko? Je fakt sjízdné.
[H]: Nemám sedák.
[K]: Máte to tady opravdu moc hezký
[H]: To jsem ráda, že se ti tu líbí
[K]: Arnoštek je prostě boží...
[H]: Tak Vy jste se skamarádili, no to je skvělý
[K]: Mmm.... Nejen to. Uděláme spolu nějaké prváče a já to budu vrtat.
[H]: Ne....
[K]: Mám pro tebe roli jističe, bereš?
[H]: To je smůla. Zrovna odjíždím na Preclík rock trip.
[K]: Co dělat. Budu muset obsadit Běhalovou. Je to jedna buchta od nás z HO. Hrozně po mně jede.
[H]: Chápu. Kdo by po tobě nejel.
[K]: Nevěš hlavu, můžeme si spolu aspoň zabouldřit.
[H]: Ty taky bouldříš?
[K]: Je to tak. Jsem jeden z nejlepších bouldristů světa
[H]: Tak to moc nerozbaluj. Ať ty ubožáky neztrapníš.
[K]: Jdeme na to, kotě!

[Arnošt:] Ale, ale, co to nevidí oko mé modravé: Ahoj kočko. Tak to dneska rozlezeme, tak to rozbalíme. Jste skvělí, jste báječní, jste dokonalí. Mám vás rád.

Roztáčím hvězdná kola
Správná věc, lezba volá
Je to Tarn, tarn, tarn, je to tarn, tarnový

Každý sám, všichni spolu
Jeden vzhůru, druhý dolů
Je to Tarn, tarn, tarn, je to tarn, tarnový
Vozím s sebou prásky tutový

Máme se dneska tarn, je nám hej ([Kluk 2]: Hej, tak se leze u vás tohleto, to je dobrá pruda)
Přijel k nám pan diskžokej
Pouští nás cesty, co se tolik líbí
Přijel boží jezdec, do kroků nám svítí
Je to tarn
Je to taaarn...

Možná Tě to překvapí (y ron y e), ale část textu je vykradena z filmu Kouř. Text i klip tady: Kouř
Kreativní čtenář/ka ať navrhne v komentáři, co tam prdnout místo „diskžokeje“, nenapadlo mě nic, za co bych se kvalitativně nestyděl.
Díkyfíky.


Petr se pak toho nápěvu nemohl zbavit. Pořvával po skalách a bylo nutné ho krotit.
foto by ©

Píseň dozní a my bum-bác a najednou stojíme před prvníma cestama v sektoru Calmes-vous. Všiml jsem si, že autoři místních článků píšou cesty, které jako doporučují...tak já taky něco doporučím (občas si dovolím i za ostatní účastníky zájezdu), ať lidi vidí, že nejsem pitomec.

Calmes-vous :
L’esthete en l’air  - technické 6c+, prý za odměnu, takže jestli Tě nikdo zatím ještě neodměnil, hóópni do teho.
Porc et camion  - 6b+, příjemný rozlez po velkých v mírném převisu. Rozhýbe svalovinu a srdéčko ťuky-ťuk hnedle pochopí, že je čas začít dovírat všechny chlopně.
Corps des canines  –  bordelové 7a...žádná hitparáda, prostě jak chceš no. Kvůli mě to nelez.
Prise de bec  – 7b, pěkné kroky. Asi ne úplně jednoduché na daný stupeň (prý), ale tak se hecni trochu ne!!


Vojta se právě odměňuje...
foto by ©


Prase a kamión...naše interpretace názvu cesty...překlad neřeš

foto by ©

Večer probíhá dle standardního pohodového mustru, hlavně hodně humoru, i špatný se vejde, ať je pak v kanclu na co vzpomínat. V noci se zpoza našich hlav linou zvuky, které jen těžko přiřazovat k jednotlivým představitelům zvířecí říše...padají tipy jako krysa, netopýr, lední medvěd a jiná francouzská sezónní havěť. Bereme si ponaučení a od příští noci volíme lehký přesun jinam. Umíme se přizpůsobit a Arnoštek to oceňuje...počasí drží co to jen jde a zapršet nechá až poslední den, ale počkej přece nepředbíhej, ať to má trochu patu a hlávku.


Kaštan se rád mazlil s chytama
foto by ©

Ráno mastíme do sektoru Arc-en-ciel (Duha) a ono skutečně: skála hraje všemi barvami. Jak poetické. Arnoštku díky.
Zase Ti zkusím něco doporučit jo.

Welcome to paradise  – 6b+, a taky že jóó, je to trochu „ráj“, pěkná cesta, chyty tam jsou, stupy tam jsou...lajkuju to.
Arc-en-ciel  – 7a, bóóldřik. A cesta honosící se názvem celého sektoru? Asi hodně reprezentativní vzorek chápeš.
Le cru qui pue  – 7b+, tahle cesta se mi tak líbila, že jsem ji lezl furt a furt dokola...já vím, že víš proč. Ne vážně je to supr...vytrvalostní paráda po dír(k)ách. Nebýt Báry a jejího učitelského talentu, byl bych tam ještě teď. Jestli máš vytrvalost, přeprasíš to i bez Bářiné rady, jenže slabí čajové jako já musí šetřit víš.
Complicaction - 7c+, tohle se líbilo Vojťasovi a mi se zas líbilo jak to lezl, takže to sem píšu. Tečka.


Odpočinutý, dobře živený, usměvavý jistič je zárukou bezpečnosti volného pohybu ve skalách.

foto by ©


Bára v "Le cru qui pue"

foto by ©


Bára ve stejné cestě...foceno z našeho vrtulníku...jsme totiž profíci, tak bacha!! Všimni si sektoru DUHA, který máš tady jako na dlani. Co na to říkáš?

foto by ©


Tak z toho může spadnout snad jedině nějaký Chuj
foto by ©

Jeden z večírků připadl na typicky evropský svátek Helloween. Večer jsme tedy během naší mírumilovné cesty za koupí bagety a nějakého toho červenokrvinkového povzbuzovače konfrontování s brutálním chtíčem dětí bušících do okenních tabulek Vojtova vehiklu. Měl jsem strach, že skončíme na krovkách. Naštěstí tasím několik posledních bonbónků (Baníčky) a s marginálním počtem přejetých nožiček se nám daří ujet.


Večůrek v standardu

foto by ©

…a v hlavě stále…”je to tarn, tarn, tarnový” ….dáváme restday…procházky, kochačky, rozjímačky nad údolím, večůrek už v standardu, kvalitní rutinu neradno měnit.

Kůže na prstech si stale ještě koleduje, takže nezbývá než jí dát pokouřit v nějaké pěkné kolmici. Další den trávíme v sektorech Dé que fas aqui? a Figues au Cul.

Dé que fas aqui? :
Arachnide 7c, technická vytrvalostní lezenice v kolmici. Kdo má tohle rád, bude si chrochtat. Já se snažil, též jsem si i chrochtnul, ale ve výsledku jsem si spíš nabil rypák. Slabý jak čaj, achjo…ale doporučuju, to zas jo!
C 100 francs – 6c+, technický rozplizlý kout. “Dvakrát měř, jednou řež”, kam dáš nohu, cesta zpět bývá složitá.

Figues au Cul:
Les couilles au cul – 7a, 30-35 metrů parády. Ta lajna nejen krásně vypadá. Asi se to dost leze, ale kvalita pořád dobrá.


Bára v Arachnide...Ve slovníku se dočítám, že to prý znamená "Pavoukovci"...dobrý no...nám se víc líbí "Bohyně Arachnidéé"

foto by ©


Arachnidéé

foto by ©

Jo jinak doporučuju během večůrků krmit kočky, až za váma příjdou. Už se jich pak nezbavíte a otravovat budou furt. Ale vysvětluj to někomu, kdo ti pořád dokola říká: “A próóóč ji nedáš těstovinkůůů?” Další večer přijdou i s potomkama, rodičema a vůbec prostě celou širší rodinou a s nabídnutou těstovinkou sežerou i vás. Bon appétit…


Mňau-Těstovinkůůů-mňau

foto by ©


Závěrečný den a půl věšíme zadky do cest v sektorech Planéte Causse a L’Oasif. Obecně řečeno vytrvalostní lezbunk v převise. Mi se líbila hlavně ta „Planeta“...dlouhé (30m) pěkné cesty. Doporučovat nic konkrétního nebudu. Většinu, co jsem lezl, jsem jenom afnul (nebo ani to ne) a jsem z toho zcela frustrován a prostě se k tomu nechci vracet. Ne-bu-du to dělááát. Sorry!

Cesta zpět do rodného kraje je veselá, jak jinak, mračit se na sebe nebudem. Nákup povinných artiklů, které se u nás nedostávají – případně pouze s vtipnou přirážkou. Skoro celou cestu zpět prší. Arnoštek asi pláče, že už jedem pryč. Ach to loučení... Arnošte neblbni, přece se nevidíme naposled...

No nic, „článek“ dopsaný, jdu si zahryznout kus čoríza, ať Arnoštek ví, že jsem stále ještě při něm...nebo v něm?...nebo on ve mě?...do pytle já nevím...prostě (S)mějte se!


PS: Příhřev personální polífčičky (několik fotek a videa navíc):
nzclimb.blogspot.com

PS 2: Jo a nezapomeňte ... a to především ... že Tarn byl, je, a bude...prostě božííí.