ČHS: jednáme s ČSL o obnovení spolupráce v boulder závodech
Vedení Českého horolezeckého svazu oznámilo, že začalo jednat se spolkem České sportovní lezení o obnovení spolupráce v boulderingových závodech. ČHS o tom informuje v zápisu z posledního jednání svého výkonného výboru:
Jožovi Krištoffymu sa podarilo v piatok 27. 4. 2018 preliezť za jeden deň (štýlom PP) 11-dĺžkovú cestu Hotel Supramonte, ktorá sa nachádza v kaňone Gorropu na Sardínii.
Češi jdou na Nanga Parbat zkusit prvovýstup Mummeryho žebrem
Česká expedice Nanga Parbat Czech Expedition 2018 chystá v létě pokus o paralelní výstup Diamirskou stěnou Nanga Parbatu ve dvou družstvech po dvou odlišných liniích: Kinshoferovou cestou a prvovýstupem přes Mummeryho žebro.
Loňskou novinku Fenix HM50R jsme vybrali jako další čelovku na uživatelský test. S tvarem kovového tubusu kombinuje pozitiva vhodná pro horolezce. Malinká, lehká, dobíjení přes USB, jde i na jednorázovou baterii, řídicí automatika je primárně zaměřena na prodloužení výdrže.
Závod Českého poháru v lezení na obtížnost vyhráli včera v Písku Martin Stráník a Iva Vejmolová. Na 2. místě skončili Jakub Konečný a Eliška Novotná, na 3. Šimon Potůček a Eliška Adamovská.
Změna je život. Tak to je a vždy bylo. My, nejen jako zástupci jednoho spolku, ale i jako aktivní lezci, kteří se v tomhle prostředí pohybují velkou část života, voláme po změně poměrů v ČHS a vyvolali jsme otázky nad možností vytvoření dvou samostatných, spolupracujících svazů nebo vytvoření autonomie uvnitř ČHS, či minimálně změně volby KSL a jejího předsedy.
ČHS vypověděl spolku ČSL smlouvu o bouldrových závodech
Český horolezecký svaz vypověděl spolku České sportovní lezení smlouvu o pořádání Českého poháru v boulderingu. Zbývající tři letošní závody: MČR Praha, Teplice nad Metují a Slané chce ČHS dělat už ve své režii. ČHS o tom informoval v zápisu z posledního jednání výkonného výboru.
Skály jsou již vyschlé navíc po mírné zimě, kdy byly srážky spíše jen nárazové, je řada notoricky mokrých sektorů suchá.
I teplota byla celkem příznivá přelezům. Rozjel se bouldering. A to masivně. List nových prvopřelezů ukázal, že vývoj nových cest je stále překotný, jako tomu bylo v předchozích letech.
Mezi již etablovanými sektory, které zažily rozvoj je nejvýznamnější stěnou Geißleinwand. Kde bylo přidáno kolem deseti nových cest. Přestože se jedná o přírodní masiv, místní bolteři se toho vůbec nebáli a jejich nejoblíbenějším nástrojem byl evidentně pajcr, což dokládá kupa suti pod stěnou. Stěna se tak stala rájem devítkářů. Ale na léto není příliš vhodná, svítí tam naplno slunce.
Mnohé z těchto nových cest najdete i v právě vycházejícím průvodci. Je to již neuvěřitelné 11. vydání.
Vydal ho Sebastian Schwertner a hned v úvodu, oznamuje, že první díl popisuje 5758 cest a druhý pak dokonce 6020, no nevím, já cesty v knize nepočítal, jisté je, že za obě knížky zaplatíte bezmála 80 Euro vočí. Průvodce je to jistě kvalitní, ale musí počítat se silnou konkurencí, tou je portál Frankenjura.com, jeho databáze zahrnuje větší počet cest, má velkou stále rostoucí zpětnou vazbu, neshazuje klasu a veškeré info (mimo nákresů) je free.
Zajímavým a stále sílícím trendem je vliv lezení na místní ekonomiku. To je patrné zejména zkraje roku, kdy ještě není turistická sezóna zatímco ta lezecká už je v plném proudu. Skvělý článek od Julie Elleson , zajímavě popisuje tento trend, který se nastartoval nejen ve Spojených státech, ale také v Evropě.
V článku na hlavu staví takový ten romantizovaný, mezi lezci populární koncept Climb now, work later. Konstatuje, že doby, kdy nuzní hladoví lezci bivakovali pod balvany jsou nenávratně pryč a naopak čísly dokládá, že lezci se stávají v populárních oblastech významnou spotřebitelskou skupinou. A zajímavě rozebírá i další ekonomické aspekty spojené s lezením.
Zde je možná vhodné zdůraznit, že vzrůstají problémy s přespáváním ve Frankenjuře. Místní lesáci, ale i sedláci si stále více všímají, že při krajích cest, u lesů a na turistických parkovištích parkují přes noc auta a spí v nich lezci. Toto je ještě tak trochu tolerováno, je otázka jak dlouho. V údolí Kleinziegel feld spaní ve stanech na parkovišti vyústilo v rozmístění cedulí zakazujících a noční parkování. Spaní ve stanu mimo kemp je už kempování a to je již za hranou zákona a místní potom tvrdě jdou. Pokud chcete spát ve stanu jdete určitě do kempu! Jejich po celé Frankenjuře nepřeberné množství.
Novou módou v Juře je lezení naboso. U cest se objevuje nová klasifikace s koncovkou bf (bare foot). V praxi jsem to ještě neviděl, tak víc nemohu napsat, třeba jestli lezou s maglajzem a třeba jestli mohou být oblečení.
Jedno vím ale jistě, když si doma zapomenu lezečky, bude to znamenat, že budu jen jistič, jeskyňář nebo turista. Budu totiž milosrdný k mým palcům u nohy a konec konců i k lezeckým následovníkům.
Pokud jedete údolím Obere Trubachtal, uvidíte na jeho konci za vesnicí Wolfsberg impozantní věž Zehnerstein. Na vrcholu je zaražená skoba, tak velká, že je vidět na míle daleko. Ne, to není reklama na současný boom lezení. Tento symbol byl do skály zasazen již před 50 lety. Tehdy bylo lezení ve Frankenjuře zcela okrajová záležitost.
Dne 27. dubna 1968 skupina osmi horolezců, pod vedením tehdy 28 letého horolezce z Norimberku Horsta Dannhausera. Skupina se vydala k Zenersteinu, aby nahoře osadila skobu jako lezecký symbol.
Na konci šedesátých let dospěli někteří horolezci k závěru, že by bylo hezké dát na nějaký frankenjurský vrchol lezeckou ozdobu. Tenkrát byly na vrcholech výhradně kříže nebo vlajky. Proto se rozhodli, že na vrcholu bude symbol tehdejšího lezení skoba a to včetně vrcholové knihy. V zimních měsících roku 1968 Horst Dannhauser, který se živil jako zámečník, (Horst před rokem osadil na věž Napoleon kříž a získal tak zkušenost s kotvením velkých vrcholových konstrukcí.) navrhl a vyrobil pozinkovaný ocelový Fichtl hák, který byl dva metry vysoký, vážící necelých 200 kg,
V sobotu večer 27. dubna 1968 se vydalo osm horolezců - vedle Horsta Dannhausera to byli Alfred Birkelbach, Jürgen "Ham" Distler, Hans Jörg "Jockl" Detje, Heinz König, Peter Warkus, Ewald "Waldi" Lanzel a Konni Schuhmann senior, k Zenersteinu, aby v nelítostném boji s gravitací vytáhli skobu západní stěnou přes 30 metrů vysokou. Bylo to odpoledne tvrdé práce pro všechny zúčastněné. Na vrcholu byl hákový kolos ponořen do cementu o hloubce 40 až 50 cm. Není určena pro slaňování nebo štandování. Je jen 40 až 50 centimetrů v betonu ve skále a provléknutí lana horním okem při slanění by navíc páčilo skobu velkou silou.
Při příležitosti 40. výročí roku 2008 se Zehnerstein shromáždilo šest bývalých osmých horolezců. Na jaře roku 2018 zůstali naživu pouze dva: Horst Dannhauser a rakouský Ewald Lanzl, který se v té době profesionálně přestěhoval do Norimberku. Oba vylezli 5. května 2018 ve věku 78 let a 68 let na vrchol Zehnersteinu.