"kurňa, správné lezec se podívá, přijde pod stěnu a vyleze na vrchol..." tvrdí "Sepl", alias Pepa Doubrava, kdysi trekující pod alpskými stěnami s operovanou kyčelní endoprotézou...

Jak řekl, tak se i stalo, ale nepředbíhejme a vraťme se někdy do r. 1999, kdy jsem občas popojížděl na Letné na IN-LINECH. Mohutná stěna žulového podstavce bývalého Stalinova pomníku v Praze na Letné mě magicky uchvátila. Vrátil jsem brusle, zajel pro lezačky a téměř v noci, skoro potajmu (aby u toho nikdy nebyl), jsem se poprvé odvážil...

Podstavec Stalinova pomníku (nahoře je dnes Metronom) je vybudován z žulových kvádrů. Levou a pravou stranu podstavce tvoří kolmé stěny, pouze ve střední části (pod bývalou sochou) je stěna ukloněná. Její sklon je cca 70 st. Tehdejší dělníci si dali opravdu záležet a tak všechny spáry mezi kvádry jsou až neuvěřitelně pečlivě vyspárovány a tak se v nich nedá bohužel přidržet. A počem se vlastně leze? Ony žulové kvádry jsou nahrubo opracované a místy v nich najdete chyty na poslední články prstů (ale pozor! opravdu jenom místy)...

Všechny cesty jsem vylezl kdysi free solo (pouze v lezačkách a s MG), pouze v cestě č. 3 (název: S Vltavou v zádech) bylo použito lano pro TOP ROPE jištění. Letná je za pěkného počasí oblíbeným výletním místem pro sport, zábavu a také oblíbeným místem zamilovaných. Je lepší proto přijíti až k večeru, kdy vás nesledují masy lidí (ne všichni jsou totiž přátelé horolezců) a do stěny také nepraží sluníčko... Tedy pokud nemáte rádi potlesk a obdivuhodné pohledy přítomných, okolo procházejících a navíc někdy také velmi nalehko oděných dam...

Cesty jsem opatřil názvy a klasifikací, kterou berte s rezervou... Než se vydáte "bouldrovat" na Letnou, nezapomeňte si vzíti s sebou také Občanský průkaz (pro Polici ČR) a informujte o svých úmyslech rodiče či své známé, protože doskočiště tu není přímo ideální. Navíc každý odskok tu skončí minimálně zlomenými kotníky!!!

Občerstvit se můžete na příjemné letní zahrádce na okraji parku (za Technickým muzeem), kde vám do plastového kelímku nalejou pěnivého moku co vám hrdlo ráčí a co vydržíte... A aby to nebylo tak strohé, tak přidávám perličku. Když jsem poprvé (a podotýkám také naposledy v životě) lezl Cestu pro majora Maisnera (středem pomníku), přijela nahoru hlídka dvou státních strážců zákona (odtud název)... Poněkud odvážně přelezli plůtek a postavili se nade mne. Od té doby naše konvarzace probíhala podle všeobecně známých vtipů o policistech...:

1. policista: "tý vole, (to bylo samozřejmě na jeho kolegu), von nemá žádný lano..."
2. policista souhlasně přikyvuje a kontruje: "a pravděpodobně ani občanku..."
2. policista (ten chytřejší z těch dvou): "člověče, vy nám dáváte, my se bojíme víc než vy!"
1. policista: "tak co, vodbouchnem ho hned, nebo až potom???..."

Horolezecký průvodce:
1. Obří traverz (III)
2. Hochům z Adršpachu (levá spára -III)
3. S Vltavou v zádech (IV+)
4. Chotěbořská (levý kout - III)
5. Gottwaldova hrana (levá hrana - III+)
6. Poslední případ majora Zemana (V+)
7. Cesta pro majora Maisnera (středem podstavce pomníku - VI)
8. USP (úplně stažená řiť) - V+
9. Tondovi na památku (pravá hrana - III)
10. Nestůj a pojď... (pravý kout - III)
11. Hokejka (IV+)
12. Hochům z Prachova (pravá spára - III)







Hezký den, hodně štěstí při industriálním alpinismu vám všem přeje Petr Piskač - Rybíz (rybiz@volny.cz)
Fota pomníku se zakreslenými cestami - copyright Petr Piskač, 2003