Je digitalizace stěn alpských velikánů předzvěstí nové éry alpského lezení? Budou se prvovýstupy projektovat na jejich 3D modelech?
To jsou otázky, které člověka napadnou, když si projde aplikací na webových stránkách projektu 360 (podpořila firma Mammut).
Najde tam opravdu úžasné panoramatické záběry na severní stěnu Eigeru nasnímané kontinuálně v průběhu výstupu stěnou.
Tento zajímavý počin byl nazvaný krátce Project 360.
V jeho průběhu švýcarští alpinisté Stephan Siegrist a Daniel Arnold vylezli přes legendární Heckmair Route v severní stěně Eigeru. Na zádech přitom měli batohy a v nich speciální fotoaparáty. Snímky byly zachyceny pomocí dvakrát šesti kamer instalovaných ve speciálně navržených držácích trčících z batohů tak, aby mohly snímat kompletní panoramatický záběr.
Vpravo je linie výstupu a na ní je vidět z kterého místa je zobrazený pano záběr - pohled je z nástupových partií
Jeden obdobný článek se zde již objevil, jednalo se o Zmapování Matterhornu a nebylo to nic jiného, než vlastně 3D digitalizace povrchu celé hory. Prováděn byl za pomoci jak pozemní digitální fotografie, tak letecké (tenkrát tuším Matterhorn oblétaly drony vybavené digitálními fotoaparáty) a to celé bylo nabaleno na družicové GPS souřadnice. Vznikl tak prostorový model celé hory.
Autoři projektu 360 nyní dávají volně ke shlédnutí jejich práci, která přináší dost virtuální virtuální zážitek z výstupu legendární severní stěnou Eigeru.
Dobrá aplikace. Nejvíc mě zaujala ta historie. Nechápu jednu věc: Jestliže Hinterstroser svým traverzem otevřel v té době jedinou cestu na 1. ledové pole, jak se dostal Sedlmayr na žehličku???
Tak to jsi historii louskal poněkud nepozorně. Ber to s úsměvem. Zkus si dohledat popis Pavouka. Nebo jinak, Pochylého Diretky.
Na Žehličku se dostali tak, že tam vylezli.Nastupovali totiž středem stěny. Oni prostě už tehdy dělali Diretku. A jak sám Pavouk psal, nebýt zvratu počasí, tak by se jim to asi povedlo. Všechny obtíže stěny měli v podstatě za sebou. Bohužel se to nepovedlo. Ale to co dokázali .... člověk by musel pod sebou vykopat pořádnou jámu, aby bylo kam smeknout.
To co následovalo potom, bylo už hledání nejslabších míst a proto klasika tak kličkuje a klíč byl ten traverz. Ale to je na dlouhé povídání.
Škoda, že ve 3D je zase jen ta klasika. Proč ne ten Pavouk? Stejně jako ty rychlovýstupy. Proč nedá někdo na rychlost toho Pavouka. Vždyť je to v podstatě cesta ještě starší, než ten Heckmair. Pokrok je pokrok.
Ahoj Vašku
chce to jenom přečíst pár nostalgických a historických textů a zjistíš, že Mnichované Karl Mehringer a Max Sedlmayr se o Eiger pokoušeli před Hintersroisserem a Kurzem, doplněnými tehdy Rakušáky Angererem a Rainerem.
Ti dva Mnichované vystartovali 21. srpna 1935 a lezli přímo k druhému ledovému poli. Po pěti dnech zmrzli v místech, kterému se dnes říká Todesbiwak – Bivak smrti.
Ta pomíchaná čtveřice lezců začla s výstupem severní stěnou Eigeru 18. července 1936. Andreas Hinterstoisser vymyslel jak překonat hladké plotny vpravo od přímého výstupu Mehringera a Sedlmayra – pomocí kyvadlového traversu. Stažení lana po překonání toho místa ale bylo fatální, zpátky se to místo nedalo přelézt. Literatury je dost, ať už je to o českých horolezcích, kteří měli se severní stěnou Eigeru něco společného tak o hromadě lezců zahraničních. V knihovne ČHS jistě něco o Eigeru najdeš.