Pomozte vydat knihu Dobrodružství v prášku… přidáte jen vodu Křest lezeckého průvodce Vltavská žula Legenda jménem Chroust, publikace o životě Vladimíra Procházky
Tím, kdo zahynul, byl můj strýc Pavel Jiráček z Liberce. První stěnu vylezl už v šestnácti letech na kolejích TUL v Harcově, v listopadu by oslavil své 35 narozeniny, lezení pro něj byl celý život
... to je tak špatně. Ale už od malička byl pro každou "špatnost" hodnej, skromnej a z Céčka do tělocvičny jsme to měli k sobě blízko první vandry posilování a trip přes skandinávii do anglie ... lezení a jeho toulavý boty svobodný život prostě free a.
PS: Tomáši P. prosím tě pošli mi kontakt na jeho rodiče nebo na mámu na fitness stránkách mám kontakt
děkuji
Je mi to moc líto, upřímnou soustrast celé báječné rodině, připomělo mi to Míru, Pavel byl můj báječný kamarád, vždy, když byl doma se u nás stavil, dost často u nás lezl a byla s ním i sranda, hlavně, když tam byl náš pes,nedá se na něho zapomenout, mám Tě moc ráda Pavle, měj se v nebíčku krásně, Jana.
Po mém bratru Pavlovi mám obrovský neskutečný stesk a prázdno. Chybí mi šíleně, to se nedá popsat. Lituju strašně toho krutého posledního okamžiku, který mu završil jeho život. Jsem na dně, je to tragedie pro mne i rodiče; i pro vás všechny, kteří jste ho znali (a měli rádi). Pro vás, kteří děláte tenhle rizikový, náročný, nádherný ale krutý sport. Pokud budete někdo cokoliv tvořit k jeho památce, pomůžu. Miluju ho, chtěla bych ho zase vidět, slyšet... Je to pro mě konec všeho na světě. (737424425)
Upřímnou soustrast. Vašeho bratra jsem neznal. Vím že to je prachbídná útěcha, ale na těch horách aspoň většinou člověk nemá moc času se tím nějak trápit.
Chtěl bych dokončit ten jeho prvovýstup. Myslím, že je spousta lidí (hlavně z Liberce) jenž by se k tomu přidalo. Byl to frajer, který ze sebe frajera vůbec nedělal, natož aby to měl zapotřebí... Fuck off reklama... vždy jsem ti záviděl ty Francouzky... atd.
Moc dobře ti rozumím, mě se před mnoha lety stalo to samé a byl to pro mmne samou konec s lezením. Přestali jsme s manželem, i když jsme byli oba na dost vysoké úrovni. Už to nešlo, hlavně kvůli dětem. Bolelo to tehdy hrozně a občas o něj brečím ještě dnes. Ale také mám pocit, že někde je, že nezmizel. Někdy je mi velmi blízko. A je mi jedno, co si lidé o tom myslí. Pro mne je to tak.
Přeji ti, abys bolestí dobře prošla. A někde čeká, věř mi to, i mír. I když zatím neviditelný. Moc ti ho přeju.
Lenka Benešová-Seydel
Odpočívej v pokoji Pavle, sice jsme se dlouho neviděli, ale na těch devět let strávených v jedné lavici, se nedá zapomenout, upřímnou soustrast celé rodině, ..............dlouho mi nebylo tak smutno
Registrace
Metodika
lezec.cz
GPS a mapové aplikace