Protože se na Lezci (a samozřejmě nejen tady) píše a věčně diskutuje o úspěšnosti té či oné akce, pokusím se o něco, co možná podnítí pořadatele k zamyšlení se nad širším spektrem pojmu "povedená akce".
Nejsem první, nejsem vševědoucí, ale třeba bude zase o čem si popovídat a třeba se jednou na základě takovýchhle diskusí dopracujeme k nějakým všeobecným pravidlům pro stanovení, kde ČP, kde MČR a kde opravdu NE.
Hlediska hodnocení:
1) Počet účastníků
Na tom se asi shodneme všichni, že počet lidí, kteří se závodu zúčastní je měřítkem „zdařilosti“. Za menší chybu považuji osobně menší počet lidí na MČR, kde je zajištěna kvalita, oproti ČP nebo ještě nižší úrovni závodu, protože tam se pak snadno může stát, že zaboduje i závodník, který nemá, řekněme, špičkovou výkonnost a paradoxně se pak objeví na vrcholu nějakého žebříčku, což jsme zejména počátkem letošní sezóny mohli dobře pozorovat. Takto postavený žebříček pak ztrácí absolutně jakýkoli respekt a smysl (ale to už je jiné téma).
Zejména u regionálních závodů hraje počet účastníků dominantní roli, protože tyto závody by měly sloužit jako možnost pro nejširší veřejnost, vyzkoušet si závod. K čemu je závod v garáži, kde budou čtyři první lezci žebříčku, když tam bude dohromady deset lidí. V tomhle směru je parádní LANEX CUP, kde je účast zejména v „lezeckých krajích“ obrovská.
2) Kvalita účastníků
Zase asi nemá cenu diskutovat o roli tohoto bodu. Na MČR je automaticky dobrá, ale bohužel se stále horší. Je to jistě i štěpením zájmů lezců na větší spektrum disciplín, ale asi i něčím jiným, protože zatímco MČR na tom všeobecně ještě až tak zle není, na ČP už špička jezdí hodně okleštěná. Já v tom vidím jistou aroganci pořadatelů vůči závodníkům, která absolutně nerespektuje jejich zájmy. Pár příkladů: a) Proč začíná dvoudenní závod v sobotu ráno? b) Většina závodů se dá stihnout v jednom dni, ale musí se máknout. c) Proč se nepřiznají chyby, ale každý se jenom bije v prsa, že jeho závod byl nejlepší?
Chtělo by to trochu pokory, protože ti nejlepší už nemají potřebu se honit za každým závodem...
3) Kvalita cest
Bod, který výrazně ovlivňuje 1) a 2). Častěji, ač si to řada lidí nechce připustit, bod 2). Kvalitu lze rozdělit na dva úhly pohledu. Jedním je obtížnost, neboť ta (a řada stavitelů už to pochopila), nesmí být v kvalifikaci příliš vysoká, aby si i širší veřejnost zalezla. Je-li přiměřená, může pořadatel předpokládat, že příští ročník mu zase přijede hodně lidí. Druhým úhlem je ta kvalita v ryzím slova smyslu. Tu posoudí nejlépe až ti opravdu špičkoví a znalí závodníci a ti buď na závody další rok přijedou nebo prostě závod vypustí. Nejhorší je, když se pořadatel ani na základě tohoto argumentu, tedy, že mu špička začala ubývat, nedokáže poučit a staví pořád tentýž charakter. Neumí-li stavět jinak, měl by změnit stavitele.
Hovoříme-li o kvalitě, dovolím si do tohoto bodu zařadit i kvalitu stěny, dalšího zázemí a vůbec organizační chod. Možná je to poněkud zjednodušující, ale nechci to komplikovat a hlavně dost často každý pracuje s tím co má a to, co může pořadatel ovlivnit jsem už nastínil v bodu 2).
4) Prezentace závodu v médiích
Důležitost tohoto bodu bohužel stále řada pořadatelů nechápe nebo se s ním neumí poprat. Mně to vyšlo až jako bod 4, ale uvědomme si, že tenhle bod ovlivňuje všechny předešlé navíc má vliv na celkový pohled na náš sport a zpětně na úroveň závodů. Propagace (nejen závodu, ale celkově našeho sportu) samozřejmě může vyznít i negativně. Snad se mnou budete souhlasit, že je lepší prezentovat sport jako prostředek relaxace určený všem vrstvám obyvatel než jako „adrenalinovou“ (hnusně zprofanovaný slovo) záležitost, kdy, abych se jí mohl věnovat naplno, „musel jsem opustit rodinu...“ (to jsem někde četl) a podobné blafy.
S propagací souvisejí sponzoři a tedy i výše cen, takže to nebudu dávat jako zvláštní bod.
Závěrem pár konkrétních příkladů ze závodů, kde jsem v poslední době byl nebo kde byli kamarádi, kterým věřím, že umí být nestranní. (Berte to jako čistě subjektivní pocity, velmi hrubé a nevybíravé, o to však upřímnější):
Loňský Třinec (bouldering) měl vynikající účast jak co do počtu, tak kvalitou lezců. Bouldery byly však pro určitou část startovního pole tak nepovedené, že letošní účast už byla menší a i špička výrazně užší. Propagace je tam klasicky bezvadná a závod na regionální úrovni dělá velikou reklamu našemu sportu. Hlavní pořadatel se však bohužel občas nevyhne výrokům, které lze chápat i jako reklamu negativní (viz výše).
Loňská Letná (bouldering) měla tolik problémů kolem místa a termínu, že se to promítlo výrazně v účasti. Kluci z BB mají však tak dobré renomé ze stavění boulderů a pořádání závodů, že tuhle chybu vyvážili a závodníci měli tolik trpělivosti a shovívavosti, že přece jen přijeli. Dobrých mohlo být samozřejmě i víc. Propagace jedničková, u nás bezkonkurenčně nejlepší.
MČR na obtížnost mělo poslední dva roky parádní stěnu, parádní zázemí, parádní cesty, ale chybí to mediální zázemí. Z tohoto pohledu mají pořadatelé hodně co dohánět.
Letošní Břeclav (bouldering) – snad nejlepší bouldery, co kdy byly, ale „kde byly kamery?“
Letošní Šumperk (bouldering) – parádní bouldery (a díky tomu i řada lezců je ochotna absolvovat takovou dálku), bohužel je závod tak trochu v nelezeckém kraji a přestože se pořadatelé snažili o propagaci alespoň v místních médiích, nikdy to vzhledem k místu pořádání asi nemůže být ono.
Loňské Brno (bouldering) – vzpomněl jsem si na něj v souvislosti právě se Šumperkem, protože tady kluci z BB odvedli parádní kus práce na boulderech, ale závod v Brně, kde jsou stovky lezců, ve městě, kde je spousta lidí, kde to žije, lze parafrázovat jako „Nudu v Brně“. Závod uprostřed paneláků jako doplňková akce jiné akce veliké. Tudy cesta nevede.
Opakuji nejsem spasitel, nevím všechno, mýlím se, jako každý, mám oči, pusu a hlavně prsty, které do klávesnice naklepaly tenhle ÚHEL POHLEDU. Protože závody v pravém slova smyslu nepořádám, snad si tento úhel pohledu mohu dovolit. Navíc se cítím mnohem lépe v lese než na závodech a tak už v tomto směru nemám nikterak vysoké ambice a závody si budu pečlivě vybírat.
Jedním z možných návrhů, jak zajistit stoupající úroveň podobných podniků, je monitorování a analýza spokojenosti zákazníků (návštěvníků i závodníků). Tolik slava mezinarodní normy ISO 9001:2000 pro systém managementu kvality.
V praxi se naplňuje vytvořením skromného dotazníku pro cílené skupiny a pomocí konkrétních dotazů a stupnic hodnocení se zjistí požadované údaje. Např. dotazy: Co by jste zlepšili, vzkázali pořadatelům, aby se příště neopakovalo?
Jak se vám sedělo, koukalo, lezlo, poslouchalo?
Stupnice 1-10, 1-5. Nazdar bazar.
Pomocí jednoduché tabulky v MS Excel lze vytvořit grafické znázornění - např. koláče a zůstává na pořadatelích, jak se s tím poperou. Může to být i důležitý nástroj pro získávání popdůrných finančních prostředků na realizaci, protože se dá opřít právě o dlouhodobější statistiky spokojenosti zákazníků.
Hezkej clanek, dlouhej clanek, to asi zabralo dost casu.:)) Prosim, prosim, najdi si chvilicku a dej nekam alespon scan nebo fotku tech mapek co jste meli s Karlem na PADani. Dik, udelas tim radost mooooc lidickam a vo tom to je...:)))
Ja doufám, že se nám podaří v brzké době udělat celý průvodce po Vyhlídkové skále. Pokud se to nepodaří datáhnout v brzku, tak něco sesmolím. "Jsme rádi, že vy jste rádi".
Myslím Petře, že máš úplnou pravdu ve všem! Závody ČP fakt dost upadají a ten žebříček "nejlepších" lezců o ničem nevypovídá,jelikož ti nejlepší tam většinou nejsou.
A i v ostatních bodech s tebou souhlasím. Měli bychom se nad tím zamyslet a začít s tím něco dělat. čím dřív, tím líp pro nás. A vedení ČHS by mohlo taky pomoct (doufám).
Myslím že zde byl opomenut termín závodů, vím že jsou akce kdy to nejde ovlivnit(sportLife) ale pokud pořadatelé ví že ve stejném termínu jsou závody i jinde tak je jasné že přijede málo lidí, nebo když už je venku pěkně tak přijedou jen ti co nelezou venku.
Důvod proč nejezdím já(a věřím že takových je víc) je např. to, že mne hodně nebaví sedět několik hodin v izolaci (v bouldru jsem tam seděl 5 hodin na brumlovce 4 atd....)- s tím asi nejde nic moc udělat, ale myslím že je dobré aby to pořadatelé věděli a snažili se tento čas co nejvíce zkrátit.
Hlavně že se leze se! A v Břeclavi jsme se shodli, že závody ČP už pořádat nebudeme. Nepotřebujeme, aby nám někdo z ČHS dokazoval svoji důležitost.
Luděk
závody budou, ale ne pod hlavičkou ČHS
A kamera v Břeclavi byla taky (ČT1 redaktor Jura Svoboda), bohužel, musel všechno nacpat do jedné minuty a místní plátky taky reagovaly. Ovšem závody neděláme kvůli médiím ani jiným institucím.
Hore zdar!